XIV. Magicová reportáž 06.03. 2019 aneb „nemám manu, nemám karty… nemáš zač!“

Těpic čuníci,

Je čas napsat pár řádek o čtrnáctých kartičkách, které jsme sehráli v Záležitosti. Přes den jsem si psal s Pijerem, a dohodli jsme se, že má cestu kolem, tak mně doprovodí do Rytíře, protože jsem tam vyzvedával pár kartiček pro sebe a víc kartiček pro Toma, který už se sice vrátil ze zahraničí, ale sklátil ho nějaký sneaky shit, tedy ho uvidím asi až v pondělí.

Samozřejmě se k nám připojil i Pavel, který tam také vyzvedával pár karet. Z Rytíře do záležitosti je to fakt kousek přímým autobusovým spojem na Ohradu. Při čekání na přechodu u Biskupcovy se za našimi zády magicky zhmotní ušmudlaný bezdomovec, jenž neomylně identifikuje kouřícího Pavla jako potencionální zdroj kuřiva zdarma:

„Nemáš cígo?“ prosebně zaskřehotá špindíra vychlastaným hlasem, doufajíc, že z Pavla vydojí tabákový milodar.

Pavel ale na odraného čuníka vůbec nemá náladu. „Ne, NEMÁM!“ odsekne popuzeně. „To už seš dneska třetí!“ (bohorovně přechází na tykačku se santusem) „Já nejsem žádná charita!“ doplňuje rozladěný Pavel těsně předtím, než se schlíplý, zanedbaný prosebník opět magicky odhmotní. Pavel si ještě chvíli stěžuje, že tohle se mu stává fakt často, že ho náhodní bezdomovci zastavují na ulici ve snaze oškubat jej o kuřivo. Pijer jen pokrčí rameny a doplní, že jemu se tohle nestává naopak vůbec. Docházíme do Záležitosti, tentokrát jsme opět ukořistili salonek, který je pro pět ohlášených lidí tak akorát. Pijer se rozplývá nad barvou obalů, které jsme mu pořídili do jeho nejnovějšího balíčku, který si pojmenoval „Pan Prudič.“  Pana Prudiče získal za lidovku od nějakého nešťastníka z IKEI, kterému manželka kartičky zakázala, a já mu poradil, jaké karty tam má doplnit, aby vyprudil co nejvíce lidí.

Prudič je trochu podobný jako Tomův balíček, který vyhazuje kartičky nešťastným protivníkům (odtud Pavlovo: „jak jsem si nepřišel zahrát Magicy“) ale na rozdíl od Tomova balíku je netrestá, když mají jednu nebo žádnou kartu v ruce, ale přímo tehdy, když nějakou zahodí. Plus jsem měl radost, že se mi ho povedlo přesvědčit k zařazení Hypnotic Specter, protože si myslím, že je to fakt dobrá karta v poměru cena/výkon a miluju ten obrázek! Samozřejmě v žádném prudícím balíčku, který hraje černou, nesmí chybět nezbedné neštovice.

Pijer to vkusně doplnil obaly barvy zaschlé krve a nemohl se dočkat, až pana Prudiče vyzkouší v ostrém testu. Pavel udělal také nějaké změny, hlavně v balíčku, který „pořád hází jen prevent karty a pak zhebne“ přidal nějaké artefakty, a kombo Tinker / Darksteel Colossus.
Vždycky mne baví sledovat, když někdo investuje svůj čas a peníze do toho, aby ostatní překvapil s nějakým super kombem, a vytasit na začátku hry nezničitelného 11/11 golema, který spravedlivě obdaruje totální anihilací všechny zaskočené oponenty byl od Pavla brilantní tah, takže mi ani nevadilo, když… ho Pijer donutil nešťastného golema obětovat na oltář neštovic, předtím než se tento vůbec dostal k prvnímu útoku. Já nevím, čekali jste snad něco jinýho?

Mezitím si objednávám Plzeň. Slečna vrchní, co mě zná fakt dlouho, na mně hodí pohled, jako kdybych z otočky hodil nemluvně o stěnu. Trpělivě ji vysvětluji, že buď jsou peníze na kartičky, nebo na Matušku, ale na obojí ný. Matuška je dobrej, ale drahej. Kartičky jsou taky drahý. Pick one.

Začínáme první hru. Beru si obávané veverky, ale pan Prudič je docela zbrzdil. Prudí však i Pavla, a je to taková dobrá regulace nás obou. Pijer akorát lamentuje nad tím, že než začal zahazovat kartičky, měl vytáhnout výše řečený Megrim, který sušil na ruce. Postupně sypu další a další veverky, a Prudič Pijer se ocitá na šikmé ploše. Najednou leze ke křížku a slibuje, že když ho přestanu ohlodávat s veverkami, pomůže mi s Pavlem, který si tam tahá své lítající zdi a další nezbednosti. Nejdřív se tedy zbavujeme společně Pavla, a Pijerova odměna za nabízenou dohodu za pět minut dvanáct je konečné druhé místo.

Druhá hra končí obdobně s Gryfony. Pijer statečně prudí a spoustu karet mi zahazuje, ale v těch gryfonech je kolem třiceti příšer a zbytek levné posilující enchantmenty, tedy ačkoliv mi nějaké opeřence zahodí, nějaké zahubí, a ještě další zakrákorají kvůli pokáleným neštovicím, cpu tam buď další kuře na pekáč, nebo alespoň posilující kartu, aby až se kuře konečně zjeví, bylo pořádně vypasené. Plán funguje a Gryfové vyhrávají i druhý zápas ze dvou, které jsem s nimi historicky sehrál.

Mezitím přichází Buríto. Hned jak odehrajeme první dvě kola, dorazí i Any, a aby se nemusel koukat, jak hrajeme hru v podstatě od začátku, je mu dovoleno se připojit s dvěma bonusovými koly k jeho prvnímu tahu, aby nás dohnal. Pijer cítí, že je potřeba seznámit Burita s pozoruhodnými půvaby pana Prudiče a vybírá si ho jako prímární cíl. Goblini jsou sice rychlí, ale když jsou Buritovi klíčoví goblini vyházeni, jeho moc je otupena a jeho rozjezd zpomalen měrou vrchovatou.

„Nemám manu…nemám karty…“ zabručí Burito zbědovaně, poté co Pijer zahraje další nezbedné neštovice. „Nemáš zač!“ dodá ten záškodnický rarach medově. Přesto ani tentokrát mu není souzeno vyhrát – Pavel si totiž na jedno kolo půjčí moje Shadowy a prostě Pijera v tom jednom kole vykuchá. Mám sice jenom čtyři shadowy, ale úplně to stačí, jelikož tři z nich se vzájemně posilují, plus jsou na nich další enchantmenty nebo equipmenty. Postupně vyřazuji ostatní a připisuji si třetí výhru ze tří dosud odehraných her. To věru není zlé! Musím si to užít, než se vrátí Tom.

Následuje poslední hra s Pavlem. Hraju stromečky, ale čtvrtou výhru v řadě nepřidám, jelikož Pijer a Buríto se rozhodnou odložit minulé sváry a soustředěně jebou mně a Anyho. Any se snaží mi pomáhat, ale nestačí to, tentokrát stromečci shoří a vypadávám jako první.

Pijer vyložil dvakrát Megrim a tedy ten, kdo zahodí karťušenku, to pěkně schytá. Schytá to samozřejmě Pavel. Anymu se podaří oklepat a jeho merfolci vykuchají Buritovy gobliny. Zůstane tedy Any a Pijer. Any má jeden život a Pijer shadow krysičku, která navíc zahazuje kartičky z ruky. Vše se zdá být jasnou záležitostí pro Pijera, a vypadá to, že pan Prudič si dokráčí pro premiérové vavříny. Jenže Any disponuje aktivní kartou jménem Bow of Nylea a každé kolo si přidá tři životy, zatímco Pijer a jeho stínový hlodavec mu jsou schopni ubrat jenom dva. Pijer posléze vyrábí minelu, když raději hladově vytasí další krysu Vasilisu, která vyžere Anyho counterspell – jedinou kartu, co má Any na ruce. Pokud by to udělal obráceně – nejdřív zaútočil, oškubal Anyho o counterspell, a následně vyložil Vasilisu, zcela určitě by zvítězil.
Ten závěr je fakt dlouhý, Any si sice přidá vždy o život více, než je mu Pijer schopen ubrat, zároveň nějakou dobu trvá, než se on sám přesune z totální defenzívy do nějakého kloudného protiútoku, protože Pijer mu několik jeho útočníků zahubí. Nakonec tam však Any dotlačí dva nebo tři merfolky a Pijera poráží. Any sedí a přemýšlí, co se to vlastně stalo. „Ty vole… já jsem… poprvé… vyhrál!?“ pronáší šokovaně, jako kdyby tomu sám stále nevěřil, ale je to tak, Any poprvé, za dobu co s námi chodí, vyhrál velkou řež, a navíc po velice krásném taktickém výkonu.

Jak jsem psal, Pavel odešel, hráli jsme tedy ve čtyřech. Byly nějaké návrhy zkusit dva na dva, ale nakonec se od toho upustilo, nakolik jsme doposud nevyřešili kruciální otázku ohledně systému obrany.

Beru si legendární andělské flundřičky, což do čtyřky může být docela risk (tenhle balík získává na síle s větším počtem protivníků) a taky, že jo. Hezky to má rozjeté tradičně Buríto, ale proti létajícím andělům nemají jeho zelení skřeti moc šancí. Jediný Pijer si uvědomuje, že s každým dalším kolem poroste moje síla exponenciálně a během dvou kol je po mně – proti shadow se nechytám, navíc mám pouze Aurelii a Razii, zatímco Pijer nahromadil nějaké životy navíc přes lifelink, který prozřetelně na jednoho ze svých bojovníků umístil.

Je to škoda, protože jsem měl zlevňující artefakt i Quicksilver amulet, mohl jsem tam sypat v podstatě jakéhokoliv anděla za kolo, ale už bylo příliš pozdě. Pijer to nakonec vyhrává celé, jelikož zvolil vhodnou strategii.

Co by to bylo za kartičky, kdybych si alespoň jednou nevzal nenáviděného El Greca? To přece musí bejt! Soupeři jen zmerčí barvu obalů a instantně se osypou. Tohle platí hlavně pro Pijera, který v následujících pěti minutách pobízí ostatní a neustále vykřikuje: „Všichni do Papina, má malíře!“ Říká to tak často, že by si tuhle větu mohl vytesat jako epitaf na hrob, jenže můj život není v jeho rukou, nýbrž v rukou Buríta, kterého Pijer vehementně přemlouvá, aby mě sestřelil, avšak Burito se mnou k značné Pijerově nelibosti uzavírá dohodu, která mi dává jedinečný voucher na odemletí jednoho oponenta.

Pijer najednou ani nedutá, a předstírá, že neexistuje (což je při jeho kolosálních rozměrech obzvláště vypečený problém) jenže já nezapomenul, kdo byl největší křikloun a válečný štváč, který požadoval mojí hlavu. Pijer prodělá groteskní názorový veletoč, raketovou rychlostí se snaží svléci ze zakrvaveného roucha popravčího pohunka a místo toho se neohrabaně stylizuje do role mého number one fandy, který má moje plakáty nad postelí a již od puberty mě tajně miloval.

Pijer totiž dobře ví, o co se hraje, a dobře ví, že pokud ho nechám žít, jeho šance na výhru nebudou zanedbatelné. Jenže já jsem ten poslední, kdo by zapomínal na minulé prohřešky a kdo by odpouštěl hříchy pramenící z pomýlené nerozvážnosti. Eat shit, Pijere!

Pijer si schlíple balí svoje kartičky z hracího pole, zatímco Buríto si tímto moudrým krokem zajišťuje vítězství, protože na mně stačí plivnout (všichni šli do mne, vzpomínáte?) a Any proti goblinům rovněž nevzdoruje dlouho.

Burito vyhrává i další hru, kdy mu s veverkami významně pomáhám touto kartičkou. Goblini do čtyřky dobrý, do pětky by to bylo horší, a proti více než pěti hráčům by moc neobstáli, jak se již dost krát ukázalo v minulosti.Veverky si beru i do úplně poslední hry. Pijer sice opět bere pana Prudínka a jeho neštovice fakt smrděj, ale naštěstí tato karta brzdí i ostatní, a v momentě kdy nakumuluji dostatečné množství lesních hlodavců (díky bohu za karty s flashbackem!) a podpořím je posilovacím artefaktem, v poslední hře vyhrávám. Bylo to milé! S Anym jsme ještě prokecali asi hodinu před putykou, miluju, když můžu někomu přednášet o historii nacistů a bolševiků. Zvláště Any je vděčný posluchač.

Z celkových osmi her jsem vyhrál půlku, jednu vyhrál premiérově Any, jednu Pijer, a dvě výhry zaznamenal gobliní guvernér Buríto no a Pavel…

…Pavel určitě vyhraje příště. A pokud ne… well… jsem si i tak jist, že Pavel vyhraje dřív, než Pijer přestane kouřit, než se Burito znovu ožení, nebo než já se zamiluji, i když je pravda, že jsem tu nemusel rozepisovat tyto krajně nepravděpodobné premisy a napsat to rovnou:

Pavel vyhraje dřív, než se na zemi vrátí dinosauři. Sázka?

Tak zase příště, čuníci!

 

 

          

    

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *