Ahoj čuníci,

Za pouhý fakt, že jsem si vůbec mohl zahrát tuto zajímavou hru, vděčím dvěma konkrétním lidem – Timurovi, který mi opravil počítač do takové míry, že jsem na šest let starém stroji velice slušně rozhýbal hru, která vyšla sotva před pár měsíci a Dannymu, který začal točit z této hry videa a díky tomu jsem ji objevil, zaujala mě, a začal jsem jí také hrát.

Na PS4 by to sice byla pastva pro oči, jelikož hra disponuje moc hezkou a živou grafikou, nicméně žánr 3D střílečky je prostě dělaný pro myš a klávesnici. Obdivuji lidi, kteří dokáží tento typ her na joypadu, nicméně k nim nepatřím.

Předesílám, že jsem nehrál žádnou předchozí Far Cry hru, ale vzhledem k tomu, že tyto na sebe lineárně nenavazují, ničemu to ani nevadilo.  Tato hra vás zavede do okresu Hope County v americkém státě Montana, kde jistý radikální kazatel jménem Joseph Seed spolu s bratry Johnem a Jacobem a adoptivní sestrou Faith kolem sebe shromáždil náboženský kult fanatiků, který pojmenoval „Project at Eden’s Gate“ a připravuje svoje ovečky na blížící se událost, kterou pojmenoval Great Collapse (v podstatě apokalypsa), která prý určitě přijde a jenom ti, kdo budou poslušně poslouchat Josepha, vstoupí s ním v rajskou bránu.

Nevím, jestli jsou v české lokalizaci hry ústřední antagonisté přeloženi, ale prostě mi přišlo komické, že Vaši ideoví protihráči se jmenují Jakub, Jeňa a Jožka Semeno.  Nezapomínejme ještě na věčně zfetovanou bludičku Víru Semenovou, která je neustále pod účinky drogy jménem Bliss. Bliss je halucinogen, co se extrahuje z takových kytek, které kult pěstuje, aby mohl snáze oblbovat svoje věřící – přestože spousta vymletých amerických buranů, kteří tvoří základ tohoto kultu, žádnou další drogu ani nepotřebují – co řekne Joska Semenů (který si nechává říkat The Father) to je prostě slovo boží a kdo si myslí cokoliv jinýho, je posranej kacíř a podle toho s ním bude i nakládáno – prostě klasickej křesťanskej středověk se překulil do hillbilly american countryside.

Hra Vás hodí do role zástupce místního šerifa, který nemá jméno, a má volitelné pohlaví. Přestože si můžete vybrat, jak Vaše postava bude vypadat, (barva pleti, vlasů, různé možnosti volby obličeje…) nikdy se Vám nestane, že se uvidíte pohledem třetí osoby. V průběhu hry Vám některé postavy budou klást otázky, Vy na ně však nikdy neodpovíte (Což je docela prekérka, když stojíte nadrogovaný nad chladnoucím tělem velitele místního odboje, a jeho zástupce na Vás míří pistolí a řve: proč jsi to udělal? PROČ?) Vaše postava je prostě mlčenlivej polda.  Během hry jste buď oslovováni výrazem Deputy popř. Rookie, či zkráceně Rook (znamená to nováček)

Začíná to poměrně nevinně – nějakej přespolní namistrovanej US Marshall dostal echo, že Semenovic kultík už docela prudí a je agresivní, a tak to přišel zarazit. Na pomoc si bere Vašeho nadřízeného – místního šerifa Whitehorse, a Vaše dva kolegy – Hudsonovou a Pratta, kteří jsou stejně jako Vy-  zástupci zmíněného šerifa.  Whitehorse se snaží maršálkovi naznačit, že Jožin Semenič je v tomto kraji populární figurou, a jeho zatčení by mohlo vyprovokovat nepokoje, jenže ten fouňa mu moc sluchu nepopřává.

Přijdete zrovna do jeho kostela, kde se na Vás každý dívá, jako kdybyste mu nasrali do peřin a otrávili psa, a chytíte kult při zpěvu písně Amazing Grace. Maršál tam napochoduje na pána, a že „Josífku Semeno, zatýkám Tě, ty pse. Zástupče, nasaďte mu pouta.  Pepa Sémě k Vám teatrálně natáhne ruce a posměšně zadeklamuje: God will not let you take me.

Vtipné je, že pokud se mu rozhodnete pouta nenasadit po dobu cca tří minut (Ač jste k tomu netrpělivým maršálem opakovaně vyzýván) šerif se rozhodne tuhle šarádu ukončit, nechat kult na pokoji a zmizet po anglicku. Maršál se sice čertí, hrozí žalobama, (…koho mi to jenom připomíná..?)  ale je mu to prd platný – odchodem z kostela každopádně hra končí a začnou se rolovat titulky.

Jenže když mu klepeta nasadíte, to naopak hra začíná, bo vypukne rodeo, jak když kopnete do sršního hnízda. Dav Vaši skupinu sice pustí ven z kostela, ale na cestě do připraveného vrtulníku začne být agresivní, a i když se helikoptéra snaží vzlétnout, zfanatizovaní čuníci se neváhají vrhnout svým tělem proti rotující vrtuli, aka za Semenovic Jožku život položím in a very gruesome way. Vrtulníček jde k zemi, a když se probudíte z mrákot, vidíte, jak dav vytahuje z helikoptéry některé vaše kumpány, jiní se snaží utéci, ale jsou rovněž pochytáni, a Vaši postavu před naprosto stejným osudem zachrání mysteriózní šedesátník Dutch, který má takový ostrůvek uprostřed Hope County.

Kazatel Pepíno mezitím využije agilnosti davu svých zfanatizovaných nohsledů, a s výkřikem „GREAT COLLAPSE IS COMING, BEGIN THE REAPING!“ vlastně započne lokální občanskou válku, protože jeho stoupenci se najednou rozlezou do všech tří částí Hope County a ti, kdo se k nim předtím nepřidali dobrovolně, nyní musí bojovat o holý život, zatímco Jenda, Kubik a vyfetlá flundřička Faith zaberou každý jednu část Hope County a tu spravují pod svojí despotickou samovládou.

 

Dutch je takový Váš mentor, dá Vám nové hadry, řekne, co se tu vlastně děje, a že abyste zpět osvobodili Hope County od tyranské nadvlády rozvášněných náboženských křupanů, musíte postupně zúčtovat s Kubčákem, Jendou i hajtřičkou Faith. Jenže to není úplně jednoduchý, nejdřív si v tom daném regionu totiž musíte vybudovat vliv, aby si Vás vůbec všimli. Vliv budujete ničením jejich propriet, plněním hlavních a vedlejších misí, likvidováním VIP členů kultu, osvobozováním budov či rukojmích nebo přepadáváním vozidel sekty.

Poté co odvšivíte Dutchův ostrov, můžete si zvolit, jaký region navštívíte jako první. V každém regionu se nachází nějaká koordinovaná odbojová skupina, která je v podstatě to jediné, co kultu stojí v cestě za absolutní dominancí sektoru.

Hned jak vložíte nohu na horkou půdu, uvědomíte si jednu zásadní věc. Prostředí, ve kterém se nacházíte, je neuvěřitelně dynamické a živé. Neustále se zde něco děje.  To si takhle vykračujete po silnici, vedle vás si poklidně jede auto místních obyvatel, když najednou do něj ze strany vrazí bílá dodávka se zlověstným znamením kultu, vystoupí umaštění, otrhaní vidláci a spustí palbu. Prostě jen tak. Najednou všude létají kulky, granáty a Molotovy, když se z ničeho nic objeví medvěd a začne to pacifikovat na obou stranách (ano, místní fauna je zde hojně zastoupena, a někteří její příslušníci Vám půjdou po krku stejně sveřepě jako sekta)

Nejkrásnější na tom je, že nic z toho není naskriptované. Většina stříleček je o tom, že za tímto kamenem číhá čuník, a další je o třicet kroků a dva rohy dál. A když to hrajete podruhé, prostě víte, že přesně tam budou. Tady je všechno naprosto náhodné, rychlé a často kruté. Například se mi stalo, že mi chlapík vysvětloval, co mám dělat v úkolu, který by mi rád svěřil, když najednou z lesa vyběhla puma, skočila mu na záda a instantně ho zabila.  Nebo jsem potkal trampy, co u ohníčku na kytaru hráli „Where did you sleep last night“ od Nirvany, a tu se ozvalo PURGE THOSE SINNERS!! A kultovní umolousanci na válečné stezce začali nebohé táborníky kropit. Samozřejmě v Americe má každý právo nosit zbraň, tedy výletníci odložili kytaru a vytáhli uziny.

Přemíra akce Vám nejdřív přijde jako super věc, ale věřte mi, že budou i momenty, kdy si budete přát na chvíli vydechnout.

Každá z třech částí Hope County se v něčem liší – V Jendově regionu je hodně rančů či městečko Falls End, Kubovo území je zase taková hornatá oblast národního parku, a Faith má okresní věznici, různé pěstírny té jejich zhoubné kytky, či hand-made sochu Josepha Seeda v nadživotní velikosti – popravdě velkou jako malý mrakodrap, aneb megalomanství a ikonizování neomylných vůdců je správným základem pro každé náboženství.

Často se stává, že za hru vypláznete balík, a za dvě odpoledne je hotovo. Tuplem toto platí o střílečkách. Far Cry 5 je vzácnou výjimkou z pravidla. V Hope County jsem strávil bezmála týden a jelikož bylo pár volných dnů, často jsem to hrál klidně i celý den, protože prostředí i příběh této hry patří k nadprůměru, a často se od toho neodlepíte.

Mapa je rozsáhlá, ale na spoustě míst se nacházejí waypointy, mezi kterými můžete rychle cestovat. Kromě značek, označujících aktivity, jenž jsem popsal v odstavci o získávání vlivu v dané oblasti, zde máte ještě například cedule označující teritorium jednotlivých zvířat, která můžete picnout, stáhnout z kůže a tu potom prodat, takže v Hope County nic nepřijde nazmar.  Dalším unikátem jsou skrýše – aneb prozřetelní obyvatelé věděli, že kult bude jednou problém, a tak si udělali zásoby na horší časy, a často je nějak chytře ukryli, a pokud se Vám podaří je objevit a zrekvírovat, dostanete prašule a zpravidla tři perk pointy z časopisů – o těch budu mluvit později.

Co se týče kešení, jediné, na co je využijete, je kupování zbraní, jejich různé vylepšování, (tlumič, větší zásobník, optický zaměřovač) doplňování munice (některé zbraně mají dokonce několik druhů munice) lékárniček nebo armoru.  Pokud si koupíte zbraň a dojdou Vám u ní náboje, můžete jí zahodit, vzít si nějakou co naleznete z padlých nepřátel, a tu svou si znovu „vyzvednout“ u obchodníka se zbraněmi, který se většinou nachází v každém větším outpostu nebo i volně v krajině, takže to je řešeno poměrně dobře. Na začátku můžete ale nosit pouze jednu hlavní zbraň, pistoli a zbraň na blízko – ocelovou trubku, baseballovou pálku, nebo například lopatu.

Pokud se hrou začínáte, budete rádi za každý mizerný dolar, mě trvalo docela dlouho, než jsem si našetřil na první zbraň – zlatou pistoli Desert Eagle. Potom jsem si k ní ale koupil i tlumič, totálně ji tím zhyzdil a dál už nepoužíval. Purchase of the year, I would say!

Co se zbraní týče, je zde opravdu velká variabilita – máte zde klasické pistole nebo brokovnice, útočné pušky, odstřelovačky, samopaly, lehké kulomety, plamenomet, granátomet, raketomet, ale třeba i luk s několika typy šípů.

Kromě již zmíněných granátů a Molotovů můžete po nešťastných sektářích házet dynamit (fakt klasickej dynamit! Kde jste ho naposledy viděli? Nádhera!) C4 plastickou trhavinu, kterou buď odpálíte sami, nebo vybuchne při přiblížení cíle.

Aby toho nebylo málo, můžete rovněž sbírat bylinky a z nich vyrábět steroidy – na rychlost, obranu, zranění na blízko atd. Používal jsem hlavně ten na rychlost, když se potřebujete někam rychle dostat a v okolí není kára na zrekvírování, tak se hodí fest.

Sice Vám zlotřilá sekta zajala všechny kamarády, ale to neznamená, že v boji proti ní jste na to sami. Můžete po cestě najímat různé bojovníky, kterým se odemknou dvě schopnosti za určitý počet zabitých nepřátel. Ale tyto štrajchpudlíky najímáte jen na začátku, protože v každém regionu můžete udělat jeden konkrétní úkol a najmout specialistu, který je mnohem silnější, má vlastní osobnost, reaguje na ostatní společníky, nebo na Vaše akce ve hře – můžete tedy postupně přibrat do party toulavýho psa, černou sniperku, vtipnýho týpka, co má letadlo, vyžranýho hulvyho s naváděným raketometem, tajnůstkářskou roběnu s lukem, rozvernou pumu, maminu ve vrtulníku, ochočenýho medvěda nebo chlápka s plamenometem. Každý z těchto pomocníků má od začátku dvě schopnosti, a ač jsem si mezi nimi našel své oblíbence, a jiné jsem zase příliš nepoužíval, žádný není vyloženě mizerný.

Jako jednu z prvních schopností jsem si odemkl možnost mít tyto pomocníky dva najednou, a díky tomu máte v boji velkou výhodu. Umělá inteligence spojenců je totiž na vysoké úrovni a častokrát mě překvapili. Nejen, že v boji jsou platní, a dobrou čtvrtinu všech mnou pobitých nepřátel zvládli právě tito parťáci, ale pokud například nasednete do auta, automaticky nasednou vedle Vás. V případě, že se jedná o náklaďák s kulometem na kabině, vleze si za kulomet. Pokud není ve Vašem autě místo, společník nalezne jiné auto a tím za Vámi jede. Je to hodně invenční systém. Můžete jim dávat i jednoduché rozkazy – přesuň se sem, zaútoč na tento cíl.

Odlišné situace žádají odlišná řešení. Dobýváte pevnost, kde jsou na střechách odstřelovači a několik vysílaček pro rychlé přivolání posil? Vezměte si sniperku Grace a lučištnici Jess, a pobijte zmatené Peggies (pejorativní a ve hře často užívaná zkratka pro Project at Eden’s Gate – to zní skoro jako Piggies! :D)

Dobýváte přísně střežený přístav, a nejlepší bude zaútočit z vody? Není problém, najděte letadlo nebo helikoptéru, vemte si Nicka v prskoletu a Abigail v jejím Tulipu (taková růžově natřená helikoptéra) a zdecimujte ty bezbranné tragédy ze vzduchu.

Přišli jste na místo, kde je spousta nezbedů na jednom plácku? Použijte medvěda, co upoutá pozornost a sádelnatý Hurk Junior tam mezitím nasolí pár dárečků z raketometu.  Medvěd se mimochodem jmenuje „Heavy Cheesburger“  – fakt jsem se smál, když jsem si to přečetl. Nicméně i pohyb a útoky všech zvířat jsou velice hezky vymodelovány, a zrovna tak nechybí reakce napadených kultistů na to, co se právě děje: Bear! Its a fookin bear! Someone kill it!

Společníci mají další užitečnou schopnost – pokud jdete k zemi, mohou Vás z ní zase zvednout (a naopak – můžete oživovat svoje parťáky) Pokud to ale nestihnou, nebo zemřou při pokusu o Vaše oživení, hra se ukončí a znovu načte z checkpointu.

Obrovské množství zbraní už jsem zmiňoval, ale jak zajistit, aby je hráč využíval, když si stejně každý najde tři čtyři oblíbené a ty bude používat pořád dokola? No jasně, tady se dostáváme k dalšímu pilíři hry, a to jsou Challenges. Challenges, neboli výzvy, jsou naprosto různorodé, ale za splnění každé dostanete od jednoho do čtyř perk pointů, v závislosti na obtížnosti. Zastřelíte dvacet nepřátel lukem? Přihraje Vám to 3 body. Další tři dostanete za flambování patnácti nezbedů plamenometem, za odstřelení 4 cílů na delší vzdálenost než 150 metrů, za sto udělených head shotů, za 20 nepřátel, které rozsápe Peaches (Vaše ochočená puma), za stáhnutí čtyř losů z kůže, za 10 tichých zabití na blízko, za chycení konkrétních druhů ryb, za použití pěti různých steroidů, a spousty spousty dalších.

Hra Vás odměňuje za variabilitu, a ze začátku se sypou perk pointy, že ani nevíte pořádně za co. Jenže jsou vlastnosti, které stojí jeden, dva, šest, nebo i devět bodů, a tady už se láme chleba a dochází na Sohpiiny volby – chci raději třetinový bonus do veškerého zdraví, nebo odemknout další možnosti koupě zbraní u vendora?  Či mám raději investovat do dvojitého výnosu kožešin ze všech stažených zvířat? Odemykatelných schopností je ve hře cca padesát, a protože jsem se poctivě snažil dělat drtivou většinu Challenges (až na ryby – rybaření je v této hře peklo, chytil jsem za celou hru jednu jedinou rybu jako součást questu pro zisk medvěda a málem u toho rozmlátil stůl) měl jsem už po ukončení první lokace poměrně dost bodů a na konci hry v podstatě vše, co jsem chtěl, i pár věcí, které jsem vyloženě nepotřeboval.

 

Kromě naprosto otřesného rybaření, kdy jsem třicetkrát za sebou přerval vlasec, bych měl ještě zmínit dvě věci, které se mi na hře nelíbily. O růstu vlivu v regionu jsem už mluvil, co jsem ještě nezmínil je fakt, že pokud moc prudíte a Váš vliv v lokaci roste, lokální šéf na Vás bude posílat silnější jednotky, letadla nebo vrtulníky. Potud v pořádku.  Prvek, který je však obecně hojně kritizován, je tento: Zhruba v každé třetině růstu toho influence baru se vládce konkrétního regionu, ve kterém mu škodíte a pácháte nepravosti na jeho ovečkách, zdravě nasere, a vyšle „capture party.“

Říkal jsem si, jaký je to super prvek, že teď na mě poslal nějakou elitní jednotku, a když si s ní poradím, naseru ho ještě víc. Jenže tahle věc je zrovna skutečně naskriptovaná.  Nemůžete z toho uniknout (ledaže se přemístíte do jiného regionu, ale časem toto budete řešit ve všech) nemůžete se zatčení vyhnout za žádných okolností. V prvním regionu Holland Valley, kde vládl Jenda Semínko, se ještě dodržovala štábní kultura, že fakt přijela parta nařachanců co měli speciální uspávací náboje, a stačilo, aby se jeden jediný zaryl do Vaší pokožky a už se rozostřil obraz a milej slavnej Deputy byl v moci Peggies. V dalších lokacích to bylo ještě horší. Prostě odnikud přiletěl šíp. Nebo ani to ne. Chytli mě na dně jezera. Chytli mě uvnitř vrtulníku. Okolo mě nikde nikdo. Udělat to jednou, ok to beru – ale devětkrát? To vážně? Dávám si to jako pán, všechny kropím, a najednou mě zdrogují a odtáhnou jako opilou šlapku? A když se vrátíte, tak nikdo z Vašich parťáků se ani kurva nezeptá, kde jste jako byli? Každýmu je jedno, že Vás Jenda Semenovic mučil na židličce?

Já dokonce dokážu pochopit to, že tenhle prvek je potřeba k lepšímu představení hlavních padouchů, jejich minulosti, jejich záměrů, jejich motivací, jejich víry v Jožku, a tak dál, ale tyto věci jdou přeci udělat originálně mnoha způsoby, než že Vám odnikud přiletí do nohy šíp, že potkáte komando, které nejde přemoci, nebo (!!) že se Vám rozmlží monitor, když sedíte ve vrtulníku a kolem Vás nikdo.

Další věc, která mi vadila, je s tímto přímo spojená. To, že se o padouších dozvíte víc, je super. Třikrát (1x za lokaci) je únosu přítomen i vůdce sekty – Josef „Fotřisko“ Semenáč. Jenže chybí jakákoliv reflexe děje. Jako prvního jsem oddělal Jendu. Po jeho smrti je záběr na Pepču v temné místnosti, jak naštvaně odříkává: My brother John was loved by few, feared by many. Misunderstood by all, except me. John was not perfect, sometimes he was not even good. But he was my brother. And those responsible for his death will be punished. Ten proslov je samozřejmě delší, ale chápete, kam mířím.

Potom Vás opět čapne v Kubulově rajónu, ale ani slovo o tom, že jste mu zabil brašina Jendu, nene kdepak! Místo toho Vám cpe nalejvárnu o tom, proč tohle všechno dělá, jak ho bůh vyvolil, jak kdysi zabil svojí čerstvě narozenou dceru, protože Lord giveth, Lord taketh, a tak dál. Na jednu stranu vyhrožuje, jak se pomstí, na druhou stranu, když konečně dostane tu možnost, neudělá vůbec nic. Zabijete druhýho bráchu – to stejný. Hudruje, hrozí, holedbá se, ale když opět dostane možnost s Vámi zúčtovat, skutek utek.  Jediný, čím se to snad dá omluvit, je že je to fakt zbloudilej zfanatizovanej magor non plus ultra, a že Vám to vlastně celé mezitím odpustil, protože bůh taky odpouští a bla bla bla. Ale i tohle vysvětlení kruciálně pokulhává.

Každý z hlavních záporáků je jiný, každý je osobnost – což platí i o ostatních postavách v této hře, a že jich není málo – a přestože Vás vždy chytí a vždy utečete, není s nimi žádný špás. Jeňa je kovanej psychopat, jehož poslání je vytetovat Vám na tělo jméno Vašeho hříchu, a potom ho nožem z těla vyříznout, Kuba je zase bejvalej soldát, co si vzal do hlavy, že přežít mohou jen silní, a slabí musí být zahubeni. Kubča mimochodem vypadá jako Olgierd von Everec z Hearts of Stone – datadisku do Zaklínače. Faith je furt na drogách, takže těžko říct, co z toho, co říká, myslí vážně – nicméně se pořád na Vás usmívá, bere za ruku, někam tahá, a chce prostě ukázat, jak je strašně super bejt členem tohodle nejvíc moc nejlepšího kultu Otce Jožky.  Mimochodem každý z těchto heraldů drží v zajetí jednoho z kamarádů Vaší postavy, a podle jejich povahových vlastností se k nim i chová. V tomhle je to propracovaný dobře. Příběh tu více spoilovat nebudu, je zajímavej, myslím, že Vás bude bavit a jak to dopadne… no, záleží na Vás, ale myslím si, že ani jeden konec čekat nebudete. Co mě dostalo, jak je ta hra vizionářská – například když Vás podruhé chytne John Seed, píská si takovou melodii. Melodii, kterou pak už uslyšíte jen jednou – jako součást písničky v závěrečných titulkách, a to jen u jednoho ze dvou konců. Z toho mi šel mráz po zádech.

Vedlejší úkoly jsou rovněž většinou velice zábavné, a v každé ze tří lokací je okolo padesáti úkolů k plnění – do toho se počítají hlavní, vedlejší, a hledání těch skrýší. Dále máte na každé mapě outposty, které můžete osvobozovat od zhoubné presence zlomocného kultu, nebo ničit jejich propriety – sila, tlampače nebo takové oltáře. Pokud vyčistíte outpost od kultistů, následuje animace (je pokaždé jiná) jak to tam přijedou zrekvírovat původní obyvatelé, kteří vynášejí mrtvoly, vylejvají ten jejich blivajz do kanálů, ničí jejich vlajky nebo nápisy. Na nově obsazeném území se zpravidla nachází obchodník se zbraněmi, někdy i garáž, kde si můžete půjčovat auta, nebo letiště. Rovněž je zde většinou někdo, od koho hned dostanete další úkol.

Za úkoly nejsou jen peníze, ale díky jejich splnění občas dostanete novou zbraň, oblečení na postavu (které ale uvidíte jen při Death cam, což je takové morbidně vtipné) nové auto, letadlo nebo helikoptéru.

To nejlepší, co bych chtěl o této hře napsat, jsem si nechal na úplný závěr. Netýká se to totiž té hry samotné, ale marketingu, který ji doprovází. S tímhle jsem se nikdy nesetkal. Takže vývojáři nejdřív udělali krátký třicetiminutový hraný film „Inside Eden’s Gate“  který vypráví o partě výletníků, co se náhodou dostanou do spáru tohoto kultu a jeho představitelů, takže najednou to není jen svět počítačové hry, ale celé se to jeví jako mrazivě skutečné.

Kromě standardního soundtracku, který je hlavně zastoupen klidnými country písničkami, udělali ještě celé hudební album s kapelou, které skutečně zní velice autenticky jako písně zfanatizovaného kultu, hudebně oslavujícím své vůdce  – pár úryvků pro ilustraci:

Oh John

Come brothers and come sisters, come weary and come strong
Come meet the man who reaps the land, on which we walk upon
The time has come for judgement, but we ain’t done nothin’ wrong
Join us all, we all can sing along

Oh John! Bold and brave!
He’s findin’ us a family, he’s teachin’ us the faith
Oh John! Keep us safe!
He’s gonna march us right through Eden’s Gate (Oh Lord!)
He’s gonna march us right through Eden’s Gate

Now He’s our father

Now he’s our shepherd, and we’re his flock
Now he’s our captain, and our ship’s about to dock
And now he’s our keeper, he’ll keep us safe from wrath
Now he’s our father, he’s gonna lead us down that path

Help me Faith

And as I grew up, I could never be free
Cause the shackles I wore, can’t be touched or be seen
My heart never loved, and my soul couldn’t laugh
So much hate in my life, couldn’t make out the path

Help me Faith, help me Faith
Shield me from sorrow
From fear of tomorrow
Help me Faith, help me Faith
Shield me from sadness
From worry and madness
Lead me to the Bliss

Set those sinners free

Oh, brother Jacob, hear my prayer
The voice don’t speak if we don’t swear
Will the power-hungry’s lives be spared
Or will their thrones become electric chairs?

See the non-believers by the path
Non-believers by the path
Non-believers by the path
Jacob’s gonna come and set those sinners free

 

Ty písničky jsou navíc strašně chytlavý! Naschvál jsem vybral ty, které celebrují jednotlivé vůdce, protože mi to přijde jako naprostý unikát, aby fiktivní postavy z počítačové hry měly svojí písničku, kterou nahraje hudební skupina. Celkem je těch písniček 10, a jedna je lepší než druhá, není tam žádný slabý kus.

Jenže to není všechno. Oni vzali těchto deset písní, a nahráli to celé znova – tentokrát se sborem. A pak vzali těchto deset písní a nahráli to potřetí v takovém éterickém duchu, to už se mi už tolik nelíbilo, ale jak sbor, tak originál je naprosto výborná záležitost, odkazy zde přikládám, a skutečně to mohu jen doporučit – pusťte si oba dva ty odkazy.

Nikdy jsem se nesetkal s tím, aby jakákoliv hra měla takovouto masivní doprovodnou kampaň v podobě filmu a hudby, a určitě to byl krok správným směrem, protože obojí se velice vydařilo.

No…nějaké slovo závěrem. Zahrajte si to, fakt. Bavilo mě to, víc než jakákoliv jiná střílečka za poslední rok, protože tam stále bylo co dělat, bylo to nabité akcí s originálním příběhem o sektě amerických vidláků, kteří se v Hope County poněkud….vysemenili.

Rybaření je fakt debilní, ale kromě získání medvěda a pár side questů ho dělat nemusíte. Sice přijdete o nějaké challenges, ale většina ryb vytlačí jeden bod a bez toho se dá přežít. Pokud budete dělat ty skrýše a ostatní výzvy, budete mít bodů víc než kult má následovníků. No dobře, tolik zase ne, ale hodně.

Jediná věc, co mi fest vadila, byly nesmrtelné, neviditelné, nebo rovnou neexistující capture parties, co Deputymu pokaždý sjednaly dostaveníčko s bossem, ze kterého utekl. Tohle se mohlo udělat O TOLIK lépe!

Ale je to pro mně jediný kaz na kráse této hry, kterou můžu všem doporučit a ještě jednou poděkovat Dannymu a Timurovi za možnost s toutou gamesou strávit mnoho příjemných chvil.

PS: jak můžete vidět níže, na hlavní padouchy se již objevují i vydařené cosplaye