Ahoj čuníci,

Každý kdo mně trochu zná, zná rovněž můj odpor k moderním technologiím. Různé výdobytky posledních let, nad kterými se mnozí z vás rozplývají, mne v lepším případě naprosto netankují, v horším nad nimi štítivě ohrnuji nos.

Pak je tu ale ještě třetí kategorie. Kategorie těch, které jsem ani nevěděl, že existují, a – ono to jde ruku v ruce – které bych zároveň poslal střemhlav do sedmého kruhu pekla a jeho vynálezce hned za ním.

Víte, k nám …

Čuste!

Hele, už je to docela měsíc, co jsem naposledy něco napsal, poslední dobou jsem fest líný, a až vyjde WoW Classic, budu ještě línější, tedy by bylo fajn napsat alespoň tento článek a s recenzemi na hry God of War, Red Dead Redemption 2, a dvěma datadisky do třetího Witchera udělat mojí oblíbenou věc – opět je o něco odsunout do vzdáleného horizontu nekonkrétní budoucnosti. Stejný osud dost možná stihne i poslední Tarantinovku, kterou jsem již viděl, ale nic …

Víte, vlastně jsem moc nepočítal s tím, že tenhle článek budu psát. Moc toho poslední dobou nepíšu, v létě jsem ještě línější, než jiná roční období a mohl bych vám tu nasekat odkazy na podobné články z minulosti, přestože i tento bude snad něčím originální.

Jenže asi pět minut poté, co jsem potkal Rojka a Kiku minulé úterý na první z našich pečlivě plánovaných akcí, jsem se dozvěděl, že rodiče Kiky řekli něco ve smyslu: „Hej? Vy idete do Prahy? …

Čus čuníci,

Tenhle článek bude o tom, co si téměř každý z nás musí čas od času vytrpět, a ten kdo ne, tomu již úvodem nepokrytě závidím. Je to otravné čekání na poště, tuplovaně nepříjemné v těchto raketově rostoucích vedrech. Jenže často není zbytí. Bohužel na poštovní výzvě není napsáno: „Hele, jsem fakt důležitý psaní, musíš si mně vyzvednout!“  Nebo naopak (a takových je většina) „Kámo, jsem zbytečnej jako záchody pro třetí pohlaví (ať už to znamená cokoliv), úřední šiml …

Ahoj čuníci,

Poslední dobou nemám inspiraci tak nějak nic moc k ničemu, a tak aspoň popisuji věci, co se staly. Čekejte tedy příval různých recenzí a reportáží, a tady máte hned jednu z mého pobytu v Tatrách a Bratislavě s Rojkem, Kikou, Annou, Pavlem a dalšími!

Ve zkratce se jedná o nejlepší prodloužený víkend za poslední rok. A samozřejmě někdo namítne: „Ale Papine, nový rok přece teprve začal!“ A já medově odvětím: „Jasně náhodný kverulantský čuníku, ale tohle těžko něco …

Víte, Medžiky jsou asi jedinou karetní hrou, ke které mám veskrze kladný vztah. Zatímco v raném mládí byly rodiči a prarodiči podniknuty snahy naučit mne Kanastu, Žolíky či Mariáš, mně víc bavilo Oko bere, Kent, či Vole padni. A ani to mě nebavilo nijak převratně.

Pak přišly zlaté časy základky, kde jsem sbíral všechno možné. Začalo to kartičkami hokejistů, pokračovalo Pogy, a právě dalším milníkem byly Magicy, které v šesté třídě do záře reflektorů přivlekli béčáci v čele s Fíloušem …

Čus čuníci,

Někteří to vědí, někteří nikoliv, ale chci tu teď veřejně sdělit, že jsem ardentním odpůrcem televize, nepotřebuju ji k ničemu a vše, na co se chci podívat, mám anebo mohu mít na počítači. 

Což ale neznamená, že nemám televizor, který slouží primárně k hraní her na Playstationu a sekundárně k pouštění filmů či seriálů z flash disku. Babičce trvalo drahnou dobu toto vysvětlit – „Počkej, takže Ty máš televizi, ale nemáš v ní kanály? K čemu je taková …

Čus čuníci,

Tohle bude ale pěkně nasranej článek! Jako spousta mých kamarádů i já jsem podlehl pokušení posledního World of Warcraft datadisku od herního studia Blizzard, který se jmenuje Battle for Azeroth, a zatím slibuje nelítostnou bitku dvou frakcí ve světě, který většina z nás zná již 15 let.

Toto je sedmý datadisk, a protože jsem hráč ze staré školy, co ještě pamatuje kolosální krabice s titěrným cédéčkem (nebo pěti) uvnitř, chtěl jsem – stejně jako u předchozích šesti datadisků …

Vítám všechny nedočkavé čtenáře mých bruslařských dobrodružství,

Toto je pokračování článku Jak jsem si koupil brusle a jak můžete vidět, ještě jsem se na nich nezabil! Pokud Vás zajímají různé příhody a patálie, které se mi s bruslemi přihodily, tož čtěte dál!

Den první – křest ohňem

Pokud si někdo z Vás myslí, že hned jak jsem přišel s bruslemi domů, hladově jsem rozsápal krabici, nedočkavě je nazul a pak se tři hodiny proháněl po sídlišti, tak to… se …

Ahoj čuníci,

Víte že někdy i naprosto nepravděpodobné, bláznovské, a nebojím se dokonce použíti slova „utopické“ ideje se dokáží souhrou neuvěřitelných náhod přetavit ve skutečnost?

Tohle bude příběh o tom, jak jsem si pořídil kolečkové brusle. Pokud Vás zajímá, jak se tato vpravdě nepravděpodobná událost mohla přihoditi, co k ní vedlo, a co potom následovalo, tak to jste tu správně!

První zmínka o bruslích se váže k návštěvě Jizerek, kdy Kuba pěl ódy na nové, sobě zakoupené brusle, a já …