Reportáž z 36. srazu Sons of Liberty

Čus čuníci,

Rozhodl jsem se sepsati nějaké postřehy a dojmy z uplynulého víkendu, kdy se konala Rojkova návštěva v Praze, která zahrnovala páteční karťušenky, sobotní špacír po Praze, a konečně zlatý hřeb celého programu: 36. Sol sraz, a letošních patnáct let od založení gildy. Pokud se v tomto článku objeví něco, co jste si nepřáli, aby tam bylo, existuje pouze jediná možnost, jak mě donutit, abych tu věc odstranil: přesvědčit mě, že si to pamatuji špatně. S ničím jiným neuspějete, nemůžu vystát jakoukoliv cenzuru a nebudu ji praktikovat ve vlastním článku na vlastních webovkách, které si platím z vlastních peněz. Celé vyprávění bych začal Rojkovým pátečním příjezdem do Prahy. Vyzvedávám Rojka na Hlavasu, kde mi ztrápeně ukazuje, jak těžké má s sebou zavazadlo, protože si musel zabalit nafukovací matraci, aby se u mě vůbec vyspal. Na oběd jdeme do Stejkárny kousek od Flory a gurmán Rojko je se stejkem velice spokojen, což jsem si oddechl – v Bratislavě je to vždycky delikatesní, tak jsem nechtěl zůstat zahanben. Po obědě se přesouváme domů na vodnici a pár písniček z gramofonu, a kolem páté dorážíme na kartičky do Záležitosti, kde už čeká Tom a…. ELE? Chvíli vypadám zmateně, protože jsem měl za to, že Ele přijede až v sobotu na Solsraz, jelikož kartičky nehraje, ale Ele mě ujišťuje, že si skutečně nespletl datum, ale že srazy byly vždycky dvoudenní a tak přijel na dva dny, a na kartičkách sice nijak participovat nebude, ale rád se podívá.

Tom mi to pak v pondělí v práci vyprávěl – Přišel tam, v salonku zhasnuto, nikde nikdo, a najednou se ozvalo: „Já jsem tadýýý!“ Tom nevěděl, která bije a kdo je ten pán, který se vynořil z temného rohu, ale aby zachoval dekorum, tak řekl: „Jé ahoj, já tě nepoznal!“ Aby to bylo úplně exaktní, tak měl ještě dodat: …“ a stále tě nepoznávám“ ačkoliv historicky se potkali v nějakém Skanzenu, často se stávalo, že Tom tam měl akci se svými lidmi, když my měli Solsraz, ale to neměl Ele ještě takový bujný vous!Víte, Eleho bych chtěl dát všem za vzor. Když jsme na začátku ledna ve vnitřním gildovním koncilu Já – Pijer – Proxy – Arty – Rojko rozhodli a vyhlásili tento termín, hned mi napsal Ele, jestli si u mě může rezervovat fleka na nocleh, že má volno a dorazí. Pak už znovu nepsal, neptal se, jestli to fakt platí a podobný kecy, sebral se a přijel. Tohle je přístup, který jednoznačně cením. Já jsem tedy letos speciálně nepsal kvůli tomu srazu skoro nikomu, a už vůbec jsem nikoho nepřemlouval – došel ten, kdo dojít chtěl.Ele tedy celý večer seděl a koukal se, jak hrajeme kartičky – a prý mu to vůbec nevadilo. Doufal jsem, že nás bude alespoň osm, ale nakonec jsme skončili v nešťastném počtu šesti lidí (díky Kubo a Vando, že jste se na nás vysrali a ani nic neřekli, ale vy si to stejně nepřečtete, co já tady házím hrách na zeď) – Kromě mě Rojka a Toma přišel ještě Esaras, Pijer a kolega z práce Martin. Já už ty kartičky tak často nehraju, ale v této partě to bylo čupr gut. Zvláště, když se Rojko snažil zahrát nějaké karty neexistujícím způsobem a vysloužil si od některých verbální popíchnutí, že „takhle se to hraje možná tak u vás na Slovensku“ na Rojkovu obranu: drví to jednou ročně s námi, a rozhodně nebyl páté kolo u vozu, se smrdutým discardem a mill balíkem celému stolu zle zatopil a vyhrál. Na čepu byl jakýsi pivní speciál, který mi tak zachutnal, že bych tímto páteční povídání ukončil, jelikož se mi to pak slejvá a deskripce kartičkových fines stejně nikoho nezajímá.

Rojko se probudil do sobotního rána pěkně polámaný a nenaložený. Prohlásil, že tohle je jeho poslední Sol sraz (ten přitom ještě ani nezačal) a že se vůbec nevyspal, protože Ele chrápal. Já naproti tomu padl jako podťatý, a vůbec nic neslyšel. Tragédie se ještě prohloubila, když zjistil, že nemám kafe, protože ho piju velice výjímečně. Tedy jsme nejdříve rozehnali Rojkovy chmury zábavným hraním Broforce na Playstationu ve třech, a následnou návštěvou přilehlé kavárny, kde si kluci dali kromě kávy i nějaký koláč.Rojko si postěžoval, že z Prahy zná „ Len tvoj plesnivý byt a samé podniky“ ale že tu vlastně nikdy nic neviděl. Jenže když si dal do vyhledávače „co lze vidět v Praze“ a začal putovat očima po seznamu, najednou zjistil, že tady už byl, tady taky, tohle a tamto viděl, a zase tolik toho nezbejvá, tak to nás s Elem pobavilo.  Nakonec jsme se dohodli, že navštívíme Valdštejnské zahrady.

Počasí vyšlo krásně, což ale vyhnalo do ulic olbřímí počty lidí, z čehož byl nešťastný pro změnu Ele. Zbyl jsem tedy poslední, komu se neděla žádná újma. Procházka byla moc hezká, Rojko si na telefon natočil kachny v parku, že je pak ukáže dceři. Viděli jsme majestátní výry ve voliéře, o něco méně majestátní opilce ve volné přírodě, a samozřejmě houfy turistů. Rojko začal dostávat roztrpčené zprávy od manželky Kiky, která jej sice pustila, ale určitě jí nebylo po chuti, že trčí sama doma s dítětem už rok a půl, zatímco bazmeg flámuje. Snažil jsem se deeskalovat vzniklé napětí nabídkou Svijanského pivního festivalu pro Kiku, ale nemyslím si, že moje nabídka bude vyslyšena.Aby toho nebylo málo, Rojko si všiml, že mám díru v košili a začal mě za to opakovaně tepat. Dokonce to hned zatepla naprášil manželce, aby na chvíli odvedl pozornost od své vlastní kauzy, načež si Kika rýpla, že prý jestli to je větrací průduch, a přidala dobrou radu, abych napříště košili s dírou nosil pouze doma. Rojko mi chtěl košili roztrhat, ale uchránil jsem ji.Došli jsme do nějaké Pizzerie v centru, a Rojko se tvářil jako žalostná hromádka neštěstí. Zkroušen namíchnutou litanií drahé polovičky a rozlámán po probdělé noci, bylo na něm vidět, že má všeho tak akorát dost. Zoufale jsem se snažil nalít mu nějaký optimismus do žil skutečností, kolik lidí ho večer rádo uvidí, a že se má na co těšit, ale jestli něco mělo skutečně pozitivní vliv, byla to spíše přinesená pizza než cokoliv, co jsem řekl.Čišník byl takový ukecaný hejsek, který se s rukami v kapsách ležérně opíral o protější stůl, když jsme mu diktovali objednávku, nicméně nejen, že nic z toho si nikam nezapsal, ale ještě každému naservíroval jeho objednávku bez toho, aby se musel ptát, komu to patří. Tohoto chlapíka bychom potřebovali do restaurace, kam chodíme v práci na obědy, tam je na jedné ze dvou směn takový tragéd, který si to všechno píše, pak to po vás zopakuje, a často to stejně pomotá. Bratránek mu říká „ten trotlík“ zatímco Emil ho tituluje „level 4 pro objednávky“ a je pravdou, že by se tento člověk měl věnovat činnosti jakékoliv, ale jiné. Kompetentní obsluha byla příjemnou změnou.

Z centra se vracíme přes Vysočanskou, kde Rojko v OC Fénix nakupuje nějaké šatičky pro dceru. Na moji otázku, jak dlouho bude trvat, než z toho dcera vyroste, dostávám odpověď: „Asi tri mesiace“ Holy hell, ty děti jsou fakt drahá sranda. Domů se dostáváme v 15:15 docela unavení, a tak asi na dvacet minut zavřu oči.

Sol sraz pro nás začíná pět minut po čtvrté hodině odpolední. S uspokojením zjišťuji dvě věci: I dnešní večer je za výčepem Lucka, a zatím tu není nikdo další od nás, kdo by dělal protažené ksichty, že na nás musel čekat. Sedneme si na bar, a v rychlém sledu přichází Pijér, Arty a Karlík, následován Lordem Awem, který se mě hned ptá: „Hele, tohle je fakt Karlos?“ Zatímco od Karlose dostávám stejnou otázku opačným směrem. Postupně doráží i Proxouš, Pavlík a Esaras. Pijer sliboval předchozí den Rojkovi pití absintu, ale Rojko si vzal od Lucky nějaký modrý prášek na bolest hlavy, o kterém mu Lucka řekla, že po tom prášku nebude mít písek ve vagině. Já myslím, že to je taky důležitý.Podobně jako minule, ústředním tématem jsou děti. Vytahují se mobily s aktuálními foty ratolestí, ale přeci jen detekuji jemný rozdíl mezi konverzací letošní a loňskou: Před rokem to bylo wau jsem otec, hustý! A teď je to víc takový… jo hele, je to furt dobrý, ale tohle ve společném soužití skřípe. Diskuzní pole se tedy brzy rozdělí na dva tábory: Zatímco Karlos s Pijerem se pasují do role mazáků a blahosklonně vysvětlují, jak se to dělá, Rojko s Pavlem oponují, že to zase tak jednoduché všechno není, a že druhá skupina si to představuje jako Hurvínek válku. Zvláštní pozornost je v diskuzi věnována oddělenému spaní partnerů a nezúčastněný pozorovatel – tedy já – je vlastně rád, že tyto problémy řešit nemusí.

Mezitím přichází Rasputin a po něm i Adam se svým typickým batohem a Indiana Jones kloboukem, a je samozřejmě přivítán filmovou znělkou z toho filmu. Raspo říká, že jeho účast je velká souhra náhod, a za chvíli přijede na Florenc jeho běloruská přítelkyně, které se konečně povedlo opustit Lukašenkovu říši zla, a oba spolu odjedou žít na Slovensko, kde bude robka učit slovenštinu.

Dojde i na urovnání starých křivd! Arty se přizná, že to byl on, kdo Awemu minule osolil pivo, a Adam zase vyklopí více než deset let staré tajemství o své ústřední úloze v epizodě „volejte věštci“ kdy jsme se vrátili z nějakého srazu, zavolali do toho pořadu, a Adam se vydával za Lordova homosexuálního přítele a ptal se milé věštkyně, jestli jim to spolu vydrží.

Otylá cikánečka svými buclatými prsty nešťastně proháněla omšelé taroty po stolečku, a pak ze sebe bezradně vyrazila, že „karty jsou nečitelné“ a zkoumavě se dotazovala volajícího, jestli si z ní nedělá dobrý den, nato se Adam popuzeně ohradil, že to tedy ne! (ve skutečnosti ano, takže třeba nějaký dar měla) vidím to, jako kdyby to bylo dneska. Awe tenkrát shlédl záznam celé této humoresky, a soptil, že podá žaloby za ušlý zisk a nactiutrhání (to byl takový folklór, samozřejmě nic z toho nikdy neudělal) ale za živého boha se nemohl dopátrat, kdo byl ústředním aktérem celé neplechy, nikdo mu Adama nepropálil, aby se po více než deseti letech sám přiznal.To Aweho dojalo. Na oplátku se Adamovi omluvil za pubertální žert s „prsty a Averil“ – a tohle skutečně blíže rozebírat nebudu – pasoval Adama na novodobého Mirka Dušína, a finálně se rozhodl, že podstoupí křest ohněm a zavolal svojí přítelkyni Monice, aby dorazila taky. Pavel mi další den vyprávěl, že před jejím příchodem obcházel Awe některé členy a prosil je, aby si z něj nedělali před jeho dívkou nemístnou prdel. Zatímco Pavel mu to slíbil, Pijer ho do té prdele rovnou poslal, inu máme zábavný kolektiv!

Cenu o nejlepší tričko večera jednoznačně vyhrává Proxy, který na něm měl velkou hlavu peona z Warcraftu trojky a pod tím klasický text: SOMETHING NEED DOING? Evokovalo mi to krásné vzpomínky na tuhle hru a na dobu, kdy jsme ji hráli se spolužáky na gymnáziu, škoda jen, že ten remaster tak nestoudně zmrdali – tohle se slušně napsat nedá.

Pavlíkovi bych chtěl poděkovat za čtvrthodinový výklad ohledně mého posledního recenzovaného filmu a motivacím hlavní záporačky. Jelikož jsem neviděl seriál a několik filmů, kde se vyskytuje postava šarlatové Bosorky, chyběl mi potřebný background. Takhle – její motivaci nikdy zcela nepochopím, ale díky informacím od Pavla dokážu chápat, proč to jiným lidem přijde akceptovatelné.

Pilo se? Pilo se! Na dnešní večer jsem měl určitý rozpočet, kterého jsem se svědomitě držel, ale pár panáků Bumbu rumu nebo jak se to píše, to jsem si teda dal. Artymu se před měsícem narodila dcera, tak šli pak s Adamem, který zmeškal původní zapíječku, na bar. Mimochodem ostatní otcové zvedali obočí překvapením, když zjistili, že Artyho pustila Míša ven v šestinedělí, načež Arty se usmál a prohlásil, že má velice tolerantní ženu, a to tedy skutečně má, takže Míšo, děkujeme!Mezitím odešel Rasputin na nádraží pro přítelkyni, s nejistým výsledkem, jestli se ještě vrátí. Po půlhodině mi přišla otázka „do kolika varia“ a když jsem napsal do jedenácti, to rozhodlo. Když odešel Rasputin, přišla Terezka, takže už to konečně nebyla sausage party a žena dobrovolně obohatila náš kolektiv, vědoma si rizik z toho plynoucích. Já ani nevěděl, že má přijít. Then again, I never asked.

Lord koupil pro všechny forsáž vykoupení, a tato první forsáž kolovala docela dlouho, někteří členové si nedali, protože to koupil právě Awe. Další pak kupoval Arty, a ta zahučela rychle. Bohužel brzy nás musel opustit Karlík, který vyzvedával ženu a synka u příbuzných. Slíbili jsme mu s Pijerem, že ho přijedeme navštívit, a jelikož jsme si o tom čile dopisovali i následující den, nemyslím si, že to byly pouze prázdné hospodské žvásty, ale že ke kýžené události skutečně dojde.

Lord se snažil Karlíka zachytit ještě na chodbě, ale ten raději prchl. Ptal jsem se Aweho, co s ním jako chtěl řešit, a dostalo se mi odpovědi, že se mu chtěl omluvit, že se před deseti lety choval jako kokot. Hele Awe, já vím, že ty si tenhle článek přečteš, proto ti dám takovou radu, heed those words of wisdom: Nikoho tohle rochnění v minulosti nezajímá, a někteří lidé jsou na to doslova alergičtí. Nechovej se jako kokot teď, a pak bude každýmu buřt, co se stalo před deseti lety, ty se k tomu pořád vracíš a akorát sám sobě škodíš. Jestli si to vezmeš k srdci, nechám na tobě, ale taková je pravda.

Přišla Monika, která byla o mnoho víc komunikativní, než když jsem ji viděl minulý rok prvně, prý absolvovala nějaké školení na toto. Já bych takových potřeboval tak deset, z jakéhokoliv nového kolektivu mám smrt ve vočích, proto si všimněte, že spojuji ty stávající, ale novým lidem se apriori vyhýbám. Zatímco jiní lidé raději utekli na bar, Monika si trpělivě vyslechla nějaké moje kecy o sovětské historii, a dokonce si vyžádala odkaz na další zajímavé publikace, to se nestává často! Naštěstí jsem ji s tím netrýznil dlouho.

Než si Rojko dodal odvahy a zanořil svou hlavu do obrovitého kýble s forsáží, požádal mě o ujištění, že může spát v mojí posteli, protože další noc s Elem by už nedal. Po konejšivém zopakování mého souhlasu si párkrát decentně cucl (a další den prohlásil, že vypil vela forsáže!) Tedy je potřeba říct, že Rojko se po několika hodinách abstinence odhodlal, a zavdal sobě této gildovní dobroty i přes prášek, který ho chránil proti písku ve vagíně.Vrátil se Rasputin s Mariyou (Maryiou? Nevím, jak jdou ta íčka po sobě!) což byla velice kultivovaná, usměvavá éterická bytost. Nejvíce si s ní kromě Rasputina povídal Adam, a to byla jednoznačně nejlepší volba, jelikož Adam je výkladní skříní těch nejlepších vlastností, které se v našem milém kolektivu sdružují. Mimochodem velká zábava v pokročilé hodině byla půjčovat si Adamův klobouk, někomu ho narazit na řepu a řvát mu do ucha znělku z Indiana Jonese.

Fascinující bylo, že jednu chvíli seděl Raspo půlmetru od Terezky, se kterou deset let zpátky chodil, ale ani jeden z nich na toho druhého nepromluvil, a to jim vydrželo celou dobu. Neřekli si ani těpic! Mě tyhle vztahové dekonstrukce vždycky hrozně zajímaly, sdílíte s někým tak strašně blízké pouto, a pak je najednou konec a jakoby ten člověk nikdy neexistoval. Já kdybych potkal bejvalku, určitě bych ji minimálně řekl mojí oblíbenou repliku z filmu The Room: WHERE IS MY FUCKING MONEY? Jinak ne, nebavím se tím, abych na jednu akci zval znesvářené bývalé protějšky, jenže ani jeden z nich mi nepotvrzoval účast, to bych minimálně varoval toho druhého. Ono ta členská základna je docela široká, někteří lidé mají společnou historii a občas se to takhle skoulí, no.

Zorganizovat Sol sraz je mimochodem super v tom, že na tom srazu můžete organizovat další věci, které chcete dělat s těmi lidmi! Takže kromě návštěvy Karlíka jsme s Esem a Adamem naplánovali i návštěvu Apendixe v Olomouci, a to 17.9 tohoto roku. Takže kdyby někdo další měl zájem se připojit, datum víte. Apendix mi to včera potvrdil a doslova napsal, že je to skvělý termín a bude se těšit. Pijer zval další lidi na svoji legendární chalupu, kde si za uplynulý víkend každý odnese spoustu milých zážitků a pět kilo navrch. Tak uvidíme, jestli v rámci tohoto hospodského hecování polapí nějaké nové duše. Já tomu moc nedávám, ale Pavlík zjistil, že to má šest minut od baráku, a přijede rád.

Největší cannonfodder pro článek jsou dycky skeče s Lordem. Například někdo se zeptal Terezky, proč vlastně přišla, a dostalo se mu odpovědi, že mohla být buď tu, nebo sama doma. Na to se otočil vedle sedící Awe a úlisným hlasem, jenž byl obtěžkán špatně skrývaným chtíčem zasípal: SAMÁÁÁÁ? Načež naše polovina stolu propukla v hurónský smích. Rojka se snažil zlanařit na nedělní oběd do Osiky, a když mu to devětkrát zamítl, zkusil to ještě jednou. Pijer se s ním nechtěl rozloučit, tak na něj poslal Moniku, aby za něj šla orodovat. Hele, říkejte si o Awem co chcete, ale bez něj by ten článek byl poloviční! (Awe říká, že Monika šla orodovat sama, že jí tam neposlal. Pro úplnost uvádím tuhle informaci, která mi přijde, že tristní výsledek nijak nemění)

No byla to psina. Forsáží padlo nakonec asi šest, já si nedal ani žádný jídlo, a tak jsem vlastně zase tolik neutratil. Na konci jsem hodil do placu alespoň nějakou tříčtvrteční forsáž, protože už jsme toho vyzunkli tolik, že na celou to nebylo. Domů nás vezla Lucka, protože bydlí o ulici vedle, takže za to dík. Zatímco Rojko se šel uložit vedle, pokoušeje se o spánkový reparát za minulou noc, my s Elem ještě drtíme Broforce.  Je teda pravda, že jsem se v noci budil i já, ale připisuji to blbému energiťáku ve forsáži, namísto Eleho chrápání (které je teda solidní, to zase jo!)

Další den dopoledne ještě hrajeme chvíli Broforce, a pak jedeme na Floru, kde Rojko kupuje dárek pro ženu, asi aby otupil osten jejího hněvu, a protože mám před pinčesem ještě fůru času, loučíme se s Elem na Floře a doprovázím Rojka na vlak. Večer mi psal, že v něm strávil šest hodin, no fuj.

Já myslím, že se to povedlo. Ele a Rojko, to je some serious next level dedication. Jeden z Bratislavy, jeden z Brna, oba mají děti… hele není to jednoduchý tohle skloubit, a vážím si toho. U všech ostatních otců platí to stejné, tím více, čím kratší dobu to dítě mají. Děkuji všem partnerkám, které jim povolily či přetrpěly účast. A u těch, co děti nemají…každý jeden z nich mohl dát přednost něčemu jinému ale místo toho se sebrali, a přišli sem.

Tohle nebyl nijak závratně početný sraz, všehovšudy nás bylo patnáct, a to se ani všichni se všemi nepotkali. Jenže na tom srazu byli všichni lidi, které mám rád. No, a pak tam byl taky Awe! Škoda absence Garfíka a Buríta ale jejich důvody jsem plně chápal. To byli jediní dva pravidelní členové, kteří mi tam chyběli. Co se týče těch ostatních…jsem smířen s tím, že některé lidi už prostě na těch srazech vídat nebudeme, protože pokud se na jakémkoliv vztahu oboustranně nepracuje, časem zaniká. Nebudu nikoho prosit, přesvědčovat, připomínat to… vyhlásil se termín a patnáct lidí dorazilo. Po patnácti letech od založení je to takové symbolické. Ja myslím, že jsme si to hezky užili, a s některými z vás účastníků se letos ještě určitě uvidím při jiných příležitostech.Pokud chcete něco doplnit, od toho je sekce komentáře pod článkem, nebo to klidně napište na Fejsbuk. Nebyl jsem všude, neslyšel všechno, a zaznamenal pouze svoje subjektivní dojmy. Určitě vás podpořím, pokud chcete učinit totéž.

Pac a pusu,

Papin

PS: Tohle video mi poslal Pijer v neděli v 6:55 ráno. Skvěle dokládá, jak byl celý ten víkend náročný, když už ani nezničitelný Pijer nechce pít!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa