Herní recenze : Assassins Creed Valhalla

Těpic čuníci,

Přiznání na úvod: Tuhle hru jsem ani hrát nechtěl. Ač jsem dohrál (a zrecenzoval) londýnské, egyptské a i řecké dobrodružství ze série Assassins Creed, Vikingové mě nejdříve vůbec nelákali. Důvody byly tři: Byl jsem demoralizován po otřesném fiasku jménem Shadow of War (nasraná recenze ZDE) a podlehl dojmu, že to bude smrdutý reskin, akorát kulisy z Řecka budou nahrazeny kulisami nehostinných norských fjordů a Anglie devátého století. Navrch jsem se nechtěl pouštět do nového dobrodružství z tohoto herního světa, které sice dokáže člověka takříkajíc „vtáhnout do děje“ aby ho z něj o pár hodin později surově a zlomyslně zase vyrvalo – aneb kdysi se někdo rozhodl (a doufám, že ten někdo bude za toto oslí rozhodnutí spravedlivě povařen v kotli pekelném, kde jej raraši budou rozpustile píchat vidlemi do hýždí na dalších pár milénií) že nestačí mít jednu dějovou linku z daného světa, ale že se musí prolínat s dějovou linkou ze současného světa, a všechno co zažijete jako postava v konkrétní době jsou jen nasimulované vzpomínky, bla bla bla… U každé AC recenze to píši, a tato nebude výjimkou: Moderní dějová linka tu hru zásadním způsobem devalvuje, je to otravné, nepotřebné, nezajímavé a doslova popouzející. Proč jsem se tedy nakonec rozhodl věnovat nemalý finanční obnos Ubisoftu a zakoupil tuhle hru? A bavilo mě to vůbec, když jsem k tomu přistupoval takto předpojatě? Nu, (nejen) o zodpovězení těchto otázek bude tento článek!

Za tuto recenzi (a tedy i za to, že jsem nakonec vyměkl a dohrál to) můžete vděčit Dandovi, který z toho začal dělat zajímavá videa a dávat je na youtube.  Řekl mi mimo jiné: Hele já tě znám, a vím, že tě to bude bavit.

Ubisoft opět nabízí na výběr mezi mužskou verzí hlavního protagonisty, a jinou mužskou verzí s ženskými rysy. Tak či tak se budete jmenovat Eivor. Hele, ta samička sice nejni žádný terno, ale dycky budu hrát raději za nějakou valkýří Brunhildu, než za podprůměrně namluvenýho kořena, kterej neoslovil. Tak tedy beru mužatku a vyrážím do boje.Začátek je smutný klišé. Dva klany jsou na chlastací družbě, toho využije třetí klan a jde vám po krku, aneb nejlépe se přepadává vesnice, když jsou obránci zhusta posilněni medovinou. Ústřední bad guy se jmenuje Kjotve the Cruel, a aby svému přízvisku učinil zadost, potupně zabije vašeho tatíka, máma dostane vrhací sekyrkou do zad, na útěku se propadne led pod vaším koníkem, a do toho vás náhodní vlci pokoušou do ksichtu. Prostě taková nešťastná souhra marginálních mrzutostí na úvod.

Úvodní norská kampaň slouží v podstatě jako tutorial. Eivor už není malá cácora, ale respektovaná součást Raven Clanu, který se doposud nepřenesl přes dávný šprým vykutáleného Kjotveho a svádí s ním neustále urputné půtky. Sice jste přišli o oba rodiče, ale místní král (jehož „království“ je, pravda, velké asi jako menší vesnice v Podkarpatské Rusi) znal dobře vaši rodinu a z dobroty své duše vás adoptoval. Král má ještě syna, který se jmenuje Sigurd, akorát Sigurd má nohy toulavý a Norsko pro něj moc nejni, tedy pořád někde trajdá, král už je starej, a jedinej akční článek co pořádá loupeživé výpravy na loďce se svojí partou vikingů jste vy jako Eivor.Vypadá to, že váš zakřiknutý krkavčí klan dostane od lišáka Kjotveho pořádnou bídu, ale tu se vrací Sigurd s posilami a podaří se mu vyjednat spojenectví s dalším králem – Haraldem. Sigurd navíc přiváží dva mocné spojence –  dva členy bratrstva Assassinů Basima a Hythama. Kjotve sice dostane držkovou, ale Sigurdovi s Eivor vítězství pěkně zhořkne, protože Harald sice pomohl, ale nyní chce být králem všech Norů a všechna malá království spojit do jednoho velkého, takže vaše království Zasněžená liščí řiť se poroučí z mapy. Sigurdův tatík navíc ohne hřbet před Haraldem zcela dobrovolně bez boje, což horkokrevný Sigurd, Eivor a polovina vesnice ocení velkým bú a rychlým exodem.

Sigurdův nový spojenec Basim navrhne, že v Anglii je stejnak tráva zelenější, můžou být svými vlastními pány, založit osadu, plenit, rabovat a beztrestně kuchat civilisty… ne, to poslední vlastně nejde, to se ta hra vypne, no ale i tak, prostě tam bude všechno nový a lepší! Ragnarovi synové tam jsou taky, a jak se jim dobře daří!

No, a tak se na několika loďkách dostáváte do Anglie. Po úvodním vyštípání banditů vám kousek zdejší půdy říká pane, a můžete stavět svoji osadu, což je naprostá novinka ve světě Assassins Creed, a tento prvek hodnotím pozitivně. Vesnice má celkem šest úrovní, a celková úroveň se zvýší vždy, když postavíte dostatek nových budov, nebo vylepšíte ty stávající. Některé budovy jsou ryze praktické, jako je kovárna nebo obchod. Další poskytují určité vylepšení či bonusy, některé jsou estetického rázu, ale v každé je nějaký jejich správce, se kterým můžete pokecat, či od něj splnit nějaký úkol.Abyste ale vůbec mohli něco stavět a vylepšovat, potřebujete suroviny. Kdo by tak mohl mít nejvíc nahrabáno v devótní katolické Anglii devátého století? No jasně. Církev! Takže jedna z ústředních kratochvílí vikingského dobrodružství bude plenění klášterů. Kláštery jsou velice dobře hlídány a na jejich půdě je vždy významná vojenská posádka. Což tak úplně historicky neštymuje, vikingové si naschvál vybírali kláštery z důvodu, že panbíčkáři se s vojáčky nekámošili, zbraně byly fuj, a násilí na svaté půdě je velké nou nou, jenže to těm vikingům nikdo neřek.Hele tohle ještě překousnu. Co skřípe mnohem víc, je přístup k boji. Zatímco Anglosasy ve zbrani můžete kydlit hlava nehlava, a „finishery“ jsou často velice naturalisticky zobrazeny (ulítlá hlava, nabodnutí na vlastní kopí, uškrcení valibuka jeho řemdihem) tak pobíhající mnichy musíte nechat pobíhat, a ani se jich netknout. Pokud zatoužíte poslat pod drn pár pánbíčkářů, hra vám začne sprostě vyhrožovat: Nejdřív řekne, že zabíjení civilistů povede k odpojení, potom že JEŠTĚ JEDNOHO A VOLE KONČÍŠ no a pak fakt končíš a hra se načítá z poslední uložené pozice.

Hele, já v té hře nepotřebuju, abych si s Bjornem a Magnim pohlavně zadováděl s chycenou jeptiškou, než tuto zneuctěnou služebnici boží hodím do vohně, ale tohle je druhej extrém. Nicméně co čekat od lidí, kteří mají potřebu vám hned po každém spuštění hry oznámit TOHLE:K tomu bych měl asi toliko: Dear Ubisoft, NO ONE CARES. Dobrá, zpět k popisu hry. Lidi údajně frflali, že egyptské i řecké dobrodružství mělo obrovskou mapu, a mám pro vás dobrou zprávu: toto nebude jiné! Celá mapa je rozdělena cca do patnácti hrabství a každé hrabství má svoji vlastní příběhovou kampaň. Kromě toho je zde spoustu aktivit, které můžete plnit nehledě na příběh.Aktivity se dělí do tří základních skupin: Wealth, Mysteries a Artifacts. Každá aktivita je znázorněna tečkou příslušné barvy, a až když se přiblížíte blíže, poznáte, s čím přesně máte tu čest.  Wealth je klasické bohatství – dostanete buď nový předmět, suroviny na vylepšení stávajícího, nebo se z knížky naučíte či vylepšíte schopnost. Vikingové se poučili z předchozí řecké verze – hra upustila od toho, aby vás nesmyslně zasypávala nepotřebnými předměty. Předmětů je tu výrazně méně, setů je tu výrazně méně, a až na jednu výjimku nemusíte přehnaně řešit, co má jaké staty, co dává jaký bonus, a kolik jaká zbraň uděluje zranění, ale s čím se vám prostě hraje lépe. Já hrál drtivou většinu hry s dvěma jednoručními sekyrami, občas jsem jednu sekyru vyměnil za kladivo či řemdih. Předměty můžete několikrát vylepšovat buď pomocí surovin nebo nasbíraných ingotů – bronzového, niklového či zlatého. Zatímco surovinové vylepšení si můžete dělat sami a vylepšuje statistiky předmětu, s ingoty pracuje pouze kovář, který zbraň vylepší na další úroveň – Superior, Flawless nebo Mythic. Každá úroveň zbraně odemyká dalších několik malých vylepšení pomocí surovin a také místo na další runu, která zbraň dále vylepšuje. Zbraň rovněž vypadá lépe. Zbraně a brnění mají rovněž váhu, která je důležitým faktorem v boji, podle vašeho pohybu se doplňuje nebo naopak vyčerpává stamina (výdrž) takže je potřeba zvolit takovou kombinaci předmětů, abyste neodfukovali jak pupkatý důchodce po špacíru na Sněžku. Celá itemizace Valhally se dá označit za jednoduchý, promyšlený systém. Krok správným směrem, jen tak dál.Mysteries je pořádné rozmanité. V rámci této aktivity můžete na sebe vršit šutry, aby držely (u tohoto jsem se často královsky navztekal, a VELKÉ DÍKY PROXYMU, který je Playstation bůh, jednoho dne přišel, a několik mi jich vyřešil! Bez něj by žádná recenze nebyla, anžto bych se s tím frustrovaně pachtil doposud. Můžete sežrat otrávený houby a ve stavu halucinace řešit rébusy či porážet imaginární nepřátele (kteří vás ale stále mohou vykydlit) můžete přinášet obětiny na oltář, porážet v epických soubojích staříky, kteří sloužili jako kumpáni krále Ragnara (a ano, většinou jsou dost tuzí) hubit legendární zvířátka, pátrat po pokladech Anglie, spojovat obrazce v monolitech, utkávat se s pleby ve staroanglické variantě rap-battlu, která se jmenuje flyting, hrát hru s kostičkami a žetony jménem Orlog (která je docela povedená a originální), snažit se potřít trio zhrzených čarodějnických dcer padlého starosty Leriona, ale hlavně – plnit různé vedlejší úkoly.Zde budu také chválit – vývojáři totiž konečně pochopili, že zdlouhavé a nudné vedlejší úkoly nikoho nebaví a nikdo je tedy dělat nebude. Udělali to tedy tak, aby to bylo krátké, zábavné, a odměňující – předměty za to nejsou, ale slušná porce zkušeností ano. Občas je tam i nějaká vtipná reference: například samozvaný král na ostrůvku dva metry na tři shání potopený prsten, a má průpovídky jako Glum. Pouliční zpěváci jsou kritizováni zpátečnickým biskupem, načež se do toho vmísíte vy a dáte biskupu na budku. Načež muzikanti začnou skandovat SMACK MY BISHOP! (což foneticky zní podobně jako největší hit od Prodigy).

Ovšem nejzábavnější byl úkol s tlustým mnichem, který si spokojeně sedí před domkem a doslova vás vyzývá, ať mu všechno zničíte a podpálíte barák, že mu to je buřt, je totiž služebníkem božím a je naprosto povznesen nad pomíjivé hmotné vlastnictví. Týpek je skutečně naprosto nevzrušen, když mu hoří dům a ještě děkuje bohu, že seslal tohoto pohana, aby otestoval jeho víru. Jenže časem naleznete klíč k jeho sklepu, kde má schované mrtvoly z jeho minulého života loupeživého hrdlořeza, který nechal za sebou. Když ho s tím konfrontujete, nejdříve vše zapírá, potom bagatelizuje, dovolává se boha, ale pak najednou vybuchne a doslova zařve: Fuck it! I am still the blood-hungry whore I once was! Fucking die you putrid shit-eater! Die a thousand ways and times like the others! A pak se do vás pustí s naprosto výborným bojovým stylem, kde hází lachtany a snaží se vás zfacičkovat jako hašteřivá ženská. Smál jsem se ještě pět minut potom, bravo!Pár slov k schopnostem: Díky knížkám, které naleznete v herním světě (často jsou v klášterech či vojenských kempech) je získáváte. Každá schopnost se dá jednou vylepšit prostřednictvím další knihy stejného jména. Vylepšení jsou zajímavá – není to vyloženě o tom, že schopnost dává větší zranění, spíš se ještě vylepší, což je určitě lepší varianta, než že tam budou lítat jiné cifry. Můžete mít aktivní až čtyři schopnosti na blízko a čtyři na dálku. Schopnosti jsou zábavné, originální, ale bohužel často nevyvážené. Našel jsem si rychle oblíbenou čtveřici pro každý způsob boje, a zbytek vůbec nepoužíval. Například je super vyskočit a snést se na zbědovaného protivníka jako valkýra, či se rozběhnout, nabrat jej, hodit o zeď a ještě mu do hlavy zatnout sekyrku, tak potom tam jsou rovněž věci typu… lež na zemi a hraj mrtvého… pošli na ně vlka/krkavce a podobné věci, které prostě jsou na první pohled mnohem slabší, v čemž se po vyzkoušení jen utvrdíte. Schopnosti můžete vyvolávat pouze prostřednictvím adrenalinu, který se získává běžnými útoky, a je to dobře vyvážené: nesekáte pět minut jak hluchej do vrat, ale ani neplácáte jednu schopnost za druhou, musíte využívat oboje v rozumné míře. I když budete hrát pouze s těmi, co si hned oblíbíte, nepřejí se to. Schopnosti jsou fajn, a ač jsem zmínil výhrady, vnímám je jako celek spíše pozitivně.Talentový strom je rovněž něco, co tu ještě nebylo. Vypadá totiž jako hvězdná obloha a je podobně veliký. Za každý level získáváte dva talentové body, které můžete umístit do červené (boj na blízko) modré (boj na dálku) nebo žluté (plížení a vraždění) větve. Sranda je, že v dané větvi vidíte pouze úvodních pět políček plus jedno velké, a když se doklikáte na nějaké hraniční, otevře se další část „hvězdné mapy“ s novými možnostmi. Malá políčka jsou drobná vylepšení – bonus ke zdraví, dvě procenta zranění lehkým útokem, pár bodů do odolnosti proti útokům na dálku, apod. Mnohem zajímavější jsou ta větší kolečka, které dávají pasivní schopnosti – ať už to jsou další adrenalinová políčka, nebo takové vychytávky, jako je dvojitý šíp či zpomalení času při dokonale provedeném úhybu.

Investováním bodů rovněž zvyšujete svojí POWER, což je ukazatel toho, jak jste vlastně silní, do kterých hrabství byste měli strkat nos, a kterým se naopak ještě vyhnout. Tohle je typický rys AC her: Potkáte skupinu vojáků, ze kterých nasekáte čalamádu, ale stačí popojet za humny do jiného hrabství, kde jsou sice na první pohled ti stejní vojáci, ale tady jsou to panečku jiní chlapíci! Mají vedle jména rudou lebku a nemilosrdně s vámi zúčtují. Jenže když svědomitě plníte vedlejší aktivity, budete brzy nejen na požadované úrovni, ale daleko za ní, tedy jsem to zhruba od třetiny hrál na těžkou obtížnost a úplný závěr hry jsem absolvoval na nejtěžší možnou obtížnost, ale ani tak to popravdě nebylo těžké.  Já měl Power 400 (což je maximum, kdy máte všechny talentové body umístěny) a ještě asi 40 bonusových bodů (zvyšují o maličko základní atributy) a vše krájel hlava nehlava… end game v této hře je 340, a to je prostě pořád málo na druhou stranu hra nutně musí vyhovět i těm lidem, kteří jedou pouze příběh a vedlejší aktivity je nezajímají.Samozřejmě, i tady v této hře je Order of the Ancients, nenáviděný kult, který chce změnit řád světa a je prolezlý ve všech patrech společnosti, zvláště tam, kde jsou koryta. Takže lovíte kultisty a sbíráte jejich odznáčky, načež je nosíte Hythamovi, který vás za to naučí další schopnosti. Kromě kultistů jsou zde ještě Zealoti, což je ozbrojená pěst kultu, jsou to rytíři a zvláště ze startu dají pořádně zabrat. Danda určitě s láskou vzpomíná na Redwaldu, která se snad za tu snahu kvalifikuje do jeho golden clubu oblíbenců vedle Nefertiti, Kawaba a Matouše! Pokud kuchnete kultistu, tak je u každého krátké video, kde dotyčný většinou zpytuje svědomí, nebo je naopak zpupný a říká, jak jeho smrt nic neznamená, a že kultisti stejně nakonec vyhrajou, do toho se tam občas objeví Odin a plácne nějaký moudro. Proč? Já nevim. No, a teď to nejdůležitější:

Jaký je příběh? U minulé recenze na Shadow of War jsme byli svědky toho, že jsem hru pochválil po všech stránkách – podobně jako zde – ale jak zabrousím na příběh, je zle. Tady tak zle určitě nebude. Jenže jásat prostě nemůžu a věřím tomu, že to, jak vnímáte příběh této hry, se významně odrazí v celkovém hodnocení. V mém tedy určitě. Můžete udělat skvělé RPG s krásnou grafikou a hudebním doprovodem, zajímavým systémem talentů a předmětů, slušnými dovednostmi a barvitými vedlejšími aktivitami, ale pokud ústřední story bude mizerná, celé to bude pouze navoněné hovno.

Na úvod bych chtěl říct tohle: Příběh za Eivor mě fakt bavil. Dohadování spojenectví, politické šachy, dosazování loutkových panovníků do jednotlivých hrabství a pomáhání zdejším postavám je super. Každé hrabství má svou vlastní příběhovou kampaň a všechny jsou podařené.Vzpomínáte si na Pána Prstenů? Pravděpodobně nemluvím pouze sám za sebe, když řeknu, že dobrodružství Gimliho, Legolase a Aragorna u Helmova žlebu, nebo i Smíškovo a Pipinovo boření Železného pasu se Stromovousem a jeho klakou zdravě nasraných chodících stromků bylo literárně i filmově mnohem zábavnější, než… Frodovo a Samovo putování po Mordoru. Obzvláště, když přišli o Gluma, to už byla úplná tragédie. Prostě ty vedlejší příběhové linky byly zábavnější, než ta, na které mělo záležet nejvíce, a tímto jsem pojmenoval hlavní problém této hry.

Víte, ony tam totiž nejsou jenom dvě příběhové linky – ta vikingská a ta ze současnosti, ale přidá se ještě třetí, kdy se Eivor naleje nějakým utrejchem místní mastičkářky a promění se v Haviho, vládce Asgardu, kde řeší s ostatními bohy – Thorem, Freyou, Tyrem a Lokim – jak odvrátit Ragnarok. Havi je mimochodem jedno ze jmen Odina. Nejen, že několik postav se pohybuje ve dvou rovinách, jedna postava se dokonce pohybuje VE VŠECH TŘECH a co je horší – vy na to pravděpodobně ani dlouho nepřijdete, protože vyprávěčská úroveň této ústřední dějové linky je podprůměrná mizérie. Tato hra nepotřebuje ani dvě dějové linky, a tři už vůbec ne. Je to chaotické a přeplácané.

Já se nicméně chci zabývat hlavně popisem té vikingské linky, která se samozřejmě týká Eivor a Sigurda, jejího „bratra“ – ač spolu nejsou pokrevně spjati. Já nevim jak vás, ale mě vždycky iritovalo, když někdo někoho tituloval „brácho“ leč dotyčný bratrem nebyl. Mě tohle naštěstí minulo, dostal jsem za život hodně přezdívek, ale brácho mi říká pouze Anička, která je, ano, moje sestra. Tato hra na to ale nedbá, a tak se oslovení „brother“ objevuje v každé třetí větě.Sigurd na začátku vystupuje jako milý týpek, který si je jist sám sebou a ví, kde jemu a jeho lidem bude nejlépe. Jenže krátce po novém startu v Anglii se začne měnit. Postupně podléhá vlivu nového kámoše Basima, a přesvědčuje sám sebe, že je ztělesněním boha, a že má různé vidiny a vzpomínky na dobu, kdy byl bůh. Eivor z toho není vůbec moudrá, a přijde jí to jako zmatené blábolení, něco jako když Trump prohlásil: I WON THIS ELECTION! BY A LOT! No, tak asi tenhle level of bullshit. V jedné kampani dokonce Sigurda zajmou, drží ho ve vězení a důsledkem mučení přijde o ruku.

Bylo mi to úplně jedno! Ten ogárek byl na pěst! Naschvál jsem dělal všechna ostatní hrabství a byl rád, že nepřekáží, a nemusí mi bejt trapně za něj! Navíc jsem sbalil jeho ženu Randvi, která je jediná vikingská žena, jež skutečně vypadá jako žena. Aneb jak si člověk ve hře dovolí něco, o co by se ve skutečném světě nikdy ani nepokusil. Moralistům vzkazuji, že vztah Sigurda a Randvi byl domluvený sňatek bez lásky a vášně, zatímco moje rujná Eivor doručila oboje. No regrets!Víte, co se mi líbilo ve třetím Zaklínači? Že spoustu větších i menších událostí se rozhodlo tím, jak jste se jako Geralt chovali k Ciri. Tvůrci z Ubisoftu se tímto chtěli inspirovat a na pěti rozhodnutích, které jste učinili v průběhu celé hry, finálně determinovat vztah Eivor a Sigurda. Zatímco v případě Witchera v důsledku vašich rozhodnutí padaly nebo prosperovaly celé říše, tak tady máte v tom „dobrém“ konci v osadě pochodující ryšavé NPC s jednou rukou, v opačném případě jej nemáte a Sigurd si vezme raneček a odpochoduje jinam. Ano, což byl můj případ, protože nejen, že jsem mu pígloval Randvi, ale když se choval jako kretén, dostal dělo on i Basim (jaká insubordinace!) a ještě jsem veřejně zpochybnil jeho rozhodnutí při sporu dvou členů naší vesnice (protože bylo transparentně debilní) Chyběl mi Sigurd? Ne. Vůbec ne! Nicméně na tom blábolení o tom, že má vzpomínky na dobu kdy byl bůh… no hele, nechci to lidem spoilovat… někteří co to budou číst, to třeba ještě nedohráli.

Co se týče propojení příběhu Eivor z devátého století, Haviho z Asgardu, a těžkotonážní Mery, tak ano, je to všechno propojené, a třeba to někomu bude dávat i smysl. Je to ale tak překombinované a nezajímavé, že jsem to vytěsnil. Nechci tu o tom ani nic psát. Koho to zajímá, tak dobrý článek na toto téma je zde: Assassin’s Creed Valhalla ending explained: How to get the good one and what does it all mean? | GamesRadar+

Ano. WHAT DOES IT ALL MEAN je bohužel něco, co jsem si na konci kladl taktéž. A než vyřknu finální rozhodnutí, mám tady další subjektivní věci ke kritice, dokonce krásně seřazeny a očíslovány. Tato část každé herní recenze patří k nejpopulárnějším, proto si to nechávám na závěr, musíte si to zasloužit!

  1. Dobývání klášterů jsem již zmínil, pro rekapitulaci tedy ještě jednou. Tohle byl zajímavý prvek, ale mohl být udělán lépe. Nesouhlasím s tím, že hra mě odpojuje, když tedy dělám, co se po mě žádá: dobývám klášter! Pokud si kdokoliv z Ubisoftu myslí, že vikingové útočili pouze na ozbrojené obránce, místním mnichům se uctivě vyhýbali, aby je nerušili při modlitbě, a jeptišky galantně pouštěli do dveří, no hele, tak ne.

 

  1. Jedna z aktivit ve hře se jmenuje Anomaly. Postava Eivor se převtělí do těžkotonážní Mery (to je ta postava ze současnosti co leží v high-tech rakvi a prožívá Eivořiny vzpomínky. Ani se nejmenuje Mery, ani není tak těžkotonážní, určitě né jako průměrná třicetiletá Američanka na cestě z Mekáče do Burger kingu, ale Danny ji tak pojmenoval, a už jí to zůstalo) a skáčete tam po průhledných kvádrech, nastavujete různá zrcadla abyste zhmotnili jiné kvádry a snažíte se dostat na konec, kde je část nějaké zprávy z budoucnosti, která nikoho nezajímá.

Je to suverénně ta nejhorší věc, na kterou v této hře narazíte. Bohužel těchto sekvencí je DESET. Nenáviděl jsem to. Každou jednu z nich, tím více, čím byly těžší. Nenáviděl jsem těžkotonážku, kterou s oblibou shazuji z jakékoliv vejšky, aby se sympaticky rozdrobila na pixely. Nenáviděl jsem sám sebe, za to, že jsem takový debilní autista, který musí mít všechny aktivity v každém kraji splněné, místo toho, aby řekl jako náš bývalý spolužák Viktor na idiotské hry stmelovacích psychoušů Vláďy a Láďy v prváku na lyžáku: JÁ TO PRRROSTĚ DĚLAT NEBUDU!  Bohužel jsem to dělal. S naprostým sebezapřením. Často jsem u toho pil, častěji nadával. Tohle vás úplně vytrhne z té atmosféry a toho prostředí. Jenom za toto půjdou body dolů. Ano, to množné číslo je tam správně.

  1. Obtížné hledání věcí, zvláště ve městech. Hele chápu, že truhla má být schovaná, a nemá být zadarmo, ale někdy to bylo naprosto frustrující. Vidíš truhlu, ale nemáš od ní klíč, ten je v jiné budově, která je ale zamčená. Tak musíš vylézt na další budovu z ní přeskočit do jediného otevřeného okna, a máš klíč k té truhle. Né vlastně nemáš, ten klíč je za hradbou, kterou můžeš zničit jen zápalnou lahví, která se nachází v podzemí, od něhož je jiný klíč úplně jinde. Frustrované pachtění, které za to v drtivé většině případů naprosto nestálo. Jenže když musíš mít vše splněno klacíku, trp tedy!

 

  1. Kultisté jsou uděláni dobře. Sbíráte k nim různá vodítka, a pak je demaskujete. Některé náhodně, jiné v rámci příběhu. Na každého potřebujete minimálně dvě nebo tři vodítka. Jenže když získáte jedno, uvidíte siluetu jeho postavy. Což je úplně jedno, pokud je to někdo, kdo se volně pohybuje po světě, ale když je to součást příběhu, je to problém. Pokud vyšetřujete, kdo z rady města Jorvik je bídák, co chce jedem otrávit slavnost, a dopředu víte, že dotyčný je žok sádla s dlouhými vlasy, je to prostě jasné. Tohle je nešťastně udělané.

 

  1. U kultistů zůstanu – Kult je členěn do několika skupin, pokud vyrubete celou skupinu, odhalíte šéfa, pokud potřete všechny šéfy, měl by se odhalit hlavní mastermind, což se tady neděje, ale to není něco, co si beru na mušku (ač to teda taky kulhá na obě nohy) Jde o to, že u těch pěti nejsilnějších kultistů bych čekal větší propojení s příběhem, nějakou samostatnou misi, nebo alespoň, že budou chráněni silnou vojenskou posádkou či budou skýtat zajímavý boss fight. U dvou z nich to platí, zatímco třetí je random týpek co ve městě hraje na harfu, čtvrtý další nounejmák co v zastrčené vesnici strnule čumí do vodopádu, a pátá je nějaká jeptiška, která sedí před kostelem. Absolutně žádný vliv na děj. Zcela nedůležité postavy. Spousta jejich podřízených bylo mnohem důležitějších. Nevím, nepochopil jsem.

 

  1. Jo, tohle. Tohle bude bizár. Důležitou součástí vesnice je kovář jménem Gunnar. Nařachanej týpek, potetovanej, holohlavej vousatej seveřan jak poleno. Jednoho dne přijdete ke kovárně, a Gunnar tam není. Je tam nějaká černoška, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Asi ani Anglie devátého století ji nikdy předtím neviděla, ale prostě tu je. Na moji otázku, kde je kurva Gunnar mi odvětí, že Gunnar se zamiloval a odešel za dívkou svého srdce, aby ji přivedl zpět, a do té doby tu bude ona, ale neboj se ničeho Eivor, umím všechno, co uměl i Gunnar, on mě všemu naučil! Kde se ta černoška vzala, jak se dostala do Anglie, jak se seznámila s Gunnarem, kdy ji stihl všechno naučit, když byl celou dobu v Norsku a pak v Anglii, nic z toho se samozřejmě nedozvíte. Prostě někdo brečel, že tam není černoška, tak udělali černošku, obsluhující kovářské měchy. No, pořád lepší než pole s bavlnou, ale stejně! Pokud ale budete smutní, že zde není žádný rasový stereotyp tak nebojte, přeci jen tu jeden je – večerku obsluhuje Asiatka jménem Yan Li. Co já vím, asi přeplula na bambusovém voru těch 10 000 kilometrů, proč kurva ne!

 

Gunnar se naštěstí vrátí, když splníte příběh nějakého hrabství, ve kterém se vyskytuje, ale sakra, černá mamba v kovárně byl šok. Nejspíš netřeba dodávat, že stejně náhle jako se objevila, také po návratu Gunnara zmizí. Už ji prostě nepotkáte. Což teda není žádná škoda.

 

  1. Vedlejší dějové linky jsou zábavné, hlavní je otravná. Asgard je nadbytečný a děj ze současnosti absolutně zbytečný. Vaše rozhodnutí nemají téměř žádný dopad nikde. Tolik k příběhu, podrobněji popsáno dříve. Vypořádání s šéfem všech kultistů by se dalo označit jako originální, ale i na tom bych našel chybu – nicméně jsou tu tací, co to ještě hrají, tak to sem nechci psát.

 

  1. Stavění vesnice je super. Za každou úroveň se zvětšuje, můžete potom postavit nové budovy, nebo vylepšit stávající. Dostat vesnici z páté úrovně na šestou mi trvalo drtivou většinu herního času, šlo to velice pomalu, zatímco ty dřívější úrovně šly o poznání rychleji a každá nabídla další nové budovy k postavení. Víte, co jsem dostal za zvýšení vesnice na poslední, šestou úroveň? Achievement. Thats it.

 

  1. Nejzajímavější set dokončíte až na konci hry, kdy vlastně nemáte reálnou možnost ho využít. Tedy minimálně já nemám, protože jsem udělal všechno ostatní a splnil všechny úkoly. Můžu se procházet po Anglii a Thorovým kladivem Mjolnir mydlit náhodné Anglosasy. Toto by mohl zachránit datadisk, ale stejně – bad move, game!

 

  1. Jedna z aktivit jsou oltáře, na které něco přinesete, a dostanete dovednostní bod, super! Další z aktivit je rybaření, které bude bavit pravděpodobně pouze minoritu. Jak donutit lidi rybařit? (Nebo alespoň zabíjet ryby ze břehu lukem?) Jasně! Přines 10 ryb na oltář!

 

Papin: Čus Oltáři, chtěl jsi deset ryb, tak tu je máš!

Oltář: No počkej, počkej… tohle je deset různých ryb, já chci deset sumců.

*tlumené kletby*

Papin o půl hodiny později – tady máš deset sumců ty kverulantský oltáři a naval ten dovednostní bod!

Oltář *Zlomyslně by se zašklebil, kdyby tak jen mohl*: No, ale ty máš 5 velkých sumců, dva malé a tři střední, jenže já chtěl deset malých! Nečteš, a to máš nyní za to!

*velice hlasité kletby*

Papin o třicet herních hodin později: Hele, další oltář, co po mě asi bude chtít?

Oltář: Klasiku! Deset malých sumců!

Velice nasraný Papin: JDI UŽ S TĚMA MALEJMA SUMCEMA DOHAJZLU!!! Vždyť jsem je všechny obětoval na ten předchozí oltář! Nechceš kůže? Mám jich asi 1000! Co? Kůže? Ne? Mám i zlato, chceš? Klidně na tebe obětuju půlku svojí vesnice v barbarském rituálu, jen mě nenuť znova lovit ty debilní malý sumce!

Oltář: Sumce nebo nic. Ber nebo nech bejt, ale když se na mě vyjebeš, tak hrabství Kyselá tchoří díra budeš mít hotovo jen z 99% a to Tě bude budit ze sna. Takže my oba víme, že nakonec vyměkneš, a sice u toho budeš mít milion keců, ale malé sumce ve finále přihraješ.

Papin: No jo pořád, vždyť už jdu…

Mimochodem v té hře je asi osm oltářů a deset druhů ryb – každá ve třech provedeních – malá, střední, a velká. Pouze dva oltáře chtějí deset malých sumců, zbytek těch ryb nikoho nezajímá. Uhhh… PROČ?!

 

Nějaké resumé. Danda měl pravdu. Hra mě bavila. Navíc doručila 150h zábavy, stejně jako 10h frustrace, nasrání a kroucení hlavou nad různými debilnostmi, jež jsem nesežvejkal. Graficky i hudebně super, příběhově povedené až na hlavní linku, ta se od začátku vyvíjela slibně, ale pak se to začalo kazit a konec byl vyloženě na dělo, dokonce tak moc, že za tohle strhávám bod. Další dva body dolů jsou za nenáviděné ANOMALIES, což byla dost možná ta nejhorší aktivita, kterou mě někdo nutil (no, vysloveně nenutil, ale víte jak to je…) dělat v počítačové hře. Naprostý přešlap vedle. Zhůvěřilá ohavnost. Lidi, kteří tohle navrhli a schválili, by se měli věnovat činnosti jakékoliv, ale jiné. Toto trumfly jen ty kozaté Nazgúlice, jinak fakt nic.

Hele dal bych tomu 7/10. Jak je zvykem, určitě k tomu vyjdou dva datadisky, protože k Odyssey, Origins a snad i těm předchozím tomu tak bylo. Moje ochota do nich investovat bude přímo úměrná tomu, kolik tam bude hovadin, které jsem zde naprosto zaslouženě literárně poplival. Opět se bohužel musím opakovat: Kdyby udělali hru, kde hrajete jenom za Vikinga a necpali tam propojení se současností nebo s bohy, byla by to o tolik lepší hra…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa