Další z básní Arthura Rimbauda, kde básník mistrně zobrazuje kolorit hudební slavnosti v malém městě ( konkrétně v jeho rodném Charleville) a na pozadí zdejších leckdy komických nebo bizarních kulis vykresluje svoje vlastní pocity. Překládal jsem to odtud.
U muziky
Na náměstí, kde i trávníky mají předepsaný tvar
Rovněž květiny i stromy rostou zde podle šablony
Přivalí se zadýchaní papaláši, které dusí letní žár
V ten večer čtvrteční vzájemně vyseknou si poklony
Uprostřed zahrad vojenská kapela hraje staré fláky
Břicháči točí svými cylindry, do rytmu valčíku si funí
Zhýralec v prvních řadách se k tanci přidá taky
Notářovy blyštivé zlaté hodinky na řetízku trůní
Rentiéři s lorňony handlují s falešnými směnkami
Korpulentní bankéři vyvedli své taktéž tučné ženy
Jsou to nemotorná slůňata, ač chtěly býti za dámy
Jejich křik a hopsání doplní komičnost celé scény
Na zelených lavičkách nalezneš sedět staré zelináře
Jak vycházkovou hůlkou před sebou písek hrnou
Nad kšefty a smlouvami rokují jejich vážné tváře
Potom si šňupnou tabáku a vše dvěma slovy shrnou
Roztažený přes lavici celou kyprou svojí zadnicí
Měšťan, jehož knoflíky mu sotva drží vlámský břich
Na vzácném tabáku z Onnaingu má etiketu svítící
Hned víš, že je pašovaný. Toť jeho malý hřích
U živého plotu se ostří rváči hrubě smějí
Než se za zvuku pozounu náhle láskou rozpijí
Prosťáčci a rekruti, k růžím přivonět si chtějí
Nabádají malé děti, ať si večer také užijí
Já zatím potajmu sleduji, jako študák ošuntělý
Pod zelenými kaštany všechny rozpustilé dívenky
Ony se smíchem hned zjistí to, co že jsem tak smělý
Očima mi hned prozradí nestoudné své myšlenky
Neřeknu jim jediného slova, dál na ně pouze zírám
Na tu jemnou kůži bílých krků, které lokny vlasů lemují
Lovím zrakem pod korzetem, jež jejich křehká těla svírá
Za křivkou ramen ta božská záda pohledem jim tvaruji
Zrakem objevím botky i punčošky, a putuji až k pasu
Spalovaný horečkou ta těla v myšlence znovu tvořím
Že prý jsem bláznem, zaslechnu z klubka tichých hlasů
A mé divoké touhy spěchem k jejich rtíkům hoří