Růže lásky a její trny – XXIV. Bez múzy nejsi básníkem
Tohle je asi jedna z mých nejoblíbenějších básní vůbec. Protože si myslím, že se mi povedlo zde vystihnout podstatu básníka, kterým se stává v momentě kdy potká múzu, která mu dodá inspiraci, a bez ní není a ani nemůže být básníkem – pouze člověkem, a to je vždycky ústup z pozic.
Bez múzy nejsi básníkem
Bez inspirace nestvoříš nic, a pokud ano
Pokud splácáš věty, a vydávat je budeš za díla
Bude to ošklivé, jak mraky potažené ráno
Jako …