Víkend na chalupě u Pijera

Čuste!

Hele, už je to docela měsíc, co jsem naposledy něco napsal, poslední dobou jsem fest líný, a až vyjde WoW Classic, budu ještě línější, tedy by bylo fajn napsat alespoň tento článek a s recenzemi na hry God of War, Red Dead Redemption 2, a dvěma datadisky do třetího Witchera udělat mojí oblíbenou věc – opět je o něco odsunout do vzdáleného horizontu nekonkrétní budoucnosti. Stejný osud dost možná stihne i poslední Tarantinovku, kterou jsem již viděl, ale nic o ní nenapsal. I když u té by mne to snad i mrzelo, no uvidíme.

Chtěl bych nyní něco napsat o stráveném víkendu na Pijerově letní chatě, protože to byla akce svého druhu premiérová, moc se to vyvedlo, a až budou mít vaše děti fousatý děti a někdo náhodně vykope tenhle článek, s radostí típneme několik nostalgických slz!

Cca měsíc zpátky Pijer nadhodil možnost stráveného víkendu na jeho chalupě v Kárově za Prahou. Jako cílové publikum si vybral Karťušenkáře (což jsou takoví Soláci 2.0 – aneb většina lidí co je zde byla v Sons of Liberty, a ještě navíc hrají tyhlety Magicy o kterých jsem tu svého času co týden pravidelně informoval) nahodil udičku v podobě několika termínů, a čekal. Nakonec to vyhrál minulý víkend s takovou průměrnou účastí: Nebyl to určitě propadák, ale nebylo ani našlapáno. Několik lidí se dokonce dopustilo arcizločinu nehlasování v anketě (ačkoliv jsem zdůrazňoval, že když už někdo anketu uzře, měl by ji i vyplnit – marně) ale víte vy co? Tím „vy“ myslím vy, ano vy co jste nejeli – DOBŘE VÁM TAK, protože na mně zbylo víc skvělého jídla, pití a pohodlného spánku. Vy si o tom můžete akorát přečíst, a potom závidět, přesně v tomhle pořadí.Vyjeli jsme v pátek s Peťou, kterému ještě jednou děkuji za pohodlný odvoz tam i zpět a cca po půl hodině cesty a dvou minutách kufrování dojíždíme na Károv, kde kdysi Pijerův praděda založil tuhle chatovou osadu. Jak jsem zmínil, Pijer tuto akci organizoval prvně, tedy to pro všechny byla taková Terra Inkognita, nikdo nevěděl, co očekávat, tedy mohu hned ze startu vyzradit, že očekávání byla překonána hned v několika směrech!

Pijerova rodina má moc hezkou chaloupku kde se ve vzájemné harmonii střetávají staré i nové výdobytky komfortního bydlení. Těmi novými myslím Pijerův dočasně importovaný Playstation a těmi starými všechno ostatní – ať už je to mistrně zhotovený sklep připomínající atomový kryt, prastará truhla, při které jsem si vzpomenul na Prattchettovo Zavazadlo, nebo krásné skleničky na víno, které se dělaly kdysi dávno, kdy se všechno ještě tolik neflákalo.

Hned jak jsme s Peťou přijeli na pečlivě posekaný trávník prostorného pozemku před chalupou, Pijer si hned zatepla postěžoval, že už mi konečně rozumí, jelikož půjčil Míše svůj Shadow balíček a ta ho s ním nemilosrdně pokořila. Ha! Vidíte? Tohle fakt bolí, abyste věděli! Přivítali jsme se s Míšou a malým Péťou, který se chvilku styděl, ale pak se osmělil a prostě nás bral jako součást zdejšího koloritu.K večeři jsme dostali pikantní párečky na grilu s výbornými omáčkami, které nakoupila Míša – Jmenovalo se to Zárubova omáčka, a přestože většina těchto chemicky upravených zblelek jídlo spíše dokaličí než vylepší, tady ty omáčky to rozjely v opačném gardu, což byla osvěžující změna. Jedna byla švestková s chilli, další Jalapeňo, a pak tam byly Chipotle Barbecue a Cibulová. Skvěle jsme se poměli a Pijer všechno hned způsobně uklidil – což Míša moudře kvitovala následující větou: „No jo, on chce, abych s Váma hrála ty kartičky!“A taky, že jo! Víte, tohle není klasická kartičková reportáž, takže tu nebudu psát, kdo vyložil co, a kdo zrušil koho, ale rozhodně tam byly zajímavé momenty: Míša zničila mně a Peťu v jednom kole, Pijer se tvářil, jako kdyby mu uplavaly hračky, když jsem naň vytasil takové nové překvápko, Peťa se se mnou dohadoval, že něco funguje jinak, než to ve skutečnosti funguje, a pokud jsem zrovna nevyhrával, tak jsem to alespoň slušně trolil či radil Míše. Do toho jsme pili portské z těch hogo fogo skleniček, a Pijer sobě protřele zakoupil pivo z PET flašky, jelikož dobře věděl, že takového moku se netknu ani špičkou mého zaprášeného střevíce a tedy zbude více pro něj.

Po kartičkách jsem vytáhl svoje dva ovladače na PS4 a dali jsme si ve čtyřech takovou 2D old school střílečku, která nám docela šla (pravda, hráli jsme na easy) ale uprostřed rubání bosse jsem u toho začal usínat, tak jsme to zatáhli. Peťa říkal, že jsem v noci chrápal, ale že jeho tatík chrápe třikrát tolik, takže vlastně cajk.

Peťa s sebou přitáhl Cards against Humanity s asi šesti expanzemi, tak jsme se celé sobotní dopoledne bavili touto hrou. Pointa této hry je následující: Každé kolo se otočí jedna černá karta ve které je nějaká otázka či sdělení, jenž je nutno doplnit nějakou z „odpovědí“ na bílých kartách, kterých máte deset a pokud dané kolo nevyhrajete, líznete si novou.

Spousta kombinací je nechutných nebo alespoň nekorektních, ale o to je to zábavnější. Já si například vybavuji, že jsem vyhrál kolo, když jsem na otázku „Co byste nechtěl najít ve svém Kung-Pau“ vynesl „Nahého Billa Clintona, který se válí na medvědí kůži a hraje na saxofon. Ultimátním žolíkem byla jednoznačně karta „Nazis“ která se dala použit téměř na všechno. Zvláště pokud jste dostali otázku, kde se vykládaly karty dvě, a ta druhá odpovědní karta byla „Invading Poland“ Ok, Peťa se v minulosti snažil (marně) tyhle kartičky probít na seance našich normálních kartiček, ale nyní můžu říct, že to byla dobrá zkušenost a zažili jsme s tím kopec srandy. Možná bychom tomu někdy mohli dát šanci.Kolem oběda přijel Tom a Any. To už jsme si debužírovali na Míšiných geniálních krkovicích („koupila jsem to naložený, ale byl to hnus, tak jsem si to naložila sama“) a ten vepřový bok! To bylo něco! Mezitím jsem zapálil oheň a Peťa do uhlíků naházel obalené brambory v alobalu, a to byla taky velká dobrota.Any přivezl dvě basy piva, Tom přivezl gruzínský koňak a jablečný Berentzen, který se mi snažil neustále vehementně nacpat. Víte, ze začátku jsem na něj měl i docela chuť, ale vzhledem k tomu, že jsem si dal nějaká piva, Morgana s Colou a ochutnal ten gruzínský koňak, už se mi nechtělo tam lámat ještě Berentzena. Zvláště poté, co to Tom asi patnáctkrát zmínil, což mělo přesně opačný efekt – jakmile mi někdo něco / mne do něčeho / nutí, naprosto se mi to zprotiví a je s tím konečná. Opakoval to tak často, že bych ve finále raději vypil jeho moč, než toho proklatého Berentzena.

Níže vidíte krátké video na téma „Papin si hraje s malým chlapcem, 2019, kolorováno.“ Je to samozřejmě mistrovsky zhotovený klam. Nic co vidíte, není skutečné. Víte přece, jak moc mám rád malé děti, že ano?

Pijerovi prarodiče přišli na kafíčko a přepadovku, což byla sranda, protože je nikdo nečekal. Nicméně si dali kafíčko, bdělým okem zkontrolovali, jestli nepácháme na jejich pozemku nějakou rotyku, a po cca půl hodině zase zvedli kotvy.

S klukama jsme dali další partičku Karet proti Lidskosti a k večeru se Any vytasil se svojí ultimátní dobrotou: „Anyho Burgery na italský způsob“ Už jsem kdysi podobný měl, ale nebyl tak dobrý, jako ten Anyho. Vezmete parmezán, rukolu, italskou šunku, sušená rajčata a pesto, a s těmito ingrediencemi zaměníte ty tradiční. Žádný kečup, žádná hořčice, nic takového není potřeba.“

„Hele, Any, mohl bych to dostat bez těch sušených rajčat?“ pípl nesměle Peťa a teplota okolního vzduchu instantně poklesla o několik stupňů.

Any na něj hodil podobný pohled, jaký by nejspíše vedoucí zanícené kongregace Ku-Klux klanu uštědřil svému bratru v bílé kápi, který mu právě prozradil, že je vášnivě zamilován do svého černošského souseda. Ojoj!

Peťa byl Anym upozorněn, že teda mu tam ta rajčata nedá, ale Peťa zároveň ztrácí možnost jakkoliv komentovat chuť obdrženého Burgeru (který byl teda famózní – já to říct můžu, já si tam rajčata nechal a o svůj hlas neopuchl!)

Šťastně jsem trávil krkovičku, bok, brambor, burger a těch pár piv na Pijerově verandě, kde jsem to taky spokojeně zalomil, což pravděpodobně laskavého čtenáře nijak nepřekvapuje. Ostatní si ještě dali pár her Magiců, než jsme to zatáhli všichni.

Další den jsme si ráno všichni dali deset koleček kolem baráku, abychom alespoň částečně mitigovali devastační účinky včerejší žranice. Ok, tohle jste mi doufám nesežrali. Ale co my jsme dalšího sežrali! Buřty se přece nepovezou domů, takže se opět rozdělalo ohniště. Rovněž se rozdělal i gril, na kterém Any pro mě a Peťu dělal další burger (Každý měl dva na osobu, ale já jsem po tom prvním usnul, žejo) ale hlavně svůj supreme masterpiece: Vepřovou panenku na bylinkách zabalenou ve slanině, což byl skutečně zlatý hřeb víkendového futrování. Už chápu, že obžerství patří do kolekce sedmi smrtelných hříchů: fakt by byl hřích tohle nesežrat.

Přiznávám se, že po uplynulém víkendu mám rád zvířátka (a Anyho cooking skill) zase ještě o trošku víc.

Peťa se dokonce osmělil a na svůj druhý burger si dobrovolně poprosil o nešťastně odmítnutá rajčata! Hádám, že chtěl, abychom ho zase příště pozvali, ale takové osobní hrdinství, to je potřeba v článku demonstrovat!

Hele, bylo to super, co k tomu víc napsat. Pijer s Míšou nás celý víkend obskakovali, malej Péťa nezlobil a freneticky nevřeštěl (což na malých dětech nesnáším úplně nejvíc) naopak byl moc rád součástí našeho kolektivu a se zájmem všechno sledoval. Jsem bohatší o několik kil a několik (zejména kulinářských) zážitků, protože to, co pro nás na tom grilu vyrobil Pijer, Míša a Any, to ani jinak nazvat nejde.Takže dík a držte mi palce, ať překonám svoji lenost a další článek nechť není za měsíc!

PS: Do tohoto článku mne nikdo nenutil, proto jsem jej napsal. Kdybych do něj byl tlačen jako do Berentzenu (který si neúspěšný agitátor Tom zase neslavně odvezl domů) nikdy by světlo světa nespatřil.

To jen, ať třeba víte pro příště.

 

 

 

 

 

1 komentář: „Víkend na chalupě u Pijera

  • 24.8.2019 (0:36)
    Permalink

    Nééé… Tajemství mého receptu na burgry předávaného z generace na generaci napříč sedmi pokoleními (…ok, vyfabrikoval jsem ho vloni v létě) je vyzrazen! No tak to zas budu muset vymyslet jinej. 🙂

    P. S. Stejně by mne zajímalo, jestli Peťa ten svůj spucoval s těma rajčatama neb si to protřele nechal až na doma a zůstalo nám toto poznání odepřeno!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *