Archiv pro rok: 2009

Vítejte v Pekle

Měl jsem hodně živé sny v poměrně mrtvém období. Byly poměrně monotematické. Myslel jsem si, že když to hodím do poezie, přestane to. Popravdě si už ani nepamatuji, jak to dopadlo – je to 8 let zpátky.


 

Vítejte v pekle

 

Vítejte v pekle

Naškrábala vztekle

Uhlem černým, jako noc

Ta, jež čarovnou má moc

 

Režírovat moje sny.

Vždyť jak plynou dny

Jejich obsah se nemění

Stále jen zatmění

 

A svítání žádné

Něco je nejspíše vadné

Na této

Balada o strachu

Strach byl a je velice silnou emocí pro spoustu lidí. Pokusil jsem se ho personifikovat, umístit do metafor a přirovnání, trochu jej vyvléci na světlo, protože tam není tak silný, jako v temnotě.


 

Balada o Strachu

 

Strach.

 

Nejedno srdce bije na poplach

Když vynášejí na márách

Posekané tělo

Komu umřít, že se chtělo?

 

Kdože řekl sbohem?

Aby za nejbližším rohem

Mohl odpovědnost svléci

A né se s ní dal vléci?

 

Strach.

 

Kuráže věčný vrah

záporný hrdina v dětských hrách

Epitaf

Ha! Tohle je totální emo! Této básni už chybí jen žiletka, černá patka a místečko v koutě! No…ona celá tahle sekce je takovým místečkem v koutě…


Epitaf

 

Nebudu tu, půjdu pryč

S sebou lopatu a rýč

 

Kéž by se to jen tak smělo

Někde pohřbít svoje tělo

 

Hlavu vyfouknout jak míč

A od života ztratit klíč

Nevím, jak začít

Tato báseň byla direktně spojena s „Jen říci pravdu“  – pravděpodobně obě byly napsány tentýž den, protože když se někdo odhodlá konečně k tomu aby řekl pravdu, a ví přesně, co chce říct, zpravidla neví jinou věc.

Jak začít.


Nevím, jak začít

 

Nevím jak začít

Přestože mělo by stačit

Pouze pár větiček

Ze slz jako perliček

 

A slušný přání

Zbytek je na ní

Kam koukáš, odvaho?

Prodáváš se draho

 

Jako laciná coura

Tomu, kdo tu kňourá

 O pozornost

Jen říci pravdu

Když v sobě dusíte něco strašně, strašně dlouho. Týdny. Roky. A potom padne i ta poslední zábrana a Vy prostě řeknete pravdu. Přesto, že už na tom vůbec nezáleží.

Anebo možná právě proto.


 

Jen říci pravdu

 

Jen říci pravdu.

 

O to mi šlo celou dobu

A až potlačíš svou zlobu

Tak Ti to taky dojde

Že mi to projde?

 

Nečekám

Ale když člověk neví, kudy kam

Berle si půjčí

A svým slovem ručí

 

Že jednou je vrátí

 To až

Moje snová říše

Snaha o poetický popis mých snů. Již druhá v poměrně krátkém časovém období. Asi to prostě tehdy bylo potřeba.


 

Moje snová říše

 

Stále tak nová

Přec stále od znova

Je má říše snová

S příchutí olova

 

Stála tam dnes, a stát bude zase

Svítit jak hvězda v celé své kráse

 Stejně jak včera, nebo den předem

Má oči plněny arktickým ledem

 

Její ústa, která já znával v úsměvu

Jsou už pár roků zkřivena ve hněvu

Neřekne slova,

Platón a Papin

Miluji řeckou mytologii, proto se její postavy v mých básních objevují poměrně často. Platonická láska je něco, co je mi velice blízké. Není vlastně skutečná, tedy dokáže odpustit a překonat i neskutečné věci. Na celé básni se mi líbí první a druhá sloka. Zbytek za moc nestojí.


 

Platón a Papin

 

Mám takový malý sen

Zatím je osamocen

Bo lidí vidí neradi

Když jiní si sny hromadí

 

Chtěl bych oživit Platóna

A zeptat se toho kujóna

Až bude dřevo

Nedokáži říct, co cítím

Někdy je Vám celá bohatá slovní zásoba k prdu, když se prostě nedokážete vyjádřit, nenalézáte ta správná slova, přestože jich znáte více než průměrný humanoid, ale k čemu to pak celé je…


Nedokáži říct, co cítím

 

Nedokáži říct, co cítím

Vždycky se do myšlenek chytím

Když se o to snažím

Asi to nemám v paži

 

Však napsat to zvládám

A pak pouze hádám

Reakce finální

Prý jsem jen kanálník

 

Co textíky škrábe

To za a, a za bé

Rozdávám tyhle

Na kordy

Tahle už je ale hodně ufňukaná, žejo? Bere se jako polehčující okolnost, že tenkrát jsem to tak cítil? Asi ne. Quasimodo s několika hrby. Ten obrat se mi líbí i po osmi letech.


Na kordy

 

Prsty mě svrbí

Jako Quasimodo s několika hrby

Se sám sobě hnusím

Proč ústa mi dusí

 

Tvá ruka s náramkem?

Proč chceš mít pod zámkem

Všechno co tvořím?

Vím, že to chceš bořit

 

Jako písky z hradu

Obhajuješ zradu

Co tkví v likvidaci

Procitám

Odkážu se na závěr básně s děláním pitomosti, a už po několikáté musím zmínit a podtrhnout, že ona pitomost je docela dobře definována v publikaci této sekce. Nevím proč, přesto mi přijde že tato je jedna z těch lepších. Možná ta dýlka to dělá. Na velikosti prostě záleží a basta.


 

Procitám

 

Procítám ze snění

Abych si poslechl běsnění

V líbivém melodramu

V mysli jako v chrámu

 

Inventura začíná

Jako opulentní hostina

S pravdou na tácu

A když

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa