XIII. Magicová reportáž 01.03. 2019 aneb JSEM TVŮJ!

Ahoj čuníci,

Dycky, když chci napsat nějaký jiný článek, tak se uskuteční další kartičky a je po tom taková společenská poptávka, že musím přednostně udělat další reportáž na kartičky, sic jsem neustále dotazován netrpělivými participanty, kdy bude reportáž, vždyť za chvíli zase hrajeme!  Je to hektický, ale já se nevzdám!

Scházíme se s Pijerem v pět v Záležitosti, abychom upravili jeho poslední balíček „kterej má za úkol všechny akorát silně nasrat.“ Zatímco Pijer nahazuje notebook, čile konverzuji s milou a sympatickou servírkou Májou a Pijera dobrých deset minut nechávám napospas. Nakonec doděláme započaté a Pijer je spokojený.

Ukecal mě, že zatímco jsme dva, mohli bychom zkusit duel Andělů proti Démonům, taková klasika z milovaných Heroes III. Pijerovi přišly docela solidní andělice, nicméně vypečení démoničtí lordi potvrzují svoji destruktivní dominanci v pozdější fázi hry, a když se mi povede utéci hrobníkovi z lopaty, otáčím hru ve svůj prospěch a porážím archanděla Pijera.

Přichází Pavel a Michal. Pavla musím pochválit, jelikož dochvilnost nebývala jeho silnou stránkou, ale poslední dobou mi dělá jen samou radost, chodí včas a staví se zodpovědně k ohlašované účasti nebo naopak absenci. Pijer komentuje naše rozšiřující se řady takto: „Hele, za tři měsíce se budeme ptát, jestli v O2 aréně mají volno!“ Zrovna když se chystáme zahrát si ve čtyřech, dorazí Peťa a první hru tedy nakonec hrajeme v pěti.

Beru gobliny, minule jsem si je ani nezahrál, a ačkoliv nečekám, že s nimi zvítězím, málokdy se stane, že by goblini aspoň neudělali pořádný brajgl. Pavel si sestavil super levný balíček, jehož nejdražší položkou byly pravděpodobně obaly. Není to ale vůbec špatné – založil to na neomezeném počtu karet v ruce, které si přes jednu kartu nalíže, aby je potom zahodil do enchantmentu Zombie Infestation a zlotřile zahájil zkázonosnou Zombie Apocalypsu.
Víte, chtěl bych nyní napsat pár řádek o milé změně k lepšímu, kterou jsem od minula zaznamenal. Pokud si vzpomínáte na předchozí článek, v epicentru nejtvrdších bojů byl vždycky Pavel, na kterého se sesypali zákeřní soupeři jako vosy na bonbon, a zvláště Pijer mu nepopřál oddychu a opakovaně si jej vybíral jako chodící terč. Pavel byl rovněž jeden z mála hráčů, kteří mohou smutně vyprávět o tom, jak trpce chutná zrada od člověka, který s vámi uzavřel dohodu.

Když jsme začali hrát, překvapeně jsem sledoval změnu v chování ostatních, kteří si jistě byli vědomi minulého gangbangu Pavla. Tentokráte si ho však příliš nevšímali, a férově rozdělovali své útoky i mezi jiné hráče. Možná to bylo tím, že zpytovali svá černá svědomí, která zatížil Pavlův minulý rapefest gargantuovských rozměrů, anebo jejich zdrženlivost se týkala toho, že Pavel nás v sobotu statečně reprezentoval na modern turnaji v Černém Rytíři a obsadil krásné osmé místo. Měl jsem tedy radost, že Pavel se nyní premiérově nestal utlačovaným otloukánkem, třínohým psem, do kterého si každý rád kopne, a že ostatní hráče zajímalo, co si na ně Pavel připravil, a chtěli mu dát možnost náležitě prezentovat svůj nový balíček, nad kterým určitě strávil spoustu času, a… ok tahám vás za fusekli. Samozřejmě, že všichni šli do Pavla a každému bylo jedno, co si ten nešťastník postavil, hlavně, když bude prdět do hlíny dřív, než Mája nebo Michal přinesou druhý pivo. Někdy přemýšlím, proč to ten Pavel s námi vlastně hraje a jak dlouho to ještě vydrží. Ostatně sám Pavel to vyjádřil trefně: Jsme fakt píče.

Nebudu lhát, také jsem si přisadil, jelikož jsem na svůj útok slabým goblinem potřeboval hráče, který neměl obranu, a Pavel mi v tomto vyhověl bezezbytku. Na druhou stranu musím podotknout, že chudáka Pavla jsem trýznil jen v rozsahu nezbytně nutném – teda když nepočítám ten první útok, protože měl obráceně land, a to se samozřejmě nepromíjí.

Goblini mi přišli famózně, ale hraji s nimi naprosto netakticky a hloupě. Kupříkladu naseru Pijera, který mi pak klíčového goblina ničí, a tím mě poměrně oslabuje. Mám ale stále dost sil na finální odstranění Pijera, který je bez svých shadow miláčků neškodný. Pavel se oklepal a doráží alespoň Michala, než i jeho vyřadím s gobliny a zbývá Peťa, který má nějaké zdi a silné potvory. Příliš pozdě si uvědomuji, že jsem si k dvěma předchozím Siege – Gang Commanderům měl vyložit dohromady šest dalších gobliních válečníků, a právě kombinací Commandera a Sharpshootera bych se snadno zbavil Peťovy obrany. Zkouším to i tak, ale Peťa chytře přesouvá žetony ze zdí do příšer, a goblinům dojde dech. Po pár dalších kolech prohrávám, kvůli naprosto stupidní, začátečnické chybě. Jsem na sebe nasranej, ale Peťa si vítězství zasloužil.

Přichází Kamil ve fešácké motorkářské kožené bundě. Kurňa, ten Kamil je stejně módní guru! Nestihli jsme klofnout salonek, ale vlastně jsme si polepšili – jelikož se přesouváme do zadní místnosti, která je celá jenom naše, a zabíráme ještě delší stůl, než je v salonku, takový ten typ, u kterého hodovali středověcí lordi. Zkouším zahrát El Greca, a dostávám instantní hejt. Alespoň vím, jaké to je, cítit se jako Pavel (který do mě mimochodem snad jako jediný neútočí – asi se řídí příslovím: nečiň druhým, co nechceš, aby činěno bylo tobě!) Esaras by byl rád – tentokrát mi to totiž moc nepřišlo, když se mi konečně podaří vyložit obě karty potřebné pro spuštění komba, neslavně zakokrhám a loučím se s hrou. Stejně by mi to nepomohlo, jelikož Kamil byl na mně dobře připraven. Minulý výherce Peťa zkouší něco nového, na co ani nestihl dát obaly (což Pijer jízlivě komentuje: „Peťo, líbí se mi tvoje obaly“) a jelikož se s ničím moc nevytasil, je kolektivem ocejchován jako slabý kus stáda, a tak je s ním i naloženo – je venku ze hry chvilku po mně. Finální ránu mi zasazuje Michal, na kterého se otáčím s úsměvem na líci ale bleskem v oku, a sladce mu sděluji, že se „od minula nejspíše nepoučil.“
Pavel uzavírá dohodu s Michalem, komentuje to: „My jsme si pod stolem podali ruku“ načež Pijer opět přispěchá s kousavou poznámkou: „Jsi si jistý, že to byla ruka?“ Zatímco hraju s Peťou jeden proti jednomu, Pijer se svými stínovými smradupány postupně vyhazuje z kola ven jednoho soupeře za druhým. Porážím Peťu se svými shadowy i veverkami proti jeho modro červeným sorcery drakům, byla o nich řeč minule. Peťa se například dozvídá, že když si vytvoří bonusovou manu, nemůže ji použít v mém kole, jelikož na konci jeho kola o ní opět opuchne. No co, učíme se stále všichni.

Pijer nakonec slavně zvítězí! Musím říct, že Pijer se hodně zlepšil za tu dobu, co to s námi hraje. Přemýšlí u toho, hraje strategicky, a nedělá tolik chyb jako na začátku. Vyhrává naprosto zaslouženě.  V průběhu hry uslyším kovové cinkání a přihasí si to Any ve full motorbike setu. Prý byl vyděšený, když našel v salonku nějaké random pašíky, jestli se to vůbec koná, tedy další hru hrajeme v počtu sedmi hráčů, což by se dalo klasifikovat jako kolosální kartičkářský konflikt.

Bez většího rozruchu si beru krabičku se žlutými obaly, a asi dvě kola to vydrží, než někdo zahlásí: „Papin má novej balíček!“ a vypukne panika. Čuníci se nejvíc bojí toho, že to bude podobný bullshit jako „El Greco“ ale zrovna tento balíček je velice levný (a velice neobvyklý) tribal deck. Jsou to Gryfové!

A co umí Gryfové? No, moc toho popravdě není. Kromě toho, že jsou zatraceně cool, v Mirážích k nim vyšel tribal land, tak pár z nich má nějakou slabší podpůrnou schopnost, a to je tak všechno. Ale hej, kdo může říct, že má balíček složený z příšer, kterým dalo vzniknout pár vášnivých nocí mezidruhové kopulace lva a orla?

Gryfové mají jednu zásadní výhodu. Jmenuje se křídla, všichni lítají a jsou poměrně levní, ale s útokem nebo obranou to není žádná sláva. A právě proto je tam veletucet levných boostovacích kartiček.  Vlastně tam jsou jen Gryfové a karty, co z nich dělají vyžranější Gryfy. Fungovalo to? Čtěte dál!

Trochu jsem se obával toho, že dopadnu jako Pavel, ve stylu: „Hele, Pavel má nový balíček, půjdeme všichni do něj!“ Jenže nikdo neumí hrát roli Pavla tak jako Pavel a zvláště poté, co se mu konečně podařilo v rekordním čase porodit Resident Evil: Apocalypse, a v rané fázi hry zamořil hladovými zombicemi celé herní pole, dostal se opětovně na první příčku deathlistu ostatních kartičkářů. Jenže nikdo moc neměl prostředky na zastavení nemrtvých vojů protřelého necromancera Pavla, a ten si už už mnul ruce a spřádal velkolepou pomstu, kterou odstartuje útokem devatenácti 2/2 zombic a bude požírat dva nešťastné oponenty za kolo.

Bylo vtipné sledovat, jak se Pavlovy armády plesnivců hladově přelily přes bitevní pole a jeho zombice nenasytně trhaly maso z ponížených, bezbranných, a zbytečně škemrajících oponentů.  Viditelně potěšený Pavel si konečně spravil chuť a vykonal pomstu za všechny ty ústrky na něm páchané, a s balíkem za pár korun po velice rychlé hře zcela po právu vybojoval… ok zase vás tahám za fusekli. Pavel se k prvnímu útoku nikdy ani nedostal. Kamil totiž vytáhl tu pokálenou kartu „najdi si cokoliv odkudkoliv mimo balíček“ a zahrál ultimátní červený burn spell, který se zlevňuje za každou příšeru ve hře a do všech bytostí to nasolí za třináct.

Chudáku Pavlovi zbyly oči pro pláč, a jelikož jeho balíček je takový one trick pony, vystřílel si všechnu munici a už jen schlíple žebral, ať ho někdo dorazí. Samozřejmě všichni naopak s radostí protahovali Pavlovu agónii. Mezitím jsem si vzpomenul, kdo že mi to v poslední hře uštědřil poslední políček a Gryfové se jali svačit vedle sedícího Michala. Když se v dalším kole útok opakoval, povídá Michal: „hele, myslím, že je na čase uzavřít dohodu.“ Mně se s ním žádná dohoda moc uzavírat nechtěla, jelikož mi nepřišlo, že má co nabídnout, ale tak rozhodl jsem se, že ho alespoň vyslechnu, co mi dokáže ze své nesnadné pozice nabídnout.

„Jsem Tvůj!“ vykřikl Michal bez váhání. Jako člověk velmi podezřívavé povahy, a vědom si nedokonalých dohod uzavřených v minulosti zejména s Kamilem, táži se Michala, co přesně si mám pod tímto vyjádřením představit, a jaké benefity z toho pro mne budou plynout.  Víte, poslední dobou se dohody omezují na „tři kola do tebe nebudu útočit“ popřípadě: „dokud nezbudeme tři, platí mezi námi klid zbraní“ a podobně zdrženlivé pakty, Michal se však do toho vrhl po hlavě: „ Pro tuhle a celou následující hru budu dělat cokoliv, co si řekneš, a útočit na kohokoliv ukážeš“ Well well, how can you say no to THAT?

Michal plnil svojí roli nanejvýš svědomitě, vždycky se mě zeptal, na koho si přeji, aby zaútočil, což se samozřejmě setkalo s nevolí ostatních, kteří ho v mžiku ocejchovali jako OTROKA. Rovněž několikrát padla reference na Pulp Fiction a scénu s Gimpem. Michal se bránil, že není otrok, nýbrž spoluhráč, ale Kainovo znamení dobrovolného nevolnictví již nesmyl. Kamil zaútočil na mně a škrobeně utrousil, že už ve starém Římě věděli, že pozbývá smyslu trestat otroka, jelikož je to pouhý nástroj svého pána, který je za jeho činy zodpovědný.
Musím říct, že Michal mi významně pomohl, a díky němu jsem to nakonec celé vyhrál, s balíčkem, který byl finančně velice nenáročný. Nejdřív jsem pomohl prosícímu Pavlovi ukončit vleklou mizérii jeho pokračující existence. Za 6 man vykládám nejdražší kartu – vykutálený enchantment který dává všem mým příšerám doublestrike a lifelink.  Podceňovaní kříženci lva a orla postupně decimují Kamila, Peťu, Pijera a Anyho, který ma také lifelink a zůstane ve hře se mnou nejdéle. Předtím se mu podaří porazit Michala, který bez váhání přinese na oltář vítězství cenu nejvyšší – vlastní život. Je super, že Michal mi již dopředu slíbil personifikovat otroka i při další hře, je v tom skutečně dobrý a byl to zatím asi nejlepší a nejsrandovnější deal, co jsem v kartičkách s někým uzavřel a hlavně díky tomu slavím na těchto kartičkách premiérovou výhru.

Michal nás po této hře bohužel opouští, tedy voucher na další poctivou servilní otročinu si schovávám na příště. Kdo však přichází, je Burito! Burito udělal nějaké změny v gobliním balíku, který jsem mu sestavil. Například přidal černou. Burito je známý tím, že ne všechny jeho vylepšení jsou ku prospěchu, tak jsem trochu doufal, že Burito si ten balík naopak oslabil, ale už po druhém kole mi zatrnulo, když Burito vytáhl goblina, kterého jsem ani neznal, ale vše napovídalo tomu, že se s ním nyní budu mít možnost důvěrně seznámit, a že se mi to nebude líbit. Hrál jsem darebně drahé Démony, tedy žádná šance na rychlou příšeru či kloudnou obranu.
Vypotit tolik 1/1 goblinů kolik má vlastník Goliatha soupeřů je skutečně úder na solar.  Burito s raketové rychlými gobliny brutálně svačí Anyho. Celou situaci s přemnoženými gobliny velmi pravděpodobně vyřešil Kamil (v poznámkách mám „Kamil všechny pojebal“ – nevybavuje se mi, o co šlo, možná Kamil doplní) Pavel tentokrát nežebrá ani o smrt, ale prostě to zabalí. Přes rtuťný Amulet tahám Emrakula a začíná ta pravá sranda. Obětovat šest karet na stole pokaždé, když tenhle miláček zaútočí, není úplně situace, ve které byste se chtěli ocitnout.
Kdysi vládnoucího Buríta likviduji Emrakulem a potvrzuji, že Goblini jsou sice dominantní v počátečních fázích hry, ale časem jim dojde dech. Burito to sice vylepšil více do multiplayeru, přidání černé také nebyl krok vedle, ale i tak se s hrou loučí. Pijer mezitím shadowy likviduje Peťu. Další důkaz o tom, že to hraju jako ponocnej, přichází v momentě, kdy vynáším Rakdose (proč vlastně!?) a zapomínám si hodit mincí na Emrakula, což je mi taktně připomenuto Kamilem, dodatečně hážu, a samozřejmě posílám chudáka Emrakula do gebiče. Tohle je komická ukázka učebnicového diletantství. Naštěstí mám ještě pár jiných démonů, a hlavně zahraji Vzestup temných světů, kartu za devět man, která vrací mrtvé příšery všech hráčů do hry – pod mojí kontrolu.

Takto získávám Kamilova legendárního výběrčího, několik Pijerových shadowů, a Anyho příšery s lifelinkem.  Ze seznamu „100 věcí, které chci stihnout před smrtí“ si mohu po neděli odfajfkovat položku „prudit Kamila s jeho vlastním výběrčím“ protože poslušně hlásím – splněno! Porážím Kamila i Anyho, a zůstává Pijer, který se srdnatě brání pomocí Darkness a Holyday. Vzpomínáte na Emrakula? On má takovou schopnost, že když jde do hřbitova, mícháte hřbitov do knihovny. Tedy si ho znovu najdu, vyložím, a zdecimuji nejprve Pijerovy landy, nakonec i samotného Pijera.  Démoni opět vyhrávají a prodlužují svoji vítěznou šňůru. Sice je to pomalý, ale když se to dostane ke slovu, jednoznačně můj nejlepší multiplayerový balík.

Do poslední hry beru veverky. Dostávám docela slušné karty, veverky se dobře rozjedou, ale opět s nimi hraji naprosto hloupě, když v jednom kole sice odstraním Peťovi všechny životy, ale naivně si myslím, že Burito mě nebude napadat se svými gobliny, jelikož mám nějaké vypasené veverky i do obrany. Evidentně jich není tolik, a Burito mě s mými čtrnácti životy vymaže z mapy. Měl jsem s útokem počkat, udělat pár dalších veverek a pak si přidat 2 životy za každou veverku (ano, tu kartu jsem měl na ruce) ale ne, místo toho zbytečně ničím Peťu a pak prohraju. Dobře mi tak.

Burito se snaží sesvačit i Kamila, ale tvrdě narazí. Kamil má vždycky nějaké trumfy v rukávu. Buritovi opět dojde dech a Any ho dodělává, přesto je třeba uznat, že Burito byl velkou hrozbou pro všechny. Hru nakonec vyhrává Pijer se svým druhým balíkem, a to i přesto, že se mu nedaří vyvolat jeho zásadní kombo „nezničitelný meč na nezničitelném Lichovi zničí všechny vaše karty, sny, i životy.“
Českolipská crew i při neúčasti Toma docela bodovala! Z pěti her dvě vyhrál Pijer, dvě jsem vyhrál já, Buríto se taky neztratil, prostě je vidět, kdo má starou školu gymnaziálních kartiček. Po dlouhé době jsem si dal špíz, takže i večeře stála za to. Podle mě další povedené kartičky! Michal si vyzkoušel roli otroka, Pavel si zopakoval roli Pavla, měli jsme ještě větší prostor než minule (do budoucna bude asi potřeba), Pijerovi dodělali prudící balíček, a od Anyho jsem na závěr vyfasoval doutníček.

Závěrem bych se chtěl pochlubit se soutěží, kterou jsem vytvořil pro kolegy kartičkáře – byla vědomostní (aneb vygoogli to) formou křížovky s docela dlouhou tajenkou a některými otázkami, kde ani google neporadil (slovy Rojka: Prečo si tam musel dát tu pojebanú otázku s Parvusom!) Hrálo se o kompletní set Swampů (4) z edice Mirage, za mne jedny z nejhezčích vůbec. První místo obsadil Pavel po velice houževnatém výkonu, druhé místo urval Peťa, který se k soutěži dostal až později, ale velice rychle zodpověděl všechny otázky, až na obligátního Parvuse, který mu dal zabrat. Bronz bral Pijer, který tam měl pár chyb, ale všechny opravil, a jako milovníka historie mu Parvus tolik neškodil, spíše měl problém s uhádnutím obchodu luxusních vodních dýmek v Brně – aneb „já vodnici nekouřím, tak jak tohle mám vědět?“

Pro zájemce otázky i správné odpovědi přikládám níže:

 

  1. Moje oblíbená otázka, na kterou se spousta lidí vždycky nachytá: Jméno prvního říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava (Neurath – šesté písmeno, celkem 7)

 

  1. Alexandr Parvus byl významným spojencem bolševiků v prvních fázích jejich revoluce, kterou pomáhal připravovat a hlavně financovat. Parvus však nebylo jeho skutečné jméno, nýbrž přezdívka, vázající se k jeho tělesné konstituci – co znamenala? (Drobek – třetí písmeno, celkem 6)

 

  1. Trilogie filmů z Fantasy prostředí, kterou jsem vášnivě zhejtoval v recenzích. Peťa a Timura k nim vytvořili povedené koláže. (Hobit – třetí písmeno, celkem 5)

 

  1. Název vojenského plynu používaný v první světové válce Němci. Jméno dostal podle města, u kterého byl poprvé použit (Yperit – první písmeno, celkem 6)

 

  1. Jméno královny, která nechala postavit visuté zahrady v Babylóně, jeden ze sedmi divů starověkého světa (Semiramis – deváté písmeno, celkem 9)

 

  1. Jak se jmenuje tchýně Johnnyho a matka Lisy z geniálního nejlepšího nejhoršího filmu The Room, která trpí rakovinou prsu, ale nic si z toho nedělá? (Claudette –šesté písmeno, celkem 9)

 

  1. Křestní jméno atentátníka, který zavraždil Františka Ferdinanda d Este, následníka habsburského trůnu. (Gavrilo – třetí písmeno, celkem 7)

 

  1. Egyptský bůh se sokolí hlavou (Horus – první písmeno, celkem 5)

 

  1. Přízvisko Gaia Petronia, přítele císaře Nerona, který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ (Arbiter – šesté písmeno, celkem 7)

 

  1. Název zařízení používaného k popravám v dobách francouzské revoluce (Gilotina – osmé písmeno, celkem 8)

 

  1. Tajemný mnich, našeptávač a vlivný šarlatán u carského dvora Mikuláše II. Zavražděn ruskými vlastenci. Rovněž přezdívka jednoho člena solka, který posílá knihy za veverice (Rasputin – první písmeno, celkem 8)

 

  1. Hráli jste legendární Heroes III? Vzpomenete si, jak se jmenovala první a nejslabší jednotka hradu Dungeon? (Troglodyt – deváté písmeno, celkem 9

 

  1. Jméno středoamerického státu, který sousedí s Guatemalou, Salvadorem a Nikaraguí. (Honduras – první písmeno, celkem 8)

 

  1. Milenec Saddáma Husajna ve filmu South Park: Peklo na zemi (Satan – první písmeno, celkem 5)

 

  1. Hlavní hrdina herní série God of War (Kratos – čtvrté písmeno, celkem 6)

 

  1. Poslední písmeno řecké abecedy (Omega – první písmeno, celkem 5)

 

  1. Jméno bronzového dračího aspektu z Warcraft univerza, který má na starosti čas (Nozdormu – první písmeno, celkem 8)

 

  1. Název tajné organizace, pro kterou pracuje agentka Cate Archer v mojí nejoblíbenější střílečce z roku 2000 – No One Lives Forever (Unity – první písmeno, celkem 5)

 

  1. Druh zeleniny, kterou fakt nežeru. Jiný název je lilek (Baklažán – osmé písmeno, celkem 8)

 

  1. Helga, Hilde, Helmut, Holdine,Heidrun, a Hedwig. Jakému prominentu třetí říše patřily tyto děti? (Goebbels – třetí písmeno, celkem 8)

 

  1. Název firmy sídlící v Brně, vyrábějící luxusní vodní dýmky (Meduse – páté písmeno, celkem 6)

 

  1. Známý hudební skladatel, autor cyklu šesti symfonických básní „Má Vlast“ (Smetana – čtvrté písmeno, celkem 7)

 

  1. Za toto mě surely vyhejtíte: Křestní jméno manželky sovětského maršála Grigorije Kulika, kterou nechal Berija unést, mučit a popravit, protože chtěla po Stalinovi propustit svého bratra z Gulagu. Když se Kulik ptal, kde je jeho žena, Berija a Stalin dělali, že o ničem neví. Kulik dostal jako cenu útěchy povýšení na maršála SSSR, než byl Stalinem sám popraven v roce 1950. (Kira – čtvrté písmeno, celkem 4)

 

  1. Křestní jméno oblíbeného belgického detektiva, kterého vytvořila Agatha Christie. (Hercule –šesté písmeno, celkem 7)

 

  1. Co by si Vincent Vega a Jules Winnfield určitě nikdy nedali na hranolky (Májonézu – čtvrté písmeno, celkem 8)

 

Ok ok, tohle už je fakt dneska všechno. Ale to to zase bylo dlouhý, co? Ale pořád né tak, jako čekání Pavla na vítězství ve velké řeži.  Achjo, za tohle shořím v pekle.

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *