Herní recenze : Middle Earth: Shadow of War

Čus čuníci,

Jelikož není moc co jinýho dělat, tady máte recenzi na hru. Middle Earth: Shadow of War je pokračování původního titulu Shadow of Mordor a jak už je z názvu patrné, hra je zařazena do prostředí mé milované Středozemě. Jako člověk co četl Tolkienovy knižní předlohy opakovaně v českém a jednou i v anglickém jazyce a hlavně několikrát zvládl i čtenářsky náročnější Silmarilion, budu k tomu z hlediska příběhu velice přísný a kritický, pokud tam budou věci, které nebudou dávat smysl.

Shadow of Mordor jsem dohrál na PC i na PS4 a hra mě bavila. Recenzi jsem na to nepsal, nejspíš proto, že jsem byl líný. Zase tolik to nevadí, protože tato hra se od svého předchůdce na první pohled tolik neliší. Je to větší a propracovanější pokračování, ale až na konci recenze uvidíme, jestli je i lepší. Vydání této hry totiž vyvolalo značnou kontroverzi, kdy tvůrci dali hráči na výběr: buď nám pošli prachy a my ti dáme tady ty super legendární orky do tvojí armády, nebo nám neposílej nic, a mučitelsky trp při pomalém a repetitivním shánění surovin na ně, protože bez nich jsi nahranej, bejby!Tuhle recenzi píši „za pochodu“ tedy jak to dopadlo s židovskými orky za šekely, napíšu později. Mám pocit, že po masivním protestu hráčské komunity bylo toto nějak upraveno, ale jistý si nejsem. Nicméně hru jsem dostal zadarmo jako měsíční úlitbu za předplatné PS PLUS (které jsem k tomu znovu aktivoval) první díl mě bavil, mechaniky to má dobré, tak snad to neposere příběh.

Pár slov k prvnímu dílu: Hrajete jako Talion, gondorský hraničář a strážce Černé brány. Máte ženu a synka, a přemýšlíte, že byste vzali kramle, protože Černá brána už není úplně paradise on (Middle) Earth, zlí čuníci se nebezpečně houfují a gondorská posádka se každým rokem tenčí. Než stihnete prásknout do koní, Černou bránu přepadne početný oddíl skřetů vedený zlými lidskými uctívači Saurona a po prvních pěti minutách hry zděšeně sledujete, jak jsou vaše ženuška a pubertální synek vykucháni jako vánoční kapři.  Je to taková ta krystalická, rezignovaná bezmoc, kdy řeknete svojí ženě už jenom… we will be soon together again, my love! (hra je velice dobře anglicky namluvena) A budete? No, nebudete, žejo. Protože umírajícího Taliona si vybere duch Celebrimbora a vtělí se do něj.

Pro ty z vás, kteří zvládli pouze filmového Pána Prstenů: Celebrimbor byl elfský kovář, který v Eregionu vykoval všechny ty prima prsteny. Sauron u toho přicmrdoval (tenkrát to ještě nebyl ten sveřepý chlapík v zubaté plátové zbroji, ale dokázal na sebe vzít formu, která ostatním přišla krásná a vystupoval pod jménem Annatar – Pán darů.) Když usoudil, že už se toho naučil dost, vykoval si na hulvyho svůj vlastní prsten, o kterém je celá knižní i filmová trilogie Pán Prstenů. Celebrimbor v tu chvíli zjistí skutečnou identitu svého domnělého akolyty, ale je mu to prd platný, protože Sauron mu přitáhne před práh, sejme ho, a Eregion vyplení.

Hra tuto část středozemské historie vypráví velice podobně – Celebrimbor je zajat (opět je zde fetiš se zajatou elfí paní a malou dcerkou) ale podaří se mu nejen uprchnout, ale dokonce štípne Sauronovi jeho prsten a vybuduje mocnou skřetí armádu (s pomocí prstenu je oblbne) jen aby mu v rozhodující bitvě sklouzl prsten z ruky přímo na tu Sauronovu a pampalápápá , dostane těžkou nakládačku. Sauron se s ním více nemaže, a rozšmelcuje mu fasádu tím stejným kladívkem, se kterým předtím tvořil prsten. Od té doby bloudí pomstychtivý Celebrimborův duch po Mordoru a hledá vhodného smrtelníka, se kterým by se spojil. Proč si vybral zrovna Taliona, nikde moc vysvětleno není.Celý úvodní díl běháte po Mordoru a rasíte skřety. Hra velice zdatně kombinuje boj lidského hraničáře a elfského ducha, soubojový systém je zábavný a povedený. Orkové mají svoji hierarchii a v každém regionu jsou kromě normálních plebů ještě kapitáni a warchiefové. Na kapitány můžete narazit kdekoliv, ale k vylákání warchiefa potřebujete splnit potřebný úkol – například v pevnosti odpravit deset lučištníků. Kapitáni a Warchiefové mají speciální schopnosti, silné stránky, ale i slabiny, které odhalíte, když zmáčknete nějakého skřetího poseru a ty informace z něj vydojíte.

Hra implementovala tzv. Nemesis systém. Zjednodušeně řečeno – skřeti si vás pamatují. Pokud například před někým utečete a později ho znovu potkáte, dostanete od něj výsměch. Někdy se stane dokonce to, že nějakému skřetímu kapitánovi utnete řepu, jen abyste na něj narazili o dvě hodiny později, zafačovaného ve špinavých obvazech a hrdinsky bagatelizujícího veškerá způsobená zranění (ano, i tu ulítlou hlavu) v šarvátce minulé.Pointa prvního dílu je pomstít rodinu a postupně sundat triumvirát uctívačů Saurona, kteří poslali pod drn Talionovu famílii – tedy žádný vojenský konflikt se Sauronem nečekejte, a ani jeho Prstenoví Přízraci (Ringwraiths) se zde nevyskytují. Zhruba od poloviny hry navíc můžete ovládat orky a budovat si svoji skřetí armádu, abyste mohli posílat nezbedné gorgûn na bratrovražedné bitvy a pomáhat svému favoritu proti šuldovi co kope za druhej mančaft. Každý Warchief má navíc dva kapitány, a pokud je získáte na svoji stranu, ochotně vylákají svého šéfise z pevnosti a zavedou jej do léčky, kde se na něj spolu s vámi lačně vrhnou, což je jednodušší, ale donutit oba kapitány ke zradě je někdy docela oříšek, protože né všichni orkové jdou konvertovat, někteří se prostě nepoddají.

Druhý díl si hned zpočátku ukousl velký krajíc, když se rozhodl vyprávět příběh Středozemě v mnohem širším měřítku, než pouhé toulky samotářského hraničáře a jeho neviditelného elfího kámoše. Pořád jsem nevěděl, do jaké doby je hra zasazena, a v druhém díle se to rozseklo, jelikož začíná před útokem na Minas Ithil – věž měsíce, což se stalo v roce 2002 Třetího věku. Zhruba tisíc let předtím, než se Frodo vydá na svoji pouť za zničením prstenu, a zhruba 500 let předtím, než Glum našel Prsten moci.

Glum se objevuje už v úvodním díle (a ano, vypadá přesně jako z Pána Prstenů, tedy jsem si nejdřív myslel, že se vydal do Mordoru po ztrátě prstenu, a tam jej našel Talion) aleeee ne. Hra se odehrává pět set let předtím, než Glum vůbec najde prsten, a klidně můžeme říct, že 450 let před tím, než se vůbec narodí, ale tato hra se rozhodla na nějakou časovou posloupnost neohroženě vysrat. Za tohle bod dolů, jednoznačně. Tohle je přesně to, o čem jsem mluvil – plácat pátý přes devátý a srát na předlohu. Neříkám, že chci hru, která bude naprosto věrně kopírovat Tolkienovy reálie, jsem ochoten tomu lecos velkoryse prominout, ale takhle pokroutit časovou linku, to je jedna z věcí, co se neodpouští.  Celebrimbor a Talion si v úvodu vykovají vlastní prsten moci, tzv. New Ring, ale Celebrimbora „unese“ Odula (Shelob) a vymění jej pouze za zmíněný prsten. Otázku, jak může obří pavoučice unést nehmotného elfího ducha zodpovídat nebudeme. Shelob ovšem není jen obří pavouk, vývojáři této hry ji darovali možnost se měnit na člověka, respektive na koketní goth třicítku. Zatímco Celebrimbor pavoučicí v obou jejích formách transparentně pohrdá, Talion si k ní chodí neustále pro nějaké vize, protože chce vidět, jak to dopadne s Minas Ithil, na kterou skřeti zle dotírají, a je první hratelnou lokací.No, my víme, jak to dopadne, dopadne to blbě a z Minas Ithil se stane Minas Morgul, operační základna Ringwraithů. Převzetí obsahuje patetickou vsuvku, ve které generál Castamir, zodpovídající za celou pevnost, zradí a vydá Palantír bez boje, jen aby zachránil život svojí dceři.

Následující dialogová scéna přejmenovává vůdce prstenových přízraků Witch – Kinga na Troll Kinga:

Here is the Palantir! Now PLEASE, free my daughter! Kňučí zrádcovský generál klečící před přízračným králem.

She is free… to die with her people. Ho ho ho, to jsem s tebou vydrbal, co? Následně ho vezme obřím palcátem přes kušnu a takto dopadají všichni naivní vořezpruti, co se chtěli paktovat s bad boys. Dcerka sice stihne prchnout, ale chmurný osud Minas Ithil už nic neodvrátí, stane se z ní Minas Morgul a Talion je vyštípán do jiného regionu – konkrétně Cirith Ungol. Jo a zmínil jsem, že Odula dobrovolně vrátí štípnutý prsten, o který se ji mezitím snažil připravit koordinovaný útok prstenových přízraků? Asi si holka uvědomila, že this is some serious shit! Zatímco v Minas Ithil jste obdivovali architektonické krásy potomků Númenorejců, Cirith Ungol už je klasický špinavý, ušmudlaný, industriální Mordor jak jej známe – všude těžební šachty, kouř, zplodiny, hromada umolousaných orků a občas i nějaký bojový troll, což je nový a docela tuhý typ protivníka. Tito hromotluci rovněž mohou být kapitáni nebo warchiefové, a když vás trefí dobývacím kyjem, docela to bolí.

Kromě Minas Ithil /Morgul a Cirith Ungolu se hráč podívá do Nurnenu, Seregostu a Gorgorothu. Každá mapa vypadá jinak, všechny jsou svým způsobem hezky zpracované. Původní hra obsahovala dvě hratelné lokace, tato disponuje dokonce pěti, což je super a hodnotím to kladně. Druhé díly mají občas tendenci těžit z úspěchu svého předchůdce a nabídnout studenou, nastavovanou kaši. Shadow of War je nicméně větší a propracovanější. Když jsem zmínil mapy, je vhodný čas čtenáři vysvětlit, co se na takové mapě dá vyvádět, protože rubat orky jednoho dne taky omrzí.V první řadě – na každé mapě jsou takové věže s vidoucími kameny jménem Haedir – já to nazývám palantíry pro chudé. Když odemknete každou jednotlivou věž, můžete z ní vyhledat všechny sběratelské předměty nebo aktivity v daném sektoru. Talion tedy chodí a sbírá gondorské artefakty, elfí slova napsaná Ithildinem (tedy se musíte na chvíli přepnout do Celebrimbora, jelikož pouze on je může vidět) nebo vizuální vzpomínky nevyzpytatelné pavoučí lejdy Oduly.

Začnu artefakty – toto bylo i v minulé hře a bylo to naprosto k ničemu. Vývojáři se poučili, a pokud seberete všechny artefakty, dostanete zásadní vylepšení k jedné vaší dovednosti (k těm se dostanu později) konečně nějaká motivace tohle sbírat. Toto byl rozhodně krok správným směrem.

Sbírání elfích slov je popravdě jedna z nejlepších miniher, co jsem kdy v nějaké hře viděl. V každé lokaci je jich celkem šest, a když je nasbíráte všechny, můžete se s nimi vydat do místa jménem Barrows (také na každé mapě jedna) což je Celebrimborova skrýš z dávných časů, kam ulejval naloupené poklady. Skrýš nicméně chrání elfí dveře (vizuálně velice podobné těm v Morii) No a teď přijde to nejlepší. Každé dveře obsahují šestiveršovou báseň, ve které na každém řádku chybí jedno slovo, a vy máte těch šest posbíraných slov, a musíte je správně doplnit. To je přece super! Teda… možná jsem tím byl extaticky nadšen pouze já se silným vztahem k poezii a ostatní z toho nebudou tak vydřený, ale za mě nejlepší minihra. Básně jsou většinou bojově naladěné, jak jsou Elfíci best, Skřetíci dostanou po čuni a Mordor je jenom smrdutá díra, kterou by měl někdo pochcat a zapálit, ale hele, doplňování básniček! Cant praise this enough! Pokud správně vyřešíte básničku, dveře se otevřou, a za nimi vás čeká jedna část Celebrimborovy legendární zbroje – Bright Lord Armor.  Oduliny paměti jsou také zajímavá minihra – máte spoustu střepů v chumlu, které musíte vertikálně i horizontálně naklánět, aby z nich vznikl celistvý obraz, který se pak spojí. Vzpomínky jsou podávány ve formě dvouvteřinových flashbacků a doteď jsem nepochopil, k čemu vlastně jsou – alespoň za kolekci všech máte opět odemčeno vylepšení k jedné z vašich schopností. Pokud posbíráte všechny vzpomínky v regionu, dostanete bonusový skill point (který se bude setsakra hodit, jak si vysvětlíme za chvíli) Totéž platí pro odemčené věže a posbírané artefakty. Svědomité sbírání joudovin generuje přídavné dovednostní body, kterých stejně nebudete mít dost.

Kromě těchto kratochvílí se můžete zapojit do Skill challenges v roli Celebrimbora, když ještě byl Elfím Lordem v plné síle a né trapným zahořklým přízrakem. Odměny jsou trojí – pokud splníte úkol, dostanete základní odměnu v Mírinanu (což jsou klasické herní židomince za které nakupujete všechno možné) za jeden bonusový objektiv obdržíte další dovednostní bod (ne, ani tak jich nebude dostatek) za druhý bonusový objektiv potom dostanete gem – čím obtížnější výzva, tím vyšší hodnota gemu –  ty popíšu později. Klasicky je to tedy něco jako: Vykuchej na tajňačku tady těch osm označených orků v kempu. Jo a stihni to do dvou minut. A pokud chceš bejt fakt světovej, neubliž těm ostatním. Většina výzev jde dát s jedním bonusem na pár pokusů. Na dva jsem to většinou ani nezkoušel – nervy mám jenom jedny a ty gemy nejsou taková výhra a nutnost.Každá mapa má několik kempů a každý kemp má svého velitele. Pokud vylákáte a kuchnete velitele, dostanete nejen slušnou porci zkušenostních bodů, ale v dotyčném kempu už nikdo nebude vyvolávat alarm, což je příjemný bonus.

Součástí regionu je taktéž pevnost. Každý region má pevnost jinak velkou – čím větší, tím větší počet warchiefů. Podobně jako v předchozím případě – i zde můžete Warchiefy postupně vylákat a sundat, čímž se pevnost oslabí a nějaká obranná mechanika v ní úplně zmizí. Časem dostanete úkol na dobytí každé pevnosti, což je opět nová a zábavná mechanika. Nejdříve nominujete nějaké své kapitány do role „assault leadera“ a k nim za židomince dokoupíte jednotky. Podle úrovně vaší postavy máte dedikovaný počet slotů na kapitány (můžete mít až 5, já se zatím dohrabal na 4) Sympatické je, že každý slot má na výběr jiné jednotky – tedy k prvnímu kapitánovi můžete povolat berserkery, jezdce na Caragorech (taková zdejší obdoba vrrka) nebo falangu sveřepých štítonošů. Vybrat lze pouze jedno. Druhému můžete přiřadit obléhací katapulty, které střílí oheň, jed, nebo kletby…a tak dál.V momentě, kdy napadnete pevnost, vyleze Overlord, což je nejvýše postavený skřetí zloduch v regionu a začne blábolit něco o tom, že nikdy neodstoupí, nikdy! Nech si to všici zapamatují! Posmívá se Talionovi a jeho sebrance zmanipulovaných orků a cejchuje je jako slabé a bezcenné. Tohle si samozřejmě nenecháte líbit a započne útok, který vypadá, jako bitva o Helmův Žleb, ale nyní hrajete za zlý! Teda… hrajete za zlý proti zlejm, no. První cíl je dobýt kontaktní místa – čím větší pevnost, tím je těchto míst více. Pokud jste nebyli debilní, zbavili jste se všech otravných warchiefů a defenzivních mechanik, tedy subsekventní ofenzíva zpravidla projde jako horký nůž máslem. Problém je s Overlordem. Zatímco vaše jednotky hrdinsky odpraví veškerou opozici, jít na férovku s Overlordem se jim zajídá – stojí před citadelou, nezúčastněně lelkují a předstírají, že rozhodující souboj se jich ani v nejmenším netýká, oni už si špinili ruce dost, teď je řada na Talionovi! Overlord je nařachanej, navíc tam není nikdy sám. Některé z nich jsem srabácky porazil ovládnutím lučištníků na ochozech – taková Red Wedding ve Středozemi.

Po dobytí pevnosti pronese Talion vítězný projev ke shromážděným jednotkám. Hele, místy je to až znepokojivě fanatický, tady někdo nakoukal Hitlerovy projevy k jednotkám Wehrmachtu a pak udělal něco podobnýho. Pevnost je tedy vaše, a nyní ovládáte celý region. Můžete nominovat nového Overlorda, který si dosadí své Warchiefy. Dobývání pevností je tedy rovněž zábavnou kratochvílí. Prostřednictvím židomincí můžete svoje skřetí mazlíčky různě posilovat a vylepšovat, koupit jim lepší zbraň, vylepšit level, přihrát gang posluhovačů, nebo nové zvjorže, na kterém bude rajtovati.Nyní pár slov k vylepšenému Nemesis systému: Je to skutečně propracovanější. Každý ork je nyní součástí konkrétního kmene, který mu automaticky dává speciální schopnost, plus má ještě nějaké vlastní zařazení: Beastmaster, Berserker, Tank, Commander, a další. Celkem je 8 těchto specializací a sedm kmenů, tedy kombinací je skutečně mnoho a některé jsou obzvláště ohavné. Orkové se nejen umí vracet z mrtvých, což bylo i v jedničce, ale nyní vás mohou různě přepadávat, mstít se za smrt pokrevního bratra, nebo co mi přišlo nejhumornější – když jsem rozbil náhodný barel s grogem, přiřítil se na bojiště velice nasraný zlobr s přízviskem „Grog Drinker“ a zle mi vyčinil, že takto nazdařbůh prolévám jeho božskou manu. Posun, a posun opět k lepšímu.Systém předmětů je novinka. V původní hře nešlo Taliona voháknout, zde tu možnost máte. Předměty jsou rozděleny na běžné, vzácné, epické a legendární a můžete mít meč, dýku, kápi, hrudní zbroj a prsten. Do každého předmětu jde navrch vložit gem, což je typická věc z Diabla – Tři druhy gemů, dají se vylepšovat, a pokud je zasadíte do zbraně, má to jiný efekt, než když stejný gem vložíte do zbroje či kápě. Kdo hrál Diablo, ví přesně, o čem je řeč.

Vzácné, epické a legendární předměty mají další vlastnosti – některé dostanete hned, některé si musíte odemknout. Například máte meč, který požaduje, abyste nejdřív zmrazili orkského kapitána level 20+ a potom ho poslali pod drn. Pokud toho docílíte, vděčný meč vás podaruje novou schopností procentuálního zmrazení cíle s každým úderem a splnění podmínky navíc aktivuje možnost si zbraň stále vylepšovat na váš aktuální level prostřednictvím židomincí. Důmyslně navrženo.Když jsem ale vydojil z legendárního orka (kterých je jako šafránu) svoji první legendární zbraň, stáhla se mi ústa do podkovy, jelikož podmínka pro vylepšení byla „naverbuj orka z kmene mystiků, který je na úrovni 40+“ zatímco já byl něco jako level 12 a verbovat jsem ani ještě neuměl. Tohle šlo udělat lépe, přesto systém předmětů a jejich vylepšování shledávám jako přijatelný. Legendární itemy jsou součástí setů a mají různé setové bonusy, ale drtivou většinu hry jsem tohoto ani nevyužíval a chodil pouze v dobré kombinaci epických předmětů a vhodně zvolených dovedností k tomu.

Dovednosti se rovněž dočkaly zásadního přepracování k lepšímu. Jsou rozděleny do několika kategorií a musíte je odemykat postupně. Můžete tedy každý dovednostní bod investovat buď do následující dovednosti na seznamu, ale můžete ho vložit i do vylepšení aktuální dovednosti – s tím že ke každé základní dovednosti máte 2-3 vylepšení, které původní skill rozvíjí, nebo nějak mění. Aktivní vylepšení ale můžete mít pouze jedno. Včera jsem to počítal, a abyste odemkli úplně všechno, musíte disponovat 109 body. Hele, někdy je obrázek lepší než tisíc slov, a jelikož v tomto článku je už skoro tři tisíce slov, tak se posuneme dál.Tahle hra totiž mohla být fakt dobrá. Až doposud jsem ji v drtivé většině chválil. This ends now. Pokud vás nebavily fádní popisy herních mechanik a těšili jste se na poctivou teplou porci Papinova hejtu, tak se pohodlně usaďte, připravte příbory a uvažte bryndák pod bradičku, bo se jde nakládat královská porce a bude i zákusek.

Na záčatku jsem psal „tak snad to neposere příběh.“  No, tak k tomu asi takhle: To už ani není na to, aby člověk sprostě nadával, spíš je potřeba představit si, jak k tomuto kapitálnímu neštěstí vůbec mohlo dojít a podat to nějakou humornou formou prostřednictvím dialogu dvou vývojářů. Než drahému čtenáři imaginární dialog zprostředkuji, je potřeba představit duo ústředních protagonistů:

Pete je druh vývojáře čelící vyhynutí v krátkém časovém horizontu. Pete chce pouze udělat dobrou hru, která bude mít příběh bez smyslu pozbývajících píčovin, a bez kokotských přání akcionářů nadnárodního molochu, který zpupně koupil jeho nadějné vývojové studio.

Bob je naopak zástupcem idiotské kasty, jejíž řady se rok od roku více a více rozšiřují. Prostě korporátní blbec s funkcí a nevyčerpatelnou zásobou naprosto retardovaných ideí. Bobovi je jedno, jaká ta hra bude, dokud vydělá prachy. Bobovi je jedno, jestli to bude mít kvalitní příběh, pokud tam bude něco, co jemu osobně přijde bombastický.

A ačkoliv si možná dokonce i Bob uvědomuje, že nemůže do světa Středozemě napasovat svého ultimátního hrdinu – homosexuálního veganského černocha, který před měsícem konvertoval k budhismu, žel ani tento akt nezajistil, aby sám sebe konečně dokázal jednoznačně pohlavně identifikovat – pořád té hře může škodit. Může jí škodit tak moc, že přebije všechno dobré, co hra nabízela. A tady se dostáváme do bodu zlomu. Protože hru, která mě bavila, a byla zatím po všech stránkách lepší, větší, a propracovanější, než celebrovaný první díl, mi tenhle zkurvený Bob tak znechutil, tak neskutečně mi to otrávil, že jsem to dohrával pouze z povinnosti vůči čtenářům tohoto článku. Jak se mu to povedlo? TAKHLE:

Bob: Čus Pete! Tak jak pokračují práce na Shadow of War? Mám tušáka, že to bude trhák, první díl byl slušnej, tenhle bude ještě lepší, ale víš, včera jsem trochu přemýšlel. Musíme to udělat bombastický! Aby bylo vidět, že americký hoši pořád dokážou udělat solidní vypalovačku!

Pete: Jasně, Bobe. A co by sis pod tou bombastičností představoval?

Bob: Dáme identity Prstenovejm přízrakům. V knížkách žádný identity neměli, a to mě dycky hnětlo, tak to uděláme jiný! Lepší! Bombastický!Pete: Hele Bobe, to je dobrej nápad, můžeme jim vymyslet jména a příběhy o tom, jak se dostali k Sauronovi, nakolik nikde v knihách není řečeno, kdo byli a pouze dva jsou jmenováni – Witch King a Khamûl the Easterling

Bob: Jo jasný. Tyhle necháme a přidáme další. První bude Suladan. Suladana představíme jako generála, který dobyl Barad-dur, ale Sauron před ním poklekl, odevzdal mu jeden z prstenů a nechal se jím zaujmout a odvléct, pouze aby nad ním časem získal naprostou kontrolu a udělal si z něj loutku.

Pete: Jo…takže teď flagrantně vykrádáme příběh Ar-Pharazona, posledního krále Númenóru, víš to doufám? Ten sice žádnej prsten nedostal, ale jinak je to jak přes kopírák. Christopher Tolkien se zvencne!

Bob: Je mi buřt, co si myslí ten starej páprda! Dál to bude ještě lepší! Další z přízraků bude Helm Hammerhand!

Pete: Hele Bobe, četl jsi vůbec knížky? Nazgúlové se objevují už ve druhém věku Středozemě, zatímco Helm Hammerhand se narodil ve třetím věku, konkrétně v roce 2691. Technicky nemůže být prstenový přízrak, protože oni vznikli a působili tisíce let před jeho narozením! Vždyť to nedává smysl! Jak tohle vysvětlíme hráčům?

Bob: Nebudeme jim to vysvětlovat, serem na ně. Je to bombastický? Je! A na tom jediným záleží! Nikdo to nebude čekat! Za tuto průkopnickou invenci budu oslavován jako Bombastický Bob!

Pete: No, to máš pravdu, že to nikdo nebude čekat, když obě historické události dělí časová mezera několik tisíců let…vždyť je to jako kdybys chtěl jmenovat Cicera ministrem propagandy ve Třetí říši!

Bob: Jasně, to by bylo bombastický! Ale my neděláme hru o Třetí říši, ale o Středozemi Pete, tak se musíme držet nějaké předlohy, nemůžeme si z toho dělat holubník, žejo, takže z Cicera bohužel Nazgúla neudělám. Ale hele, dál to bude ještě lepší!

Pete: Nejsem si jistý, že to chci slyšet, Bobe.

Bob: Akcionáři fňukali, že Nazgúlové jsou pohlavně nevyvážení, všechno jsou to muži, takže je na čase vymyslet nějaký Nazgúlice! To bude bombastický, Pete! Nazgúl s ceciáši! Z toho si všichni sednou na prdel! A budou dvě, a budou to sestry! Chtěl jsem tam propašovat ještě incestní lesbický románek, ale to neprošlo, přehnaný americký puritánství! Dáme je do placeného DLC, za Nazgúlky nám hráči určitě dotlačí nějakou tu škváru navrch!Pete: Víš, ale… v knižní předloze jasně stojí: „Devět mužům, každý je k smrti odsouzen“ MUŽŮM Bobe! Nemůžeš udělat z Prstenových přízraků Prstenové přízrakyně, Helm Hammerhand byl mimo, nicméně splňoval alespoň to základní genderové kritérium pro obdržení prstenu!

Bob: Nebuď kverulant, doba jde dopředu, potřebujeme Nazgúlice, jinak to nebude dostatečně bombastický, a to bych nepřežil! Takže to uděláme jednoduše, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá – devět prstenů skutečně dostali muži, ale dva Nazgúlové padli v boji proti těmto dobyvačným sestrám z království Nejvýchodnější Oslí Prdel Na Válečné Stezce. Sestry si přivlastnily jejich prsteny a časem propadly Sauronovi úplně stejně jako všichni, kdo si nezodpovědně zahrávali s touto proklatou imperativní bižutérií.

Pete: No, ale Nazgúlové nemohli padnout v boji, protože dokud existuje vládnoucí prsten, nemůžou nikdy skutečně zemřít, Bobe!

Bob: Láry fáry, na to se historie neptá. Prostě tito dva měli fakt pech a tim to hasne. Ovšem nejlepší bonbonek jsem si nechal na závěr a víš, jaký to bude? Bude to ještě bombastičtější než frivolní Nazgúlyně s Hammerhandem a okopčeným Ar-Pharazonem dohromady! Další z Nazgúlů totiž bude Isildur!

Pete: Moment, nemyslíš TOHO Isildura, který zlomeným mečem svého otce – Narsilem – uťal ze Sauronovy ruky Prsten moci a tím Saurona zapudil na několik tisíců let?

Bob: Jasně, to je on. Budeme se striktně držet knížek, neboj se! Takže Isildur si nechá Prsten moci, umře při skřetím přepadení na Kosatcových polích, přesně jak to napsal Tolkien! Prsten mu sklouzne z prstu, zůstane v řece, ale skřeti vytáhnou mrtvýho Isildura a přivlečou ho do Barad – Dur, a tam mu Sauron dá…

Pete: Ale Barad-Dur byla zničena, Sauron je pouze duch, a skřeti z Mlžných hor o Mordoru pravděpodobně nikdy ani neslyšeli, jsou nezávislí a s Mordorem je nic nepojí…

Bob: Necháš mě domluvit? Donesou ho do Barad – Dur, a Sauron mu dá jeden z těch lidských prstenů, a tím ho oživí a připoutá ke svojí vůli!

Pete: Jak mu může dát prsten, když devět lidských prstenů je dávno rozdaných?

Bob: Detaily! Hráče s tím nebudeme obtěžovat. Sauron prostě jeden z těch prstenů štípnul zpátky, protože chtěl zotročit jedinýho chlapíka, co mu v duelu nakopal hýždě, a udělat si z něho svoji bitch.  Kam jdeš, Pete?

Pete: Já tu dneska končím, Bobe. Sbohem.

To, že se Isildur stává prstenovým přízrakem je fakt sračka gargantuovských rozměrů. Naštěstí ale i tohle dokáži šokovanému čtenáři vysvětlit, aneb Isildurův přijímací den:

 

Isildur: Těpic! Jsem tu správně v hoodu elitních Sauronových podkuřovačů?

Náhodný Prstenový přízrak: Jasně, to jsme my, Ringwraithové! Co tu chceš ničemný Isildure? Zčořil jsi našemu pánu jeho Prsten moci a byly z toho tenkrát samé mrzutosti!

Isildur: Jo no, byl jsem mladý a neklidný, co jsme si, to jsme si. Bob z Monolithu vyhlásil, že odteď kopu za vás, tak kde to mám podepsat? Jsou tu nějaký cool vstupní rituály? Doufám, že jo!

Náhodný Prstenový přízrak: Moment, jak kopeš za nás? Co je to za blbost? My jsme Prstenový přízraky! Chápeš, ty nekňubo? Jako že máme PRS-TE-NY od Saurona, ty máš kulový tak si dej vodchod, jó?

Isildur: Nohoho, žádný takový! Já byl jedinej, kdo Saurona pokořil v boji, takže bylo jasný, že takovýho geroje chce do týmu! Skřeti, kteří ani nevěděli, kde je Mordor, mě sem přinesli koženýho na nosítkách, a Sauron mi ze samý vděčnosti dal jeden z těch vašich prstenů!

Náhodný Prstenový přízrak: Vole Isildure, nečetl jsi knížky? „Devět mužům, každý je k smrti odsouzen.“ Děvět kámo. Jsi tu navíc. Zadarmo drahej. Pátý kolo u vozu. Nezapadáš. Vodprejskni. Nepotřebujeme desátýho.

Isildur: Jojo, no tak devět z vás je odsouzeno k smrti, a jeden je ještě bonusově odsouzen k tomu, aby si zabalil raneček a odtáhl s hanbou, takzvané tuplované odsouzení, protože jednomu z vás Sauron štípl prsten, kterej mi pak dal, a dotyčnej to zbaběle zatloukl, a dělá, že se nic nestalo. Jen všichni natáhněte ty svoje pařáty plesnivý a hned se uvidí, kdo vopuchl o kroužek a má černýho Petra! Já tu zůstávám, Bob z Monolithu si to tak přál. Navíc už tu máte Helma Hammerhanda, a dvě Nazgúlice s frndulou a to taky brutálně nesedí, takže nedělej vofuky a vypusť uvítací famfáry!

Dál je to ještě horší. Prstenový přízraky sice nemůžete nikdy porazit, ale tady toho přízračnýho Isildura jakoby vlastně jo, jenže Talion mu chce dát svobodu, zatímco Celebrimbor ho chce zotročit a následuje zásadní ROZKOL (tak kde se stala chyba, pojďme to řešit! – jak by řekli nenávidění „stmelovací“ psychouši z našeho lyžáku v gympláckém prváku) Celebrimbor na to konto opustí Taliona a převtělí se do Lithariel, což je jedna z vedlejších postav, taková elfská nájemná vražedkyně, kterou poslala Galadriel na Nazgúly, než obě zjistily, že to vlastně úplně nejde je sejmout na furt. Talion se domákne, že Celebrimbor nechce porazit Saurona, chce ho zotročit a ovládnout celý Mordor a pak celou Středozemi, takže je vlastně úplně stejnej mamrd jako Sauron. Jenže Celebrimbor byl to jediný, díky čemu Talion ještě žil, jinak by měl být správně dávno mrtvej spolu se synkem a ženuškou co zakokrhali u Černý brány v jedničce. Mortalita se nedočkavě hlásí o slovo a z Taliona najednou proudí tolik červený, že by nejeden hematolog zaplesal.Objeví se vize Oduly, která říká: „Vidíš blbečku? A tys fňukal, když sem na začátku téhle pazgřiviny Celebrimbora uvěznila a tys ho jó musel jít zachránit. Já dobře věděla, jak tohle celý skončí, ale né, obrovskou pavoučici co se občas mění na goth fanynku My Chemical Romance tady nikdo neposlouchá, proč taky! Takže teď běž a vezmi si ten Isildurův prsten, co tu po něm zůstal ležet, protože ač jsou Nazgúlové nesmrtelní, tenhle měl výrobní vadu a actually se dal porazit.

Takže jo no, z vaší hlavní postavy se stává Prstenový přízrak. Dostane nějaký nový schopnosti jako je třeba oživování orků, dostane nový předměty a jde do Minas Morgul, protože tam je ten Palantír žejo, a Nazgúl Talion se chce podívat, jestli v zápase století vyhraje Sauron nebo Celebrimbor v těle elfský rajdy. Hlavně pořád neví, komu má fandit, protože oba účastníci duelu ho fakt nasrali. Přijdete do Minas Morgul a tam vás vítá Witch – King: „Bratře! Konečně jsi s námi!“ jenže Talion ho drze setře: Nejsem váš bratr a na nějaký nazgúlování vám hoši seru, jo? Já jdu tady jen pro tenhle Palantír, abych se podíval na zápas století, tak vyfičte Nazgúlové.“ Witch – King si to nenechá líbit a začne bitka. Když ho vyklepnete, odtáhne spolu se všemi ostatními Nazgúly pryč.

Proč Isildur šel finálně porazit, ale žádný další z nich nejde, se nedozvíte. Bob by to určitě věděl. Witch – King je docela tuhej cápek mimochodem, několikrát mě vyškolil (nyní jsem nesmrtelný Nazgúl, ale stejně můžu umřít) a já zlostně mlátil pěstičkou do stolu, těžko říci, jestli to byl projev frustrace z toho souboje nebo spíše z toho, co se to dějově stalo s tou dobrou hrou, co mě ještě před chvílí bavila.Souboj Celebrimbora a Saurona vyniká svojí trapností. Sauron dokáže vypadat jako planoucí oko, jako týpek v zubatým brnění, i jako Annatar, jeho původní „fair form.“ Sauron dostává přes díru, ale podaří se mu useknout ten Celebrimborův prsten z ruky Lithariel, a Celebrimbor tedy vstoupí do něj, načež jsou oba uvěznění v nekonečném zápase o kontrolu, něco jako tito dva miláčci dole:Tímto ta hra v podstatě končí, následuje epilog, kdy Sauron/Celebrimbor posílá armády orků na všechny vaše dobyté pevnosti, aby je dobyl zpátky, a vy to musíte odrážet. Tady se nejspíše prokáže hvězdný moment solventních čuníků, protože na některých mapách máte orky level 20 a útočí na vás padesátkoví. Můžete tedy zdlouhavě naverbovat nové nebo poslat Monolithu další prachy a lepší orky si prostě koupit, což rozhodně dělat nebudu – hrát s dvacítkovými je náhodou docela výzva a bavilo mě to.Pokud se vám podaří odrazit všech deset útočících vln napříč regiony, následuje true ending: Talion nakonec propadne moci Prstenu a stane se z něj skutečnej Nazgúl, takže už se konečně druží s ostatními a trapně se neseparuje. Jednoho dne o pár tisíc let později za ním přijde Witch – King: „My boy Talion! Jdeme na lov nějakých hobitů do Kraje, jeden z nich má šéfův prsten! No a zbytek už znáte. Následuje prostřih na zničený prsten, padající Barad – Dur a Taliona, jak na létající ochechuli páchá nadšené harakiri do středu explodujícího vulkánu. Subsekventní scéna vyobrazuje Taliona v nebi nebo kde, nevím. Lidi nemají nebe, do Valinoru můžou jen elfové a Frodo s Bilbem, ale prostě kurva Bob chtěl nebe i pro lidi, tak tady je! Vypadá to, jak poslední scéna v Gladiátorovi mínus ta pšenice.

Než se dostanu ke konečnému hodnocení, chtěl bych věnovat pár upřímných slov člověku, který navrhl tyto nestydaté zhůvěřilosti a tím naprosto pokazil a degradoval celou hru stejně jako můj dojem z ní. Bobe, vím, že si to nikdy nepřečteš, ale já si stejně ulevím. Nejsi bombastickej. Nenamlouvej si to, protože to není pravda. Jsi jenom bezcennej břídilskej sráč, a naprosto živelně tebou pohrdám. Takhle zkurvit Tolkiena, fuj!Pro svět Středozemě jsi mnohem větší hrozbou, než Sauron, a s radostí bych tě vhodil do žhavého chřtánu Hory Osudu namísto Prstenu moci. Doufám, že tě Christopher Tolkien stihl zažalovat a že ti nezůstalo ani na suchej rohlík. Doufám, že ti ožralí výrostci každý boží den chčijou do plastového kelímku na drobné mince, se kterým na strupatých kolenou žebráš na ulici. Naprosto zbytečnými a nesmyslnými zásahy jsi znásilnil moji milovanou knižní předlohu koňským kokotem do zadnice nasucho. Vše nejhorší samozřejmě přeji i člověku, co každou jednu tuhle arci kokotinu schválil do výsledné hry. Nevím, jestli k tomu bylo potřeba opakovaně užívat různou kombinaci tvrdých drog, nebo aplikovat lobotomii, která dopadla ještě o pár řádů hůře, než u Rosemary Kennedyové. Nejspíš obojí.

Nedávno jsem tu recenzoval prvotinu malého indického studia – plošinovku Raji. S touto hrou měla  Raji několik věcí společných – originalitu, hezky se to hrálo, dobré nápady, ale zvláště v závěru si to zbytečně pokazili. Vidíte tu volbu slov? Zbytečně pokazili?  To se dalo říct o Raji, kterou dělalo pět lidí v nějaké indické periferii, jako svoji první hru vůbec. Tuto hru dělalo mamutí americké studio s bohatou zkušeností s vydáváním her. Vždyť Monolith před dvaceti lety vytvořil moji nejoblíbenější hru všech dob – No One Lives Forever! Mohl bych zde taktéž prohlásit, že to Bob a spol po stránce děje zbytečně pokazili? Mohl. Ale jen pokud bych žil ve světě, kde by se dala Druhá světová válka označit jako „marginální lokální šarvátka“ V takovém světě ale nežiji, a tak to řeknu, jak to je. Bob a jeho přicmrdovači plus pučmeloud, co tohle všechno schválil, to BOMBASTICKY ZMRDALI.Je mi upřímně líto všech ostatních lidí, kteří na hře odvedli skvělou práci po stránce hratelnosti, grafiky, itemizace, designu dovedností, bojového systému, dobývání pevností, doplňování elfích bojových básniček a dalších originálních prvků a nápadů, kterým se nedá nic vytknout. Bohužel Shadow of War je řemeslně skvěle zpracovaný, vizuálně velice přitažlivý narozeninový dort, do kterého Bob slavnostně zabodl svoje HOVNO NA STOJÁKA.

Pokud vám řeknu, že jsem dostal dvojitý kurděje už jen z toho, když například v debilním filmovém Hobitovi Legolas prohlásil, že prastaré elfí meče Glamdring a Orcrist ukovali jeho předkové (Legolas byl sindarský elf, meče vytvořili elfové z rodu Noldor) tak z toho získáte hrubou představu, co jsem asi musel zažívat při ignorování časových linek a posloupností, při Nazgúlech s ňadry, nebo při oslím recruitmentu Helma a Isildura. Už ani nekomentuju, že se z vaší postavy stane Nazgúl, už nemám sílu na to…

Slovy nedovedu vyjádřit, jak jsem z toho zklamaný. Čísly však ano – 2/10. Jeden bod uděluji za to, že tahle hra byla po stránce hratelnosti ve všech ohledech lepší než první díl, který byl i tak super. Hezky se na to koukalo, bylo to delší a propracovanější. Druhý bod to má za doplňování elfích básniček, jednoznačně.

 

Peněz za to nelituju, protože jsem to dostal zdarma k předplatnýmu na online Playstation. DLC s Lithariel by mohlo být zajímavé, ale abych porážel vymyšlené Nazgúlice, to s díky odmítám. Tedy moje investice do této hry byla přesně 0 kč.

 

Doporučuji vám investovat stejnou částku.

 

Pokud je vám příběh ukradený a nevadí vám, že chudák J.R.R. rotuje v hrobě nadsvětelnou rychlostí, doporučuju si to zahrát. Pro všechny, kdo mají rádi svět Tolkiena alespoň z desetiny tak, jako já, for the love of god, stay the fuck away from this sad, steaming, stinking pile of hogshit!

 

Vole Prstenovej přízrak Isildur… aby ses rok nevysral, Bobe!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa