II. Magicová reportáž 11.1. 2019 aneb Pijer náhodným kartičkářem

(Celá tato reportáž originálně vznikla jako email Tomovi, duchovnímu otci našeho uskupení, anžto to byl on, kdo mě do toho opět natahal, abych do toho natahal já následně ještě více lidí)

Ahoj Tome,

Tvůj nejvíc nejoblíbenější Magicový reportér je zpět, aby ti popsal slasti a strasti páteční seance!

Měli jsme hrát ve čtyřech – Kromě mně měl přijít Esaras, Buríto, a Kamil. Jenže Burito slavil o pár dnů dříve svůj nově nabytý „single stav“ tak bujaře, že si přivodil nachlazení a ve čtvrtek večer mi ohlásil svojí neúčast. Zmohl jsem se pouze na kyselé „ach jo“ a přemýšlel, jak se vyhnout debilní situaci, kdy budeme hrát ve třech. Dokonce jsem potupně přilezl ke křížku, a nabídl Anymu nějaký svůj balíček když přijde, aleee ne.

Spása přišla z míst věru nečekaných – shodou okolností mi totiž psal Pijer, že chce v pátek pořádně popít v Záležitosti.“ Na to jsem reagoval chladnou poznámkou, že teda já moc pít nebudu, ale budu tam, a budu hrát s ostatními kartičky. Pijer kontroval prohlášením „Ok tak já přijdu a ožeru se někde v rohu“ ale na to nakonec nedošlo, a vtáhli jsme jej do víru dění a musím říci, že nadmíru úspěšně.

První hra byla dva na dva – Pijer to hrál poprvé, tak jsem mu se vším radil a seděli jsme vedle sebe. Já hrál Treefolky a jemu jsem půjčil shadow balík, protože je beginner – friendly. Vyhodíš shadowa, uděláš z něj vypaseného pašíka pomocí enchantmentů a equipmentů a kocháš se tím, jak tvá neblokovatelná příšera pohříchu ukrajuje ze soupeřových životů. Což byl prvek, který Pijerovi přišel lákavý, ale zároveň občas nebyl s to si to zapamatovat, když jsem se ho např. později zeptal:

„Pijere, proč neútočíš?“

Opáčil mi: „No vždyť má obránce, bych chcípl!“

„Pijere, ty máš ale shadow!“

„Jo vidíš, a jooo!“

Kamil notně vylepšil svoje zombice o nějaké démony (věděl jsi, že existuje typ příšery Crocodile Zombie Demon?), ale samozřejmě nemohla chybět jeho ikonická karta: výběrčí daní, který se do hry dostal tak v 75 procentech případů, prudil s ním skoro každou hru a jednou měl dokonce dva. První hra se nám moc nepovedla. Esaras na nás vyběhl ve velkém stylu se svejma slonama a tokenama, který navíc klonoval co chvíli a Kamil vybíral daně ostošest a občas vysypal i nějakého toho démona, na kterého byli stromečkové i shadowové krátcí. Pijer se sice srdnatě snažil ukrajovat z jejich životního koláče poctivé kousky, ale situace se pro nás vyvíjela krajně nepříznivě, avšak jen do okamžiku, než jsem vyložil Worship. Esaras se začal hádat, že když jsme dva, tak to neplatí, že můžou zabít Pijéra (stejně útočili pořád jen do něj) a potom zdechneme. Oponoval jsem mu, že dokud já mám příšeru, budeme mít stále jeden život, a to co říká není pravda. Hádali jsme se asi pět minut a nakonec jsme museli povolat internet jako vrchního arbitra a zjistit, že jsem měl pravdu. Worship nám nakonec vyhrál hru.

Další hry už byly FFA. Vzal jsem si svůj černý kombodeck, ale nepřišlo mi to ideálně, a tak jsem dostával kouř. Kamil se rozjel a vytáhl svého oblíbeného Démona katastrof, se kterým všechny šikanoval. Dvě kola před smrtí jsem konečně vytáhl svého Démona od pekelné brány a v dalším kole zaútočil na Kamila. Kamil měl dvacet životů. „Nechám to projít a mám jedenáct!“ prohlásil velkopansky. Ty už asi víš, co následovalo. On to nevěděl. Samozřejmě jsem hodil Tainted Strike a vymazal ho tímto jedním útokem, protože překvapený Kamil obdržel deset poison counterů a zakokrhal. Esaras přispěchal s tradiční poznámkou „ To by se v Hearstonu nestalo“ (tím myslel hodit něco na příšeru dodatečně) ale nijak to nerozporoval.

Pijer ukázkově kousal ruku, která ho krmí, ač jsem mu radil a půjčil balík, a šil do mě, protože „ostatní to dělají taky a prý jsem nejsilnější“ Naštěstí záchrana přišla v podobě Kamila, který všechny otravoval s nataženou dlaní za účelem vybrat nějaké daně – takže to vůbec nebylo o tom, že by mi přišel na pomoc, ale spíše se někdy stával ještě častějším objektem obecného hněvu.

Musím říci, že jsem s velkým zalíbením sledoval, jak se postupně vyvinula magicová diplomacie, a různé pakty a úmluvy rozhodovaly o bytí a nebytí jednotlivých protagonistů. V další hře jsem si vzal svůj vypečený „ Hoď si všechny karťušenky do gebiče a netvař se jako kdyby ti uplavaly hračky“ balík, jenže ačkoliv Kamil a Pijer neveděli, jaká potutelná nejapnost se na ně vaří, Esaras bil na poplach a všem vyzvonil, jaký nepěkný osud se jim chystám připravit. Kurva, dycky tam musí bejt někdo, kdo to vyžvaní. Vynesl jsem Propagandu ( pokud chceš útočit do mně, zaplať dvě bezbarvé za každou příšeru, se kterou chceš útočit) ale všichni poslušně cálovali, místo toho, aby se mordovali mezi sebou. Strach z odemletí balíku byl prostě příliš silný.

A právě tady přišel na řadu můj mistrovský vyjednávací um. Zbylo mi pár životů, na řadě byl Pijer, já hrál po něm. Kombo – Wombo bylo připraveno, ale vypadalo to, že se k němu už nedostanu.

„Pijere, pokud mě necháš žít, zabiju v příštím kole Esarase.“ Začal jsem sladce svoje námluvy. „Budeš mít o protivníka méně a Kamil není dostatečně silný aby Tě dorazil, ale Esaras představuje hrozbu, kterou pro tebe dokážu eliminovat“ přesvědčoval jsem jej vemlouvavě.

Pijer se poctivě zamyslel a dospěl k názoru, že mnou navržený plán mu vyhovuje. Tedy jsem sundal Esarase, Kamil sestřelil mně, a Pijer sesekal Kamila a zvítězil.

V další hře jsem si opět vzal stromky a rozjel pořádnej Forest of Fangorn. Esaras si vzal dle jeho slov „to modročerný smetí“ a statečně mi zrušil některé stromečky, čímž si samozřejmě vysloužil můj righterous wrath a šil jsem do něj. Esaras se zoufale snažil přesvědčit Kamila, aby se připojil do válečné kampaně proti mně, se slovy: „on se tu rozlejzá jak Čína, pokud něco neuděláme, zabije nás všechny“ ale Kamil zůstával pasivní s bohorovnou poznámkou „Čína je daleko“ si sváděl soukromou zákopovou půtku s Pijerem. Esaras byl nad hrobem, ale mě nebavilo jak mi pořád ruší příšery, a tak jsem uzavřel dohodu pro změnu s ním: Nebudu na něj útočit, když mě nechá vyložit legendárního Stromovouse. Esaras sáhl po nabízené šanci a dodržel svoji část dohody, a tak „Čína“ přišla na přátelskou návštěvu ke Kamilovi, ukázat mu ten komunismus s lidskou tváří a zaryl jsem do něj asi za deset. Esaras plesal a nadšeně vykřikoval: „Tady to máš, prej Čína je daleko, hovno daleko! :D“ Chudák Kamil se poroučel jako první, následován Pijerem. Esaras nakonec dokonce vyhrál, ačkoliv sám myslel, že to není možné – já měl poslední dva životy, a Esaras měl pouze Mirka, ale Mirko má flying ten zmetek (na což jsem ho sám upozornil), a tak mě potupně dorazil Mirkem – ale raději prohraji než zradím dohodu, potom by mi už nikdo nevěřil a žádné dohody se mnou neuzavíral, a právě ty dohody mě baví na celém Magicu nejvíc.

Doposud jsem Ti popisoval hry, které vyhrál někdo jiný, ale i můj hvězdný moment přišel s balíkem „ ve zlatých obalech“ který jsi neviděl ani ty a z pátečních účastníků jej znal pouze Esaras, který proti němu opět prozřetelně varoval. Byla to prdel. První příšeru mi sice Kamil zahubil, následně pak ale přišly další dvě a spolu s legendárním landem, který dokázal odklonit damage nejsilnější příšery (Pijerův shadow) jsem všechny vymazal. Jedna bytost totiž zdvojnásobuje veškeré zranění, které dostanou moji oponenti, a naopak veškeré zranění které dostanu já nebo moje bytosti je sníženo na polovinu. Druhá bytost po první kombat fázi odtapne všechny tvoje úderníky a vyvolá DRUHOU kombat fázi. Jo a má vigilance. Podle mě už ti to došlo, aneb LEGENDS NEVER DIE, a ten balík –ač pozbývá valného smyslu v nějakých duelech – dokáže zle pojebat i několik protivníků naráz, a například takový Pavel už si jej zamluvil na čtvrteční magicy, protože dle jeho slov: „můj balík stojí za hovno, musím počkat na bonusy z Faurecie“ tak jsem se uvolil, že mu ho pro jednou půjčím.

Ke slovu se dostali i proklínaní goblini, mám pocit, že jsem s nimi jednu hru dokonce i vyhrál, ale tak o kolo maximálně. Ostatní pak odešli okolo půlnoci a já hrál dalších asi 6 her za vše možné s Kamilem, a ač jsem tam minule nechal 700 a zhrozil se, že takových peněz mě to stálo, a že nebudu pít Matušky, tak jsem si tentokrát dal velkej tatarák a pivo Cobolis no a nechal tam… tak nějak podobně. Na tomto aspektu kartičkování ještě musím notně zapracovat, bo tohle mi fakt vůbec nejde.

Pijer se pro magicy nadchl. Fakt ho to bavilo a psal mi, že mu to notně zlepšilo náladu, a že dík. Pověřil mně, ať mu sestavím balík v nějaké rozumné cenové relaci, a hlavně ať to má shadow, takže dochází na Tvá věštecká slova, že „ za chvíli bude mít každý shadow balík“ Postavil jsem mu co bylo v rytíři, levnější a dražší variantu – i ta dražší je ale docela levná na moje poměry 😀 Říkal, že po výplatě mi dá vědět, co si vybral.

Rojka jsem naučil hrát Magicy v Tatrách a už je z něj učiněný kartičkový mogul co si objednává ze dvou států zároveň, dokonce koupil balík i pro Kiku a hrají to spolu. Pošlu mu taky tenhle článek, ať si přečte, jak jsme se poměli.

Tak… to je asi celý, doufám, že ses bavil. Přemýšlím, že bych z toho udělal pravidelnou rubriku.

Tvůj magicový reportér

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *