XI. Magicová reportáž 20.02. 2019 aneb velkolepé výpady válečných veverušek

No pozdrav pánbůh, čuníci!

Dlouho nebyly kartičky, žejo? Ok teď kecám, kartičky jsou tu naopak s železnou pravidelností, ale když dneska nenapíšu jedenáctý díl této populární série, co myslíte, že se zítra stane? Pijer se bude jízlivě dotazovat, kde je reportáž z minulé středy, a bude se cítit ukřivděn, že jsem to náležitě nezvěčnil.

Přestože jsou určitě pasáže, o kterých by raději pomlčel, a o těch se já naopak rád podrobněji rozepíši!

Začínáme okolo šesté v Záležitosti s Pijerem. Máme svůj tradiční salónek, a než spustíme první hru, Pijer mi pyšně ukazuje, jaký to udělal kauf století s kolegou z Ikei, kterému drakonická manželka magicy zakázala. Za stovku pořídil spoustu kartiček, převážně černých, které mají potenciál na sestavení dalšího balíku. Nebudu tu psát jakého a kazit potencionální překvapení, kterým některé z vás Pijer obohatí, ale říkáme tomu „prudící balík“ takže tak. Jinak Pijer měl všechny ty karty (a to spoustu z nich tam ani hrát nebude) v obalech. Dvojitých. To jsem fakt čuměl.

Vyndávám všechny svoje krabičky, a Pijer na jednu ukazuje prstem: „Papine, to je nějakej novej balík?“ táže se zvědavě.  „Nene Pijere, tam mám jenom tokeny.“

Beru do ruky jeden z balíků – zelené obaly, zelená krabička, ale stromečci to nejsou, jasný pane! Pijer tuší nějakou neplechu a podezíravě si prohlíží balíček s temně zelenými obaly. Vysvobozuji jej z mizérie tápání: „Ano Pijere, tohle je nový balíček.“  Pijer hraje svoje shadowy, já hraju toto. Ve třetím kole vykládám veverku.

Pijer si bere kartičku do ruky. „To je…VEVERKA?!“ pronese štítivě. „Ty mně zabiješ s VEVERKAMA?“ zhrozí se má budoucí oběť.  „Klid Pijere, je jenom jedna. Navrch má útok i obranu jedna. Chlácholím Pijera stejně neobratně a zbytečně, jako Ribbentrop Děkanozova (sovětský velvyslanec v Berlíně) poté, co se tři německé skupiny armád dravě převalily přes hranice matičky Rusi.

O tři kola později je veverek již pět, z toho jedna dostává +1/+1 za každou další veverku ve hře. Rovněž disponuji posilujícím artefaktem, ale vypadá to, že i tak to projedu, jelikož Pijerovi shadow čuníci se docela rozjeli a mně zbývají tři životy. Pijer navíc své řezníky fortifikoval lifelinkem, tedy jeho počet životů byl o celých dvaatřicet větší, než ten můj.

Beznadějná situace, řekli byste. Žádný prevent, bránit nemůžu, jednou nohou v hrobě, ale pro takovéto příležitosti existují karty jako je tato nezbednost níže, a navíc, jak je moudře napsáno na jedné z veverčích karet: „ An army of squirrels is still an army.

Šokovaný Pijer to veverkami koupil asi za šestatřicet a rezignovaně si objednal panáka vodky, jelikož se cítil podobně demoralizován a zhanoben jako elitní jednotky Stormtrooper pěchoty po výprasku od milých plyšových medvídků na měsíci Endor v šesté epizodě hvězdných válek. Je to tak, udělal jsem si veverky, ale nebudu tu postovat karty, a psát co jsem zahrál, jelikož Peťa, Pavel, Esaras Any ani Tom ten balík neviděli, a nechci jim kazit překvapení.

Pijer o tom řekl, že „je to horší než Goblini“ and that’s saying a lot. Jako všechno, i tohle mám postaveno dost svojsky, tedy pokud by někdo chtěl trávit čas googlováním „squirrels mtg legacy“ mám pro vás jednu radu: dont waste your time. Uvidíte, až to uvidíte. Je to nezbedné, ale jako u všeho – záleží taky, jak to přijde, není to žádný insta-win a není to broken, neboj Esi. Mohlo být, stačilo tam přidat jednu kartu na kombo, co by dělalo nekonečně veverek, ale mně by tohle nebavilo hrát.

Přichází Buríto a zkoušíme hrát ve třech. Tentokráte s veverkami prohrávám, jelikož goblini se svými kartami, které dávají přímá zranění příšerám, jsou metlou pro bezbranné lesní tvorečky, a přestože Burito obětuje celou svojí armádu do Pijerova No Mercy, rychle rekrutuje další gobliny a vítězí.

Dorazil poslední člen herního ansámblu Kamil, kterého od začátku zle svačíme, tipoval bych, že měl výběrčího. Pijer se slovy: „Hele já jsem Sovětskej svaz, ty jsi Německo“ nabízí Burítovi dohodu. Burito s povděkem přijímá, ale jednu podobnou paralelu jsem zde již s těmito státy zmiňoval, takže když Burito o pár kol později překvapivě zaútočí na Pijera, a ten nevěřícně řve „BURÍTOOO, MĚLI JSME DOHODUUU!“  Buríto jen nevzrušeně zabrumlá, že je přece to Německo, a tak jen plní svoji historickou úlohu. Buríto sice dovršuje zkázu zrazeného Pijera, ale moje veverušky konečně slaví vítězství ve velké řeži, kdy dorážím Buríta i Kamila v jednom kole.

Pijera jsem jemně upozornil na to, aby neuzavíral s Buritem dohodu, pokud má černý balík, jelikož je o dost slabší než ten červený, a prostě se to ani moc nevyplatí. Po této zkušenosti si nicméně myslím, že Pijer nebude mít chuť uzavírat s Burítem jakékoliv dohody na hodně dlouho.

V další hře jsme už chudáku Kamilovi nešlapali po krku, a ten se docela rozjel. Do zuřících potyček na všech frontách není lepšího kumpána, než je Žnec z propasti, jelikož pokud v nějakém kole zakokrhá příšera, Kamil k ní díky tomuto pánovi přihodí ještě jednu do páru.

Jenže tentokrát mám Shadowy taky, a díky Pijerovi ještě posílili. Burito se snaží vystrkovat růžky s goblinem, který tahá ostatní gobliny z ruky do hry, ale je zprasen mojí Vindikací. S Pijerem likvidujeme Burita i Kamila, a nastává Super Sexy Shadow Showdown! Pijer má na ruce pět karet, a jsou to karty následující:

Rubu Pijera hlava nehlava, ale chvilku to trvá, než vypustí duši, jelikož jeho poctivě nasyslené obranné karty mi to nedají zadarmo. Nakonec však povoluje a se svými shadowy vítězím. Je to docela povznášející pocit, vyhrát s balíčkem, který má téměř neexistující obranu. Nejlepší obrana je útok, tady to vidíte.

Zkouším Gobliny, ale nedaří se mi. Vždycky, když je přítomný Buríto, mi ti goblini nějak nejdou, asi je tenhle stůl moc malej pro dva gobliní balíky. Buríto navíc zařadil Goblin Kinga, který ostatním goblinům přidává 1/1 a hlavně mountainwalk – tedy jsou neblokovatelní, pokud má bránící hráč ve hře mountain, což tak nějak goblini mají vždycky. Jsem tam zadarmo drahej, ale ani Buríto si nejde pro druhou výhru, jelikož Kamil hubí všem všechny příšery a vytasí se s planeswalkerem „Obem Nixilisem černé přísahy“ jak jej sám tituluje, a s přehledem vítězí.

Jelikož už předtím jsme hráli v takové neoficiální Alianci já s Pijerem proti Buritovi a Kamilovi, rozhodli jsme se zkusit nějaké týmovky v tomto složení. Pijer zatoužil po vyzkoušení mých andělíčků, jenže mu to přišlo docela mizerně, a prohráli jsme. Vzal si moje gobliny. Prohráli jsme znovu. Veverky mě nespasily, Burítův kokotný kulometčík je hubil po tuctech. To už jsem byl docela rozmrzelý, asi ty moje balíky mají nějakou fail-safe pojistku, že když je dostane do ruky někdo, kdo má balík vlastní, tak to chodí na pendrek. Burito a Kamil hráli dobře. Burito byl hlavní údernou silou, a Kamil ho dobře doplňoval. S veverkami jsem to nevzdal, Pijer si konečně vzal svůj balíček, a hle, jak to najednou fungovalo – ševče, drž se svého kopyta!

Do další hry beru El – Greca, který spustil skvělou paranoiu, kdy se zmatení soupeři báli i karet, co ještě nebyly na stole. Po infarktovém závěru, kdy do nás Burito nasypal tři gobliní granáty za 15 přeci jen vítězíme a srovnáváme na 2 – 2!

Poslední hru otevřeně přiznávám, že jsem zeslonil já pouhým výběrem balíku – monoblack kombo deck prostě není do týmovek, a tímto se omlouvám Pijerovi, že jsem mu to pokazil. Zlákala mě vidina vyřazení opozičních čuníků infekčním Démonem, jenže karta dávající infekt nepřišla, a Démon samotný přišel s křížkem po funuse, a ani jsem ho tam myslím neprocpal. Pijere ještě jednou promiň, tohle byl taktický přešlap.

Jinak ještě jednu věc závěrem bych chtěl zmínit, a chtěl bych, aby se k tomu vyjádřili všichni povolaní (ti co s námi hrajou ty kartičky, ostatní se k tomu klidně také mohou vyjádřit, ale bude to irelevantní)

Jde o formát toho 2v2. Zatímco týmy mají společné životy, rovněž disponují obranou, která je rozdělená. Takto jsme to hráli doposud. Zasazuji se o změnu v tomto aspektu a chtěl bych, se vším pozitivním i vším negativním, co se k tomu váže, aby obrana byla spojená.

Už se mi omrzelo sledovat, jak jeden z dvojice je v roli fackovacího panáka, protože má buď pomalejší balík, shadowy, nebo mu to prostě jen nepřišlo, a jeho spojenec to musí jen pasivně sledovat. Přijde mi to hloupé, a vyvolávám hlasování o tomto bodě.

Myslím si, že tato změna bude mít za výsledek mnohem zajímavější a napínavější hry, kdy se nestane, že jeden tým přijde o dvacet životů jen proto, že polovina týmu nemůže blokovat, zatímco druhá polovina je na blok perfektně vybavena, ale přesto musí zůstávat v útrpné nečinnosti.

Jediné, o čem přemýšlím jako o výjimce z pravidla, by byly Shadow decky. Protože kdybychom aplikovali toto pravidlo, tak Shadow deck by nebyl k zastavení, zatímco jeho spojenec by mohl vše blokovat. Zde bych to pravděpodobně nechal, jak to je, a aplikoval toto pravidlo pouze v případě, kdy by na každé straně stál jeden Shadow deck.

Prosím zamyslete se nad tím a chtěl bych, aby se k tomu vyjádřil Pijer, Tom, Any, Pavel, Peťa, Esaras, Kamil a Burito. Po vyjádření těchto osmi lidí se přijme konečné stanovisko.

PS: Mějte na paměti dvě věci: Jak by řekl gruzínský Jožka: „Není důležité, jak kdo hlasoval, ale kdo počítá hlasy“ A ta druhá věc – Kdo myslíte, že si bude pamatovat, jak kdo hlasoval? Gruzínský Jožka, přece. A potom to každému osladí dle zásluh. 😀

Ne teď vážně: Hlasujte, jak uznáte za vhodné, ale mějte na paměti, že pokud chceme hrát v týmech, s rozdělenou obranou to bude týmové jenom na papíře.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *