Početná plejáda Papinovy pokleslé Prózy a Poezie
Ač se mnou někteří budou nesouhlasit, přijde mi, že psát poezii ve volném verši je mnohdy obtížnější, než ve verši vázaném, protože tam leccos zachráníte tím, že se to rýmuje. Pokud píšete ve volném verši a je to bez nápadu, bez motivu, bez inspirace, tak je to prostě shluk slov pod sebou, a pokud se nedejbože rozhodnete to zveřejnit, svět se stane zase o trochu horším místem k žití.
Mých pár básní v této sekci bylo inspirováno Nezvalovými surrealistickými sbírkami, které jsem v té době četl, a hlavně mojí předposlední múzou a milými vzpomínkami, které jsem na ní z té doby měl.
V poslední době se jízda dopravními prostředky stává literární inspirací. Měsíční židopalba za tramvajenku má najednou přidanou hodnotu a já jsem ten poslední, kdo by si na to stěžoval. Volný verš. To tu dlouho nebylo. Alespoň pár let – ale takhle jsem to cítil.
V tramvaji číslo 9 si vedle mě sedla mladá černoška
Její vlasy byly divoké jako rozvodněný Nil
Přemýšlel jsem, jaký by byl její polibek
Byl by horký jako zvířený písek
Pod kopyty ořů …
Nikdy dřív jsem nepsal tyhle věci. Volný verš mi přišel složitý, cokoliv v něm stvořené mi nedávalo smysl. Než jsem poznal svoji čtvrtou básnickou inspiraci, nádhernou maličkou brunetku s mandlovýma očima. Pak to nějak šlo samo. Vždycky to tak je.
Rozum s citem ve mně válčí
Jako dva generálové tahají dřevěné figurky
Skloněni nad mapou mého tesknění a touhy
Jejich metály se blyští jako pot na jejich čele
Budou bojovat tak dlouho
Dokud se figurky i generálové nerozpadnou …
Ano, vzpomínám si. Tohle byl hrozně silný okamžik. Tolik smutku v tak krásných očích, to prostě nemohlo skončit jinak, než básní…
Procházím se Prahou
A snažím se utéct noci
Než mě dravě obejme
Jako křídlo Valkýry
Z opery Richarda Wagnera
Než mě srazí na zem
Jako hříbě zuřivé bolestí
Jelikož jsem opilý Tvojí krásou
A všemi okamžiky jediného večera
Které se spojily do jediného světla
To mi nyní svítí na cestu
Kdybych přeci …
Z polovice fiktivní, z polovice až příliš skutečné. Ten večer se již skutečně neopakoval. Svým způsobem byl krásný.
Miluji večery, jako je ten dnešní
Večer, kdy jsem odevzdal všechno
A přesto se cítím bohatší
Nepřišel jsem o to
Protože mi to bude vráceno
na konci školního roku
Miluji večery podobné tomuto současnému
V kostlivých rukách svírá rozpadající se pergamen s rozsudkem
Nad přátelstvím, jež ani nestihlo vzniknout
Jelikož bylo udušeno v yperitu citového vzplanutí
Které se …
