Hanzlíčka, neboli pana Tota, jsme dostali po Kozlovi.  Toto bohužel nedisponoval schopnostmi, které ovládal jeho předchůdce, byl chaotický, zmatečný, a respekt si za další tři roky nevybudoval. Na matice s ním jsem si maloval,  a když mi začalo hořet u prdele, Tom za mně napsal pár písemek a byl jsem zase na čtyřce.

Měli jsme ho i na zeměpis, který zvládal o něco lépe. Díky němu třeba vím, že Artézský pramen je místo, kde je voda.

David Hanzlíček, matematika

Trochu jsem se nechal unést s tou básní, uznávám. Vlastně jsem ho měl docela rád. Škoda, že jsme ho měli pouze v prváku. Kozel měl dvě věci: Schopnost naučit a respekt. Myslím, že je pořád zástupce, což dokazuje, že to dělá dobře, když vydržel 15 let.

Jaromír Kozel, matematika

Na chodbě ho vídám denně

Chodí si tam povýšeně

Říkám si pořád dokola:

To asi štěstí sedlo na vola

Když se vybíral druhý zástupce,

A měl se obsadit do funkce,

Panovaly …

Jarda Palas byl prostě řízek. Oteklý, upocený a věčně opozdilý třicátník, jenž se přátelil s flaškou a Davčou Hanzlíčkem. Poté co si začal nějaké techtle mechtle se studentkou se Jarouš musel odporoučet do věčných lovišť. Škoda, protože dějepisu docela rozuměl a jeho výklad byl – ač někdy chaotický – docela poutavý.

Jaroslav Palas, dějepis

Půlka hodiny už uteče,

Než Palas do třídy špeky dovleče

Sedne si s velkou námahou

Ubohá židle praská pod jeho vahou

Do třídnice načmárá ty svoje …

Barča byla celkem fajn, pokud zrovna nebyla obětí svých vlastních hormonů a volatilních nálad. Mimo výuku byla i docela přátelská, ale občas bych pro ní skutečně lepšího výrazu než „rozdurděná fůrie“ nenalezl.

Barbora Pecová, biologie

Hned jak vlítne do třídy,

Zábava v mžiku prořídne

Pod brýlemi se mračí,

Co jí síly stačí

Usedá s kamennou tváří

Obří přezka na opasku září

S třídnicí naštvaně praští

Obočí pohrdavě svraští:

„Zas mám tyhle ignoranty,

no to je ale hrůza!

Jak mám …