Herní recenze : Resident Evil 2

Ahoj čuníci,

Dlouho jsme tu neměli žádnou recenzi na hru. Poslední dobou nemám na hry čas, nicméně za doby koronavirové pandemie jsem hrál hru s tématikou zombičí pandemie, a živě si ji pamatuji do dnešních dnů, díky mimořádně silné atmosféře, kterou hra oplývá.

Chtěl bych úvodem velice poděkovat svému tehdejšímu spolubydlícímu Garfíkovi, který se mnou značnou část hry absolvoval, pohotově radil při mých trapných zásecích na triviálních puzzlech, a samotná jeho přítomnost měla za efekt, že jsem u toho kydlení zombic nebyl tak podělanej jako bez něj.

Hra vyšla už velice dávno, tuším něco jako 1998, ale protože moderní trend je nikoliv vytvářet dobré a originální hry, nýbrž vzít něco, co mělo kdysi úspěch, hodit to do nové grafiky, a podojit hráče ještě jednou. Největší propadák ovšem je, když nová verze staré hry je vlastně horší, než její verze původní (Commandos 2 nebo Warcraft III jsou přesně tituly, které bezezbytku naplňují tento velice smutný kondicionál.) Tato hra se naštěstí vyhnula takovéto kolosální ostudě a na Metacriticu nasbírala velice slušné skóre: 91/100 od oficiálních recenzentů (což pro mě není směrodatné, jelikož valná většina jsou prodejné děvky, co nebudou kousat ruku, která je krmí, aneb koho chleba jíš, toho píseň zpívej) jenže i od hráčů to má 8.9 z 10 na základě více než 3000 hodnocení, a to je výborné skóre.Příběh se odehrává ve fiktivním americkém městě Raccoon City. Raccoon je anglický ekvivalent výrazu pro našeho medvídka mývala, a tito pruhovaní otrapové jsou ve městě vyobrazeni na každém kroku. Na začátku si můžete vybrat ze dvou hratelných postav: První z nich je Claire Redfield, půvabná modrooká teenagerka, která se rozhodne najít v mývalím městě svého bratra, policejního důstojníka, o němž dlouho nedostala žádné zprávy. Druhou postavou je policejní nováček Leon S. Kennedy.

Předpokládám, že je milému čtenáři nad slunce jasnější, koho jsem si asi tak mohl vybrat. Hot roběnku v přiléhavých lewiskách, nebo někoho, kdo je fízl, má potřebu expozice tajemného prostředního iniciálu ve jméně (což mi přijde automaticky iritující) a hlavně… jmenuje se KENNEDY?! Jako vážně bych si měl vzít do globálního rošamba s plesnivcema někoho se jménem Kennedy? Tohle si tu jen tak odložím.Vždyť ti lidé jsou chodící terče! Nechtěl jsem přidávat milého Leona „S“ (Sucker? Suicider? Substitute? Sex-Slave? Sonofabitch?) na početný seznam Kennedyů, kteří neslavně zakokrhali dříve, než museli. Navrch jsem nepolíben tímto žánrem a ovladač na Playstation držím i po třech letech jako panna penis, tedy chci toto dobrodružství s nemrtvými vejlupky hrát na obtížnost normal, nikoliv ultra hard.

Bez váhání tedy vybírám Claire, a úvodní scéna ji nažene do opuštěné příměstské benzinky, protože tohle je Amerika bejby, a Claire chce brambůrky a kolu! Jenže v benzínce se nesvítí, je tam čurbes jak po výbuchu bomby, a nešťastné torzo obsluhujícího personálu se válí po zemi a je degustováno gurmánskými zombicemi, které původně přišly na pivo a párek, ale zjistily, že jatýrka paní prodavačky jsou větší šmakuláda! Pochopitelně chtějí ochutnat i vyděšenou Claire, ale tu se na scénu přiřítí Leon S. (SodOffYouFilthyZombies) Kennedy ve svém policejním voze, aby hrdinsky zachránil vyděšenou Claire, kterou obestupují lačné zombice s bryndáky v bojové pohotovosti. Leon jich pár sundá autem, načež dostane smyk, narazí do stěny, auto se samovznítí, Leon uhoří… klasickej Kennedy prostě.

No tak dobře, neumře ještě TAK BRZY, zachrání Claire a odveze jí do města, kde už se rozjel solidní zombiefest. Počet nemrtvých se úspěšně vyrovnal počtu mrtvých, zatímco přeživší dostávají pěknýho čouda, protože plesniváčci se je snaží zrekrutovat do jednoho nebo druhého mančaftu.

Claire a Leon jsou rozděleni hordou hladových holomků, co přišli na koštovačku mladého masíčka. Zatímco Claire úspěšně uteče do policejní stanice, Leon… asi jde někam náhodně umřít, jako správnej Kennedy. Policejní stanice je obrovská, jelikož dříve sloužila jako muzeum. Jediný živý policista je černej kluk Marvin, kterej Claire vyslepičí, že celý město je v prdeli, jejího bratra neviděl, a ať střílí po všem, co se hejbe, protože to, co se tu hejbe, ji bude chtít ochutnat. Samotnýho Marva už taky někdo degustoval, takže to má za pár, chudák.V policejní stanici se potýkáte hned s několika problémy. Tím nejzásadnějším je velice malý inventář, který postupně můžete rozšiřovat, pokud naleznete další kapsičky do opasku v průběhu hry. Takže co si nechat… přídavné náboje do pistole, léčivou kytku, nebo plaňku na zatlučení vokna, abychom dali jasně najevo, že tenhle mejdan není pro lůzu z ulice? Tato kritická rozhodnutí budete řešit co pět minut. Hra se chová velice realisticky vzhledem k předmětům, které reálně unesete, tedy některé položky zabírají dokonce více políček z již tak liliputánského inventáře, a střelné zbraně můžete nosit pouze dvě. Cokoliv se nevejde do inventáře, lze schovat do truhly. Truhly se nachází v každé větší lokaci, takže za celou hru jich potkáte asi pět.

Dalším svízelem je neobvyklá houževnatost nemrtvých nepřátel. Jedna rána z pistole do hlavy pro ně neznamená konečnou stanici. Většinou ani dvě ne. Musíte jim uštědřit tři a více ran a pak se konečně líně sesunou k zemi. Kde ale někdy nevydrží dlouho, a již za několik vteřin jsou znovu na nohou, lačni obdržet další olověnou (či masitou, pokud jste pomalí) krmi. Určit, která zombice se po pokácení zvedne za deset sekund, která za dvě minuty, a která už to vzdala, prakticky nelze, což jen přispívá ke stresujícímu faktoru při hraní. Kolikrát se mi stalo, že jsem pětkrát prošel místností s padlým plesnivákem, aby mne tento pošesté laškovně čapnul za kotníček.A to je další věc. Mnoho lokací budete procházet opakovaně a postupně zde řešit různé lapálie. V jedné místnosti seberete mrtvému poldovi služební kartu, ta otevře jinou místnost, ve které je videorekordér. V úplně jiné části budovy najdete kazetu, tu potom pustíte a uvidíte, jaké ogárek zadává heslo do místnosti s generátorem elektřiny, načež po jeho zadání se aktivuje celé jedno křídlo budovy, kam se doposud nešlo dostat, a přesně takhle je to celé koncipováno. Nepřátel zde nejsou hordy, ale v téměř každé místnosti najdete jednoho nebo dva, jak se bezcílně plouží po place, nebo se skrývají ve stínech. Design místností je navržený tak, abyste se báli i tam, kde žádný nemrtvý gurmán nečeká, aby Claire načal vénu jugularis.

Když Claire potká zombici, začne jí vulgárně nadávat (asshole, you asshole!) což mi vůbec nepřišlo fér. Jak k tomu ti nemrtví přijdou, chudáci neovládají své pohyby, ni svůj apetit, a do toho je ještě nějaká hysterka kropí olovem za stálého pokřikování hanlivých slůvek.

Je sympatické, že zombice jsou všech tvarů, velikostí i ras. Najdeme zombie černochy i asiaty, muže i ženy v různém věku, ale také plesnivce štíhlé či korpulentní (ti se nacházejí většinou u automatu s koblihami) Buřti jsou sice pomalejší, ale neprodají kůži lacino. Vždy, když jsme s Garfem nějakého tělnatého tlusťocha potkali, začali jsme od něj zdrhat, kropit ho, a ještě mu výsměšně prozpěvovat: „Špééékuuu Paaatrikuuu…“ Už nevím, kde se vzalo označení špek Patrik, myslím, že jsme tak říkali Vopovi na základce.(Nejmenoval se Patrik) Zhruba v polovině pátrání po policejní stanici doručí hra prvního slušného antagonistu – mlčenlivého týpka, který vypadá jako Zombie Fantomas s oděvními manýry pana Tau. Nedá se zabít, pouze zpomalit a neustále nebohou Claire pronásleduje po celé stanici svým pomalým vytrvalým krokem, takže ho vždy dříve uslyšíte, než uvidíte. Mimochodem za sestřelení jeho fešáckého kloboučku je achievement.

Zatímco předtím jsem oceňoval, že mám na průzkum každé místnosti spoustu času, a mohu si svůj další postup pečlivě naplánovat, příchod bledého namistrovaného manekýna mi do toho hodil vidle. Lze před ním neustále utíkat, nebo ho pokropit a on se na chvíli zastaví a odfukuje, ale to je tak jediné co s ním svedete. Najednou se potřeba opuštění policejní stanice stává velice iminentní.

Jedinej kámoš a počáteční průvodce Marvin nemá koule na to, aby se střelil do hlavy, a místo toho se raději taky stane zombicí, takže jeho trápení musíte ukončit vy jako hráč. Po opuštění policejní stanice (což mi zabralo dobré tři hodiny, je to fakt rozsáhlá lokace) potkáváte malou holčičku jménem Sherry Birkin, a pomalu zjišťujete, že tato hra by se mohla klidně pyšnit podtitulem „Tragédie rodiny Birkinů“ protože Sherry má rodiče vědce, kteří pracovali pro zlou korporaci, vyrábějící různé srandovní viry, které se samozřejmě dostaly ven, a proto je Raccoon city městem zombic, jenže ten nejvíc suprovej virus umí z lidí dělat mutanty, a protože pro papá Birkina si přijde SWAT komando, tak aby jim to natřel, samozřejmě se infikuje a vykydlí je. Děj je tedy jasnej: Musíte zachránit Sherry, potřít zmutovanýho Vildu, kterej se různě náhle zjevuje v dalších a dalších srandovních mutacích. Jediné pozitivum na Vildovi je to, že vás zbaví otravného Fantomase, protože se o první flek v kategorii „creepy stalker“ nechce s nikým dělit.Po různých peripetiích je jasný, kde to celý musí skončit, žejo – v komplexu laboratoří Umbrella Corporation, kde je potřeba vytvořit antisérum a zachránit nakaženou Sherry a Vildu odjebat do peklíčka jednou provždy. Na úplným konci se dokonce opět zjeví Leon S. (SorryDidIMissAnything?) Kennedy a dostává instantní metál za neskutečný přežití, aneb kdo uteče, vyhraje! Hra slibuje trochu jiný příběh na druhé dohrání za druhého protagonistu, aneb můžete se dozvědět, kde se zašil policajtskej Kennedy, zatímco Claire hrdinsky zachraňovala svět. K tomu jsem se ještě nedostal, protože prostě… pořád je to hraní za Kennedyho, žejo… to bych raději hrál za Jehudu Mordechaje v Norimberku 1934 a měl pořád větší šance, než jako Kennedy kdekoliv.

Celkový hodnocení: Ano, bavilo mě to, vtáhlo mě to do děje, atmosféru to teda mělo skvělou, hudební podkres rovněž. Zombice byly někdy odporné, jindy vyloženě děsivé, hra se světly a momentem překvapení tady rovněž fungovala. V některých pasážích jsem byl posranej, v jiných bezradnej, s překonáním obojího pomohl Garfík, a za to díky, čuníku! Příběh byl slušnej, klidně to mohlo být o něco delší, ale kupoval jsem to ve slevě, tak nebudu tolik kušnit na to. Ovládání v pohodě, akorát ten inventář byl k uzoufání mrňavej, Claire byla sympatická, a Kennedy přežil (protože jsem za něj nehrál) což je nesporně jeho největším úspěchem.Nemám příliš v oblibě hodnocení zážitku vyjádřené čísly, tedy pokud by absolutní nula měla být darované bombarďáky Venduly Veselé a totální maximum večer ve Skanzenu za dob jeho největší slávy, s kuřecími šneky na jehle a přednesem poezie pro všechny moje literární inspirace, tak tahle hra dostává…

Pomerančovou patnáctku z Hostivaru. Což je pořád velice dobrý skóre!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa