Zoufalému hejtrovi Sons of Liberty s láskou Papin

Toto je topic určený pro jednoho konkrétního uživatele, který se k němu asi nejspíše nikdy nevyjádří, přesto ho zakládám, možná proto, aby nás tak zlotřile nelakoval, naivně si myslíc, že pod rouškou i-netové anonymity ze sebe může dělat, bůhvíco není.

 

Prosil bych Lubiho a další instance s pravomocemi, aby to nezamykali, přesto že je to tak otravně dlouhé a úzkoprse zaměřené.

 

Takže, pro nezasvěcené, dáme si trošku povinného flashbacku. Vše začalo následujícím topicem:

 

Autor se snažil působit velmi dospělým dojmem, a mně a mé přátele vystavit několika hanlivým označením a veřejnému odsouzení. Vzletnými větičkami chtěl zapůsobit na naše prohnile duše a přál si, abychom se kolektivně káli za naše nesčetné hříchy a malifikace. Žel, nestalo se tak. Což ovšem není důvod k založení tohoto tématu. Jeho skutečným důvodem byla zprvu moje čistá zvědavost. Jediné, co mě totiž zaujalo na tom článku, který připomínal trpký, srdcervoucí dopis vdovy po popraveném pilotu RAF nelítostnému komunistickému politbyru, kde se snažil přidat mučitelskou tečku ve stylu „jsem připraven na následky a vím, že budou tvrdé!!!“ byla tato větička:

 

tak já jsem při tomhle psaní využil hlavně své spisovatelské vlastnosti, kterými si vydělávám už skoro tři roky. Asi proto si mohu dovolit kouřit doutníky a pít whisky

 

Toto mě vážně zajímalo, jelikož sám píšu rád a často už od útlého dětství, a výsledky mého snažení se válejí všude možně nejen na tomto fóru (recenze apod.) což zmiňuji hlavně pro ty, kteří by měli choutky napsat – „proč ho kritizuješ, když sám si nic nenapsal“ Tudíž mi začalo vrtat hlavou, s kým vlastně máme tu čest. Člověk, jenž o sobě tvrdí, že si vydělává na doutníky a whisky už tři roky- jak všichni víme, není to úplně levný špás, a v naší době, kdy zájem o četbu globálně upadá a je velmi těžké se prosadit jako spisovatel, to bude nějaký literární titán!

Dokonce jsem byl hotov uznat, že v mém okolí se nachází někdo, kdo to vážně chytil za správný konec, a daří se mu. Ačkoliv jsem svým okolím přesvědčován, ať své četné výtvory publikují, zatím jsem tak neudělal nikde oficiálně, ani za to nedostal korunu. Proto jsem hledal dále, a zjišťoval, kdo jest tou enigmatickou postavou, co nás káravě hubuje v apoštolské dikci.

Neuběhlo ani deset minut, a musel jsem být nucen polknout první hořkou pilulku koncentrovaného zklamání. Náš ideový protivník je totiž o dva roky mladší než já, přestože svým vystupováním se snažil působit jako dobře situovaný třicátník, co to má v hlavě srovnané a plísní malá děcka na fóru, když má zrovna pauzu od vydávání převratných eposů v oboru literatury. Tudíž pokud ho vezmeme za slovo, musíme nutně dojít k závěru, že tento mladík si vydělává publikací svojí tvorby od osmnácti let. Snažil jsem se nepropadat panice, a uchovávat si naději, že má třeba dar od boha, a že se stále můžu mýlit.

Chtěl jsem naivně přesvědčit svůj vrozený pesimismus, a částečně i zášť a říct si jo, pořád může mít pravdu. Bohužel, nedlouho poté dostávám nemilosrdně ránu do vazu.

Jméno člověka, který se tak heroicky pasoval do role tiskového mluvčího těch nebohých desítek možná stovek hráčů, které naše gilda tlačí pod zlovolným a despotickým jhem pestilenční tyranie, zní Michal H. Sice stále nevím, jestli někde publikuje a někdo mu za to platí, ale bohužel jsem byl nucen se seznámit s jeho tvorbou na tomto serveru : www.pismak.cz

což je server pro spisovatelské nadšence, kde vystupuje pod přezdívkou Jimbo.

Přečetl jsem si první povídku, „Nepoddám se“ a řeknu ti jedno, Míšo…. (doufám, že mi odpustíš toto familiární označení, navrch z tvého jména necítím pachuť v ústech, jako ty z mého, což by mohlo být bráno jako polehčující okolnost, co ty na to?) Míšo, není to

dobrý. Hergot, není to ani ŠPATNÝ, to co jsem si přečetl… je… já nevím, chlape, ty jsi musel vypít hodně toho tvýho wizoura, abys dostal koule na to, něco takového publikovat…

 

Protože takovým zrůdným způsobem nestoudné obcovat s naší milovanou češtinou, a to jak po stránce formální, tak i obsahové, to chce sakra kumšt a trojku v krvi.

Nějak jsem sám nepochopil, jestli autor chtěl navodit atmosféru z reálného života, nebo je to čistě sci-fi, (autorův oblíbený autor je Timothy Zahn) které ale bohužel nezačíná „kdysi dávno v jedné předaleké galaxii“ tudíž mi chybí určitá transparentnost tohoto žánru.

 

Každopádně příběh se točí okolo chlapce, který je zavřen do psychiatrické léčebny, protože nemá rád svého otce? Co je tohle za blbost? Odkdy se za tohle zavírá na psychosku? No, to je jedno… Milý chlapec odtud utíká ještě s jedním podobně postiženým kumpánem a dostává se ke strýci, který slouží v nějaké vojenské posádce, je ale odhalen zlými pracovnicemi dotyčné léčebny, se kterými zlomyslně kooperuje i jeho vlastní matka, a zavře se před nimi do TANKU, který rozjede, načež ho chytí a dají mu svěrací kazajku, a zase ho tam zavřou, strčí tam i toho druhýho mamlase, a celé to končí tím, že ten druhý mu pyšně oznamuje že má nějaký vercajk jak se odtamtud dostat podruhé (Toto vyloženě volá po pokračování!)

 

Hele, kdo by měl choutky si to přečíst, nedělejte to. Pokud někdo z vás má potřebu sebetrýznění, tak si raději roztrhejte utěrku na cary, namočte ji a bičujte se s tím přes záda, nebo si kleknete na rohožku pobitou hřebíky, dejte si koule do svěráků, ale četba takovéhoto počinů je vážně až moc nehumánní.

Co je ale zábavné, jsou některé komentáře, které se objevují pod touto povídkou, pár jich vyberu:

 

Tak v tomhle ringu jsem vydržel sotva první kolo (odstavec). Pošťuchování ve formě „pracovnice za svým stolem“ (měla sedět za cizím?) a jednoho chybějícího písmenka jsem odrazil bez potíží, barvitá interpunkce mi též nenahnala strach, ale „očí přes které měl nasazený brýle“, to byla rána přímo na solar a po „Oblečený byl do býlích tenisek“ jsem šel definitivně k zemi. Jestli autorovi není cca deset let, měl by mu být psaný projev úředně zakázán…

 

Dialogy jsou tak hrozné, že takhle se nebaví ani moji spolužáci z gymplu. ten závěr to už je vyloženě legrace. tak mu zabavili šaty dali mu svěrák a hodili ho do protektoru, kde aby si snad neublížil sedí jeho kumpán s rozvázanýma rukama.

 

Tak jsem se díval. Prý devatenáct. Tragédie.

 

 

Sám náš autor, který si dle vlastních slov vydělává tři roky psaním, se k tomu vyjadřuje takto:

 

Jakožto autor se za tenhle „příběh“ omlouvám a otevřeně přiznávám, že když jsem jej psal měl jsem v sobě moc whisky z oslavy narozenin svého kamaráda.

 

(Tady všichni vidíme, jakou roli ta whiska v jeho životě nejspíše hraje… Ne, že si ji kupuje jako odměnu za své četné úspěchy na literárním poli, on si ji spíš zaplatí z kapesného, a ona lihovina mu velkodušně propůjčí tolik odvahy, aby začal prznit a znásilňovat svoji mateřštinu ve vskutku gargantuovském měřítku.

 

Ovsem, to ještě není všechno, bohužel. Milý autor nám o pár řádků dál snaživě slibuje:

 

Za svou češtinu se omlouvat nechci. Jenom za to že jsem vůbec takový brak kdy napsal. Když tak si přečti příběh, který jsem zde poslal už před nějakou dobou. Jmenuje se námezdní lovec a myslím, že tam si svou reputaci u tebe snad trochu zpravím. A snad i u ostatních.

 

Víte co mi to připomíná? Alchymisty u dvoru císaře Rudolfa II, kteří snaživě slibovali, že příště, PŘÍŠTĚ už se jim to zlato z té vody vážně už povede….

Bohužel jsem měl čest i s panem lovcem. Musím říct, že je to lovec velice zdatný, pač mě bez vytáček sestřelil už v úvodu.

 

Kdesi v dalek budoucnosti se lidé již dostali i do těch nejvzdálenějších koutů galaxie. Nenašli ale žádný inteligentní život a tak jen kolonizovali ostatní systémy. Samotnou zemi jen vyždímaly jako citron. Pobrali vše co bylo cenné a přestěhovali se na jiné planety.

 

Skutečně grandiózní úvod. Všechno popsané tak stroze, jako by se nechumelilo- je nám předestřeno že naše planeta byla vyždímaná jako nějaký citron, navíc se nám autor snaží podsouvat, že všichni obyvatelé planety jsou ženy, ale spíše budeme věřit tomu, že prostě jen neovládá elementární gramatické zvyklosti v jazyce, ve kterém publikuje.

 

V současné době vládla galaxií jedna z nejkrutějších vlád. Vládli již několik století a kvůli nim bylo zabito strašně mnoho lidí.

 

Vládla nám krutá vláda… uuu, jaká jazyková různorodost a variabilita. Padám z té rozmanitostí na zadek. Strašné mnoho lidí? Nechtěls možná napsat Strašně mnoho úplně nejvíc moc fakt mega várka a pět nezbedných valníku lidí? JAK MŮŽE někdo takhle stupňovat množství? UAAAAAAAAAH… no dobře, oklepali jsme se a pokračujeme… Sakra, chybí mi whiska, vám ne? Potřebuju se OPÍT, protože tohle se za střízliva prostě NEDÁ!

 

Darwin se posadil na studenou a mokrou zem. ,,Já nemám kam jít, „řekl. ,,Rodiče zabyli při vybírání daní.“

 

Vskutku? Šťastní to lidé, umřít při vybírání daní, horší to bude s těmi, co pomalu umírají při čtení této povídky.

Dal se ten příběh točí okolo toho, že nějaký lofas vezme random kluka do učení jako námezdního lovce – fakt sem nemel silu to číst celý, je to perla jedna vedle druhý, a mohl bych tu z toho citovat věty, a pod ní vlastní komentáře, ale udělám to už jen s jednou jedinou, jinak byste to četli do večera:

 

Velitel se zašklebil. ,,Vy lovci jste nefalšovaná špína. Jde vám jenom o prachy.“

 

Lovci jsou na tom ještě dobře, ale co teprve tahle povídka!

 

No, hele, myslím, že je načase pustit tuhle gilotinu, která ti visela nad krkem od okamžiku, co ses do mě tak nevybíravě pustil.

Hele chlape NE, nemůžeš nám plivat do tváře a zároveň lhát do očí, mohl sis vybrat jedno, a neřešil bych to, ale tys udělal oboje a to byla chyba. Prostě mi vadí, když mi někdo píše, že jsem syn kurtizány za to, že někoho zabiju na pvp serveru, a zároveň má tu drzost se honosit pravděpodobně neexistujícími úspěchy v kategorii, o kterou se zajímám i já.

 

Hele chlape JO, musel jsem to sem dát, musel musel a musel, ať všichni vědí, na koho si hraješ, a nenechám si skákat po hlavě a urážet se od člověka, který nadšeně pleská svým internetovým pyjem do všech známých prostorových rozměrů a dělá ze sebe něco, co NENÍ. Je mi jasný, že když si šel do téhle krusády, nevěděls, co jsem za magora, teď už to víš, a možná jsi pochopil Kancova slova směrována na mou adresu.

 

Jedině, v co nyní doufám, je že splníš to, cos nám vehementně vštěpoval do našich malých mozečků, a řidič se heslem „repetitio est mater studiorum“ jsi dokolečka omílal následující myšlenku:

 

ale silní lidé nejsou ti, kteří konají, ale ti, kteří jsou ochotni přijmout následky svého konání a přijmou je bez mrknutí oka.

 

Tak pojď, přijmi odpovědnost za svoje lži stejně jako svoje dílo.

Pojď, tvrď mi tu, ze si vyděláváš psaním. Tohle by ti snad neotiskli ani v ročence zájmového kroužku „pracujeme s modelínou“ (vhodné pro děti předškolního veku)

 

Závěrem jeden tematicky odkaz mojí oblíbené kapely a mého oblíbeného songu:

 

Kdyby ses hochu jen pořád nechtěl rvát

Nemusel jsi dneska na týhle bedně stát

Moh jsi někde v suchu tu svoji whisky pít

A nemusel jsi hochu na krku laso mít

 

S pozdravem Papin, guildmaster <Sons of Liberty> a člověk, který ti způsobuje pachuť v ústech, a až si přečteš tento článek, tak oba se shodneme na tom, že konečně oprávněně.