Zdravím všechny karťušenkáře,
Úvodní tři recenze byly koncipovány jako report Tomovi, který toho času dlel na Novém Zélandu, tento však bude mít formát odlišný, jelikož Tom byl konečně s námi! And boy, oh boy… did he really piss everyone present se svým novým černým balíkem.
Jelikož jsme s Tomem šli do Záležitosti hned po práci, měl jsem možnost tuhle věc pořádně vyzkoušet na vlastní kůži. Strategie tohoto balíčku je založená na tom všechny nasrat vyházet soupeřům karty z ruky a donutit je obětovat jejich příšery, načež buď vás dokrouhá Nantuko Shade (jediná příšera co tam hraje) nebo enchantment, který sestřelí tři životy každému, kdo má jednu nebo žádnou kartu. Tom prostě nemůže hrát normální balíky s příšerkami a sem tam nějakým kouzlem. Ne, dycky musí mít něco, čím ostatním tu hru otráví nebo je začne tak brutálně nudit, že smrt je pro ně vlastně vítaným vysvobozením. Ale i tak ho mám rád, aby to nevypadalo, že se na něj zato zlobím, to vůbec ne, nechť si každý hraje, co je mu milé.
Nejdřív jsem si vzal svůj modrobílý kombo deck, Tom sice použil Demonic Tutor, ale místo toho, aby si našel zabíjení na moji klíčovou bytost, co mu obarví celý balíček, použil to na nějakou blbost a potupně prohrál. Následně dostal dvojitý výprask od Goblinů, ale naopak porazil moje monoblack combo i shadowy – což jsem mu následně s oběma balíky vrátil a závěrem ho po velkém boji sundal i se stromečky. Bilanci jsem měl tedy kladnou, ale věru se mi proti tomu nehrálo bůhvíjak dobře a často jsem vyhrával rozdílem několika životů, kdy Tomovi prostě dočasně došly karty na ničení příšer.
Víte, co se týče účasti v našem středečním podniku, nevypadalo to nijak valně. Tom sice ukecal Anyho (což mě se předtím měsíc nedařilo) a slíbil mu půjčit svého Psychatoga, jenže strašák hraní ve třech se nad námi dlouhou dobu hrozivě vznášel, tuplem když jsme dostali zprávu od Kamila, že práce mu do toho tentokrát hodila vidle, a nezúčastní se. Burito odeslal tajnosnubné „uvidíme“ ale teda nakonec jsme viděli, že Burita nevidno. Lákal jsem číšníka Michala, aby se k nám připojil, jelikož kartičky ho zajímaly, ale jako správný profesionál s úsměvem odmítl.
Na tomhle místě bych chtěl vyzdvihnout Pavla, který naprosto zachránil tento středeční Magic hned v několika aspektech – dostanu se k nim. Pavel srdnatě makal v Počernicích a posílal updaty, kdy dorazí. Nakonec dorazil asi v půl sedmé a než jsme se najedli, stihli jsme jednu hru ve třech. Pustili jsme se do sebe s Tomem jako dva kohouti na jednom smetišti, a správně jsem prorokoval, že z toho bude profitovat Pavel, který si předtím při nějakém podomním kaufu s náhodným magikářem zajistil další dva balíky – zelenomodré merfolky a combo balík Approach of the second sun. Tom vyčerpal většinu svých karet na to, aby mi škodil, a Pavel pak neměl větší problém jej dorazit.
Dali jsme si pauzu na jídlo. Mezitím přišel Any, nepotěšen, že jsme na něj se žranicí nepočkali. Tom i Any si dali doporučovaný Chuckroll steak a unisono chrochtali blahem.
Začali jsme hrát ve čtyřech, všichni proti všem. Ve skutečnosti jsme se však opět mydlili s Tomem a ostatní dělali kompars. Vzal jsem si shadow balíček, ale Tom mi spoustu karet vyházel. Any dostal zmíněného Psychatoga a držel se v ústraní, protože tohle je fakt těžkej balík na hraní, zvláště pro člověka, co s těmi kartičkami de facto začíná. Pavel zahrál – mám pocit, že ta karta se jmenovala Diminishing Returns a tím naprosto rozvrátil poměr sil na bojišti. Můj Shadow balík najednou chytil druhý dech a chudáka Toma jsem udolal – nepomohlo mu ani zahrání Damnation a zničení všech příšer na stole. Díky Pavlovi jsem měl v zálezo novou krev, a krev brzko tekla i z nebohého Toma.
Ten Shadow má každopádně tu nevýhodu, že se moc nemůže bránit, takže jsem Toma stejně následoval o pár kol později. Zbyl Pavel a Any. Byla to poziční hra a raději bych sledoval Grand- Prix přesunu kontinentů. Většinou jsem velice čilý, když se hrají tyto kartičky, ale tohle mě ubíjelo a uspávalo. Tom se snažil Anymu radit, což se Pavlovi moc nelíbilo, protože to v podstatě hrál za něj, nicméně Tom podotkl, že to chce pouze rychle ukončit – ať tak nebo tak. V poznámkách k této hře mám „Byla to nuda jako svině“ a to je poměrně výstižný popis. Pavel nakonec slavně zvítězil, a se vztyčenými pažemi radostně běhal po salonku a bujaře se radoval z vítězství. Myslím, že Any si na konci už snad neměl co líznout, proto prohrál. Pavel totiž implementoval novou strategii: Lížu já, lížeš ty, lížeme všichni a lížeme tak dlouho, až se jeden z nás z toho už prostě nevylíže.
Do třetí hry vyfasoval Any Pavlovy Merfolky, jelikož jsme nechtěli opakovat utrpení z hry předchozí, já jsem si vzal Gobliny, ale k ničemu mi to moc nebylo, jelikož Tom mě samozřejmě vykartoval velice brzy. Měl jsem fakt dobrou ruku, a ten zmetek mi jí celou poslal do gebiče bestiální kartou Persecute.
Každopádně i tak jsem s Goblinama natropil mnoho zla a nepravostí, a výrazně přispěl k tomu, že Tom se svým nepopulárním balíkem putoval opět pod drn. Pavel hrál tentokrát svůj Vraska deck, dokonce na stůl jednu Vrasku dostal a ceckatá planeswalker Gorgona mu po použití její ultimátní schopnosti zajistila další vítězství.
Čas kvapil, a jelikož další den jsme všichni šli do práce, chtěli jsme to zaříznout nějak rozumně – akorát čas na poslední hru. Vytáhl jsem stromečky a rozpoutal správný pochod entů. S Tomem jsem si zahrál naši tradiční soukromou společenskou hru pro dva – kill or be killed, a tentokrát ho poslal pod drn. Any s vypůjčenými Merfolky následoval. Zůstal opět Pavel. Měl jsem tak nadupanej les, že Sherwood i Řáholec by bledly závistí, jenže Pavel zase lízal spoustu karet a na mé útoky několikrát odpověděl kartou „prevent all combat damage“ aby se se na konci vytasil s kouzlem, které mu propůjčilo na jedno kolo všechny mé bojovníky, odtaplo je, a dalo jim haste. No, a tímto mě potupně vyřídil v jednom kole.
Pavel na závěr prodal za dvě kilča ten Merfolk balík Anymu, takže Any má konečně balíček a už je do budoucna ušetřen mých rýpavých poznámek na téma absence jeho vlastního decku. Ti Merfolci jsou hratelní a když se ještě trochu upraví a vylepší, může z toho být dobrý balíček i do duelů. Pavel za včerejší vystoupení bere zlato, stříbro, bronz a i tu bednu, na který se to vyhlašuje – zachránil nás všechny od strašlivého osudu hraní ve třech,(a teď si to představte s tím Psychatogem!!) zachránil Anyho od dalších debilních variací mojí časté otázky „kdy si pořídíš svůj balíček“ a ještě vyhrál, co se dalo.
Tentokrát se moc nejela diplomacie. Tom se sice snažil uzavřít nějaké dohody, ale bylo to stejně jalové jako myšlenka spiklenců v Operaci Valkýra (20.7 1944) že po svržení Hitlera uzavřou separátní mír se západními spojenci. Nikdo nechtěl žádný pakt s Tomem uzavírat, a když se mi povedlo jej vyřídit, zůstal jsem tak oslabený, že jestli by mělo smysl o něčem se bavit, tak maximálně kdo ze zbylých hráčů mi uštědří ránu z milosti.
Tak uvidíme, kolik se nás sejde v sobotu. Podle současných prognóz by to mohla být zatím největší Magic akce této naší vykutálené party, ale nebudeme předbíhat.
Magicový reportér se s Vámi loučí a těší se na shledanou u další pravidelné reportáže.