Jak jsem poslal stížnost na Dopravní Podniky II.

Nazdar čuníci,

Tohle bude článek z populární rubriky: „Kterak je mi činěno příkoří, a já proti němu literárně bojuji, když už nic jiného nezbývá“

Je to už podruhé za tři roky, kdy jsem vrcholně popuzen chováním řidiče autobusu, a tuto stížnost budu v plném znění prezentovat organizaci, která dotyčného vořezpruta zaměstnává, ačkoliv proč takto činí, mi jasné není. Dotyčný by se totiž měl věnovat činnosti jakékoliv, ale jiné. Jelikož oficiální formulář má nastaven zcela nedostatečných tisíc znaků, pošlu raději odkaz na článek s plným vědomím faktu, že se tím nikdo zabývat stejně nebude, ale já si alespoň ulevím.

Tak tedy:

Drahý zástupče oddělení kontaktu s veřejností, který jste si dnes vylosoval nejkratší sirku, a budete čísti tento pamflet

Činí mi pramalou radost plakat s křížkem po funuse nad naprostou nekompetentností vašeho zaměstnance, a zvláště činiti takto v nynější zlé hodině, kdy je celá vaše organizace vystavena kobercovému bombardování médií a politiků, a tak nějak by se dalo říci, „hlubučko v loji“ a věřte mi, že bych si to byl býval i odpustil, kdybych nemusel díky absolutnímu diletantství někoho, komu každý měsíc –nevím za co – posíláte peníze, kráčeti domů pěšmo.

Tedy od začátku. Poveselil jsem se minulý pátek s přáteli v hospůdce „U Švehly“ na Zahradním Městě, a pár minut po půlnoci to zapekl. Ti ďáblové ještě pokračovali někam do centra, ale já na tyhle zběsilé pijatiky hluboko do noci nikdy moc nebyl, a raději si to namířil k domovu. Dlužno podotknouti, že jsem zkonzumoval toliko 3 piva a jedno štamprle archivního rumu, tedy mé smysly nebyly otupeny. Tohoto faktu jsem zpětně dokonce zalitoval, protože opilý jedinec má často problém sám se sebou, a ostatní problémy, jako například řidič DPP postrádající elementární intelekt, jsou v tu chvíli podružné.

Nu, ale buďme konkrétní: V pátek dne 17.6 měl přijet na zastávku Zahradní Město v 00:17 autobus 177. Věřím, že z těchto informací budete schopen dohledat, jaký primát utekl ze zoo a unesl tuto soupravu. Víte, se zastávkou Zahradní Město je jeden svízel. Je totiž stejná pro autobusy i tramvaje. Možná už je vám jasné, kam celé vyprávění míří – teď vám popíši, co přesně se odehrálo.

V čase 00:16 uzřím čekající 177 na světlech nějakých 150m od zastávky. Mezitím na inkriminovanou stanici dorazí tramvaj s DVĚMA vozy, a za ní se zařadí ještě jeden JINÝ autobus. To už je docela štrůdl, co říkáte? Určitě není možné, aby se za tuto tlačenku připojil ještě druhý autobus, tedy ten, na který už deset minut čekám, vyhodil cestující málem do silnice, a pak odjel středem, jako by se nechumelilo?

Leč takto se to přesně odehrálo. Autobus 177 jsem viděl přesně dvakrát: Jednou, když stál na světlech, a podruhé, když na hulvyho projížděl kolem zastávky, na které jsem svědomitě deset minut čekal. On totiž za tou tramvají a dalším jiným autobusem ani nebyl vidět. Zrovna v tu chvíli ke mně promlouval nějaký místní spolučekatel, tedy jsem nestihl na něj ani mávnout, nebo ho alespoň po právu zuřivě vyfakovat.

Chvíli zde stojím v němém úžasu, neschopen pochopit, co se právě přihodilo. Potom jadrně prokleji celý prohnilý rod tohoto kardinálního kokýna a tato bohulibá činnost vydrží mi po několik následujících minut. Smutné je, že další autobus 177 – alespoň dle jízdního řádu – odjíždí až o půl hodiny později, tedy v 00:47. Vydávám se tedy na pěší pochod, jelikož chůzi jsem vždy považoval za uklidňující činnost.

Krátce před tři čtvrtě na jednu přicházím na Limuzskou, kde se má zanedlouho zjevit ta druhá 177, jak bylo inzerováno v jízdním řádu na Zahradním Městě. Bohorovně ignoruji nějakou přijíždějící devítistovku, a až příliš pozdě zjišťuji, že dotyčný autobus míří do mé cílové destinace. No nevadí, však za chvíli pojede ta 177, no ne?

No… ne. Na zastávce Limuzská už ani není zmíněno, že by nějaká měla přijet, a je klidně možné, a já jsem hotov to uznat, že pravděpodobně prošla procesem „rebrandingu“ a stala se z ní ta devět set a nějaký ty další čísla. Tedy jsem byl odsouzen k pokračující chůzi až domů, ale aspoň férově uznám, že za tohle jsem si mohl sám, přestože tedy nikde není psáno, že autobus, který je na jedné stanici označen, jako 177 o tři stanice dále prodělá magickou transformaci na úplně něco jinýho. Ale tohle už je jen takové klasické „adding insult to injury“

Nicméně v ústředním zločinu vinu nenesu. Nevím, co hezkého bych mohl napsat o bídáku za volantem. Pravděpodobně bude vynikat galantností – když se rozdával rozum, pustil každého před sebe a na něj už nezbylo. Doporučil bych mu spáchati čestné harakiri, ale o cti tento tvor bude vědět tolik, jako já o kvantové fyzice, a harakiri je úplně z jiné kultury, to je zbytečné vysvětlovat. Pokud je pachatel v produktivním věku, sterilizace je minimálně na zvážení, tak či tak buďte někdo od té dobroty a pokud se nechystáte nešťastníka vyobcovat z milého kolektivu DPP jako všechny ty manažery po korupční kauze, poučte ho, kde začíná a končí zastávka, a kde by bylo dobrý vysazovat pasažéry a nabírat nové.

Za to dík.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa