Babička se ptá

Hele, tohle bude populární básnička, věřte mi. Dneska jsem dočetl 70 básní z podsvětí věčného studenta Roberta Davida, od Nezvala, a tam jsou takovéto krátké, úderné básně. A tak jsem si jednu takovou tématickou zkusil.

 

Babička se ptá

 

Proč já nenajdu sobě ženy

Proč žiji sám, jako ten bloud

Jsem prý pacholek rozjívený

Však připravený na chomout

 

Mám jako ryba s proudem plout

Ať lidmi nejsem vyvržený

Rod náš nenechat zaniknout

A potomstvem být zajištěný

 

Ach, jak příkrý je tento její soud!

Copak neráčí si vzpomenout?

Když byl jsem touhou uchvácený

Když hlavu popletly mi ženy

 

Pro lásku já hořel jako troud

A nedalo se mi vyhasnout!

Však potom přišel chladný proud

Růžové brýle šly pryč ze scény

 

Já zrak svůj mohl rozvinout

A zjistit, jak jsem pomýlený!

Vždyť její duše – temný kout

A její slova  jak pár pout!

 

Tu byl jsem jako vyměněný

Tu mohl jsem se zase hnout

A svoboda měla nové ceny

Už nechtěl jsem ji odvrhnout!

 

A tak žiji sám, jako ten bloud

A babička mi dělá scény

Že nechce se mi pod chomout

Že jsem pacholek rozjívený

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa