Herní recenze : Days Gone

Čus čuníci,

Rozhodl jsem se, že se pokusím napsat něco tvůrčího po dlouhé a ještě delší odmlce. Minulý článek se snažil odmlku vysvětlit, tento bude klasická recenze na PS4 hru – první hru kterou jsem si letos zahrál, když nepočítám wowko, kde mi předevčírem vypršelo předplatný.

Myslím si, že zahrát si Days Gone zrovna v této době bylo dobré rozhodnutí. Nemůžete na pivo ani do divadla, ale to protagonisté této hry také ne, tak vám alespoň nebudou závidět. Na pandemie je to taky jedna jedna, ale my tady máme nějakej mediálně přepálenej virus, protože debilní čongové si debužírovali na netopejrech, a umřelo na to celosvětově pár milionů lidí. V Days Gone je taky virus. Tenhle buď lidi rovnou zabíjí, nebo je mění na intelektem oproštěné zombie-like mutanty, kteří potom pokračují v kydlení dalších lidí. Zde umírají miliardy a lidská civilizace v podstatě končí. Klasická akční hra s RPG prvky a poctivou zombičí apokalypsou! Navíc díky předplatnému na PS byl tento titul v dubnu úplně zadarmo. S poslední zadarmo hrou to dopadlo neslavně, ale tohle vypadalo na první pohled solidně, a navíc tato hra dostala na Metacriticu lepší hodnocení od hráčů, než od recenzentů, což je velké startovní plus.

Hráči vám totiž upřímně řeknou, jestli se jim hra líbila nebo ne a proč, zatímco drtivá většina recenzentů jsou prodejné kurvy a řeknou vám to, co chce slyšet jejich chlebodárce. Jeden příklad za všechny: Last of Us II (hra tématicky velice podobná této) má od recenzentů 93/100 na základě 121 recenzí. Od hráčů má nicméně 5.7 na základě více než 150 000 hodnocení. Days Gone má od kurviček 71/100 na základě 109 recenzí, zatímco od hráčů dostala 8.3 z více než osmi tisíc hodnocení. Prostě vývojáři této hry už neměli prostředky na to, aby naditým měšcem podarovali tyto prospěchářské recenzentské ludry, a ty se jim pomstily. Proto mě jejich názor ani nezajímá a budu vám tu prezentovat svůj vlastní, na základě hry, kterou jsem úspěšně dohrál.

Postava, za kterou hrajete, se jmenuje Deacon St. John (a né, není to ten kytarista z Queen) Deacon je členem bývalého motorkářského gangu, a válečný veterán z Afghánistánu. Je mu kolem třiceti, a poprvé se s ním setkáte v neznámém nočním městě, které zachvátila absolutní panika. Lidi utíkají na všechny strany, je slyšet střelba, polovina města hoří, a vaší hot manželku Sarah nějaký čůráče v kapuci pobodalo do bříška. Naštěstí je tu taky váš nejlepší kámoš Boozer s jehož pomocí se vám podaří dostat Sáru do posledního evakuačního vrtulníku, který opouští město. Velitel vrtulníku – vyjukaný vědátor navlečený v atombordelu jménem O´Brian sice chvilku natahuje moldánky, jakože ve vrtulníku je málo místa a všichni se tam určitě nedostanou, ale nakonec vezme alespoň zraněnou Sáru, zatímco Deacon s Boozerem zůstávají ve městě.     Následuje střih o dva roky později. Lidská společnost se rozpadla, města jsou opuštěná a ostrůvky lidské civilizace se nacházejí pouze v několika kempech, pro které Boozer a Deacon pracují. Celá hra je zasazena do amerického Oregonu a první věc, co chci hned ze startu pochválit, je prostředí. Někdo se skutečně zamyslel nad otázkou: „jak by vypadal svět, kdyby jej postihla zombie apokalypsa?“ a výsledek svého snažení prezentoval zde. Města jsou opuštěná, kromě několika potulných zombic a příležitostných skupinek zlodějských banditů, kteří jsou celí cacní na vyrabování všeho, co se vyrabovat ještě dá. Potkáte zde divoké vlky, pumy, nebo i zbloudilého Méďu Pusíka. Příroda si bere zpátky svoji dominanci, všechno je zpustlé, zarostlé a jsou zde jasně viditelné důsledky toho, co se stalo. Na silnicích každou chvíli minete několik sražených aut, v některých ještě s bonusem mrtvého řidiče. Vojenské posádky, narychlo vybudované vojenskou organizací NERO (zkratka pro National Emergency Response Organisation) jsou lemovány mrtvolami vojáků, zdravotníků, a civilistů, když byli napadeni tisícovkami útočících zombic. Naleznete zde také hlasové záznamy, většinou zachycující poslední marný boj těchto lidí, nebo speciální skříňky s NERO injekcemi, zvyšující jeden ze třech atributů – staminu, focus, či body zdraví. Velice užitečná věcička, mimochodem.No, a přesně do jednoho takového kempu se měla dostat i vaše manželka Sára, která je považována za mrtvou, a Deacon vytvořil na místě její pravděpodobné smrti takový pietní pomníček. Teda on je to kámen, na kterej vyryl nožem kapitálkama „SARAH“ ale když pohřební služby přestaly existovat, co si měl chudák počít. Občas se chodí k šutříku vykecat a tklivě zavzpomínat, jaký to bylo hezký, když tu ještě byl normální svět a né tenhle SHIT. To slovo jsem použil záměrně, protože i postavy v této hře mluví o světě za bezpečnými zdmi kempů právě takto. Větu „I am gonna ride out to the shit“ tedy můžete klidně přeložit jako „jedu se ven projet“.Kempy v této hře hrají zásadní roli. Můžete si zde nakoupit nové zbraně nebo díly do motorky, doplnit benzin, munici, nebo lékárničky. Každý kemp má svého vedoucího, který vám zadává zakázky, jejichž splnění odměňuje kredity. Aby to nebylo tak jednoduchý, tak kredity, které jste poctivě vydělali v jednom kempu, jsou vám v kempech pod jiným velitelem k ničemu – všechny kempy operují jako samostatné jednotky. To ale pořád není všechno. Kromě kreditů dostáváte i body důvěry do celkem tří úrovní. Na začátku si tedy nakoupíte pouze to nejzákladnější vybavení, ale pokud chcete lepší zbraně, potřebujete druhý nebo dokonce třetí trust level. Všechny kempy doplní munici i benzín, ale pouze některé nabízí zbraně na prodej, a zase jiné nabízí díly na motorku, ale zbraně si zde nekoupíte. Je to chytře uděláno tak, aby se Deacon musel stát děvkou pro všechno a hlavně pro všechny.Pouhé plnění úkolů zde nestačí. V každém kempu je polní kuchyň, kam můžete nosit maso zabitých zvířat (pokud teda nejsou infikovaná, takové maso je fuj fuj) Také se zde nachází sběratel trofejí, který vykupuje uši mrtvých zombíků – naštěstí se nemusíte ke každému jednotlivému hnusákovi sklánět a pižlat mu ouško, to by se z toho zbláznil Deacon i hráč, který jej ovládá. Mimochodem na finální trust level potřebujete nakumulovat 25 000 boďasů, a z jednoho základního lofasa jsou tři kredity a jeden bod důvěry. Jenže ten třetí level se fakt hodí, nakolik pouze za jeho dosažení máte přístup k nej zbraním /motodílům pro daný kemp a hlavně vylepšeným zásobníkům pro zbraně, které zakoupíte v tom konkrétním kempu. A jestli něco v této hře fakt potřebujete, tak je to právě ten velký zásobník.

Když jsem nakousl protivníky, pojďme si o nich povědět něco víc. Zombic je zde několik druhů. Předně jim nikdo neříká zombice, protože nejsou nemrtví, jsou jen zmutovaní do takové podoby, že jako zombice vypadají. Místní je souhrnně označují jako Freaks nebo Freakers, a ti se dělí do několika skupin.

Newt je infikované děcko. Je to takový malý oportunistický zakrslík, který se rád schovává na střechách a čeká na vhodnou příležitost k útoku.

Swarmer je ten nejzákladnější pěšák. Nic moc nevydrží a pohybuje se pomalu, dokud vás neuvidí, pak se naopak pohybuje velice rychle.

Bleacher je o něco vzácnější a odolnější verze Swarmera. Navíc je to albín a ti musejí mít vždycky něco extra.

Zatímco předchozí kategorie mohla zahrnovat zombici robku i chlapíka, tak Screamer může být vždycky jenom roba – snadno poznatelná díky dlouhým šedivým vlasům. Jak už název napovídá, s oblibou ječí a vřeští, a tím přilákává další soukmenovce. Její jekot je každopádně velice nepříjemný, a když jedete kolem ní na motorce, můžete kvůli němu spadnout a vysekat se. Rovněž dokáže vyžrat celou staminu, což je, v případě, kdy utíkáte před rozběsněnou Hordou, likvidační.

Breaker je odpověď na otázku, jak virus postihuje týpky, co chodí 5x denně do posilky a dávají selfíčka na Fejsík. Tento nařachaný kokýn vám nedá nic zadarmo, má ukrutnou výdrž a skutečně od něj nechcete dostat dělo. Co mi přijde férový, že i když vydrží celej zásobník ze samopalu, tak rána do hlavy z kvalitní sniper pušky ho vypne na jedničku stejně jako kohokoliv jiného.Reacher je extrémně rychlej a mrštnej šulda, naštěstí přijde do hry až v momentě, kdy máte (tedy alespoň já měl) dostatečně vysokej focus, což je vlastnost ovlivňující délku zpomalení času – tzv. bullet-time mód. Prostě na pár vteřin zpomalíte čas a vykropíte ho jak psa.

Virus ovšem nechodí jenom po lidech, ale i po zvířatech, takže můžete potkat nakažené medvědy a vlky. Méďa se jmenuje Rager, a je to fakt nasranej chlupáč. Taková zvířecí obdoba Breakera. Nakažený vlk se jmenuje Runner a dokáže vás v klidu dohnat a shodit z motorky, což bolí. Jeho kousání bolí rovněž. V tomhle zlým světě se vás prostě snaží zabít lidi, ex-lidi i zvířátka.

Ultimátním protivníkem a jedním z vůbec nejzajímavějších prvků v celé hře je Horda. Horda se skládá z velkého poštu Swarmerů, kteří kolektivně jdou s davem. Každá Horda má místo, kde hibernuje přes den, a místo, kam se vydává v noci. Buď se jde napít k řece, nebo okusit nějakou dobrotu z masového hrobu v sousedství. Horda je jedním z důvodů, proč den a noc ve světě Days Gone jsou tak rozdílné, a proč pohybovat se v noci je hlavně na startu hry fakt o hubu. Celkem je ve hře 40 Hord a jejich velikost se liší – může mít pětadvacet členů, nebo i desetkrát tolik. Jakmile jste spatřen jedním, o vteřinu později jste pronásledován všemi. Zde se velice hodí ty vzpomínané rozšířené zásobníky, ale také hodně staminy. Pokud stamina dojde, lační zlojedi vás doženou a roztrhají na degustační sousta.  Deaconův arzenál se naštěstí neomezuje pouze na palné zbraně. Můžete hladové nezbedníky počastovat vojenskými granáty, flashbangy, trubkovými bombami, nášlapnými minami, vybuchujícími vábničkami, Molotovy či jejich vylepšenou verzí, kterou dostanete až v poslední části hry a jmenuje se NAPALM MOLOTOV a je to pořádnej džbánek týhle dobrůtky co dělá flambované freakery ve velkém. Super věc! Co se týče palných zbraní, tak jsou zde samozřejmě pistole, pušky, brokovnice, uzi, samopaly, kuše a odstřelovačky. Každá zbraň se hodnotí podle několika statistik a vždy můžete mít pouze dvě hlavní zbraně a pistoli.

V survival akčních hrách tohoto typu je rovněž kladen velký důraz na crafting. Tedy drtivou většinu z věcí, které jsem popsal, si můžete sami vyrobit, stačí k tomu najít potřebné suroviny. K vyrobení zmiňovaného Napalm Molotovu potřebujete jeden polystyrén, jeden kanystr kerosinu, jeden hadr a growler, což je ta velká baňka. Pokud se vám zajídá kydlit nepřátele pouze na dálku, můžete si vyrobit i epesní zbraň – stačí k tomu najít například basebalovou pálku, nějaký hřebíky, šrot a kolo od cirkulárky – to smontujete dohromady, a už je můžete řezat hlava nehlava!Jenže takováto zbraň se po čase mydlení plesnivců opotřebí – je potom třeba si sestrojit novou, nebo starou opravit pomocí šrotu, který nalézáte hlavně v opuštěných autech. Pokud často bouráte na motorce, je potřeba ji rovněž pravidelně opravovat – ať už za svůj šrot, nebo v kempu za kešeně. Musím říct, že motorka byla pro mě jedním ze svízelů této hry. Nemám rád závodní hry a nehraju je. Nejdřív jsem si říkal, že mizernou motorku budu ignorovat, ač je moje postava kovaný motorkář, ale že jim prostě na tu kraksnu házím bob. Vydrželo mi to asi deset minut. Mapa je totiž docela rozlehlá a bez motorky se všude dostanete hrozně pomalu – Deacon sice může běhat, ale brzy si vyplácá staminu a pak se drahnou dobu jenom šourá. Pokud si někde odemknete fast travel – můžete se tam přesunout pouze, když stojíte u motorky a ta má dostatek paliva na přesun. Na základě vzdálenosti přesunu se rovněž mění i aktuální čas. No hele jako dává to smysl, to nemůžu popírat!

Tak jsem tedy motorku nakonec, ač nechtíc, vzal na milost. Začátky s ní byly krušné. Motorka jde všemožně vylepšovat a v závěru hry už je to pekelný prskolet, ale na začátku bych s tím nechtěl jet ani na vesnici do Jednoty. Přišlo mi, že s vylepšováním motorky šla nahoru i její ovladatelnost (nebo jsem se to prostě lépe naučil hrát, za tu dobu) Kolikrát se mi stalo, že jsem brázdil opuštěné ulice nočního Oregonu, škodolibě dělal dlouhý nos na skupinku lačných freakerů, kteří marně dychtili po natrhnutí mojí frajerské džínoviny, abych následně přepadl přes zaparkované auto, sjel ze srázu, nebo narazil do stromu. To nadšeným hodovníkům vlilo nový optimismus do žil, a než jsem se vydrápal na nohy, dohnali mě a naporcovali.Ještě větší utrpení byly mise, kdy mi nějaký kemp poručil lapit renegátského vejlupka, ale hlavně živého. Už po první misi jsem věděl, co to znamená. Budu ho muset pronásledovat na motorce, a za jízdy mu prostřílet gumy, nebo do něj svojí motorkou narazit a shodit ho. Tyhle mise jsem opakoval třeba pětkrát a královsky se u toho navztekal.

Věc, co bych chtěl vyzdvihnout, je reálný dopad vašich činů na prostředí. Například potkáte oblast, která je zamořená swarmery – to znamená, že tam mají hnízda, jež musíte vypálit. Dokud to neuděláte, nemůžete skrze to místo použít fast travel. Když vyrubete nepřátelský kemp zbojníků a lapků, přestanete na blízké silnici potkávat natažená ocelová lanka a úderné party těchto mamlasů v úkrytech kolem silnice a na tom místě se odemkne nový fast travel point.

Samozřejmě jako každá akční střílečka s prvky RPG tady musí být talentový strom. Dostáváte klasicky jeden dovednostní bod za každý level. Množství zkušeností potřebné k dosažení další úrovně pomalu narůstá. Větve, do kterých můžete investovat body, jsou tři – boj na blízko, boj na dálku, a (boj o) přežití. Schopnosti mají super názvy – například Talk shit, get hit, Six feet over, nebo Homerun. Jinak je to klasické vylepšování toho, co už umíte, nebo nějaký přídavný bonus – například když zasáhnete protivníka do hlavy, doplní se vám zdraví, vidíte kytky na minimapě, šrot potřebný na opravu je dvakrát tak efektivní, zbraně mají větší průraznost, takže trefíte víc soupeřů naráz (proti hordám k nezaplacení) a podobné srandy. Řekl bych, že dovednosti jsou vyvážené – hru vám usnadní, ale nejste díky nim ani přesílený polobůh.Takže gameplay hodnotím kladně, ač jsou tam některé věci repetitivní, ale dá se to vydržet. Prostředí a grafika velice povedené. Hratelnost dobrá. Systém kempů, odměn a craftění dává smysl. Technická stránka hry solidní – spadlo mi to jednou a jednou jsem viděl levitujícího protivníka, který zmizel pokaždé, když jsem na něj zamířil, ale to je co se bugů týče, vše. Hudební stránka hry se rovněž povedla. Zvláště když Deacona prohání Horda, hraje u toho hudba, že mi běhal mráz po zádech.

Jenže takhle podobně jsem chválil Shadow of War, a pak to dostalo 2/10 protože příběh byl naprosto tragickej. U mě je ten příběh důležitej, pokud je příběh hovno, tak celá hra může být světová, ale v mých očích je to stále to hovno. Navoněný. Takže jakej byl příběh týhle hry?

Chci napsat úvodem, že příběh byl dobrej a pozitivně mě překvapil a kdo si to chce zahrát, recenzi zavírá nebo přetočí na finální shrnutí.

Ono to totiž není vůbec o tom, že Deacon je big bad Zombiehordekiller s pompézními projevy a vůdčí rolí. Deacon je naopak docela nepravděpodobný hrdina. Miluje svůj nezávislý život na motorce, po ztrátě ženy se nechce vázat, nechce se usadit, nechce převzít žádnou odpovědnost. S jedním kempem se dokonce rozejde ve zlém ještě před událostmi této hry, a pouze zranění parťáka a nejlepšího kámoše Boozera jej donutí se vrátit a poprosit o pomoc.Tahle hra primárně není ani o té zombičí pandemii. Vůbec se třeba nedozvíte, kolik zařvalo celosvětově lidí, jaké byly následky v jiných amerických státech, nebo na jiných kontinentech. Nemluví se o tom a není to podstatné. Až ke konci hry se rozlouskne, odkud se ten virus vůbec vzal, a jak se dostal mezi lidi.

Tahle hra je o naději. Naději, že opuštěný motorkář může najít svojí ženu, která je nejspíš mrtvá, ale co když přeci jenom není? Co když se nějak zachránila? Krátce po začátku hry vidí Deacon na obloze vrtulník organizace NERO, která tenkrát převezla jeho ženu a která, jak se zdá, převezla úplně všechny, jelikož se jediná nějak zachránila a přesedlala z ochrany civilistů na studie Freakerů a viru jako takového. Tedy kromě po zuby ozbrojených vojáků ve speciálních uniformách, kterým nemůžete nijak ublížit (zde to hráče volky nevolky tlačí do stealthu) vždy vyleze nějaký vědátor v atombordelu, jako měl O´Brian a studuje jejich lejna nebo mrtvoly. Facha snů!

Když je řeč o O´Brianovi, tak ten se také brzy dostane na scénu. Deacon zjistil, že O´Brian přežil, načež ho vystopuje a nutí k tomu, aby mu objasnil, co se stalo se Sárou. Jenže vědec v bílém skafandru je takový ušlápnutý bázlivý štrajchpudlíček a spolupráce s ošlehaným motorkářem se mu zajídá, tedy na ni kývne až poté, co pro něj Deacon zjistí informace od ostatních NERO teamů, protože i tady na konci lidské civilizace je řevnivost a konkurence mezi jednotlivými týmy skutečné téma, oh well.Dvě třetiny hry hledáte Sáru, opakovaně nalézáte a ztrácíte naději, a aby ta hra nebyla zaměřena pouze na tohle, rozjíždí se zde hned několik vedlejších příběhových linií, z nichž některé jsou lepší než jiné, ale žádná není vyloženě nudná či dokonce otravná. Nakonec musím říct, že největší síla této hry je ve vyprávění a v momentech, které dokáží hráče překvapit.

Například samotné dlouho očekáváné setkání bývalých manželů je… úplně jiné, než jsem čekal. Není to vůbec Hollywoodský happyend. Naopak, Sára je zpočátku velice odtažitá a nedůvěřivá, považovala svého manžela za mrtvého, a nyní se jí vrátil do života a ona potřebuje čas, aby se s tím dokázala vyrovnat. Nejdřív se mi tahle scéna nelíbila, říkal jsem si, hergot ona vůbec není ráda, že mě vidí! Je tady uprostřed vojenskýho kempu zažraná do svýho výzkumu, manža ji přijede zachránit ale tak výzkum je asi důležitější! Navíc celému vojenskému kempu šéfuje despotický plukovník, kterému jeho papá před spaním četl až příliš mnoho pasáží z Bible, bo ogárek je posedlej Ježuchem že i ve Vatikánu by záviděli, a ona nechce pryč!

Pokusy o důvěrné sblížení dopadají tak, že místo hudlana dostanu seznam dalších věcí, co potřebuje přivézt pro výzkum. Tak to teda ne holčičko, já se jak maňas můžu přerazit, abych tě našel, a ty mě tu drezíruješ jak pinče na psí přehlídce? Kam by nám to vedly vokna! Navíc musím přede všema dělat, že se neznáme, a já bulík myslel, že to je VSL!Naschvál jsem dělal všechny ostatní úkoly a na Sáru z Temešváru házel okázalý ignore a jak jsem psal, nelíbilo se mi, jak se to vyvíjelo, ale s dalšími a dalšími misemi, do kterých se potom i Sára zapojuje, jsem to víc chápal. Svět se změnil, ona se změnila, a neznamená to, že mě nemiluje, ale protože to je študovaná biochemička, tak chce pomoct světu a vyvinout tajnou protilátku (zatímco černej výzkumník ve vedlejším vojenským stanu vyvíjí ten glorifikovaný Napalm Molotov, je jasný, koho bude mít plukovník radši) a prostě veškerý personal feelings jdou pro teď stranou, navíc ta hra tím dostala prostor pro další vývoj vztahu Deacona a Sáry a ten prostor využila.

Navrch se provaří, že právě z její laborky se dostal ven ten virus, jelikož nějaký dobroser na brigádě čul levárnu a štípnul to. Následně odletěl na nějakou mezinárodní konferenci, aby nabonzoval vlastní firmu před celým světem, že prý co se tady u nás v Oregonu vaří za neplechu. Jenže stihne sám sebe nakazit, nakazí všechny na konferenci, oni odletí domů a tenhle snowball full of shit goes downhill very quickly.Takže jo, nakonec jsem se srovnal i s tím, že místo toho, aby se na mě chtivě vrhla a byl z toho doják, jen zmateně opakovala: Youre supposed to be dead! Youre dead! Protože prostě… to bylo vlastně o dost uvěřitelnější. A to je to, co téhle hře nechybí: uvěřitelnost. Postavy se chovají jako lidé, né jako paňácové, kterým někdo napsal mizerné, smysl postrádající dialogy, a oni je musí bezduše papouškovat, aniž by to celé dávalo jakýkoliv smysl (prostě něco jako tahle šaráda, ale to je jen odbočka, nechci z toho dělat dějepisnej diskurz) víc do děje rejt nebudu, jak to dopadne, neřeknu, ale konec se mi líbil a příběhově tahle hra nezklamala, právě naopak.

Další pozitivum je délka hry. Za měsíční PS předplatné jsem obdržel hru, která mě bavila více než dva týdny v kuse. Navíc – jak by řekl číšník Michal ze Záležitosti – „zplatinoval“ jsem to – tzn. získal všechny trofeje. Tahle hra k tomu přistoupila střízlivě – 80 procent trofejí hráč obdržel za postup příběhem a dělání vedlejších aktivit, zbývajících dvacet procent byl extra effort nad rámec.  Největší pekelnost se týkala dvou trofejí s použitím opovrhované motorky, ale i to jsem nakonec po vodopádu sprostých slov dokončil. Popravdě je fajn, že se zde neobjevují extrémní zhůvěřilosti jako v jiných hrách: „Ve volném pádu tref foukačkou krokodýla, který je metr pod hladinou, otrávenou šipkou přímo do oka, jinak se to nepočítá, ju?“ S podobnými trofejemi se běžte vycpat. Bezva, že tahle hra je sem netlačí. Hele dáme si nějaký finální hodnocení. Řadím se k početnému zástupu lidí, kteří svorně nechápou, proč tahle hra od prodejných kurtizán z herních magazínů nedostala nadprůměrné známky. Grafika, hudba, atmosféra, příběh a postavy – super. Bugy minimální, jediná věc, která mi zabraňuje dát tomu absolutorium, je cokoliv spojeného s motorkou. Až příliš často jsem z motorky padal, s motorkou narážel (do stromů, aut, davu zombic…) motorku rozbíjel a opravoval, takže mi kolikrát chyběl šrot na zbastlení těch důležitých věcí. Největší úchylárna je ovšem pronásledovat někoho na motorce. Toto byl jediný pramen frustrace v této hře. Kolikrát se mi stalo, že už jsem svoji oběť skoro dohnal, když tu:

  • Skočil na mě vlk/puma/medvěd
  • Narazil jsem do auta/stromu/skály/náhodného uskupení zombic
  • Zlojed nakropil moji motorku a než jsem ji stihl opravit, zbaběle ujel
  • Došel mi benzín
  • Došly mi náboje v pistoli (s ničím jiným během motohoňky střílet nelze)
  • Došlo mi, že jedu blbě, a tohle není zkratka
  • Došla mi trpělivost

Hele chápu, že když hraju za MOTORKÁŘE tak prostě je potřeba, aby měl a hlavně používal MOTORKU, a taky je někdy teda asi nutný na tej MOTORCE někoho prohnat, parádně zdemolovat jeho šunku a řidiče sešvihat a pak svázat do kozelce ocelovým lankem, ale jako tohle nebyl můj šálek kávy no. Nemám rád motorky, auta, cokoliv co se musí řídit. Řízení se vyhýbám jako čert kříži ve skutečnosti, a nepotřebuju jej mít ve hře, kde vykazuji stejný talent jako při legendárních motokárách s Rojkem – nejen, že mi Rojko nadělil dvě kola, ale předjela mě i ženská ve středních letech. Prostě motorky nebrat.

Takže této hře uděluji 8 a ½ z 10. Protože až na právě popsaný svízel ji nemám moc co vytknout a pro fanoušky žánru akčních her s prvky RPG, dobrým příběhem a atmosférou ji mohu doporučit.

PS: Chtěl bych poděkovat Pijerovi, který mi tento herní počin kdysi ukázal. Nebýt toho, možná bych se k jeho hraní sám nedostal.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa