Herní recenze: Assassin’s Creed: Origins – Curse of the Pharaohs

Hele, musím říct, že pomalu začínám litovat, že jsem si ten season pass do Egypta nekoupil. Protože i druhé DLC – Curse of the Pharaohs, o kterém bude níže řeč, je prostě povedený dodatek k původnímu příběhu.

Aya, která Vás v původní hře poslala doprdele, Vás pošle tentokrát do Théb a údolí králů, protože se tam údajně objevil jakýsi artefakt a faraóny už nebavilo bejt stovky let po smrti, ale rozhodli se navštívit opět svět svých poddaných a trochu naředit jejich počty.

Ta Aya je vůbec potvora… Bayekovi zlomila srdce, ale stejně z Vás dělá poslíčka a errand boye,  Bayeku tohle, Bayeku támhleto, Bayeku zastav támhletu kletbu a hlavně to neposer, jako jsi to posral tenkrát, když nám zabili synka, určitě si na to pamatuješ, ty mouřeníne uzenej.

Tedy se vydáváte do Théb, a Théby jsou monumentální majestátní město. Velký jako Memphis a Alexandrie dohromady, plné krásných budov, typické egyptské architektury a folklóru. Zase, i napotřetí jsem měl hned pocit, že jsem v Egyptě.

Pokud si myslíte, že po lehkém pruzení od Ayi budete mít od pletichářských samic pokoj, tak právě naopak. Nové vedlejší postavy jsou tu čtyři – a hned tři z toho jsou ženy.  Merti je taková prohnaná obchodnice /pašeračka, před dekádou by byla fakt kus, jenže čas běží a krása je dočasná a pomíjivá. (viz obrázek níže) Tahemet je tlustá gemblerka, pokud by si Bayek chtěl namluvit novou samici, tak tohle je no go zone.

No a konečně Isidora je hot&crispy kněžka, a tu jsem chtěl ulovit hned od začátku.

Tvůrci přidali tři nové a poměrně velké mapy a hlavně čtyři „afterlife“ lokace, na kterých se teda fakt vyblbli. Protože poslat faraóna zpátky na věčný okamžik není žádná facha, kterou byste zvládli levou zadní, nene kdepak, musíte nejdřív splnit různé úkoly, a potom se dostat do jeho vlastního posmrtného života, a tam ho vyzvat na souboj.

Faraóny máme čtyři – a jsou to takoví ti provaření – Ramses II., Achnaton, jeho žena Nefertiti, a Tutanchamon.  Jejich afterlife mapy jsou poměrně rozlehlé, a každá je úplně jiná. Zatímco u Nefertiti je to jedno obrovské pšeničné pole se skromnou svatyní a pár sochami uprostřed (sem údajně chodí zemědělci a řemeslníci) tak Achnaton má svoje vlastní město Aton, kde jsou hlavně kněží a vojáci jeho vlastního kultu boha slunce.

Ramses má jedno obrovské písečné bitevní pole a Tutanchamon samotný Duat – což je prostě podsvětí se vším všudy, ale jestli byste čekali nějaké satanáše, co tam budou zlobivé egypťany tahat za koule, tak jste na omylu.  V Egyptě fungoval kastovní systém, takže velice zjednodušeně řečeno – každá z těch lokací, kde se odehrává „život po životě“ přijímá konkrétní skupinu obyvatelstva. (Např. v Duatu je spousta dětí, muhehehe)

Tyto lokace jsou také jediným místem, kde můžete nalézt hvězdné úlomky – což je nejnovější  předmět, sloužící k tradičnímu vylepšení brnění a ostatních serepetiček, díky čemuž pak udělujete větší zranění lukem či mečem,  můžete nosit víc šípů nebo uspávacích šipek.

Kletba faraónů přidává celých 10 nových úrovní (I když já jich udělal tak 17) a několik nových talent bodů, které jsou  – světe div se – všechny docela užitečné.  Hlavně luky se dočkaly posílení – Pokud picnete někoho s Predator bow, automaticky ho to otráví (vhodné k tomu, pokud nějaký kumpán bude čmuchat, proč ryje Ahmed nosem hlínu – bude ji rýt brzy taky) Hunter bow střílí skrze štíty, Warrior bow (ten co střílí 5 šípů naráz nablízko) přidává krvácení – což je super, pokud si zvolíte luk, co má automaticky zápalné šípy – potom běháte kolem soupeře, co hoří, krvácí (a asi i brečí, protože tohle zrovna není jeho šťastný den) no ale nejlepší je light bow – luk co solí šípy rychle za sebou –  s každým dalším šípem se totiž zvyšuje udělené zranění (vyloženě se hodí, když chcete z nasranýho mrtvýho faraóna vyrobit ražniči) Arms kategorie zlepšuje overpower (takový ten ultimátní úder) nebo dává bonus do útoku, když se předtím útoku naopak vyhnete. V kategorii takových těch udělátek je sice jen jedna vlastnost, ale v boji s naprdlými faraóny naprosto neocenitelná a zásadní (na polovinu bojů jsem ji neměl a velmi bolestivě jsem poznal ten rozdíl) totiž doplňuje vystřelené šípy, pokud se nacházíte v jednom ze čtyř posmrtných světů.

Mluvil jsem o tom, že faraóni přišli zdecimovat svoje poddané. Není to tak docela pravda, jelikož ve skutečném světě se může manifestovat pouze jejich stín, který se čas od času někde objeví. Funguje to tak, že se uprostřed nějaké lokace zhmotní stín konkrétního faraóna chytí šest random čuníků, co měli tu smůlu, že se zrovna objevili na tom místě, a ti tam stojí jako zařezaní, zatímco krvelačný stín je vesele krouhá. Pokud zabije všechny, řekne si  „my job here is done“ a odporoučí se zase do světa stínů, aby se zhmotnil někde jinde. Pokud ho při krveprolití vyrušíte, jde po Vás (a bolí to od něj) ale pokud budete příliš taktizovat a vzdalovat se od něj, prostě se na Vás vykašle a vrátí se k rozdělané práci. Spoustu krát se mi stalo, že solidně načatý stín podřízl posledního vesničana a šťastně se vpil do písku s minimem zdraví, které jsem mu už nestihl ubrat.

Pokud však souboj se stíny dal zabrat, není to nic proti tomu, když bojujete s faraóny v jejich světě. Na Achnatona jsem šel jako na prvního, a vypráskal mě několikrát, dokonce jsem si snad ze samé frustrace snížil obtížnost. Jelikož jsem ještě neměl automatické doplňování šípů, musel jsem ho nějak usekat, a to šlo ztuha, protože ti faraoni dělají komba, a pokud se do nějakého dostanete, tak Vás to semele klidně až na masokostní moučku. Nefertiti byla taky tuhá – dvě dýky a na mrtvolu velice rychlá a mrštná. Sympatické je, že když je porazíte, dostanete jejich zbraně – (Ramses má například obrovský palcát, se kterým se louskají hlavy jedna radost) Nejlehčí byl závěrečný Tutanchamon – ale to jen díky tomu, že Bayek měl patřičné talenty – jen jsem kolem něj běhal, solil ho válečným lukem, že hořel a krvácel, tím se mi nabíjel overpower útok, se kterým pak dostal sekerkou do hlavy – tohle párkrát zopakovat a už jsem mu mohl strojit druhej funus.

Kromě faraonů jsou tu ještě dva „Shadow of Anubis“ elitní protivníci, kteří fungují stejně jako původní Phylakytaiové – jsou enormně silní, hodně vydrží, a pokud někdo vyvolá poplach, hned se přiserou do konkrétní lokace a tam prudí. Pokud je ale kuchnete, padne z nich legendární zbraň, a to se vyplatí. Opět jsem pouze litoval, že jsou zde jen dva.

Vedlejší úkoly jsou stále poměrně zábavné, a hlavně za ně máte mnohem slušnější odměny – většinou legendární zbraň nebo štít.

Příběh, jak jsem již nastínil v úvodu, se točí okolo kletby a toho, jak se jí teda zbavit, protože faraóni byli bezva, lidi je měli rádi, ale teď každého jen nesmyslně zabíjejí a to jim zbytečně mrví reputaci. Nejdřív si myslíte, že je to jejich pomsta za to, že jim někdo vykrádá hrobky, a ty ženský Vás tahají za fusekli (oblíbená Bayekova věta při konverzaci s vedlejší postavou ženského pohlaví je: You KNEW it was a lie/trap)  – paradoxně jediná poměrně čestná postava je bachratá gamblerka Tahemet, ty ostatní dvě jsou female: classic edition.

Tedy nakonci zjistíte zhruba následující: Achnatonův synek Tutanchamon měl tuhle „relic“, kterou daroval kněžím toho kultu, aby ji opatrovali, přes x generací se dostala až k matce Isidory, té mladé kněžky, kterou jsem chtěl ulovit.  Kněžce, když byla ještě děvčátko, zabili vykradači hrobek matku, a ona přísahala pomstu. KLASIKA. A tak začala používat tu relikvii, ale trochu jinak, než bylo zamýšleno, a zombifikovala faraóny, kteří ale nerozlišují mezi tím, kdo je Mirek Dušín a kdo nezbeda, ale na onen svět posílají každýho., protože až se vrátí zpátky, chtějí velkou welcome party, žejo.

No, takže se mi vlastně splnilo přání – budu lovit tu mladou kněžku. Když jsem to zjistil, snažil jsem se to oddalovat, jak nejvíc to jen šlo, a doslova jsem dělal všechno ostatní – všechny vedlejší úkoly, hnízda hyen, panterů, hadů, škorpiónů, drancoval jsem vojenské pevnosti a objevoval poklady v zatopených chrámech a lodích na dně moře, jen abych nemusel vnořit čepel do krásného tělíčka půvabné kněžky Isidory.  Teprve v momentě, kdy už jsem nemohl dělat NIC JINÉHO než té služebnici boží pokrátit její pozemskou pouť, tak jsem se pln nevole vydal splnit tento závěrečný úkol.

Zatímco u předchozích antagonistů – pana Turbana co schválně topil povstání v krvi nebo římského konzula – jsem neměl vůbec problém s jejich likvidací, zabití sličné kněžky mě mrzelo, bohužel byla příliš zfanatizovaná, a až při posledním dialogu, kdy z ní unikal život, si uvědomila, že to teda zeslonila.  Bayek ale řekl:  V pohodě, Amon se sice na Tebe nasral, ale on se zase uklidní, a bude Tě mít rád, protože odpouští hříchy, od toho tu je, žejo.  Fakt Bayeku? Tyjo dík, teď už mě ani tolik nepálí, že jsi mě bodnul vystřelovací kudlou do zad, ty prohnaný vrahounský hrdlořezi!

Hele jo. To co jsem chtěl, jsem od té hry dostal – 500kč za dalších 20 hodin zábavy v Egyptě mi přijde jako dobrá cena. Celkový počet splněných úkolů se už vyšplhal na více než 180, takže vidíte, že o vzrůšo v zemi pyramid rozhodně nouze není.  Hru hodnotím kladně, smrt Isidory ne. Teď se budu muset přemístit do toho jejich podsvětí, abych ji mohl pomuchlovat aspoň tam.

 

Pln pochyb, pln smutku, pln lítosti a vzdoru

Proklál jsem svou čepelí sličnou kněžku Isidoru

Byla trofejní to samice, a já byl hlupák Bayek

Teď už mi vážně zbývá jenom ta Selma Hayek!

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa