III. Magicová reportáž 17.1. 2019 aneb bacha na pakty s právníkem

(Celá tato reportáž originálně vznikla jako email Tomovi, duchovnímu otci našeho uskupení, anžto to byl on, kdo mě do toho opět natahal, abych do toho natahal já následně ještě více lidí)

 

Ahoj nejlepší čuníku!

Tvůj nejoblíbenější magicový reportér is BACK! (Big thanks goes to Proxy, který na moji žádost okopíroval moje poznámky a poslal mi fotku mobilem na mail) Přicházím s tradiční reportáží čtvrtečních magiců, posledních, které jsi díky svému vegetění na Zélandu promeškal. Smutná zpráva hned na úvod – neměli jsme salónek, jelikož tento obsadila skupina Danešů. Když jsem ostatním řekl, že v salonku jsou Danešové, nechápavě na mě zahlíželi. Trpělivě jsem jim tedy vysvětlil, že kdyby četli Rychlé Šípy, tak by věděli, že Mirek Daneš byl vedoucí jakéhosi vontského uskupení a vzhledově téměř identická kopie Mirka Dušína, pročež si ostatní z klubu Rychlých šípů mysleli, že jejich glorifikovaný Mirek je ve skutečnosti dvoutvářník, převlékač kabátů a slizký had. Tím jsem chtěl vyjádřit, že nějací kopíráci převzali nápad s kartičkami a každý čtvrtek tam hrajou oni (jak mi jeden z Danešovců sdělil po cestě zpět z hajzlu) Takže čtvrtky nebrat.

Chtěli jsme na ně podniknout nějakou loupeživou výpravu nebo iniciovat bitku o salonek, nicméně Pijer se nakonec nemohl dostavit, jelikož zkejsnul dýl v práci (jeho sms, která toto neplánované neštěstí oznamovala, končila důrazným dvouslovím: JSEM NASRÁN) a tedy bez něj jsme samozřejmě bázliví čuníci. Slečna servírka chtěla tyto skupiny nějak propojit, ale my jsme separátní solitéři a odmítli jsme se družit s Daneš melody boys.

Přicházím do Záležitosti okolo šesté, když jsem se předtím stavil ještě na poště převzít pár kartiček, co mi přišlo z Francie. Vzpomínáš si, jak jsem v některém z předchozích mailů psal, že jsem uzavřel veškeré investice do kartiček? Tak to jsem lhal. Mám totiž nápad na super zábavný balík. Jojo, taky doufám, že tento už bude vážně, ale skutečně opravdu finálně konečně totálně zcela naprosto poslední. Wish me luck!

První po mně přišel Esaras a objednal si utopence. Rovněž si objednal (a vyzvedl) nějaké nové kartičky, a musím říct, že ten jeho bílo zelený balíček se výrazně zlepšil i za minimální investice. Nacpal tam Holy day, legendárního dinosaura, a hlavně ničení artefaktů nebo enchantmentů – konečně někdo to začal hrát jako odpověď na některé moje karty. Krátce po Esem dorazil i Kamil, z čehož jsem měl velkou radost. Nejen, že Kamil je vítaným příspěvkem do naší party a vždy je velice milé jej vidět, ale navíc přišel vážně brzy, a tento fakt sliboval dlouhý a zajímavý magicový večer. A taky, že byl!

V první hře jsem si vybral monoblack combo balík. Rozjel jsem to slibně, jenže Esaras mi zajebal démona, se kterým jsem chtěl v jednom kole zahubit Kamila. Bez démona jsem tam byl zadarmo drahej a brzy zakokrhal. Esaras sice pomohl Kamilovi, ale sobě moc ne, jelikož Kamil ho sundal a vyhrál.

Ve druhé hře jsem si vzal stromečky, měl jsem to opět docela slušně rozjeté, jenže Kamil s Esem celou dobu spolupracovali a proti jejich koordinovaným útokům jsem se nechytal a celý les mi vyhořel. Ani nevím, kdo z nich už nakonec vyhrál, ale jedno vím jistě – já opět zdechl jako první. Mám pocit, že mě dokopal Eseho 12/12 trample legendární dinosaur.

Dorazil Pavel a konečně jsme byli čtyři – což je mnohem lepší formát než tři. Pavel taky zainvestoval do svého balíku a už to nehraje jako báťuška Stalin – poslat bojovníky na jistou smrt, a přemlouvat pacifisty, aby jeho armádu sprovodili ze světa (jako enemy of the people) jelikož potom některé jeho příšery budou silnější. Pavel to změnil revolučně, a hraje hlavně okolo schopnosti explore otáčí další karty, a různě si tím boostuje příšery nebo vykládá rychleji landy. Je to docela dobré, určitě lepší než předchozí verze.

Ve třetí hře jsem si vzal Shadow deck, a mám pocit, že se mi povedlo nacpat na jednu shadow potvoru botky, mečík, kostiděl, a sinister strength, snad dokonce dva. Jisté je to, že jsem měl necílovatelnou příšeru co dokazála kohokoliv vyrubat za dvě kola. Přesvědčil jsem Pavla, že rozhodně netouží po vyložení příšery, co nutí všechny ostatní příšeru obětovat, jelikož by moje one man show skončila dřív, než začala. Pavel poslechl mé dobře míněné rady, a tak jsem jej šetřil. To se však nedá říci o ostatních, a chudák Pavel zakokrhal jako první, když předtím nešťastně pronesl: „mě se ještě nestalo, aby nezdechl jako první!“  Já jsem vyhrál svojí první hru, kdy jsem prostě ostatní ubil jedním vypaseným čuňasínem na kterého nikdo neměl pořádnou odpověď.

Čtvrtá hra a balík se zlatými obaly. Tohle byla pravá zákopová válka. Půlka hráčů se holedbala, že má spousty zabíjení, druhá půlka nechtěla nic vykládat. To mi přesně hrálo do karet. Vyložil jsem bojovou serafínici Bassandru, kterou mi ale zahubil Kamil. Ještě předtím mi z balíku na hulvyho vytáhl Avacyn, z čehož jsem byl velmi smutný čuník. Kamil dále vytasil Démona temných schémat, kterého překřtil na scouta v NHL a „nadraftoval“ mi ze hřbitova uhynulou rusovlasou ceckatou bojovou serafínici. Sice jsem vyložil další dvě příšery, ale se čtyřmi životy na mě stačilo plivnout, abych skonal. Jenže ještě předtím jsem vytáhl nezbednici, co zakazuje hraní kouzel od konkrétní barvy, takže jsem Esemu zatnul tipec s jeho bílým zabíjením. Další uměla dvojitý útok, takže jsem dával lítací IK za dvaciáše, a první obětí byl opět chudák Pavel, který pronesl nějakou nevhodnou poznámku. Co mě ale skutečně spasilo, byl instant s lifelinkem na jedno kolo, což mě katapultovalo zpátky do hry, a jelikož jedna z mých potvor měla vigilance, nějak se nechtělo nikomu na mě útočit. Postupně jsem dvěmi bytostmi s lítáním a nějakým zabíjením dorubal úplně všechny a opět zvítězil.

Dali jsme si pauzu na jídlo  – V záležitosti mají nějakou sezónní novinku chuckroll steak s grenaille brambory a demiglace omáčkou a bylo to naprosto famózní, doufám, že to ještě budou mít, až se vrátíš domů. To si musíš dát. Víš, chtěl jsem si dát nejdřív smažák, ale když jsem byl slečnou hlavní servírkou upozorněn, že cenový rozdíl je 60 kč, dal jsem si tohle a nelitoval.

Pátá hra. Jo, tak ta byla top. Co by to bylo za kartičky, kdybych si alespoň jednou nezahrál ultra nasírací modrobílý balíček s odemíláním kartiček. Špion Rojko mi prozradil, že Esaras se chystá pořídit kartu, co tenhle balík ruší, ale buď dělal blbého a ještě ji neměl, nebo ji ani neznal. Přišly mi na ruku čtyři artefakty a jedno hledání a navrch Tolarianská akademie a než kdokoliv stihl cokoliv, byl jsem na koni. Nechtěl jsem zbytečně prudit Eseho, vzhledem k tomu, že do balíku přidal spoustu zabíjení artefaktů a enchantmentů, některé dokonce s další vlastností – líznutí karty nebo vytvoření saprolingů. Tedy jsem nechal Kamila hodit kostkou. Vzal si šestistěnou kostku a hodil čtyřku. Vyzval jsem Pavla, aby si také hodil kostkou. Pavel to asi úplně ještě nechápal, jakou křivárnu jim strojím pod nos, a hodil dvacetistěnnou. Jemně jsem jej upozornil, že musí hodit šestistěnnou a to už mu to došlo, že vlastně hází, jestli přežije. Nepřežil. Kamil ho následoval o kolo později. Čekal jsem, že Esaras mi to nějak zkomplikuje, ale nepřišlo mu nic, čím by se mu to mohlo povést. Asi bych jen doplnil, že kdybys tam byl ty, určitě bys mě nenechal vyložit půlku těch věcí. Jojo, musím si to užít, dokud mohu.

Šestá hra – Tentokrát jsem neměl jednoho shadowa, ale tři nebo čtyři, co se vzájemně boostovali, což bylo snad ještě hrozivější. Esarasovi nepřišly landy, tak tam jen schlíple seděl, a když jsem mu v osmém kole vindikací zničil jeden ze dvou landů, co se celou dobu vytasil, rezignovaně to zabalil. S ostatními jsem vždycky uzavřel nějaké dohody, přesto se mi některé i vymstily – například s právníkem Kamilem jsem si naběhl, kdy on do puntíku splnil, na čem jsme se dohodli – že na mě nebude útočit démonem katastrof, ale to ho nezavazovalo, aby na mě neútočil se vším ostatním.  Každopádně jsem dodělal i Kamila, a Pavel nejenže premiérově neputoval pod drn jako první, ale naopak zbyl jako poslední. No, než jsem porazil i jeho a opět vyhrál. Čtyři vítězství za sebou je rekord, který těžko kdy překonám.

V sedmé hře dorazil Burito z nějakého Thaibox kurzu. Vzal jsem si gobliny a náležitě s nimi přivítal opozdilce. Burita jsem srazil na dvanáct, Kamila dokonce na pět životů, ale zlí čuníci mi zničili dva piledrivery a goblini začali stagnovat. Esaras následně zničil všem všechny příšery, přidal si život za každou, kterou zahubil, a ač jsem měl předtím dohody s Buritem i Kamilem, v momentě, kdy jsem neměl nic, jsem rovněž nepředstavoval žádnou hrozbu a zdechl jako první. Esaras nakonec vyhrál.

Pavel odešel a hrála se poslední hra. Vzal jsem si treefolky a slušně se s nimi rozjel, jenže Ese mi zničil Worship a došel mu ten tapovací enchantment a hromada tokenů, tedy byl pán nad životem a smrtí všech: rozhodoval, jaký útočník vlastně neútočí, a jaký obránce vlastně nebrání. Ani kdybych se spojil s Kamilem, neměl bych ho jak sundat. Sice jsem zůstal poslední s ním ve hře, ale bylo jasné, jak to dopadne, a tak to taky dopadlo.

Nějaké postřehy:

 

1.      Fakt si dej to jídlo, co tam mají ve speciální nabídce

2.      Zkusíme se vystříhat čtvrtků, abychom nemuseli soupeřit s Danešovci o salonek

3.      Všichni ty své balíky posilují, a je to poznat. Už tam dávno nejsou jen „do počtu“

4.      Esaras neřekl ani jednou „to by se v Hearthstonu nestalo“ Naopak hrál velice dobře. Když méně naříká a více se soustředí, má to výsledky. Snad mu to vydrží

5.      Pavel konečně vytáhl ceckatou Gorgonu Vrasku, a chvíli mu tam dokonce vydržela!

6.      Dej si pozor na smlouvy a dohody, které uzavíráš s právníkem. I když se týkají pouze magiců. On udělá na slovo přesně, na čem jste se dohodli, ale pokud to špatně formuluješ, vyráchá tě v tom. Je to protřelý filuta!

 

Tak to je asi všechno, na viděnou v pondělí! A připrav si nějaký proslov, kterým budeš tyhle články nejvíc glorifikovat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *