Archiv rubriky: Poezie volného verše

Ač se mnou někteří budou nesouhlasit, přijde mi, že psát poezii ve volném verši je mnohdy obtížnější, než ve verši vázaném, protože tam leccos zachráníte tím, že se to rýmuje. Pokud píšete ve volném verši a je to bez nápadu, bez motivu, bez inspirace, tak je to prostě shluk slov pod sebou, a pokud se nedejbože rozhodnete to zveřejnit, svět se stane zase o trochu horším místem k žití.

Mých pár básní v této sekci bylo inspirováno Nezvalovými surrealistickými sbírkami, které jsem v té době četl, a hlavně mojí předposlední múzou a milými vzpomínkami, které jsem na ní z té doby měl.

Děvčátka z tramvaje

V poslední době se jízda dopravními prostředky stává literární inspirací. Měsíční židopalba za tramvajenku má najednou přidanou hodnotu a já jsem ten poslední, kdo by si na to stěžoval. Volný verš. To tu dlouho nebylo. Alespoň pár let – ale takhle jsem to cítil.

Děvčátka z tramvaje

 

V tramvaji číslo 9 si vedle mě sedla mladá černoška

Její vlasy byly divoké jako rozvodněný Nil

Přemýšlel jsem, jaký by byl její polibek

Byl by horký jako zvířený písek

Pod kopyty ořů

Děkuji!

Nikdy dřív jsem nepsal tyhle věci. Volný verš mi přišel složitý, cokoliv v něm stvořené mi nedávalo smysl. Než jsem poznal svoji čtvrtou básnickou inspiraci, nádhernou maličkou brunetku s mandlovýma očima. Pak to nějak šlo samo. Vždycky to tak je.


 

Děkuji!

Rozum s citem ve mně válčí

Jako dva generálové tahají dřevěné figurky

Skloněni nad mapou mého tesknění a touhy

Jejich metály se blyští jako pot na jejich čele

Budou bojovat tak dlouho

Dokud se figurky i generálové nerozpadnou

Ptáček, jenž umíral ve Tvých očích

Ano, vzpomínám si. Tohle byl hrozně silný okamžik. Tolik smutku v tak krásných očích, to prostě nemohlo skončit jinak, než básní…


 

Ptáček, jenž umíral ve Tvých očích

 

Procházím se Prahou

A snažím se utéct noci

Než mě dravě obejme

Jako křídlo Valkýry

Z opery Richarda Wagnera

Než mě srazí na zem

Jako hříbě zuřivé bolestí

Jelikož jsem opilý Tvojí krásou

A všemi okamžiky jediného večera

Které se spojily do jediného světla

To mi nyní svítí na cestu

Kdybych přeci

Večer, jako ten dnešní

Z polovice fiktivní, z polovice až příliš skutečné. Ten večer se již skutečně neopakoval. Svým způsobem byl krásný.


Večer, jako ten dnešní

 

Miluji večery, jako je ten dnešní

Večer, kdy jsem odevzdal všechno

A přesto se cítím bohatší

Nepřišel jsem o to

Protože mi to bude vráceno

na konci školního roku

 

Miluji večery podobné tomuto současnému

 V kostlivých rukách svírá rozpadající se pergamen s rozsudkem

Nad přátelstvím, jež ani nestihlo vzniknout

Jelikož bylo udušeno v yperitu citového vzplanutí

Které se

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa