Cestovatelský deník z Rhodosu, kapitola devátá: TO BY SOM SI AJ JÁ CHCELA PREČÍTAŤ!

Konec dobrý, všechno dobrý. Pád kultu rudé Sonji. Papinův národní sport.

 

Co psát o dni, který je vlastně o tom, že si zabalíte a odfrčíte pryč? No jasně! Všechno co se nevešlo do dílu předešlého!

Ač jsem poměrně barvitě a podrobně popsal naší cestu na Lindos, záměrně jsem si nechal včerejší večer do této, poslední, kapitoly.

Včera to bylo naposled, co jsem navštívil místní bar i s Dianou, kterou jsem mezitím perfektně naučil „jako dycky“ a ona už věděla, po čem mé srdce touží. Jako přirozené ostýchavý a nedůvěřivý humanoid mám skutečně problém navázat jakoukoliv konverzaci s krásnou ženou, takže cílem hry není to překonat, ale přesvědčit sám sebe, že vlastně takovou věc dělat nepotřebují. Už jsem vám říkal, jak silnou mám autosugesci?

Tak jsem šel k Diane, poprosil jí o „jako dycky“ a usrkával svůj drink, s nevinnou poznámkou, že si to musím dneska užít, jelikož to je naposledy a v Praze takový luxusní servis nemáme.

„To hej? A stihol jste napísať svôj deník?“ zeptala se zvědavě a upřela na mé své jiskrné modré oči.

„Chybí mi ještě část, ale většina je hotová“ odvětil jsem popravdě.

„A dá sa to někde pozriet? To by som si aj já chcela prečítať!“ zeptala se se zájmem.

Na mysli mi okamžitě vytanula dvě varovná mementa z minulosti, aneb jak to končí, když půvabná Slovenka projeví zájem o mojí literární tvorbu. Vzpomínám si na jeden případ, kdy mi bylo pochlebováno, jak krásné články přidávám na fóru, a bum do pár měsíců už se vyhřívala na mém balkoně a na mých prsou jako had. Když jsem o tomto nepovedeném pseudovztahu napsal rozsáhlou abstraktní povídku, napsala mi druhá Slovenka, jak krásná je to povídka plná citů a emocí, a bum do dvou týdnů už se vyhřívala na mých prsou jako had. Na balkoně tentokrát ne, bo byl prosinec. Tak a tady to máte, není divu, že se ve mně vybudovala těžká podezřívavost vůči ženám a Slovenkám zvláště.

Ale tak… what could possibly go wrong? Já totiž exceluji v jedné věci. Někdo je zdatný luštitel sudoku, někdo hraje skvěle volejbal, a někdo vypije sedm piv za hodinu. Super, všechno to jsou disciplíny hodně obdivu. Také jednu takovou mám – skvěle podléhám Slovenkám. V absolutoriích. Kdyby bylo mistrovství světa, kterak podlehnout Slovence co po vás něco chce v nejkratším čase a v co nejefektivnějším zisku pro ni (aneb kolik toho z vás stihne vydojit, než kouzlo opadne) beru zlato, stříbro, bronz a i tu bednu na který by to bylo vyhlašovaný.

Ale tak říkám si… je to dávno, vzal to čas, a tahle holčina je vážně milá, a tak ať si počte, když o to má zájem. Dal jsem si tedy ještě dvakrát „jako dycky“ a ji na rozloučenou svůj Facebook, kde tyhle články inzerují.

Diana obešla pultík, podala mi ruku, pobozkala mě, a já šel s blaženým úsměvem ve tváři spát.

Slečno, pokud to vážně čtete, a pojedete někdy do Prahy – napište mi. Prohodíme si role, tentokrát budu zadarmo nalejvat já Vás.

Tady by mohl článek skončit, protože vás nebudu unavovat nudným popisem cesty na letiště (kterou jsem prospal) ale ještě jedna věc zde musí být zmíněna, aneb vrcholná představitelka řádu klevetnic, drben a pavlačových bab Ruda Sonja se dočkala stržení z piedestalu a uvrhnutí do opovržení.

Toto nebyl náhlý proces, ale ač byla dříve s Hanou, Janou a mámou naladěna na stejnou vlnu plísněni nebohé delegátky, brzy se jim přejedla, jelikož je všude pronásledovala, přepadávala a pořád o něčem mlela.

Zenitem tohoto nešvaru stal se dnešní oběd, kdy Sonja přepadla Hanu, aby jí sdělila, že vypadám mnohem lépe opálený, a že mi to konečně sluší. Obdařil jsem ji vyděšeným pohledem, aneb u Tebe ty mumie plusové body ani sbírat nechci, nabral si špagety a prchl do davu.

U našeho stolu se potom odehrávala následující konverzace:

Zase mě přepadla červená.

To je hrozný, ta nedá pokoj.

No ale jak ona ti vejrá do toho talíře, to je fakt nechutný.

A viděla jsi, jak se fotila u té pláže? Jak nějaká modelka

No jo, tak na ty vesnici ona se musí ukázat no.

No a jak do Honzy se pustila! Že mu to teď sluší, jako kdyby mu to předtím neslušelo!

Prostě naše ženské trio odstavilo královnu drbů, podělily si mezi sebou její korunu, žezlo a to zlaté jablko, se kterým se každej druhej monarcha vyprsil na obraze, a nevzrušeně pokračovalo v pranýřování nebohé Sonji, aneb kdo s čím zachází, s tím také schází.

Na tapetě již více nebyla zahálčivá delegátka, nýbrž scvrklá šedesátnice, jež zažehla jiskru revolty a nyní plápolala ve vlastním požáru, zatímco máma, Jana a Hana radostně přikládaly další a další polínka do ohně.

Snažil jsem se jím vysvětlit, že když jim tak vadí, proč jí to neřeknou narovinu, že nestojí o její společnost. Ale to víte, ženy. O čem by se potom bavily.

Dáme nějaký bilancování závěrem? Co? Dáme? Ale tak jooo!

  1. Fakt jsem si to užil a psát tyhle články mě vyloženě bavilo. Některé z vás dokonce bavilo to číst, alespoň podle vašich ohlasů. Mě však bude bavit ještě víc hlasitá květnatá kritika lidí, jenž to nečetli, ač jsem jim to přičinlivě
  2. Rhodos je krásnej. Jeďte tam. Je to na koupačku i poznávačku jak dělaný.
  3. Navštivte Lindos, protože musíte vidět město, kde je ikonograficky vyobrazen osel se svatozáří.
  4. Naučily jsme Hanku slovo „čúráče“ které zobrazuje malého uřvaného fakana a které doposud neznala. Myslím, že její život jsme tím zásadně obohatili.
  5. Řecko je hot a řecký roby rovněž. A jsou na to zatracené pyšný a rády to ukazují.

Těch plusů je fakt spousta, ale tohle byly ty nejvíc zásadní. Dík, že jste to četli. Snad Vás to bavilo číst alespoň z poloviny tak, jako mně to bavilo psát.

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa