Herní recenze: Desperados III

Těpéro čuníci!

Kovákový princ v roce 2022 jede jako gaming – review page only, co? Popravdě jsem neměl skoro tři měsíce na nikoho náladu, ale už se to zase zlepšuje: opět jsme se začali scházet na legendární pinčesovou obíhačku s kluky z Coly,( ač teda Milan stále dluží výsledky z poslední hry) rovněž se o něco více socializuji a setkávám s přáteli, už to není takový solitérství, ale článek z toho nečouhá.Stránku jsem chtěl vždycky držet apolitickou, takže koho zajímá můj názor na válku na Ukrajině, to taky nebude na článek, ale na posezení u piva. Dám vám k tomu historicko – politickej diskurz formou monologu. Ale teda jednu věc tady napíšu, ať je úplně jasno: Na Ukrajině samozřejmě jsou nacisté. Jsou už tam mimochodem skutečně dlouho. Když 22.6 1941 vytáhl generál polní maršál Gerd von Rundstedt v rámci operace Barbarossa v čele skupiny armád Jih, vzal to přes západní Ukrajinu. Takže u Kyjeva, Rostova, Charkova… tam všude jsou nacisté, fakt! A pěkně zakopaný. Akorát nevím, proč proti nim chce Putin teda bojovat, no… Měl by přestat hrát zombie-nazi mód do Call of Duty, stejně je to sračka. Nyní tedy k meritu věci – nejnovější recenze bude na mnohem lepší hru – Desperados III.Když vyšel můj článek o War Mongrels, kde jsem se vyznal k lásce k tomuto trestuhodně opomíjenému hernímu žánru, byl jsem upomínán Pavlem a Burítem, abych si zahrál tuhle kovbojku. Hele, já nemám moc velkej vztah k prostředí divokého západu – jenže Red Dead Redemption 2 mě fakt bavil. Nemám žádný vztah ani k Samurajům, ale Ghost of Tsushima byl boží. To mě naučilo, abych dopředu nedevalvoval potencionální kvalitu hry na základě prostředí, do nějž je zasazena.

Chci rovnou říct, že předchozí tituly Desperados jsem ani nikdy nehrál. Jedná se o staré hry, myslím, že jednička vyšla v podobné době jako první Commandos. Ta značka byla dlouhá léta považována za mrtvou, než ji koupilo mnichovské herní studio Mimimi games a rozhodlo se udělat svoji vlastní verzi Desperados, s respektem k původním titulům.Narativ je velice jednoduchý. Když byl John Cooper – hlavní postava hry – ještě malý pucflek, odkrágloval mu zlotřilý bandita Frank taťulína, a on se chce samozřejmě po letech pomstít a postupně na tuhle taškařici přibírá další kumpány. Celkový ansámbl čítá tři ogárky a dvě robky, což je tak akorát a všechny postavy jsou unikátní, což je bezva, protože v předchozím recenzovaném War Mongrels bylo postav sedm, ale prostě některé se schopnostmi překrývaly, nebo byly nevýrazné. To zde nehrozí! Tak si o ústředních protagonistech pojďme říci něco bližšího.John Cooper – hlava celé skupiny, klasický „kovboj dobrák“ co jde po krku pouze zlým čuníkům, je galantní a dvorný k děvčatům, a má kolty proklatě nízko… určitě znáte ten typ. Klasický univerzál, vhodný do většiny situací. Plave, šplhá po břečťanu, Může omráčit a spoutat protivníka, namalovat mu na krku tenkou červenou linii nabroušeným ostřím, řečené ostří může i vrhat, odlákat pozornost nepřítele hozenou mincí, a neztratí se ani v přestřelce se svými dvěma kolty – starou šunkou, kterou uzmul z chladnoucího korpusu picnutého daddyho, a novou naleštěnou bouchačkou. Mezi těmi zbraněmi nicméně není rozdíl ani v hlasitosti, ani v dostřelu.

Nicméně tohle není Commandos, kdy máte neomezeně střeliva. Do pistolí můžete mít maximálně osm nábojů – a tento startovní počet je snižován obtížností, na kterou hru hrajete. Nepřátelé používají úplně jiný typ munice, tedy z jejich padlých těl není možnost se obohatit, a další munici lze získat z několika beden, které se vyskytují v každé misi – počet doplněné munice je opět limitován obtížností. Nejde se tedy hrou vyloženě prostřílet, jako tomu bylo u obou bratrských titulů z druhé světové války.Doc Mccoy – Jeho křestní jméno je Arthur. Musel jsem si to googlit, abych to našel! Nikdo mu nikdy neřekne Arthure, achjo. První parťák Johna Coopera, žoldák, pro kterého jsou kešeně až na prvním místě. „I wasnt put on this world to have fun“  – jsou jeho vlastní slova, která ho skvěle vystihují. Protože to je skutečný doktor, tak může léčit – a lékárny v této hře nejsou omezené, což je konečně krok správným směrem! Protivníky uspává nakrátko chloroformem, nebo navždy smrtící injekcí. Do jeho arsenálu patří doktorský kufřík, který chvilkově oslepí případného zvědavce, vrhací jedubomba, jejíž výpary omráčí celou skupinu protivníků a jeho eso v rukávě se jmenuje Buntline gun – tichá pistole s dlouhou hlavní a zaměřovací optikou. V Desperados plní roli sniper pušky. Zatímco smradubomb máte omezený počet, náboje do odstřelovačky jdou doplňovat podobně jako Cooperovy kvéry.

Mccoy neplave, nešplhá, a určitě exceluje v rukou hráčů, kteří to hrají na stealth, což já nejsem. Využití u mě našel, ale většinou jako mobilní ambulance, nebo pro likvidaci zlolajníků na věžích a střechách budov.Hector Mendoza – Moje nejoblíbenější postava. Obrovitý řimbaba s žoviálním humorem, masivní obouruční sekerou, medvědí pastí, kterou láskyplně pojmenoval Bianca, a čutorou vlastní pálenky, jejíž hlt mu magicky doplňuje zdraví, kterého má nejvíce ze všech postav. Pokud se líný lapka nechce dostavit na rande s Biancou, Hector ho svým pískáním na určené místo přesvědčí, že je to dobrý nápad. Hector rovněž disponuje upilovanou brokovnicí, která má sice malý počet nábojů, ale zničující efekt nablízko. Zatímco ostatní hráči horečnatě vymýšlí překombinované strategie jak se efektivně zbavit protivníků za kontribuce všech zúčastněných desperádů, já pobíhám s Hectorem kolem baráku, občas natřu zbloudilého nešťastníka sekyrkou po řepě, usrknu kořaličky, a když je nejhůř a dav rozezlených gangsterů je mi v patách, vypráším je ze scény brokovnicí.Hector je jednoznačně MVP = Most Valuable Player. Sice neplave ani nešplhá, ale jeho schopnost vzít mrtvého nebo svázaného banditu a hodit jej na hlavu přes plot na jiného a tím jej omráčit, tyhle nedostatky více než vyvažuje. Spoustu misí jsem sóloval převážně s Hectorem na normální obtížnost, a i na nynější těžkou obtížnost je platným hráčem. Mimochodem lidská stonožka je moje originální dílo, protože chodili pořád další a další pučmeloudi a Hector jim dal zaslouženou bídu sekerkou do kedlubny. Doufám, že čtenář ocení moje aranžmá, trvalo mi dobrejch 10 minut načančat tuhoše do formace stonožky. Time well spent!

Kate O´Hara – Každá takováto hra má svoji Kate. V Commandos se jmenovala Natasha, ve War Mongrels Greta, ale smysl těchto postav je stále stejný – vzít si nějaké sexy hadry, kterým se tu říká „přestrojení“ vyvalit ceciáše, a prostřelit náhle zaláskované gangstery amorovým šípem, a následně kapesní pistolí. Nebo je odvést někam za roh, kde dostanou naprosto omračující (doslova) kopanec kozačkou do kulí (či do vagíny, protože tato hra má i zástupkyně něžného pohlaví, které sklouzly na šikmou dráhu zločinu a nechaly se nalejt do Frankova gangu.) Kate neumí omráčeného protivníka spoutat, ale může jej držet v klinči na neomezenou dobu. Kromě pistole a přírodního šarmu disponuje ještě parfémem, který umí někomu stříknout do obličeje a tím výrazně snížit pole jeho viditelnosti na krátkou dobu – ideální pro lidi, co se někde chtějí tiše proplížit. Tedy pro ty ostatní lidi.Podobně jako Doc Mccoy, byla i Kate pro mě dost situační postavou. V některých misích zazářila, v jiných jsem ji sotva využil. Přestrojení si vždy musíte někde ukrást – zpravidla svlečením nějaké rajdy, která tam pak pobíhá jako zmoklá slepice. V převleku je Kate silná, ačkoliv neplatí na všechny protivníky, někteří s ní neodejdou na dostaveníčko, a ti nejsilnější ji hned prohlédnou a demaskují – o kategorizaci protivníků bude řeč později.Isabelle Moreau – Kvintet hrdinů uzavírá tahle francouzská černá mamba, která představuje revoluční prvek v tomto žánru. Isabelle je totiž voodoo čarodějka. Její nejsilnější schopnost spočívá v oblouznění nepřítele, aby dělal její pokyny. Otevíral zamčené dveře, šplhal po žebřících, nebo střílel bývalé kamarády. Isabelle se po čarování této nečisté magie sice nemůže hýbat, ale to vůbec nevadí. Najatý ogárek či roba udělají špinavou práci za ně. Jen je potřeba dát si pozor, aby zhypnotizovaného budoucího vraha nikdo nezmerčil, míření zabere nějaký čas, a pokud je sabotér spatřen, je nemilosrdně odpraven vyděšenými kumpány. Další výbornou věcí v jejím repertoáru je propojení dvou cílů takovou šipkou z foukačky. Co se pak stane jednomu, stane se i druhému. Tyto dvě schopnosti jdou skvěle kombinovat. Isabelle je rovněž další postavou, která umí léčit sebe i ostatní. Její bylinky sice nejsou tak účinné jako Docovy bandáže, nicméně mají rychlejší cooldown. Isabelle má kočku Stellu, která funguje velice podobně jako voňavka od Kate – nepozorný otlema hladí mícu, a nekouká, co kolem lítá… šipky, kulky, Hectorova sekyrka…

Isabelle je svěžím proudem do stojatých vod tohoto žánru. Propojit či kontrolovat protivníky otvírá celou řadu originálních řešení a postupů. V misi, kde jsem měl jí a Hectora jsem za ostatní postavy ani moc nehrál, nebylo to potřeba.Postavy v této hře byly fakt zábavné. Nejen po herní stránce, ale i jejich vzájemná chemie, hlášky, popichování, ještě o řád lepší než ve War Mongrels, a i tam jsem to chválil. Ta hra vypráví příběh a ten příběh – ačkoliv je to, samozřejmě, trochu klišé o pomstě za padlýho fogyho – tak je pořád dobrej. Animace před i po misi, někdy i v průběhu… scenáristy chválím za tohle. Namluvení rovněž super.

Další pozitivum, které bych chtěl vypíchnout, se týká nasazení jednotlivých postav do konkrétních operací. Fuj, to to zní ale kostrbatě, co? Vysvětlím: Zatímco ve War Mongrels jsem měl sedmičlenný tým, ale ve spoustě případů jsem operoval s dvěma – třemi členy, zatímco všichni ostatní si někde váleli šunky a kouřili čibuka, tady je vždy vysvětleno, co se děje s jednotlivými parťáky, proč jsou, nebo naopak nejsou hratelnou postavou pro danou kampaň. Maličkost, kterou ale jednoznačně vítám.Protivníci. Opět novátorský koncept! Dělí se do několika kategorií:

  1. Obyčejní pochůzkáři – Toto jsou největší ochcalplůtci Frankova gangu. Skočí totiž na každej špek. Zajímá je doktorská brašna, s radostí nakráčí do Hectorovy medvědí pasti, otočí se za každou Cooperovou mincí, a s Kate ochotně odkráčejí kamkoliv řekne, naivně myslíc, že půjdou do pelechu, jenže ono je to do peklíčka. Trochu obtížnější je to s patrolami – Gangbang je na divokém západě tabu, tedy ačkoliv Kate může upoutat pozornost celé patroly, nenechají se zlákat na hromadný koitus.
  2. Ponča – Pojmenováni jsou podle širokých mexických klobouků. S těmito ostřílenými zlosyny je přeci jen těžší pořízení. Kufřík je nezajímá, ani kočku si ti nelidové nepohladí, s Kate sice poklábosí, ale nikam s ní nepůjdou, a tak podobně. Svědomitě stojí na stráži a dostat je tam, kam potřebujete je docela fuška. Osvědčilo se mi Hectorovo házení svázaných vořezprutů. Dokonce ani Pončové nejsou takoví nelidové, aby se koukali na zmučeného druha ve zbrani a nešli jej rozvázat. Tohle na ně funguje. A to je tak všechno. Nejhorší kombinace je Pončo – samice, která okázale ignoruje dokonce i Kate a vůbec si s ní nepovídá, svině!
  3. Long Coats – Aneb hezky česky „Dlouhoplášťáci“ jedná se o nejtvrdší protivníky z celé hry. Jak už z názvu vypovídá, mají dlouhé kabáty, červené šátky přes obličej a hlavně tři životy. Musíte je třikrát zasáhnout palnou zbraní, aby zdechli – vrhací nůž, doktorova injekce, nebo Katein kulokop na ně vůbec nefunguje – naopak se akorát podrážděně otočí a troufalého protivníka instantně usmrtí. Lepší varianta jejich eliminace je trefit je jednou a zezadu s jinou postavou je dorazit, když jsou chvíli na kolenou. No a úplně nejlepší je Hector, který si s nimi jako jediný bohorovně vytře prdel. Sice se chvíli přetahujou, kabátník nechce dát kůži lacino, ale nakonec vždy potupně kapituluje. Nezkoušejte ho svést nebo zhypnotizovat – je na to imunní. Za mě super nápad, tohle je takový mini – boss, a v každé další misi jich zpravidla bývá více.

Hra pracuje se známou mechanikou poplachu – Pokud někdo uvidí padlého druha válet se v prachu, vyvolá poplach a vyběhne několik patrol pochůzkářů, které hledají viníka. Pokud jej nenajdou, jedna patrola se vrátí do baráku, a druhá zůstává na místě a korzuje po přiděleném rajónu. Pro jiné hráče může být přítomnost dalších nepřátelských sil nevítanou lapálií, pro mě to znamenalo akorát větší číslo na závěrečném skóre mojí tlupy hrdlořezů. Patroly jsou početně omezeny, tedy nebudou chodit donekonečna, a dají se zlikvidovat buď sofistikovanou kombinací několika postav, nebo třeba Hectorem, který jim škodolibě a opakovaně pokládá do cesty medvědí past. Určitě uhodnete moji osobní preferenci v této věci. Samozřejmě podobně jako s poplachem se pracuje i se známou technikou zastavení času – kdy si prostě pauznete hru a navolíte každému jednotlivou akci, kterou pak simultánně provedete.

Hra se dělí do tří kapitol pokrývající různé lokace tří amerických států: Colorado, Louisianu a Nové Mexiko. Celkem hra obsahuje 16 misí +3 další DLC úrovně, a na první dohrání jsem s tím strávil přes 30 hodin. A potom si to koupil na PS4, protože prostě tu krásnou grafiku jsem chtěl na velký televizor a tu krásnou hudbu pustit přes Bluetooth z Gramofonu. Znovuhratelnost u tohoto titulu je vysoká, protože po prvním dohrání každé mise se vám odkryje seznam odznaků – každá mise má osm, a jsou to různé výzvy, které musíte splnit. Často si i naschvál odporují: pokoste gatlingem dvanáct loupežníků vs gatling úplně vynechte.Ovládání na PS4 je úplně jiné než na PC, je to pomalejší, určitě to více nahrává plánování než zběsilé akci, ale zvykl jsem si na něj. Je to pořád stejná hra, ale nyní se hraje jinak – a na těžkou obtížnost spolu s různými přidanými odznaky, které chci splnit, je to už skutečná výzva, jinými slovy,  pobíhání s Hectorem okolo domu se stalo obtížnějším 😀 Některé mise jsem hrál jednou na počítači a potom ještě dvakrát nebo třikrát na playstationu, abych splnil pokud možno maximální počet odznaků – tedy všechno kromě časovky, nenuťte mě hrát tyhle mise na čas, nikdy to nebudu dělat a pohrdám tím, s ostatním nemám problém. Furt mě to bavilo, protože pokaždé jsem to hrál trochu jinak – s důrazem na to, čeho jsem chtěl dosáhnout.Další prostor pro znovuhratelnost skýtají takzvané „Baronovy výzvy.“ Baron je jakási entita ve stínech, která se zalíbením sleduje vaši práci a chce z toho udělat show pro svoje diváky, takže máte opět ty stejné mise, ale s jinými nepřáteli, s jinými úkoly, a hlavně jinými postavami, než v originální hře. Mimochodem Barona namluvil Doug Cockle, takže to zní, jako kdyby vám úkoly zadával Geralt z Rivie, kterého tento pán nadaboval. Na PC jsem zkoušel několik těch misí, zbytek si nechám na PS4, super nápad.

Poslední verze je Bounty mód. Nelíbí se vám, jaké postavy jste dostali do konkrétní mise? Nevadí! Po jejím dohrání si můžete přidat kolik postav chcete, třeba všechny. V tomto módu nejdou plnit odznaky, ale to mi je buřt, těším se, až si právě tohle časem taky vyzkouším.Další vychytávky jsou statistiky: nejdříve po dohrání vidíte ve zrychleném čase na mapě z ptačí perspektivy jednotlivé trasy vašich udatníků a jakou kde použili schopnost, nebo kdy jste to jako hráč načetl. Následuje tabulka s detailním rozpisem použitých dovedností u jednotlivých postav a počtu příslovečných „zářezů na pažbě“ Jde o další z řady detailů, které nejsou pro hru kruciální, ale potěší.Podobným detailem jsou hlášky postav. Například v Commandos každá postava dokola říká osm věcí, v závislosti na tom, co s ní děláte, ale i tak je to po chvíli repetitivní. Tady mají postavy v každém levelu nějaké nové průpovídky, které korespondují s prostředím nebo náplní úkolu pro danou mapu. Tohle je jak originální, tak skvělý.

Grafika je moc povedená, všechno je detailní a běží to plynule. Jasně, pořád se bavíme o dva roky staré hře, není to absolutní novinka, ale vizuál hodnotím jednoznačně pozitivně. K hudbě jen tolik: Koupil jsem si vinyl se soundtrackem k této hře. To hovoří za vše. Spolu s Morriconem je to moje druhá westernová deska.Nějaký chyby… Hele jsou subjektivní. Vadilo mi, jak byl z herního hlediska udělaný konec a jedna z misí, kdy se vaše parta bezuzdně vylije a přijde o vybavení. Chápu ten záměr – nabídnout hráčům úplně jiný herní styl, než na jaký si doposud zvykali, ale já u toho zuřil.

Závěrečné hodnocení: Burito a Pavel nelhali, je to super – o to víc, že mi to tak ještě dva týdny vydrží se vším, co tam chci zkompletovat. Dohrát to na Platinovou trofej bude výzva, protože součástí je nasbírání 90 odznaků napříč celou hrou a pár dalších věcí. Řemeslně mistrovsky odvedená práce, bez komických bugů, jaké byly ve War Mongrels. Z pár věcí jsem tam byl rozmrzelý, jak jsem psal výše, ale tohle zase někomu jinému mohlo přijít super a já to akceptuji.

Dávám tomu 9 ½ z 10 a doporučuji všem dobrým lidem, kteří mají v oblibě tento žánr real time strategie, nebo obecně hry s westernovou tématikou.

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa