Jak jsme překvapili Rojka v Bratislavě

Víte, na začátku roku se mi povedla taková věc. Natahal jsem Rojka do hraní kartiček. Není to tak překvapivé, nakolik jsem pro tuto kratochvíli zlanařil spoustu dalších lidí, ale s Rojkem to bylo odlišné – bydlí v Bratislavě a zatímco jsme pořádali naše herní večery a já o nich psal reportáže, Rojko stál smutně stranou a mohl pouze číst o barvitých zážitcích. Občas sice ukecal manželku Kiku, aby si s ním pár her zahrála, ale naše bitky v počtu pěti a více hráčů doposud nezakusil.

Vědom si toho, první březnový den jsem napsal následující email:

Ahoj Kika,

Ještě to nevíš, ale už teď jsi nositelem tajemství.

To nejdůležitější totiž zdůrazním hned na úvod. Velmi bych si přál, kdyby tato konverzace zůstala mezi námi, nakolik to, co se chystám zrealizovat – ať už se to podaří nebo nepodaří – má být překvapení pro Rojka od začátku do posledního momentu nesmí nic tušit.

Jde mi o tohle. Trochu si vyčítám, že jsem Rojka natáhl do kartiček, on si nadšeně koupil balíčky, studuje tu hru, sleduje videa, čte reportáže, komentuje to, ale… vlastně si to s námi nemůže zahrát, o což věřím, že by velmi stál. Myslel jsem, že tohle se vyřeší na Sol sraze, ale vzhledem k Vaší plánované neúčasti se toto oddaluje o několik dalších měsíců, což chápu, že jste měli velké výdaje a na toto prostě už výdaje nejsou.

Včera jsem v tomto záměru oslovil Pijera, Pavla a Esarase. Můj plán je velice jednoduchý – přijet za Rojkem na jednodenní „přepadovku“ nějakou sobotu dopoledne, strávit s ním den hraním kartiček, a večer zase odjet, protože ani můj rozpočet není bůhví co, a tentokrát bych to nechtěl házet do stylu naší tradiční opulence se stejky, koktejly, burgery nebo žebry. (Pavel sice říkal něco o tom, že svíčkovicu nesmí minout, ale tak to je na něm) já teď zrovna měšcem nechrastím, a po sol sraze to nebude jiné, ale říct, že lístek do Blavy a zpět a nějaký menší oběd pro mě bude finanční ztráta, by byla pokrytecká lež.

Rovněž bychom tam nebyli přes noc, jelikož plánujeme přijet ve full grupě a všichni mi řekli, že to je reálné, ale že je i pro ně lepší to udělat takto, nasednout ráno, přijet třeba kolem oběda, a kolem desáté večerní zase vypadnout.

Nebude to zápřah na šrajtofli, na čas, a věřím, že snad ani na Vás. Myslím, že Rojko bude very happy čuník, když přijdeme na kartičky a konečně si to s ním zahrajeme všichni.

Tebe bych chtěl poprosit o několik následujících věcí.

1/ Tvůj souhlas s tímto plánem – tedy ono nejde jen o souhlas. Jde o to udržet i nic netušícího Rojka v sobotu dopoledne doma a pak nám dolů dojít otevřít 😀

2/ Pokud jsme se zdařile dostali přes bod 1, potřebuji seznam termínů, ve kterých by to pro vás dva bylo realizovatelné. Dokonce jsem přemýšlel, že bych to udělal total blind ruská ruleta stajl a dojel s čuníky bez toho aniž bych o tom KOMUKOLIV řekl. Vydrželo mi to asi dvě vteřiny, než mi došlo, že byste vůbec nemuseli být doma, a že bez tvého skvělého talentu pro organizaci by se celá cesta mohla změnit akorát tak v excrutiating agony.  

Já jsem předběžně našel podporu na sobotu týden po sol srazu – Pavel a Ese řekli, že by mohli, Pijer to samozřejmě tak snadné nemá a „musí se zeptat doma.“ Bavím se tedy o dnu 30.3 2019

3/ Mohli bychom to udělat velký. Nejen, že bychom přijeli my z Prahy, ale mám pocit, že Rojko do toho navrtal i svoje sesternice, které by se k nám mohly připojit (samozřejmě taky na tajňačku) prostě bychom se všichni sešli před Vašim domem ve stanovený čas, zatímco Rojko by nic netušíce dělal… no já nevím, co tak on zvykne dělávat v sobotu dopoledne 😀

Projdi si to, promysli, poptej se na cokoliv, pokud tě něco napadá, a dej mi vědět prosím.

Your devoted fellow conspirator,

Papin

Kika se toho nadšeně chytla a počet mých bodů ještě rozmnožila a rozvedla, přesně jak jsem očekával, ona je vskutku geniální organizátor. Následovalo pětadvacet dalších emailů a měnilo se nakonec snad úplně všechno – datum, počet účastníků i místo. Kromě Pavla a Esarase jsem vzal ještě Toma a Buríta, Pijer naopak nemohl protože mu IKEA cocksuckers nedali volno ani měsíc dopředu, ale s tím už se nebudu rozčilovat.

Nakonec jsme se rozhodli nezatěžovat takovýmto velkým počtem domácnost Rojka a Kiky a udělat to v Měšťanském pivovaru – kde mají dobré jídlo a svoje vlastní pivo. Zvláště žebra tam jsou vyhlášená a pokaždé, když tam zavítáme, tak je to na žebra.

Psal jsem, že se měnilo i datum. Finálně jsme se dohodli na sobotu 6.4, nakolik to lidem vyhovovalo více, a navíc Rojko měl narozky o dva dny dříve a 6.4 vyrážíme Regiojetem okolo sedmé hodiny ranní směr Bratislava, zatímco Kika mistrně lakuje nic netušícího Rojka, před kterým se nám tato akce podařila naprosto utajit déle než měsíc.

Vlak po cestě nabere asi dvacetiminutové zpoždění, z čehož začínám být docela nervózní, jelikož vše je naplánováno na minutu přesně, máme být do 12:00 v Měšťanu, zatímco Kika s Rojkem přijde později. Rojko stále žije v přesvědčení, že jdou jen někam na oběd, a potom si půjdou zahrát kartičky s noname čuníky do nějakého lokálního doupěte.

Naše skupinka mezitím dorazí na hlavní stanici v Bratislavě. Někdo kousavě utrousí, proč se to jmenuje hlavní stanice, když tu žádná jiná široko daleko ani není. Pavel je Hugh Hefner bezdomovců, takže hned jak je nějaký umaštěný pobuda v akčním rádiusu sto metrů a zmerčí Pavla, přišourá si to k němu aby vyžebral kuřivo. Byl jsem s Pavlem na spoustě míst, a boy oh boy, jak on je přitahuje, tomu byste nevěřili.

Umolousaný slovenský santusák se statečně procpe do nitra naší skupinky a s prosebným pohledem, který na Pavlovi ulpívá jako špinavý hadr, nebojacně žebrá o cígo, velkoryse přehlížejíce fakt, že jedno zapálené již stydlivě žmoulá mezi dvěma zčernalými prsty. „Prostě NE!“ zlostně odsekne Pavel a musí tento zápor ještě třikrát zopakovat, aby si zanedbaný mužík konečně uvědomil, že u Pavla nepopchodí. „Tak tedy DOVIĎENIA“ naježí se houmles a s odporem vyplivne poslední slovo, aby zdůraznil, že tabákového sobčaka naopak již nikdy potkat netouží, což ale Pavlovi naprosto vyhovuje, takže nakonec tito dva muži z naprosto odlišných společenských vrstev naleznou společnou řeč, není to krásné?

Konečně přijíždí taxík, jenž objednala Rojkova sestřenice Lucia, která je samozřejmě do celého komplotu taktéž namočena. Rojko se začíná přepínat do alert módu, a vyzvídá, s kým si to ta Kika pořád píše, tedy zajištění taxíku delegovala na Luciu aby se vyhnula podezření.

Taxikář byl takový žoviální ukecaný chlapík, přijel větším autem, takže jsme se tam pohodlně naskládali i s kartičkami.

„Tak kam to bude chalani?“ zahlaholil řidič bodře.

„Do Měšťanského pivovaru“ odpovídám a až teď si uvědomuji, že vůbec nevím adresu toho pivovaru, a pokud on ji taky nebude vědět, bude to další zdržení, kdy to budeme muset hledat, Tohle naštěstí nebyl ten případ, řidič nekladl dalších otázek, pouze se poputelně usmál a dodal“ Aaa, na pivečko sa vám zachcelo, hej?“

Vysvětlil jsem mu náš plán. Řidič se zakabonil a pro jistotu to zopakoval ještě jednou, jakoby nevěřil tomu, co jsem mu právě sdělil: „Takže vy jste dnes dorazili a ještě dnes pojdete zase do Prahy?! To čo je za blbosť?“ pronesl udiveně. Snažil jsem se mu to nějak vysvětlil, ale nezdálo se, že by měl pro to pochopení.

Jelikož zrovna na Slovensku skončily prezidentské volby, byla řeč i o nich. Utrousil jsem, že Slovensko má v posledních letech zvláštní talent na výběr prezidentů, za které se následně nemusí stydět. Taxikář bystře pochopil mojí skrytou narážku a vesele kontroval: „Ale tak čo, aj s tým vašim je sranda!“

Vyhodil nás před Měšťanem v 11:59, jaké skvělé načasování! Rychle jsme zapadli dovnitř a obsadili stůl na jméno Rajčoková, aby po pár minutách přišla spolukonspirátorka Lucia, a všichni jsme společně netrpělivě vyhlíželi Kiku a Rojka.

Kika to zahrála fenomenálně. Nejdřív zdržovala při oblékání, ale to je basic female trait, takže Rojko nepojal žádné podezření. Následně s ním vystoupila na jiné zastávce a zarputile odmítala Rojkovi říct, kam že ho to bere na ten oběd. Když se blížili k Měšťanu, Rojko se opakovaně ptal, jestli nejdou do Měšťana, ale Kika drahnou chvíli zdrařile kličkovala. Nakonec naoko kapitulovala a řekla mu: „Áno, som nudná manželka a beriem ťa do Měšťana.“ Rojko se ještě snažil chabě namítnout, jestli by neměli přidat, pokud je rezervace od dvanácti, ale Kika to smetla ve stylu, že těch pár minut se přece nic nestane.

Rojko se rovněž podivoval, kam jej chce Kika po obědě tahat, nakolik obchod, kde se hrají kartičky bývá o víkendu zavřený. Kika nehnula ani brvou a s kamennou tváří mu sdělila, že mluvila s manažerem obchodu a zrovna tenhle víkend je tam ta herna otevřená i o víkendu, protože tam je turnaj. Rojko to všechno sežral i s tím prutem, na kterém to bylo navěšeno.

Po příchodu do Měšťanu si objednáváme pivo a vyndaváme kartičky. Rojko s Kikou dorazil cirka patnáct minut po dvanácté, a takhle to vypadalo:

Řekl bych, že dobrá věc se podařila, Rojko byl viditelně překvapen, potěšen, pohnut a dojat! Když se s námi všemi přivítal, popadl Kiku a vyzdvihl ji do vzduchu, jelikož mu samozřejmě došlo, že ona byla ten hlavní mastermind za celou tou akcí. Na řadu přišel druhý nejvíce očekávaný bod našeho zahraničního programu: Žebra. Téměř všichni si je objednali, drtivá většina poprvé, a všem moc chutnala. Kika mi dala kousek svojí porce, takže jsem se fakt napral jako žok.

Dostalo se i na předání našeho „daru“ v podobě námi vytvořených kartiček, které jsem popsal a ukázal v gargantuovské reportáži z turnaje. Máme z toho další dvě videa a mrkněte se sami, já myslím, že z toho měli nelíčenou radost oba, a vyvolalo to snad ještě větší vášně a vlny smíchu, než naše představení v Praze.

 

 

Rojko dostal od holek negra, a od nás dostal taky stejnýho negra, takže teď je to first class prime time otrokář, protože má negry dva. Je to karta co je fakt drahá, sám si ji nechtěl kupovat, a teď jí má dokonce dvakrát, a byl z toho na vrcholu blaha.Pustili jsme se do kartiček ve velkém stylu, Rojko dokonce jednu hru vyhrál, ten den snad nemohl být lepší!

No, vlastně mohl. Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy čišník přinesl dort, který Kika nechala pro Rojka upéct, s tématikou kartiček. Ten dort chutnal fenomenálně a vypadal jak z jiného světa, ty kartičky vypadají jako skutečné, ale byly velice jedlé a velice dobré. Kika ještě každému dala kousek dortu domů.

Poslední hra byla totální bitka všech proti všem a zatímco mistři pražské školy se mezi sebou vybili v bratrovražedné bitvě, na konci zbyla Rojkova sesřenice Lucia, a… druhá Rojkova sestřenice Kika, která mezitím dorazila, takže finále byl souboj sestřenic, zatímco celá plejáda veteránů (a Rojko) byla ze hry.

Kika za nás za všechny zatáhla ta žebra a ještě nějaká piva, takže příště až tu budou tak to dáme v opačném gardu, protože jsem za poslední půlrok prožral na účet Kiky tolik jídla, co by nakrmilo menší stát na den. Hlavně, že jsme řekli, že to bude budget – friendly! No, ale teď už se s tím mnoho dělat nedá, jen způsobně poděkovat a přemýšlet, jak vyrovnat skóre při jejich příští návštěvě Prahy.

Zpátky jsme si udělali krásnou půlhodinovou procházku z hospody na nádraží po prosluněné Bratislavě a rozloučili se na nádraží. Pavlovi kamarádi se tentokrát nezjevili. Cesta do Prahy byla docela dobrá, až na skupinku dementních uřvaných opilců, která naštěstí vystoupila v Brně.

Nakonec si myslím, že se to povedlo, hlavně díky organizaci Kiky a disciplíně, kdy nikdo nepřišel pozdě, protože kdo by na tohle přišel pozdě, ten by už nemusel chodit nikdy nikam, což nebylo potřeba zdůrazňovat, jelikož jsem tímto drakonickým přístupem pověstný.

Rojko si konečně s námi zahral kartičky a potom napsal, že to byla nejlepší narozeninová oslava ever, a já na tyhle oslavy moc nejsem, sám už je roky dávno nepořádám, bo udělat někomu radost a fajn den se dá každej den v roce, ale když do toho má třeba tyhlecty narozeniny, aspoň se to má na co svést. Co bych pro toho milovaného bazmega nezrobil!

Tak dík čuníci, co jste přišli nebo se na tom podíleli, bez vás by bylo guvno.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *