XII. Magicová reportáž 26.02. 2019 aneb Esaras přináší do našeho kolektivu novou krev & lesbické dildo

Těpic Čuníci,

Dvanáctý kartičky jsou tu! Já vím, že si musíte říkat, že to je pořád na jedno brdo, ale ono ne, popravdě je tam vždycky nějaký nový prvek – větší či menší.

Úterní kartičky přinesly jeden z těch větších prvků – dva nové členy, Esarasovy kolegy z práce Michala a Radka, kteří i s Esarasem přišli asi pět minut po šesté. Nejsem si úplně jistý, jestli je Esaras do této hry přímo naverboval, nebo jestli s Magicem koketovali už v minulosti a on jejich zájem oživil a dokrmoval, každopádně přišli s vlastními precconstructed balíčky.

Jen o pár minut později přišel Pijer a Pavel. Pavel mi dopředu svědomitě hlásil, že pojede z práce rovnou do Záležitosti, a rozhodně se nebude stavovat v tom proklatém Rytíři, sic by tam nechal další kešeně. Pijer dorazil s Pavlem a kde myslíte, že se potkali? V Rytíři.

Pijer zaujal místo v čele stolu. Po jeho levici seděl Esaras, po pravici já. Vedle mně seděl Radek, naproti němu Michal, a vedle něj Pavel. Zasedací pořádek zmiňuji z toho důvodu, aby se mi následně lépe vysvětloval pojem „údolí sviní.“ V úvodní hře Pavel rozjel svojí mašinerii s neustálým používáním funkce explore a udílením hojného množství +1/+1 counterů na jeho průzkumem zocelené udatníky.

Pavel zahajuje všeobecnou mobilizaci svých namistrovaných průzkumníků a zkusmo zkouší útok na nováčka Radka, který hraje nějaký černo – červený Rakdos balík. S poznámkou, že svačení nováčků jsem chtěl rozjet já a Pavel mi leze do zelí, posílám na něj útok se Shadowy (Vzal jsem si je proto, že mi Pijer před začátkem zašeptal do ucha: „Vem si Shadowy, rozrmdáme to!“) K mému útoku na Pavla se připojuje i Pijer, a Pavel protestuje a vyjmenovává, že z posledních sedmi střetnutí si ho Pijer vybral jako primární cíl šestkrát. Pijer kontruje prohlášením, že nemá rád barvu Pavlových žetonů, a že Pavel produkuje pižmo, které nutí Pijera na něj útočit. Což je skutečně komický důvod, ale realita bude pravděpodobně taková, že Pijer se baví Pavlovými peprnými protesty proti pokračujícímu pruzení poškozeného.  Kdo chce Pavla bít, Pavla si vždycky najde.

Pavel si tuhle skupinovou šikanu nenechal líbit, a krájí mně taky poměrně slušně. Můj jediný významnější štěk za celou první hru bylo zničení Esarasova prudícího enchantmentu, aby nemohl ostatním tapovat příšery, toho už jsme se přejedli. Pavel mně dostal na tři životy, a ponoukal Radka, aby mě dorazil, ale Radkovi se věru příliš nechtělo. Pavel mu sliboval věrné spojenectví, lásku až za hrob a půl království k tomu, ale na Radka jeho úlisná verbální vábnička prostě nefungovala. Mnohem více popřával sluchu Pijerovi, jenž mně a Radka zařadil do neoficiální osy zla, kterou nazval „údolí sviní“ a veškerá agenda údolí sviní spočívala v útočení na toho, koho vybere Pijer a pokud to dotyčný odmítl, ale stále chtěl být členem spolku, alespoň tedy neútočit na Pijera.  Radek si nakonec vybral jako oběť druhého nováčka Michala a začala rvačka nováčků, což ovšem ostatním vyhovovalo.

K Pijerovu zklamání dorážím Pavla já. Mně pro změnu dodělá Michal, kterého sundá Radek. Pijer se svými Shadowy se stává dominantní silou na bitevním poli, a vykuchá Esarase, jenž je bez zlořečeného enchantmentu poloviční. Radkovi se dostane výsady padnout jako poslední a urvat ve své premiérové masivní půtce krásné druhé místo!

K druhé hře se k nám připojuje dorazivší Peťa, na kterého si Pavel brousí zuby za minulý „dealbreak.“ Peťa si naivně myslel, že – jak zpívá Walda Matuška – „to všechno vodnés čas“, a že za svou zradu již nebude dále popotahován, a rovněž že Pavel již ustane ve svém snažení namalovat na něj terč a nalepit cedulky „kopni mě, já podle zradil.“

To se nicméně mýlil. Jenže Pijera stále baví trýznit Pavla, zvláště když vyloží ve druhém kole svého 5/5 létajícího shadow hrdlořeza, který se do tradičního otloukánka s chutí zakousne. Tomu je jasné, že žádná pořádná vendeta se nedá připravit, když vás každé kolo Pijerova zrůdička oškube o čtvrtinu celkového zdraví a tak nakonec s Pijerem uzavře velmi vachrlatou dohodu, že na sebe nebudou útočit, dokud ve hře nebudou poslední tři hráči. 

Beru si veverušky. Tady nutno zmínit, že dobře rozjetý Pijer mi mohl z maličkých hlodavců nadělat paštiku, Pavel se svými průzkumníky by mě taky potřel, ale nikdo se do mne moc nepouštěl, protože nějaké veverky jsem přeci jen vypotil a epicentrum konfliktu se odehrávalo jinde. Pijer si navíc s veverkami užil již dost utrpení minule, a chtěl, abych potrápil i ostatní a on se jim mohl smát, proto kydlil Esarase, Pavel se pustil do Peťi a nováčkové… no, většinou zase do sebe.

Esaras prohraje jako první. Peťa se snaží dorazit Pijera, ale natluče si o jeho prevent karťušenku. Michal doráží Peťu. Konečně se veverky trochu rozjedou, když jich je na stole asi devět s útokem a obranou 7/7 trample. Michalovi vracím jeho dorážku z minulého kola a posílám jej z plných životů střemhlav do gebiče. Zbývá Radek, Pavel, Pijer a já. Pijer se snaží zrušit dohodu, s tím že ve hře jsou přece „poslední tři hráči“ a sebe „samozřejmě nepočítá.“ Započne diskuze na toto téma, ale situaci vyřeší Radek, který musí jít domů a i s Michalem nás opouštějí.

Veverky mezitím dosáhly kolosálních proporcí a spláchly Pavla i Pijera v jednom kole. An army of squirrels is still an army.  Mezitím dorazil Any, ale Peťa si potřeboval odskočit něco zařídit, dvě hry tedy hrajeme bez něj. Beru stromečky.  Pijer prohlašuje, že stejně doteď vůbec netuší, co ten Pavlův balík dělá, z jeho perspektivy tam vždycky jenom „bude sypat ty kameny a pak umře.“ Tento výrok jsem si zapsal v citaci, protože mě velice pobavil.

Ese si naproxoval nějaký Eldrazi čuněcí bezbarvý balíček, kde vysype nějaké tyhle mimozemské pekelníky a výsledný mix namistrovaných emzackých belzebubů dochutí kartičkou, která donutí každého hráče obětovat všechny barevné pernamenty. Je jasné, že Esemu je potřeba zatnout tipec jako prvnímu. Kolo před tím, než se vytasí s Emrakulem ho dorážím. Nehádá se, neprotestuje, ale jaké psí oči na mě hodil, až mi ho bylo na chvíli líto. Pavel byl sice na začátku dominantní silou, ale stromečci zůstali při chuti i po poražení Eseho, a postupně s nimi posílám ze hry Pavla, Pijera i Anyho.

Další hra byla poměrně krátká. Vzal jsem si El Greca a přišlo to docela solidně.  Esaras měl zpátky svůj zeleno bílý „mám spoustu tokenů, planeswalkerů a ano jistě ničení enchantmentů a artefaktů taky“ balík, a tedy se stal opět mým primárním cílem, jelikož pro balíček, který stojí na udržení dvou artefaktů ve hře tolik kol, kolik je soupeřů, byl právě on největší hrozbou.  Pijer a Any zkoušeli svoje nové balíčky – Pijer měl taky kombo balík, který si postavil úplně sám, a dostanu se k němu později. Any si vytvořil black and white lifelink balíček, a byl by býval i rozjel nějaký lifelink, kdyby si mohl v pátém kole alespoň líznout kartu. Sice se kolektivním úsilím podařilo ubrat mi na polovinu, ale to bylo všechno. El Greco vymaloval nejdříve Eseho, po něm Anyho, Pavla a nakonec i Pijera.

Sledoval jsem tu plejádu protažených ksichtů s pobavením. Why the long faces, guys? Ach, kdyby tam byl Tom, nedostal bych se k ničemu, musím si užít malíře, dokud je Tom v Austrálii nebo kde se to vlastně právě nachází. Alespoň jsem jim slíbil, že malíře už dneska hrát nebudu.

Mezitím se vrací Peťa, kterému na stole již stydne večeře, jelikož řešil tradiční rébus s parkováním. Beru si monoblack kombo s démonem, ale stejně jako naposled, když mě toto mělo podržet do týmovky s Pijerem, i tentokrát je to špatný, je to špatný, je to špatný. Přijde mi nějaké smetí, ale naopak nepřijde kýžený Démon, bez kterého se to jaksi vyhrát nedá. Je taky super, že mám na ruce 3x Reanimate, ale tu 1/1 zombie goblina s tím fakt zpátky do hry tahat nechci. Jemně prudím ostatní alespoň s kartou Collective Brutality. Chci Anymu uzmout nějaké sorcery nebo instant, jen abych zjistil, že žádný nemá. Jsem tam stejně platnej, jako Itálie v druhé světové válce, dokonce na mně nikdo ani neútočí, nikomu za to nestojím. Pobaví mně alespoň Pavel, který u třetího piva pronese: „Tyvole, já docela chlastám!“

Pijer si vyrobil takový černo – artefaktový balíček, který má za cíl všem všechno zničit a jemu zůstane nezničitelný Lich s nezničitelným mečíkem prudíkem, který se bude sám samotinký procházet v nově zformované zemi nikoho, kde nezůstal kámen na kameni a ostatním zasazovat rány z milosti. Jenže Esaras, kterému nevyšlo předchozí zrušení malíře, si nyní spravil chuť a Pijerovi v poslední minutě ruší plánovaný doomsday.

Esaras v této hře rychle získává dominanci. Bitevní pole je záhy zamořeno jeho různými tokeny, a zvláště nás zaujme karta „Armada Wurm.“ Podívám se pozorně na tu kartu: „Hele, to vypadá jako…“

„Jo, vypadá to jako čůrák.“ Doplní za mně Esaras zemitě.

Kartičku si vezme Pavel: „Hele ale támhle je další, tam v pozadí! Takže to je oboustranný dildo! Esaras hraje lesbický dildo!“ Ok, tuhle přezdívku už tomu nikdo neodpáře. Lesbické dildo se stává kartičkou večera.

Pijer se po zrušení svého ultimátního naser komba připojuje do mého klubu „jsme tu zadarmo drazí“ a rezignovaně oznámí Esemu, ať nás dorazí, že jdeme na doutníček. Připojuje se i Pavel, který samozřejmě zařval jako první. Esaras za námi rovnou posílá i Anyho, a ve hře s ním zůstává už jenom Peťa. Všichni to považujeme za hotovou záležitost, a udiveně venku okýnkem sledujeme, jaktože Ese s Peťou stále hrají.

Peťa totiž procpal do hry Platinum Angela. Najednou nemůže prohrát a oponent nemůže vyhrát. Esaras má sice spoustu wurmů, elementálů, lesbické dildo, tapuje Peťovi všechny příšery, ale dokud má Peťa platinového anděla, hra není u konce. Trvá to dlouho. Fakt, fakt dlouho.  S hlavami v dlaních sledujeme tuhle nekonečnou bitvu, kdy si jeden nebo druhý snaží zoufale líznout kartu, která by zvrátila poměr sil v jejich prospěch. Esaras navíc takovou kartu na stole již dávno má, jen o tom prostě neví.

Myslím, že jsme ho nakonec k tomu nějak dovedli, nebo ho alespoň nakopli, aby jí začal hledat, což nebylo vůči Peťovi moc fér, to jsem hotov uznat a omlouvám se mu, ale jinak by tam ti dva hráli ještě teď. Už bylo hodně hodin, a chtěli jsme ještě jednu hru zkusit. Pavel odešel dřív, a málem opět zapomenul svůj life – counter, který jsem minule registroval jako aukční položku v aukci ztrát a nálezů.

Zbyli jsme tedy ve čtyřech. Vzal jsem si archanděly a byla to zajímavá hra. Zazářily karty, které jsem chtěl vyřadit.  Nejdřív zmíním Urzův Inkubátor: je to dobrá karta, hrál jsem ji v legendách a získal na základce tenkrát ještě od Brukvy tuším. Mám tuhle kartu ve čtyřech kopiích a každou z nich déle než 20 let. Tedy ji hraju spíše z nostalgie. Ona je sice výborná na zlevňování, jenže odtud potud. Pokud máte anděly za 5 man, tak super, ale když nalížete plnou ruku vykrmených flunder s casting costem osm nebo děvět, tak Vás Inkubátor vlastně moc nespasí a potřebujete naopak Quicksilver Amulet.

Druhou kartou je Captain Sisay. Víte, v téměř každém balíku hraju kartu, která je totální joke. Buď je moc drahá, naprosto situační, anebo dokonce ani nemám land, který dává manu potřebnou na její vyvolání. Pokud tohle čte někdo, kdo hraje Magicy na nějaké kompetitivní úrovni, musí se nyní chytat za hlavu, co jsem za diletanta. I could not care less, though. Captain Sisay patří do této třetí kategorie. Nemám forest, který je potřeba k jejímu vyvolání, takže buď je potřeba Lotus Petal, nebo zmiňovaný amulet, jinak se milá kapitánka do hry ani nedostane.

Jenže nyní se dostala a v každém kole mi našla jednoho anděla, což bylo super. Nasypal jsem tam Aureliu na dvojitý útoky, Lyru na lifelink pro všechny, a Basandru, protože má dobrý dudy a je to rusovláska. Prvního jsem odkrágloval Peťu, protože hrál to červeno /modrý naproxovaný cosi, co v jednom kole hraje 5x sorcery, nasype si tyhle karty do hřbitovu a pak s tím posiluje příšery. Prostě mu to moc dlouho trvalo, a já už byl netrpělivej a bylo dost hodin, tak jsem ho s těma andělama vykuchal.  Pijer následoval po něm. Any si přidal spoustu životů, ale poté co jsem dal do všech bytostí tři zranění už to s jeho vojskem taky nevypadalo kdovíjak růžově a andělíčci ho dodělali během pár kol. Přesto se držel.

Hele dobrý to bylo! Nováčci zapadli. Víte, já nemám rád nový lidi. Což je vtipný, protože každý člověk ve vašem životě bude někdy nový, pointa je tuhle fázi překlenout buď na jednu, nebo na druhou stranu.  Tihle kluci si nehráli na mistry světa, zeptali se, poprosili, poděkovali, byli v pohodě. Tak jsem instruoval Eseho, ať je pozve do naší top secret supertajný skupiny na FB jménem „Karťušenkáři“ kde se dohadujeme o termínech, rozebíráme nějaký strategie nebo pravidla, či trápím ostatní s vědomostní soutěží o kartičky (O tom zase příště.)

A ať je příště zase vezme! A lesbický dildo samozřejmě taky, to se rozumí.

PS: Byla sranda, jak se tam na konci špičkovali. „CETIN měl držet spolu a né jít proti sobě!“ řekl Michal Radkovi. Hm, no, co mi to jen připomnělo…


 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *