Tohle je asi jedna z mých nejoblíbenějších básní vůbec. Protože si myslím, že se mi povedlo zde vystihnout podstatu básníka, kterým se stává v momentě kdy potká múzu, která mu dodá inspiraci, a bez ní není a ani nemůže být básníkem  – pouze člověkem, a to je vždycky ústup z pozic.

Bez múzy nejsi básníkem

Bez inspirace nestvoříš nic, a pokud ano

Pokud splácáš věty, a vydávat je budeš za díla

Bude to ošklivé, jak mraky potažené ráno

Jako …

Druhá nejpovedenější zhudebněná věc, kterou pro mně někdo vytvořil.  Slečna, pro kterou to bylo napsáno, byla vskutku princezna z paláce v tom nejlepším slova smyslu. (Tedy – žádná rozmazlená husička s modrou krví a nosem nahoru.)

Princezna z paláce

Jako hádanka egyptské sfingy, nebo kostka pana Rubika

Jsi složitý rébus a sen každého křížovkáře

Mám v sobě něco, co je zakázáno odmykat

Však zámky samy padnou, když hledím do Tvé tváře

Mohl bych se Tě dotknout, kdybych natáhl ruku

V …

Typická podzimní melancholie, s pár zajímavými metaforami a trochou té sebelítosti jako bonus. Nemluvně uvnitř již dávno má vrásky, a šrámy, co čas nezahojí. Ale piču. Whatever doesnt kill you, simply…makes you stranger.

Podzim

Příroda se pomalu noří do šera,

Brzy všechno pokryje sníh

Je to tak dávno, či stalo se to včera?

Ještě stále slyším Tvůj smích

Vzpomínáš na všechny ty věty

Vyřčené nebo psané

Na chvilku jsi překouzlila mé světy

V divoké krajiny nepoznané

Obnažen, hledal jsem místo…

He, ty příměry jsou dobře mimo, co? Ale já to prostě tenkrát asi tak cítil. To je to, co pořád říkám – poezie je věcí okamžiku. Aaaach, ty verše jsou tak naivní a nablbý! Věc okamžiku, co?

Pokud snění je zločin

Pokud snění je zločin, pak jsem vinen v plném rozsahu

Přestože o svém snu jen píši, mluvit nemám odvahu

Cítím se jako Robespierre, zatímco mé představy jsou Dantonem

Jako kapsář pašuji je, nežli mne svezou antonem

Pověz mi …

U této básně na sebe něco prozradím. Při její tvorbě jsem se tak emocionálně rozložil, že mě tahle kravina samotného dojala – sám to doteď moc nechápu. Litoval jsem smrt imaginárního motýla, kterému jsem sám dal život. Hm, no, možná právě proto.

Být jen tak motýlem

Chtěl bych být motýlem s křídly stovky barev

Třepotal bych se v červánkách pozdního léta

Byl bych silným. Tím nejsilnějším z larev

Být jen tak motýlem a užívat si světa

Jedl …

Velice metaforická báseň, alegoricky znázorňující moje vztahy s předchozími inspiracemi v komparaci s inspirací novou. Taky už je to pár let, co jsem to napsal, ale zrovna v tomto případě to dopadlo docela dobře.

Květina

Nevěda co se životem, dlouho jsem nikde neměl stání

Jednou mne však navštívila vysoká postava v kápi

Řekla mi, že měl bych sobě hledat zaměstnání

Abych byl k něčemu, jako všichni správní chlapi

Tak jsem se stal zahradníkem, květům dával svoji lásku

Staral …

Tuhle mám docela rád. Kdyby lidská krása byla matkou, Ty bys byla její dcerou, sakra, existuje vůbec nějaká větší lichotka? I dont think so!

Kometa

Ta zvláštní směsice modré a zelené

Čistá, jak řeka Rubikon u svého pramene

Kde Julius Caesar nohy smočil

Tak na mne působí Tvé oči

Zkus vyhrát boj se svojí nedůvěrou

Kdyby lidská krása byla matkou

Ty bys byla její dcerou

A já mám na chvilinku krátkou

Možnost sledovat, jak vstáváš

Opřen o dveře, …

Zcela určitě poslední báseň předposlední sbírky z roku 2014,  aneb když nic netušícímu děvčátku vrazíte do ruky básně, které jste napsali pro něj, a zbaběle odejdete středem, chce to nějaké vysvětlení, nebo alespoň pokus o ně.

Tohle byl ten můj

Prosím nelituj

Proč měl bych trpce litovat?

Že jsi viděla mé myšlenky a karty

V textu párkrát skloňoval jsem slovo milovat

Nikdy však jej neposadil na rty

Proč s ruměncem měl bych se stydět?

Nést si výčitky až do …

Báseň o usmíření mezi dvěma lidmi. Ani jsem netušil, že jsem toho schopen. Že toho někdy vůbec schopen budu v tomto konkrétním případě. No a vidíte to! Dokonce jsem o tom složil básničku.

Když odejde nenávist

Sedíme tu spolu, je prvního máje

Ptám se Tě, proč jsme museli utéci z ráje

Proč jsem Tě omrzel, a ani jsi to neřekla

Místo toho mne za ruku odvedla do pekla

Sedíme tu spolu, je prvního května

Snažím se zjistiti, proč byla jsi …

Tohle bylo v takovém zajímavém období, kdy mě velice bavilo vídat se s ženami, zvát je na večeře a povídat si s nimi. Ženy byly povětšinou zmateny, když zjistily, že jsem za ně zatáhl útratu. Byly pak ještě zmatenější, když jsem po nich nepožadoval jakoukoliv protislužbu, ani se nekýbloval do jejich obydlí.

Žádné a všem

Třikrát do měsíce změníš barvu vlasů
Někdy zcela, jindy jenom odstíny
Omluvně se usmíváš, že nemáš tolik času
Krátce jsi na světle, déle a …