11. Sraz gildy Lords of Infinite Power

Čus čuníci,

Rok se s rokem sešel a já byl opět pozván guildmasterem Dandou (tím, který minule rozdělal oheň, a přítomní účastníci zájezdu po ničem nebažili více, než aby se tento jeho husarský kousek dočkal zasloužené repetice) na sraz gildy Lords of Infinite Power, který se o víkendu 8 – 10.10 konal na Jopově luxusní „chatě Hokejka.“ Já jsem na začátku ani nebyl skálopevně přesvědčen, že se mi o tom bude chtít něco napsat, protože jeden takový článek už tady je, navíc je podzím a já jsem literárně líný, ale když mi v pátek First radostně líčil, jak miloval ten minulý článek, a jak jej s nadšením četl svojí snoubence, a od více lidí jsem se během víkendu dočkal jemného verbálního popíchnutí, ať tuto grandiózní událost opět literárně zvěčním, že nyní tedy nemohu jinak, než vyhovět.

Den první, pátek

Tak nějak jsem počítal s tím, že vyrazíme dřív, dokonce jsem byl ochoten vzít si na tuto kratochvíli celý den volna. Počítal s tím nejspíše i můj řidič Danda, (ten který minule rozdělal oheň, ale jak zpívá Walda Matuška, „to všechno vodnés čas“) minimálně do té doby, než mu jeho kolega tento plán doslova posral uhnáním průjmu, tedy o žádné dovolené pro Dannyho nemohlo být ani řeči. Beru tedy alespoň půlden, abych pohodlně stihl balení, volby i transport z ulice Květinková do ulice Sněženková, tenhle vtip už tu byl minule, ale nemůžu si jej odpustit ani nyní, a ano, naše ulice se jmenují skutečně takto.

Kromě pár nutných zbytečností jako spacák a nějaké přídavné oblečení, balím jako posvátný grál svoji mistrovskou pinčesovou pálku. Minule jsem sice všechny porazil s nějakým místním dřevem, ale s touhle pálkou to bude úplně jinej tanec! Hráli jste Warcrafty trojku? Bez té pálky jsem jako Arthas – Paladin, s ní naopak Arthas – Lich King. Mám velkou radost, že jsem si tentokrát na ni vzpomněl, to bude super! Mezitím mi Eri posílá svůdné fotky odpoledního popíjení – aneb už tu jsme, a kde jste vy?Přicházím k Dandovi asi dvě minuty po šesté hodině, protože v Praze se všichni zbláznili, a jeli buď na chalupy, k volbám, nebo obojí. Takovýto provoz jsem v Praze nezažil už hodně dlouho. Zatímco s Dandou vyrážíme pro jeho auto, které parkuje dobrý půlkilák od domu u obchodního centra, Danda se snaží nahnat dalšího pasažéra – Daemona (čti Dýmona) který na smluvené místo vyrazil taxíkem.

Po cestě se se mnou Danda (ten který rozdělal oheň, ale hrozivý Damoklův meč nemilosrdné substituce nad ním vytrvale visí) podělil o historku, jak šel onehdá pro auto po neosvětlené části ulice, když se najednou ze tmy vynořila neznámá žena, což jej tak vyděsilo, že hrůzou vyjekl. Tento zvuk naopak v opačném gardu vystrašil ženu přicházející z druhého směru, a ta upustila telefon, který se rozflákal. Co z toho plyne za ponaučení? Máte mít telefon jako já a pak vás může děsit náhodný Danda na ulici za pakatel. V opačném případě se vám to strašeníčko krapet prodraží, ale já vás varoval, jo.

Po dalších dvaceti minutách konečně nabíráme Daemona a zpátky u Dandy doma i jeho novou přítelkyni Anetu, kterou se rozhodl vrhnout do tohoto sociálního experimentu a vzít ji s sebou na LOIP sraz, protože nic není větším prubířským kamenem než účast na akci, kde bude obklopen kamarilou nejvěrnějších kumpánů a ve svém přirozeném prostředí. Náš řidič láteří na neutěšený stav veřejné dopravy, zácpy a zdržování. Zatímco Creasy s Míšou vyrazili dvacet minut před námi a nabrali slušný náskok, my někde neustále zastavujeme či zpomalujeme. Pro rozehnání chmur a načrtnutí všeobecné atmosféry pro Anet a Daemona alespoň čtu reportáž z minulého srazu. Dokonce i zádumčivý Danny se občas zasměje, zvláště při popisu vyjeveného Cucina, který doteď nepřekousl kardinální podraz, jež na něm spáchalo náhodné klíště. Jak je možné, že se na něj přisálo, když měl přece ty tepláky?! Proč prostě nehrálo fér a sportovně neuznalo: Okej Cucine, máš tepláky, to jsi mě ale převezl, ty protřelý filuto, vzdávám to, vyhráls!

Po cestě zjišťujeme nejen to, že většina osazenstva je již přítomna a zdatně popíjí, ale že i druhý – a poslední – nováček tohoto srazu Kamil alias Feyr je již někde na místě.  Danda mi podá telefon a řekne „Na, naviguj ho, už je u Vojtů“ Cožpak zapomněl, že jsem stejně zdatný navigátor jako svůdník? Beru telefon a pravdivě se přiznávám: „Ahoj já jsem Papin, byl jsem tam jednou před rokem a nevím, kde je U Vojtů.“  Kamilovi nakonec posílá Daemon číslo na Eriho, a tím je spasen.Naše kvarteto dojíždí kolem deváté a po vystoupení z auta si všichni ihned nasazují těžké péřovky, jako kdybychom měli být na polárním kruhu. Já mám šortky a košili, a jakoukoliv starost o moji tělesnou teplotu bohorovně odbydu větou: „Moji rodiče bydlí na horách.“ Hladoví jako herci se vydrápeme nahoru a uzříme ostatní, jak se radují kolem zapáleného ohně (Danny tedy dnes nezazáří) grilují a popíjejí. Jsem bouřlivě přivítán Firstem, který „prý ani nevěděl, jestli vůbec přijedu“ a velice rád se potkávám se všemi starými známými z minulých srazů, kteří přijeli před námi: Kromě Creasyho s Míšou je to šéfkuchař Eri, Afik, Andy, Standa, Lucka a nováček Kamil.Na tomto místě bych nejvíce chtěl poděkovat Erimu, který se samaritánsky postaral o naši pokračující existenci doručením pořádné porce skvělého masa několika druhů včetně z minula tolik oblíbených puků – vepřové panenky zabalené ve speciálním druhu slaniny. Po spořádání této božské krmě a vypití několika piv (zde se sluší poděkovat Lucce za obětavý barmanský servis) sledujeme „křtění nováčků“ Kamila a Anet tradičním rituálem jménem „krvavá záda“ jenž jsem podrobně popsal v reportáži ze srazu minulého.

Konečně přijíždí i pan domácí Jop, a naše sestava pro tento večer zdá se býti kompletní. Opatrně sonduji terén na pinčes, ale odezva je nulová. Nevadí, však ještě bude spousta příležitostí! Místo toho si s Andym povídám o poctivé policejní práci, a on mi vysvětluje pozadí několika kauz, které byly dostatečně medializovány v nedávné době, a spadaly do jeho rajónu. Danda (ten, který tentokrát nerozdělal oheň, ale ještě nic není ztraceno) má krátký a úderný projev k shromáždění, ale sladká tečka je opět v podání Eriho, který dokola opakuje, že si dáme dort. Když to řekne asi potřetí během dvou minut, pojmu důvodné podezření, že v tom bude nějaká kulišárna – pro Eriho typické, a nemýlím se.Eri s úsměvem od ucha k uchu za chvíli přináší tác asi pětadvaceti panáků v plastových nádobkách. Uprostřed celé kreace je jeden se svíčkou, ve zbytku je neurčitá tekutina, a až druhý den se nám podaří z Eriho vymámit, že se jednalo o kombinaci alkoholu s dvěma příchutěmi džusů. „Dort“ je však přijímán veskrze pozitivně a zvláště někteří se neupejpají a dojdou si pro nášup.Pořád nikdo nechce hrát pinčes – to je lehké zklamání, nicméně stejný zatvrzelý odpor nenalézám u fotbálku, který opanuji zejména s Andym tak moc, že už si ho potom nemohu brát ani do týmu. Beru tedy Dandu a i s ním se mi docela daří, až na jednu nebo dvě hry proti Erimu a Kamilovi, kde prohráváme o gól. Hraní fotbálku prokládám pivem a nějakými panáky, proto se nemůže nikdo divit, že usínám na pohovce jako jeden z prvních, ačkoliv First byl first!

Den druhý, sobota

Kdo brzo usíná, ten brzo vstává. Probouzím se v půl osmé a na chvilku se zaposlouchám do mrtvolného ticha. Tohle už znám z minulého roku. Nikdo není vzhůru, a další dvě hodiny ani nebude. Někteří neumí pít, jiní vstávat. Přitom venku je tak krásně, a já prostě musím znovu vidět tu geniální sochu poutníka procházejícího dveřmi na hřbitově v nedaleké Rokytnici nad Jizerou. Celou procházkou strávím půldruhé hodiny, ale po mém návratu je vzhůru sotva polovina osazenstva. Alkohol včera uštědřil Firstovi přímý direkt, ale ten chce srovnat skóre nějakou pořádnou ozdravnou túrou, pro kterou shání potřebnou podporu přítomných.

Mezitím přijede Eriho manželka Zuzka a zatímco spokojeně žeru její výtečný perník, živě se rokuje o dalším postupu. Horský vůdce First nakonec sežene solidní support pro svůj výlet, přestože některé účastníky musí lámat, a někdy ani to nestačí. Nejkomičtější je situace s Daemonem: First do něj hučí dobrých deset minut, ale nepodaří se mu jej zlomit. Potom se ozve Míša, která doposud trpělivě mlčky snášela toto donebevolající břídilství na královském poli diplomacie, a pronese jedinou větu: „Daemone, když půjdeš, dáme si spolu večer za odměnu víno.“  Daemonův názorový veletoč proběhl rychleji než nacistické obsazení Belgie. „Tak já si jdu pro druhou mikinu“ vyhrkl a už už se pakoval.

Kromě Firsta, Míši, mě a Daemona s námi jde ještě Afik, Kamil, Lucka, Eri se Zuzkou a malou Eliškou. First podle zlatého pravidla „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“ naslibuje mladé rodině skvělý terén pro kočárek, epesní zkratky, a krátkou, snadno zvládnutelnou cestu. Na jeho obranu musím říct, že ani on nevěděl, jak to ve skutečnosti bude svízelné. Lucka ještě před odchodem budí na blízkém parkovišti Břeťu – Bleeze, který přijel ve tři ráno, sedl si vedle mě, něco popil, chvíli na mě mluvil, zjistil, že je to k ničemu, a zalomil to v autě. Nyní se po pěti minutách vysoukal, aby doplnil naši horskou výpravu.Neušli jsme ani pět set metrů, když obdržela rodina Šelepových, úspěšně nabalamutěna Firstovými sliby o pohodové cestě pro kočárek, první tvrdý střet s realitou. First se rozhodl pro zkratku napříč hrbolatou, rosou zkropenou loukou, která navíc po pár metrech komicky kopírovala nedalekou pohodlnou asfaltku. Zatímco Eri držel Elišku, Zuzka srdnatě tlačila drncající kočár do kopce, až se jí Daemonovi a Kamilovi zželelo, a kavalírsky ji zastoupili v tomto pachtění. Poté, co nakonec přecházíme na zmíněnou asfaltku a další půlhodinu v podstatě kopírujeme cestu, kterou jsem již dnes absolvoval, se z toho stává nakonec docela hezká, nenáročná procházka.Roztržení skupiny vedví přijde opět pod kopcem. First chce dosáhnout místních vrcholů v podobě návštěvy několika vyhlídek, které nesou kolektivní název „Na Stráži“ ale dobrá polovina členů výpravy, tuplem znejistěna Firstovými předchozími sliby a výsledky, zdráhá se následovat horského vůdce vstříc nejisté budoucnosti. Polovina se tedy otáčí k domovu a ta druhá – ve složení First, Lucka, Kamil, Břeťa a já – pokračuje na vrchol.Drápeme se do kopce dobrou půlhodinu, a tuto trudnou pasáž zpestřuje First a Kamil, kteří se s námi ostatními podělili o historky ze zásnub se svými děvčaty. Nakonec zjišťujeme, že to stálo za to. Tedy alespoň pro některé z nás, jelikož každý z nás má jiný vztah k výškám: Zatímco Firstovi a Kamilovi nedělají žádný problém, Břeťa je jejich zavilým odpůrcem, a ani Lucka jim příliš neholduje – což máme společné, ale když už jsem tady, překročím vlastní stín, a odvážím se. Problém s většinou těch vyhlídek je, že jsou vytrčené do prostoru, tedy všude okolo vás je namísto stabilní konstrukce rozhledny pouze bezrozměrná propast.First navíc záměrně násobí hrůzu v mých očích, když na jedné z těch rozhleden dětinsky poskakuje, a ta se samozřejmě otřásá. Otřásá se i mé přesvědčení, že tuto eskapádu ve zdraví přežiji, ale nakonec jsem příjemně překvapen. Na dalšího „Horníka“ se vydrápu pomalu a rozvážně, křečovitě přitom svírajíc zábradlí, načež se posadím a ani nedutám.Málomluvný Břeťa nám na cestě zpátky vyjeví jobovku, že nás asi bude muset opustit, jelikož se dohodl s Kateřinou na „dramce“ a Kateřina se musí poslouchat. Byl jsem regulérně zmaten a jal se jej zpovídat, jelikož nám pouze před pár minutami odhalil, že žije sám, ačkoliv „občas přijde domů, a jsou tam nějací kamarádi.“

Na mojí jednoduchou otázku: „No a kdo je ta Kateřina, Břeťo?“ se mi dostalo sic enigmatické, nicméně alespoň jednoduché odpovědi: „já nevím.“ Snažil jsem se o rozluštění záhady, ale v tomto svém snažení narážím na Břeťovu urputnou obranu, kdy každou moji otázku minimalisticky zodpoví, ale ani tak není tazatel moudřější, posuďte sami:

„No a ona s tebou ta Kateřina bydlí?“

„Ne. Já bydlím sám.“

„Tak spolu chodíte?“

„Já nevím. Nevím už tři čtvrtě roku.“

Pokud si tento článek přečte předmětná Kateřina, mohla by vnést nějaké světlo do této mezilidské vztahové šifry? PS: slůvko „nevím“ a veškeré jeho podoby předem zakazuji!Cestou zpátky převzala na chvíli velitelské kormidlo Lucka, a poslala celou skupinu cestou necestou z kopce dolů po louce. Byla jedna hodina odpoledne, tak jsme si naivně mysleli, že louka už bude suchá, ale opak byl pravdou a naše boty byly opět mokré. Navrch jsme se ocitli v ďolíku, a většina cesty zpět k chalupě byla tedy opět do kopce, což část naší výpravy přijala s neskrývanými ústy do podkovy.

Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré, a my jsme nakonec dorazili zpět do chalupy a na tomto místě velký dík Erimu, za přípravu a servírování všespásného delikátního dua  – vývar a guláš, protože po předvedeném výkonu hlady padáme na hubu. Zbytek chalupy už se probudil a většina z nich fascinovaně sleduje sčítání voleb a vzrušeně u toho diskutuje. Ze startu to nevypadá vůbec dobře, a první prognóza věští tomu zlojedu Babišovi další volební výhru, což už mi připadá naprosto absurdní, něco jako kdyby Hitler vyhlásil demokratické volby v lednu 1945 a…vyhrál.

Nedokáži to souvisle sledovat a tak korzuji mezi venkovní verandou, kde Danny (ten, který minule rozdělal oheň) opět rozdělává oheň, protože kontinuita musí být zachována. Eri s rodinou už museli odjet, a na opakovanou otázku „kdo bude dneska připravovat pro všechny maso“ je odpovědí kolektivní, rozpačité ticho. Danda se sice zaklíná, že on jen rozdělá oheň a pak děj se vůle boží, on tady rozhodně ficku pro nikoho dělat nebude, ale kvůli nedostatku vhodných kandidátů se mu nakonec zželelo hladových nešťastníků, kteří by kvůli blbejm volbám klidně i hladověli. Mezitím se vypařil Břeťa, který si ještě chvíli psal s Luckou z auta, ale pak nabral směr „dramce s mysteriózní Kateřinou“ a polovina účastníků ani nevěděla, že tam byl. Tohle byla škoda!

Prognózy ke konci sčítání začínají vypadat o poznání optimističtěji, jelikož se počítají už jen velká města, a naše pozorovatelská skupina se probouzí z letargie do opatrného optimismu. Když to vypadá, že by to ta trojkoalice mohla urvat, vpadne dovnitř Jop a zařve: „Danny, jestli to ten Fiala projede o hlas, tak tě pobodám!“ Jelikož Danny se přiznal, že volby nestihl, je tedy cejchován jako smrdutý nevolič a občan podřadné kategorie, ale tak oheň zapálil, maso udělal… vše odpuštěno!Fiala (a hlavně voliči, co mu to hodili) nakonec zachránil Dannyho od Jopovy bodací retribuce, takže všechno dobře dopadlo, arciďábel Babiš to spolu s Komanči a Socany prolůzřil a všichni doufáme, že poletí do peklíčka, bo tvrdá skýva opoziční práce se mu určitě bude zajídat. Standa chtěl ještě vidět, jak bude Babiš dělat na kameru kňů,kňů, ale Danda rozhodl, že politiky už bylo dost, a že se bude hrát Partička – soubor různých společenských her, tak jako posledně, předposledně… no, hádám, že se to vždycky hrávalo na těchto srazech.

První na řadu přišel oblíbený formát rande, vylepšený o to, že tázaný mohl představovat nějakou věc. Daemon byl první tazatel, a pojal to jinak než před rokem já – zatímco já dělal nekompromisní inkviziční výslech, Daemon se pasoval do role psychologa s otázkami: „No a co je tvůj problém, co teď řešíš?“ zatímco Dandu v roli Bohuše z Dědictví a Kamila jako Stephena Hawkinga uhodl celkem rychle, s Andym v roli porouchaného parkovacího automatu a Míšou jako potratovou pilulkou měl co dělat. Hádat věci, ještě k tomu s nějakým přívlastkem, bylo fakt peklo. Kamil byl třeba ČERSTVĚ namletá PRAŽENÁ káva, nebo Andy v jedné hře představoval vyhaslou pec na židy. Jako na stupnici rasismu, cynismu a politické nekorektnosti utržil sobotní večer jednoznačně pět hvězdiček z pěti, a kdyby nás slyšel nějaký americký progresivní levičák, jistě by ukápl pár upřímných slziček do svého dýňového latté!

Jeden z nejlepších momentů byl, když Danda hádal, co představuje Míša, která na něj už ze startu štítivě zahlížela, a všelijak se snažila dát najevo, jak Dandou ostentativně pohrdá. Když se jí konsternovaný Danda otázal, jestli je člověk, nebo ne (což byla častá a důležitá otázka, vzhledem k možnosti personifikace věcí) ublíženě mu odpověděla, že ano, ale že on ji tak často nebral. Viditelně zmatený Danda utrousil: „Ty vole, ty seš jak moje bejvalky“ což byla samozřejmě správná odpověď, jelikož Míša měla za úkol sehrát archetyp Dandovy univerzální bejvalky, a zadaného úkolu se zhostila na výbornou.

Ještě větší zábavu jsme si užili se hrou „detektor lži“ kdy dva lidé hrají nějakou scénku, a třetí jim do toho zvoní kdykoliv, když se mu nějaká odpověď nelíbí, a dotyčný ji musí změnit, ale největší prča tkví v tom, že tohle se může stávat opakovaně v jedné větě, takže například Danda nejdřív řekl: „Víš, hrozně se mi líbí tvoje oči.“ Jenže když uslyšel cinkání, musel původní stanovisko upravit na diplomatické: „No, tvoje oči nejsou úplně tím nejhezčím na tobě“ Jenže ani toto nebylo přijato, a tak se bezmocný Danda, zahnaný do kouta opakovanou pobídkou neúprosného korektora, odvážil říct to na plnou hubu větou: „Tvoje oči stojej za vyližprdel!“

Podobně si počínal Andy jako nacistický dozorce, který chytil uprchlého židovského vězně Standu, a postupně zjistil, že ho nemůže jen tak nechat odpravit, ale že ho naopak potřebuje přimět ke spolupráci. Tady jsem byl zákulisním korektorem já, a chtěl jsem pořádně vyhrocený doják, takže nejdřív zamítnu Andyho nevěrohodnou nacistickou vábničku v podobě: „Tvojí mámě se nic nestalo“ a nespokojím se ani s pravděpodobnějším „No hele máme ji ve vězení, ale je naživu“ takže SS-man Andy musí s pravdou ven v podobě krajně nešetrného: „No hele, psi taky musejí něco žrát, jo?!“

No byla to bžunda, tyhle hry. Za zmínku stojí ještě pokus Čáry, který byl jeden z kluků, jež dorazili až v sobotu, opít Dandovu přítelkyni Anetu, což se mu nepovedlo, naopak on sám popil docela přes čáru a neslavně se odporoučel přespat do auta.

Jop potrápil všechny přítomné svojí četnou flatulencí, kdy vypouštěl tak neuvěřitelně pestilenční pšouky, že se otevíraly okna, dveře, lidé houfně opouštěli místnost, bezvěrci se obraceli k víře a mrtví vstávali z hrobů. Dokonce i sám autor se zalekl svého výtvoru a férově uznal, že tohle je teda pořádná jedová nálož. Myslím si, že by v elitním klubu vojenských plynů byly Jopovy větry vedle Yperitu a Cyklonu B důstojným společníkem. Jop by byl rozhořčenou společností za svou plynatost možná i ze světnice vyobcován, kdyby Chata Hokejka tak nějak nepatřila jeho rodině.

Hele byl to zábavný večer, po chození do kopců jsem byl takový gumový, ale díky těmto hrám ožívám, přestože jsem účasten spíše jako divák, než jako participant – já s nimi nemůžu hrát tyhle hry, vždycky si vyberu nějakou osobnost, kterou nikdo nezná a nikdo ji nikdy neuhodne, a jsem jedinej, komu to přijde vtipný…

Usínám opět na pohovce, než abych se někomu kýbloval do pokoje, a jsem rád, že tentokráte neruším nikomu klidný noční spánek, na rozdíl od Kamila, který chrápe tak mocně, že z toho Daemon začne vyrábět satirická videa na úkor vlastního spánku, kterého není díky Kamilovu zařezávání ani schopen.

Den třetí, neděle

Vlastně těchto pár dalších odstavců už by tady nemuselo bejt, protože třetí den se to alespoň tak nějak uklidí a jede se domů. Ráno tradičně vstávám jako první, zatímco všichni ještě hnípou, tak alespoň narovnám venku dříví, co shodil Andy a potom i Jop, když se o to předchozí dny opřeli. First s Afikem měli lví podíl na úklidu čehokoliv vevnitř, a než se zase polovina věci vykramařila na kolektivní snídani, vypadalo to tam k světu. Creasy, který prospal skoro celou sobotu snad s jedinou přestávkou na Eriho polívku a guláš, byl pochopitelně v neděli čilý, a tak jsem vzal zavděk jeho nabídkou transportu zpět do Prahy, protože Danda byl stále mrtvej a za chvíli poledne – co děláte s těma víkendama?

Rozloučili jsme se tedy s těmi, kdo byli už naživu, a ostatní nám to snad nebudou mít za zlé. Creasy vezl nakonec mě a Míšu, zatímco Daemon loajálně čekal na Dandu, né jako já, prožluklý dvoutvářník a převlékač kabátů, co chtěl být v Praze nějak rozumně. Creasy na cestě zpátky vhodně podotkl, že na těchto srazech nikdo nezavelí k pořízení nějaký kolektivní fotky, a já pak nikdy moc nevím, co dát do článku za titulku, tak třeba příště se poštěstí.

Hele takže dík! Jediný kolosální mínus tohoto srazu byla absence jakéhokoliv dobrovolníka na pinčesové klání, a to jsem si vzal svoji pálku! Napřesrok na ni určitě zase zapomenu a najednou pro samého vyzyvatele nebude kam flusnout, to známe… Celkový náklady byly za hubičku, víc utratím, i když jsem celej víkend sám doma, tohle pozitivně překvapilo.

Erimu dík za proviant a taky za to, že nás celej večer a i druhej den na oběd krmil, jedno dítě už má, a na tenhle víkend jich dostal na hrb dalších patnáct, ale zvládl to s bravurou! Firstovi dík za to, že jsme někam došli a něco viděli, nemusel teda poskakovat na tý vyhlídce, která se pak třásla jako drahej pes jo, z toho mám mrákoty, jen co si na to vzpomenu! Jopovi dík za opětovné poskytnutí skvělé chaty, jež snad statečně odolá jeho biochemické šrapnelové sabotáži a nerozpustí se.

No a asi jsem jeden z mála, co dokáže plně docenit roli Dannyho, jako kolega organizátor totiž přesně vím, jakým martýriem si pokaždý musí projít, a dobře si uvědomuji, že bez něj by žádnej sraz ani nebyl. Takže Dando, díky za organizaci, za to, že jsi mě přivezl na akci, za zapálení toho vohně minule, za zapálení toho letošního, taky za to, že jsi zvedl Eriho hozenou rukavici (nebo spíše chňapku) a ugriloval rozličné dobroty pro pasivní pohovkové povaleče. No, a abych tě pořád jenom nechválil a nestavěl na zlatý piedestal, pěkně mě sere, že jsi přestal dělat ty tvoje videa a kanál CRUELDANDA je vopuštěnej a bez supportu jako pašeračka Tereza v zavšivený pákistánský šatlavě.

Takže bych si rád stoupl do vyčítavé řady vedle Bayeka z druhýho datadisku, Oriho, Arthura Morgana, Aloy, autisty Jindry, Eivora, Taliona z Shadow of War, a několika ústředních aktérů z těch hororů, který jsi taky nikdy nedohrál, a chtěl bych ti říct, že máš spoustu fanoušků mě a Jopa… kteří nedočkavě čekají na další video, tak to neposer!

 

Nebo víš, kdo si pro tebe přijde…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4 thoughts on “11. Sraz gildy Lords of Infinite Power

  1. Ahoj, možná mě moc neznáte, ale chtěl bych jen říci, že perník dělal Jašin. Taky bych rád zdůraznil, že není zmínka o tom, jak sQuelý guláš a polévka byla připravena ze skillu 375…
    Pak jsem taky zapomněl zmínit, že co rok, to nová Guild Master girl….snad se dočkáme zase za rok. Buď to bude překvapení pro všechny (že je nová) a nebo to bude překvapení pro všechny (že není nová). Vůbec jsem neměl příležitost si to řádně užít, protože prostě to je pozdě přijet v 22:00 a dál….
    Už se nemohu dočkat, až bude další sraz, který bude zase o něco více vyšperkovanější.
    Děkuji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa