Početná plejáda Papinovy pokleslé Prózy a Poezie
Hele, tohle je složitý. Můj vlastní koncept, co má patřit do této sekce, je dvojí a následující: Přemýšlivé básně, básně o pocitech, které se snaží na něco upozornit a donutit k zamyšlení, a konečně pár věcí, které jsem prostě nevěděl, kam jinam dát. Z poslední doby bych zmínil Půlnoční slunečník, což je báseň o jednom z nejhorších pocitů vůbec. O pocitu zbytečnosti a nepotřeby.
O vánocích mi napsalo jedno půvabné děvčátko, které pro mě bylo před několika lety velkou literární inspirací. Když jsem o dva dny později vracel večerním autobusem z Jablonce, přemýšlel jsem, že v odpovědi, kterou ji pošlu, ji musím poprosit o adresu. Víte, měli jsme takový hezký zvyk posílat jeden druhému ze zahraničí pohlednice. Ona mi jich poslala víc, protože víc cestovala, a já jsem si toho, že si na mne často vzpomenula, vždy neobyčejně cenil, přestože jsme se už roky …
Tohle je zvláštní věc, napsaná pár týdnů zpátky – začíná ve střídavém rýmu, přechází do sdruženého rýmu a končí tak, jako končívají sonety. Je to volné pokračování této básně z roku 2014 a navazuje na tuto báseň z nedávné doby.
S inspirací stvoříš všechno, a pokud váháš
Že to uspěcháš, a nikomu líbit se to nebude
Když múza Tvou ruku zas jednou k peru tahá
A šeptá Ti, že psát verše je Tvým osudem
Když se opět …
To je zklamání, viďte? Já vím. Ale tak když někomu napíšete sbírku básní, nelze to jen tak z fleku celý jebnout do veřejnýho prostoru. Snažil jsem se vyjádřit, co pro mně znamenají moje múzy, moje literární inspirace, ty které byly, a ty které přijdou po nich, a jak to bude krásné i ve svojí dočasnosti.
To nejlepší zde, prosím, není
(Není to trochu k zamyšlení?)
To nejlepší jsem napsal jinde
Čtenáři tím dávám kvinde
A …
Hele, tohle bude populární básnička, věřte mi. Dneska jsem dočetl 70 básní z podsvětí věčného studenta Roberta Davida, od Nezvala, a tam jsou takovéto krátké, úderné básně. A tak jsem si jednu takovou tématickou zkusil.
Proč já nenajdu sobě ženy
Proč žiji sám, jako ten bloud
Jsem prý pacholek rozjívený
Však připravený na chomout
Mám jako ryba s proudem plout
Ať lidmi nejsem vyvržený
Rod náš nenechat zaniknout
A potomstvem být zajištěný
Ach, jak …
Báseň na motivy sonetu 66 od W. Shakespeara, která, ač napsaná před několika staletími je a bude pravděpodobně stále aktuální a stále živá.
Originál a spousta zdařilých verzí v jazyce českém naleznete zde, má vlastní verze pak v článku níže:
Unaven tímto světem, po věčném odpočinku bažím
Již nevidět, jak žebráci jsou každým opuštěni
Jak velebíme něco, co k potřebě nám není
A farizejští víře čile do zad dýky vráží
Zbabělcům blyštivé metály …
Tohle je báseň o pocitu. O jednom z těch nejhorších. O pocitu zbytečnosti. Naprosté bezcennosti. Ty kontradikce mi připomněly klasika – Já u pramene jsem a žízní hynu;horký jak oheň, zuby drkotám;dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;ač blízko krbu, zimnici přec mám;
Život je někdy jedna velká kontradikce, a někdy právě z ní vznikají takovéto pocity a básně…
Přesto, že je to pochmurná, zádumčivá srágora, jsem na ni absurdně pyšný – jedna z těch lepších věcí z poslední doby, …
Na obrázku je Vladimir Majakovskij a malířka Frida Kahlo, jeho tehdejší múza. Podle mě básník nemůže žít bez múzy. Ne na dlouho. Nevím, jestli jsem vystihl podstatu básníků, například Puškinovi se to povedlo mnohem lépe ( viz sekce převeršované básně zahraničních autorů) ale tak aspoň jsem to zkusil.
Přicházíme z minulosti do současné doby
Inspirace určila nás za korunní prince
Proč máme vůbec potřebu verši papír zdobit
V dnešní posmutnělé realitě chaosu a bince
Jsme jako klauni, kterým …
Tehdy jsem nasral svého velice blízkého kamaráda, aneb nestrkej nos kam nemáš, a zvědavost je metla lidstva. Jestli tohle má něco, tak je to zajímavá stavba rýmů.
Omlouvám se.
Za přílišnou nedůvěru
Že když kráčím v jednom směru
Záhy z něho unikám
Že často nevím, kudy kam
A nevzdálím se od průměru
Omlouvám se.
Že občas mívám na vše zlost
Za zbytečnou zvědavost
Za to, že neklidnou mám duši
Že chci vědět, co mi nepřísluší
A nikdy nevím, …
Čtyři roky uplynuly, a nic se nezměnilo. Místo smsek si akorát někteří posílají fotky svých penisů a vagín. Well done, humanity, well done indeed.
Když čtu živé básně mrtvých básníků
Kradmo usmívám se
Možná jen tak ze zvyku
Či z úcty k jejich kráse
Dnes už lidé nepíší si básně
Někdy pošlou neosobní esemesku
Ohyzdnou jak krvácení z dásně
Odchod starých časů ubral nám na lesku
Romantika obrací se v prach
Buď máš milenku anebo vztah
Cokoliv …
Druhou část básně udělal můj kamarád básník Pavel. Je o poznání optimističtější. Bylo zvláštní psát o osudu, přestože věřím spíše na náhodu.
Můžeme zkusit porazit osud
Srazit jej na kolena jediným úderem
Bude to potom lepší než dosud?
Karty byly rozdány, do dlaně je neberem
Můžeme roztavit vojáčka z cínu
Říci si pravdu nebo si lhát
Můžeme se ptát, kdo nese vinu
Za to, že Frankenstein dnes nechce spát
Můžeme změnit jen činy, ne myšlenky
Přesto chceme rozbořit …
