Archiv rubriky: Bojová poezie

Zde naleznete peprnou, nesmlouvavou filipiku většinou proti nějakému společenskému jevu, který mě neskutečně vytáčí.
Něco jako, že několik uzených vykuků s koránem pod polštářem vykuchá pár žabožroutů a půlka Evropy si „obleče“ profilovku na Facebooku do barev francouzský trikolóry na znamení solidarity. Co je tohle kurva za solidaritu?

Nebo když umře známá osobnost tak hned všichni začnou teatrálně vzlykat, sdílet to, a přidávat se do korespondujících R.I.P skupin.
Literárně se vymezuji proti skupinám i proti jednotlivcům, jejichž přítomnost, činy, nebo pouhá existence mě prostě sere. Proč to dělám? Napíšu o tom, vyvztekám se do článku, a pak už me to zase tolik nesere.

Závislost

Můj blízký kamarád má problém. Snaží se zbavit závislosti na cigaretách. Některým lidem to jde lépe, některým hůře. Není to tak lehké, jak si mnozí z Vás mohou myslet. Není to tak banální, jak se mnohým z Vás může zdát.

Naprosto věřím tomu, že zažívá naprosto zkurvenou životní etapu. Naprosto dočasnou životní etapu, jelikož vše je dočasné, vzpomínáte?

Ale to, že je to jeho závislost a jeho boj, neznamená, že mu lidi okolo něj nemohou pomoci. Každý může. Vyhrát musí …

Báseň o idiotech s francouzskou trikolórou v profilové fotce

Musím říct, že jsem statečně odolával totální nasranosti, z toho co sem tu zase viděl. No TYVOLE, měli jsme tu profilovky Havla, profilovky koženejch hokejistů, a teď tu máme francouzskou vlajku (a světe div se, není bílá!) Sorry, ale ne. Nebaštím vám to. Obdivuji lidi, kteří poslali peníze rodinám obětí (za předpokladu že existuje nějaký ověřený účet na toto – pokud ano, klidně mi ho pošlete, já pošlu kilo. Vsadím se s vámi, že to bude o kilo víc, než …

Dvě husy a odečet měřáků – díl druhý

Vše, co je úspěšné, se zákonitě musí dočkat pokračování. Nejdřív jsem myslel, že sequel bude nudný a že to ani nebudu moci publikovat, ale nakonec se snacha vytáhla a předvedla úžasné divadlo, které jsem nemohl nezvěčnit v textu


 

Dvě husy a odečet měřáků, díl druhý

 

Už jsou zase tady, je to jako vloni

Lačně klepou na dveře a derou se dál

Stalinova dcérečka a snacha s figurou sloní

Jak rád bych je vidlemi zas od prahu hnal

 

Frfňající

Řetězové fenomény

Tyhle věci chodí ve vlnách: Ice bucket challenge, Katka s okurkou, kluk, co dal řetízek do jinýho hrníčku, Ondřeji prosím, parodie na zákaznický servis KFC – Vždycky je to vtipný, do momentu, kdy to vtipný být přestane. A to je docela brzy.


Řetězové fenomény

 

Byl jsem označen ve výzvě, kde exuje se pivo

Další řetězový fenomén, jenž se tolik nosí!

Jen škoda, že za pár dnů v něm vyhasne život

Jako vulgární baba v metru, nebo Ondřeji prosím

 

Či video

Pochybná přání

Tahle báseň by se měla jmenovat jinak. Idioti z Novinek.cz, odpad společnosti – například. Vlastně je to báseň tématicky rozdělena na dvě části – v první části je poukázáno na to, že lidé často neví co chtějí, nebo si přejí nesmysly.

Přehánějí, mají nereálná očekávání. Druhá část je o tom, co si přečtete v každé „diskuzi“ pod článkem o politice, nebo vlastně pod kterýmkoliv článkem. Svoloč se tam navzájem uráží, nadává na vládu, velebí poměry let minulých, a prostě ze …

Dvě husy a odečet měřáků

Když jsem ještě bydlel v Kobylisích, chodily tyto dvě jezinky – vykrmená babice a její ještě vykrmenější snacha – každý leden odečítat tepelné měřáky k nám do domu. Měl jsem vůči nim takové ambivalentní pocity – měl jsem je rád za inspiraci, kterou poskytovaly pro tento čtenářsky velice vděčný příspěvek i jeho sequel o rok později, neměl jsem je rád za všechno ostatní.


Dvě husy a odečet měřáků

 

Dnes dvě kravky nastoupily na odečet topení

Vždy nás obšťastní návštěvou

Módní pseudoikony

Já jim to prostě nebaštím. Jediná modelka, co se mi líbí, je Emily Ratajkowski, zbytek je průměr až podprůměr. Jak často s oblibou říkám – básničku bych o nich nenapsal. A pokud ne – k čemu potom jsou?


Módní pseudoikony

 

Společnost nesmlouvavě diktuje klanět se figurínám

Ženám, co chtějí patřit do centra pozornosti

Nic naplat, můj zájem přesto stále míří jinam

Pro domov mých očí jste nezvanými hosty

 

Početné týmy plastických chirurgů a maskérů

Čiperně poskakují kolem dívenky zbědované

Snaží

Hraběnka lež

Na proces vzniku této básně si velmi dobře pamatuji. Byly prázdniny a já jsem si pomocí dokonalé autosugesce představil lež od člověka, na kterém mi záleželo. Ještě navíc žena, a těch moc není. Na motivy vlastní iluze jsem napsal tuhle báseň.
Nikdy jsem ji nepoužil proti ní, ale párkrát dost úspěšně proti jiným,  jejichž lež byla evidentní.


 

Hraběnka Lež

 

To co mi říkáš, zní jak pokleslá anekdota

Pravdivost Tvých tvrzení nechť je jablkem sváru

Zbyl Ti chabý úsměv na

Filipika proti psychologům

Netvrdím, že psychologové nedokážou nikomu pomoct, ale zastávám názor, že je to pavěda. Nikdo nemá universální klíč do něčeho tak subjektivního, jako je lidská duše. Myslím si, že víc pomůže člověk, co druhou osobu zná, než psycholog co to nedělá pro Vás, ale pro peníze.


Filipika proti psychologům

 

Máte svoje tituly, diplomy a školy

Zlatým písmem napsáno že vidíte lidem do hlavy

naivně si myslíte, že víte, co nás bolí

a jen Vy prý znáte způsob jak to zase napravit

Báseň o poraženém Milanovi

Chudák Milan, bývalý kolega z Coly, za mnou jednou přišel a řekl mi: Ty prej hraješ pinčes, vsadím se s Tebou, že Tě porazím, nevypadáš jako sportovní typ! Kasal se a chvástal (viz úvodní obrázek) že jsem mu řekl, že pokud vyhraji, napíšu o tom básničku, a rozšířím ji ve firmě jako dýmějový mor.

Dopadlo to tak, že Milana zastavovali na chodbě cizí lidé a říkali mu: Hele Milane, ten pinčes nějak nevyšel, což?

Milan byl lehce pohněván, ale já …

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa