Početná plejáda Papinovy pokleslé Prózy a Poezie
Já vím, čekali jste víc zářezů na pažbě luku, co střílí amorovy šípy. A ono guvno, co? Přestože tady už poněkolikáté opakuju, jak potřebuju ženu coby inspiraci a tak dál. Tahle sekce by naopak měla být nejpočetnější, protože láska a poezie má k sobě velice blízko, řeknete si.
A taky, že nejpočetnější je, akorát část básní je umístěna v jediné kompletní vydané sbírce – Růže lásky a její trny, a zbytek je ve vlastnictví žen, díky kterým jsem byl schopen to napsat, které dostaly své vlastní básnické sbírky a v sekci „Co zde najdete a co nikoliv“ obšírně vysvětluji, proč tyto básně nejsou součástí této stránky.
Tato skupina je vydařenou ukázkou literární taxidermie – vzal jsem milé zvířátko, zabil ho, vykuchal a vycpal. A dál jej prezentuji, a ono třeba na pohled stále vypadá hezky, ale prostě vidíte, že to není úplně ono, jinými slovy, některé z těch lepších básní jsou v růži lásky z roku 2014, zbytek není a nebude.
Přesto se zde dá najít, troufnu si to říci, pár zdařilých kusů, tedy pokud pánští návštěvníci blogu budou chtít rozněžnit svoji samici před večerní kopulací tklivými verši, které budou plagiátorsky vydávat za své, určitě ta možnost tu je.
Třeba s romantickou básní pro tank.
Víte, rád tak nějak píšu o čemkoliv. Ale nejradši jsou to básně o těch pár ženách, které jsem měl (občas mám a třeba i budu mít dál) to štěstí potkávat. Každá ta žena se naprosto lišila od té předchozí téměř ve všem, ale jedno měly vždy společné – všechny v sobě ukrývaly nejvyšší stupeň krásy – krásu inspirativní.
Šance, že by tento blog vznikl bez jejich, ač leckdy pomíjivé, přítomnosti v mém životě je podobná, jako že do Vás uhodí …
Snaha o podrobnou deskripci mojí předposlední múzy, pár let zpátky. Nejzajímavější na tom asi bude, kromě samotné předlohy, způsob veršování v této básni. Asi bych nenašel druhou takovou.
Oči Tvé jsou les, ve kterém neznám zkratky
Oči Tvé jsou bludiště a já netrefím zpátky
Oči Tvé jsou pokladnicí pro všechny drahé kameny
Ústa Tvá jsou pozvánkou na koncert mého života
Ústa Tvá jsou postelí, kde nikdy nespí temnota
Ústa Tvá jsou dva oslnivé rubínové prameny
Úsměv Tvůj je reklama …
Každá žena má svoje kouzlo. Pro někoho určitě. Najít takovou ženu pro mně vždycky bylo velice obtížné, ale správně popsat její kouzlo, nalézt ta slova, kterými bych to vyjádřil – tak to je téměř nemožné. Tohle je pouze pokus. Klopotný, ještě ke všemu.
Zas krásná slova se mi na jazyku řadí
Na rameno klepe mi vzletné výrazivo
Pohybem svých očí mě nevědomky svádíš
Písmena jsou maltou, Tvůj úsměv moje zdivo
To co máš v sobě, tomu těžko odolati…
Snažil jsem se popsat velice vzácné chvilky s velice vzácným člověkem. Nevím, jak moc se mi to povedlo, ale jsem rád, že jsem zdůraznil, jak je čas, který někomu věnujete, a on ho věnuje Vám, vlastně důležitý, a že není nic většího, co jeden druhému vlastně můžete dát.
Chtěl bych být balzámem, kterým mažeš svoje rety
Než na ně ten krásný úsměv posadíš
Kvítkem na Tvých šatech, mezi ostatními květy
Chtěl bych být čokoládou, a v Tvých …
Mám rád Bratislavu, protože tam mám několik přátel a je tam spousta krásných žen. Když přijedu do Bratislavy, tak první věc, co zde uvidím, je hnusné vlakové / autobusové (hnusné jsou obě) nádraží, ale pak už jen spousta krásných žen. Podle mě tam hraje důležitou roli ten kontrast, aneb ony lépe vyniknou v té komparaci.
Vy, zářící hvězdy na inkoustové obloze
Safíry mnoha faset lesknoucí se oku
Klisničky s klapkami spřaženy ve voze
Bělostné plachetnice klidně kotvící v …
Čtenářsky velice úspěšná věc. Kamarád mi kdysi napsal, že potřebuje ode mně romantickou báseň pro Tank do soutěže na nějaké fórum. Napsal jsem mu, že se asi úplně zbláznil, že to je tak abstraktní téma, že to buď udělám do 10 minut, nebo nikdy.
Udělal jsem to za sedm.
Vyjel jsem do dálky se hřměním motoru
Vyjel jsem do války s rudým slunkem na obzoru
Jak bude se nám dvěma v tento den dařit?…
Snažil jsem se vystihnout, co pro mně znamená poezie, než si ke mně přisedla nějaká zajímavá dívka, a tak jsem jí tam přimíchal taky. Pejsek a kočička vařili dort, no.
Jsi má sestra boromejka, panna milosrdná
V Tvé náruči vždy naleznu útěchu
Jsi trampolína, co odráží mě od dna
Jsi mojí vlastní polárkou k úspěchu
Půvabná, jak lekníny na rybníce
Nemluvíš, však přesto tolik dovídám se
Sám často nevyzván a nechtě řeknu více
Když tak snadno poztrácím …
Byl jsem na návštěvě Osvětimi v té době, což bylo takové pochmurné. Co bylo naopak velice krásné, bylo město Krakov. Co bylo ještě krásnější, byla tato servírka, mladičká roztomilá Polka, která nás obsluhovala. Úžasná inspirace.
Maličká servírko z městečka Krakova
S úsměvem kvetoucím jak na jaře sněženky
Vzpomínku na Tebe v nitru jsem uschoval
Jak zmrzlinář kornouty občas plníš mé myšlenky
Tvé drobné ručky nosily kouřící talíře
Okolo boků černá zástěra Ti vlála
Kolik krásy …
Tohle bylo hrozně zvláštní, jelikož jsem to napsal pro ženu, která mi imponovala velice kratičce. Ne, že by se mi zošklivila, to vůbec, ale prostě to celé nějak vyprchalo.
Dostal jsem zásah
Silou neztenčenou
Jako kdybys zrovna Ty byla tou ženou
S blyštivou ceduličkou spása
Není to krása?
Nést na trh kůži s vlastní cenou
Otáčet se za ozvěnou
Místo vody víno hlásat
Kde je má trasa?
Měl jsem ji vytyčenou
Však nyní mezi tenkou stěnou
Jsme jak dva …
