Herní recenze: Star Wars Jedi Survivor

Zdařbůh čuníci,

Nejnovější článek bude recenze na druhou hru z plánovaného „silného trojlístku“ první poloviny letošního roku. Recenzi na datadisk k Horizonu najdete zde, a Diablo IV vyjde až příští měsíc. Povídání tedy bude o sequelu k povedenému překvapení roku 2019 jménem Jedi: Fallen Order – na který naleznete článek tady.

Universum hvězdných válek utrpělo několik strašlivých direktů do přirození okovanou špičkou vojenské kanady (nová trilogie a Han Solo) aby se následně trochu vzpamatovalo a čestně se pokusilo začít znovu. Úvodní dvě série Mandaloriana byly bezva, třetí jsem ještě neviděl, tedy nehodnotím. Boba Fett měl potenciál, který se povedlo naplnit jen z části, navrch celou druhou polovinu hrál ten nešťastník pouze cameo ve vlastním seriálu. Celebrovaný Mando mu totiž obsadil jeho vlastní show a uzmul veškerou záři reflektorů pro sebe a toho malýho zelenýho mameluka.

Ze seriálu Andor se několika lidem postavily bradavky, Pavlík to například vychválil do nebes, ale já jsem z promítání u Eseho odešel po třetím dílu. Vysloveně mě to neuráželo, ale na můj vkus to trpělo absencí děje a větší zábavu bych nalezl i v Grand-Prix přesunu kontinentů, ale sto lidí, sto chutí.Star Wars tedy po návratu z pekla, kam ho uvrhla nová trilogie a naprosto otřesný film o Hanu Solovi, nesměle přešlapuje na rozcestí. Dokázali ostatním a sami sobě, že stále umí udělat kvalitní produkt. Jenže né vždycky se jim chce. Jasně, mluvím o filmech a recenzuji hru, ale mám neodbytný pocit, že tohle je globální problém celého univerza napříč všemi odvětvími, celou značku stále vlastní Disney.

Vracíte se tedy do kůže Cala Kestise, mladého floutka, jenž je jedním ze skutečně mála rytířů Jedi, kterým se podařilo přežít Order 66 – tedy řízené vyhlazení jejich řádu. Jedno zásadní vylepšení zmíním hned úvodem: Cal už není na dělo. V prvním díle jsem si k tomu pubescentnímu zrzkovi bez duše dlouho nemohl najít cestu a většinu hry mě pouze iritoval. Dokonce jsem chtěl, aby zaklepal papučema a já mohl hrát za ústřední záporačku, která byla naopak skvělá!

Nyní došlo k značnému posunu. Cal za ty čtyři roky, co jsme jej neviděli, viditelně dospěl. Není již více duševně nestabilním chovancem, který se stále sebemrskačsky obviňuje ze smrti svého mistra, jenž ho svým sebeobětováním spasil, a není potřeba kvůli tomu pořád vzlykat. Vrací se i jeho parťák, robůtek BD-1 s několika užitečnými schopnostmi. Cal má na Impérium stále pifku a provádí proti němu různé záškodnické akce se svým vlastním týmem žoviálních žoldáků. Co se stalo s původními kumpány – Greezem, Cere a Merrin – hra zatím neosvětluje. Jak už to bývá klasicky v mých článcích rozvrženo,  popis a hodnocení příběhu bude finální (a nejlepší!) částí celého článku, abych zbytečně neprozradil děj lidem, kteří si to v blízké budoucnosti chtějí zahrát.

Podobně jako v předchozím díle, děj hry se odehrává na několika planetách, některé jsou větší než jiné, a jedna je doslova mamutí a pořád jsem ji celou neprošel. Do hry byla přidána zvířena, na které můžete překonávat velké vzdálenosti, nebo ze hřbetu místního býložravce svádět litý boj se Stormtrooperem pod vámi. Hra je celkově mnohem otevřenější – v úvodním díle to byl koridor.

Prostředí je bezva, tady nenastala větší změna od jedničky, ale proč taky, když tohle fungovalo. Je tu spousta NPC, které si s vámi rádi pokecají, i když vlastně nic nechtějí – a to všechno je namluvené, za tím je spousta práce, a přitom taková blbost, že. Někteří obyvatelé mohou Cala upozornit na nějakou zajímavost, kterou potkali na svých cestách, a aby se to nejmenovalo vyloženě „side – quest“ tak to pokřtili „rumor“ ale jsou to prostě vedlejší úkoly. Hra obsahuje několik aktivit, kterým se můžete věnovat.

Bounty – hunting bounty hunterů aneb ulov si svého lovce, patří k tomu zdařilejšímu. Navíc to děláte pro takovou hot Nautolanku, tady vývojáři nešlápli vedle.Holotactics byla docela zábavná „hra ve hře“ kdy v souboji, který probíhá na kola, posíláte bojové hologramy proti těm soupeřovým. Na každé kolo máte nějaký bodový rozpočet, a každá jednotka stojí jinak bodů. Vyberete si ideální tým v závislosti na tom, co má soupeř, a potom sledujete, jak se hologramové příšerky rozpustile masakrují. Nové bojovníky do této hry získáváte tím, že jejich skutečné verze porazíte a robůtek je oscanuje a uloží. Můj dream team byl obrovský nasraný „něco jako škorpion“ krytý podpůrnou palbou několika levných stormtrooperů. Olbřímí nezbedník hodně ran vydržel i rozdal, a stormíci za soustavné palby dodělali přeživší.

S takovým malým krabem ve skafandru můžete sbírat ryby, respektive on sbírá ryby a má u toho bolestně dlouhé monology a vy to musíte poslouchat. Na střeše vaší domovské základny (což je putyka) můžete zasazovat rozličnou květenu, jejíž semena opět naleznete v herním světě, ale… proč vlastně? Nepochopil jsem smysl něčeho takového v této hře.Na několika planetách můžete sbírat různé /disky/minerály/svitky a tyto komodity potom směňovat u obchodníků za kosmetické předměty. Je zde velký výběr různých účesů a úpravy vousů. Můžete tedy klidně vypadat jako vintage pornoherec Ron Jeremy s mulletem a hustým knírem. Co se týče oblečení, nechybí klasické růžové pončo z první hry, ale jinak kletba nutnosti nošení tohoto oděvního doplňku byla zlomena, a lze najít a obléknout spoustu jiných věcí, a pouze v polovině případů budete vypadat jako ukoptěný žebrák.Nejhezčí je jednoznačně uniforma důstojníka imperiální tajné služby, kterou potřebujete pro jednu misi, ale ničemná hra vám samozřejmě nedovolí si jí nechat, což je donebevolající urážka. Všechny ostatní se na stupnici líbivosti pohybují od nuly do sedmi z deseti možných. Nenašel jsem za celou hru žádný oděvní doplňek, který bych láskyplně přivinul a již neodložil.

Naopak to byla nejedna módní Sophiina volba – kdy jsem volil mezi špatnou variantou, a tou ještě horší. Většina obleků působí ošuměle, odbytě… barvy vypadají, jako když něco dokola trápíte v komunistické pračce s nejlevnějším pracím prostředkem. V kategorii účesů byla přítomna spousta faux-pas strašáků, ale dalo se tam najít i několik favoritů, oděvní kategorie neměla takové štěstí, bohužel.

Na mapy jsem nadával už v první hře, a zde nenastal posun k lepšímu. Nejen, že jsou stále vizuálně velice ošklivé, ale to bych jim odpustil, kdyby byly přehledné a efektivní. Jenže to se nekoná, tuplem pokud mapa zobrazuje více pater pod sebou. Peklo. Na druhou stranu – hra je docela lineární, takže to i s pošpatněnou mapou přežijete.Vzhledové úpravy světelného meče byly prvkem, který byl pozitivně přijímán už v původní hře, a tady se dočkal dalšího mohutného rozvinutí, což jsem netušil, že je ještě vůbec možné. Meč má asi osm částí, z nichž každá může být z jiného materiálu. Každý materiál má svoji vlastní barevnou paletu, kde můžete ještě ladit odstíny. Finální třešničkou na dortu je volitelný stav meče. Chcete, aby váš světelňák vypadal jako ze žurnálu, či pořádně potlučený, aby bylo vidět, kolika bitvami jste se společně probili? Zde ta možnost je – samozřejmě jsem zmínil dvě hraniční varianty, ale jsou zde asi další čtyři mezi tím. A to ani nezmiňuji barevné krystaly, kterých je asi patnáct.

Hráči si tento prvek zamilovali a na dedikovaná fóra nadšeně vkládají svoje výtvory, se kterými se pachtili klidně i desítky minut. Sice polovina inzerovaných mečů vypadá jako luxusní vibrátor, ale zde smekám klobouk, kolik péče a lásky bylo věnováno tomuto prvku. Kéž by hadrárna dostala setinu této pozornosti!Podobný přístup dostaly talentové stromy. Předně, je jich devět. Ano, čtete správně. Telekinesis je kategorie přitáhni – odhoď – zvedni – polož, akorát to vypadá mnohem víc cool než když to takhle suchopárně napíšu. Manipulovat se svým protivníkem, shazovat jej z útesu, zvednout ho do vzduchu a plácnout s ním o zem, či mu silou vyrvat štít a hodit jej zpět proti němu – to jsou kratochvíle, které mě už v prvním dílu královsky bavily, a nyní tomu nebylo jinak. Samozřejmě na velké bestie tohle nefunguje, ale na vojáčky a droidy je tohle velice efektivní.

Confusion je úplně nová disciplína a také jsem s ní zažil spoustu srandy. Oblbnout Storma nebo velkou bestii, která se pak rozběhne proti vašim ostatním protivníkům, často rozhodlo potyčku velice rychle. Obzvlášť vypečený akt záludnosti byl přitáhnout si nebohého vojcla s těžkým kulometem a postřílet s ním jeho souputníky. Nečekal jsem dvě věci: že na toto bude potřeba celý samostatný skill tree, (větší zranění, delší oblbnutí, více cílů, odolnější protivníci) a že mě to bude tak bavit. Bavilo.

Další dva stromy – Jedi Concentration a Survival – si hrají se zelenou a modrou lištou života a many, tedy pardon, SÍLY. Survival rovněž řeší kruciální element ohledně toho, jak rychle vám robůtek bude házet injekce poslední záchrany, a kolik života tím vyléčí. Doporučuji investovat pár bodů ze startu právě do těchto „nudných“ stromků, hra se pak stane obtížnostně snesitelnější.

No, a zbytek zabírají Lightsaber Stances – tedy styly boje se světelným mečem. Těch tato hra obsahuje pět, z nichž aktivní můžete mít vždycky pouze dva, ale na každém záchytném bodu ala Jedi Meditation Circle jdou měnit. Single Blade je milovaná klasika a protože jsem konzervativní staromilec, právě s touto verzí jsem hrál drtivou většinu hry a nemohl si ji vynachválit, tam alespoň člověk ví, co má čekat.

Nicméně jsem si oblíbil i novinku, a tou byla Blaster Stance – v jedné ruce meč, ve druhé blaster, zní to hůř, než to ve finále vypadalo. Blaster má kromě standardních střel i speciální, kterých je několik typů a když si je odemknete za bounty – hunting, můžete je opět měnit na stejném místě jako ty postoje. Střely do blasteru se doplňují sekáním meče, tedy je potřeba vhodně kombinovat obě zbraně, a hele je to dobrý! Blaster si můžete upravovat podobně jako Lightsaber, těch možností není sice tolik, ale pořád jsou to asi čtyři součástky a opět platí stejná pravidla jako pro vizuální úpravu meče, takže paráda.Doublebladed Lightsaber – Jsem Cal Kestis, né Darth Maul, takže né díky.

Dual Wield – Jsem Cal Kestis, né Ahsoka Tano, takže né díky. Ačkoliv mě Pijer, který občas sledoval moji hru prostřednictvím funkce Shareplay, velice přemlouval, abych hrál právě tohle a vždycky, když jsem podlehl, a někoho s tím zmastil, triumfálně vykřikoval, že měl pravdu a že bych měl stále hrát jen tohle. Ono to bylo silný v tom, jak to bylo rychlý a rychle to proklovalo soupěřovu obranu, ale pro mě to nebylo.Nicméně největší naběračku teplého hejtu dostává Crossguard, což je vysmívaný přídavek z nové trilogie – Světelný meč s nenáviděnými postranními čúráčky. Tuto věc má rád z mých přátel jenom Rojko, protože „veď lebo keď máš Crossguard, tak ti nik nemože sekať ruky jako Lukovi a jeho pojebanému fotrovi rovnako ty kokso.“ Živelně pohrdám touto zbraní a nehrál jsem za to déle, než bylo nezbytně nutné, (minutový tutorial) což je o to smutnější, že tomu dali fakt dobrý talenty i přídavnou možnost customizace, aby to lidi hráli… a on to asi i někdo hrál, ale já to odmítám. Osobně mě tato zhůvěřilost uráží a promítnu to v celkovém hodnocení.

Kromě talentů jsou zde ještě nově přidány i perky, které modifikují některé schopnosti a dají se najít v herním světě nebo koupit u obchodníků, takže variabilita je zde skutečně velká a můžete si velice podrobně nastavit herní styl svého protagonisty.Změnu k lepšímu rozhodně zaznamenala mobilita. Velice kladně hodnotím rozhodnutí, že základní věci z jedničky, tedy dvojitý skok a běhání po zdech, se nemusíte jako joudové učit znova ale máte je od začátku. K tomu se přidá přitahování na laně a hlavně force dash – prudký pohyb dopředu ve vzduchu, který využijete nejen pro dedikované oblasti a puzzly, ale i jen tak při průchodu krajinou. Tato kategorie zaznamenala pouze vylepšení.

Protivníci jsou rozmanití, ať už se jedná o žoldáky, vojáky impéria nebo místní popuzenou zvířenu. Bojová AI je dobrá, nestalo se mi, že by můj sok šel do stěny, nebo se nějak pitomě bugnul. Občas dostanete společníka, kterého můžete koordinovat, nebo jej nechat, ať se rozhoduje sám. Společníci nejsou zadarmo drazí a nějakou černou práci odvedou, ale nečekejte, že to vyhrají celé sami.

Zvláště u větších monster jsou naprosto skvělé animace na konci boje. Cal nebožákovi usekne ruku, aby následně udělal přemet a vrazil mu světelňák do krku, to je boží a kdokoliv tohle dělá, tak to zatraceně umí. Do těchto animací jsou začlenění i parťáci, pokud právě s nějakým hrajete. Někteří bossové mají netradiční taktiky. Například Rancor kašle na to, že má Cal plné životy, když jste nemehlo, prostě vás chytne a nevzrušeně posnídá.Většinu hry jsem hrál na obtížnost Jedi Knight a přišlo mi to jako přiměřená obtížnost. U pár bossů jsem si to snížil, protože nejsem ten typ člověka, co vydrží s klidnými nervy dvacet minut sledovat, jak s ním nepřemožitelný antagonista potupně vytírá podlahu. Nepotřebuju si nic dokazovat a nějaký další achievement z toho rovněž nekouká.

Graficky to zapadá do současného lepšího standardu. Když jste na špinavý těžařský planetě, nebo ve sterilní imperiální základně, huba vám z vizuálu neupadne, tohle není Horizon nebo Ghost of Tsushima (který hraju teď znova na PS5 a je super!) kde se kocháte scenérií, ale v rámci možností je to graficky velice solidně zpracované.

Doprovodná hudba – ať už jsou to filmy, seriály nebo hry…tohle jim vždycky šlo výborně a zde to jen potvrzují. Nemám, co bych vytkl, vhodně zvolené pro bitvy i objevování.Co se týče bugů, pádů, sekání… hele díky PS5 jsem v tomhle aspektu vyhrál loterii. Vyloženě bug jsem buď nezaznamenal, nebo si ho nepamatuju. Spadlo mi to dvakrát denně, což se den po vydání dá přežít. Navíc systém ukládání pozic je tady střízlivě řešený – pokud zahynete v boji, vracíte se k poslednímu meditačnímu kruhu (ano, opět se tyto nacházejí i v imperiální základně) ale pokud odněkud spadnete – a padat budete fakt často – vrátí vás to pouze na stejné místo před skokem, což je jediné správné rozhodnutí.

Je mi líto PC hráčů. Za stejnou cenu dostali nefunkční pile of steaming shit. Kritika hry od PC hráčů se vlastně vůbec netýká hry samotné – týká se toho, že si ji v podstatě ani nemohou zahrát. Pryč jsou doby, kdy velká studia opatrně našlapovala při přesunu celebrované značky na PC. Trvalo to další rok nebo dva, než se God of War nebo Red Dead Redemption dostaly k PC hráčům.

Bohužel nenažranost akcionářů, kteří s sebou ve vleku táhnou vývojáře a produkční tým jako vzpouzející se dítě po silnici plný střepů, nemá žádné hranice. Je to hanebnost a co nejdůrazněji odsuzuji toto jednání, ale nebude mít vliv na hodnocení, jelikož jsem hru zakoupil na PS5 a hodnotím tedy PS5 verzi, každopádně nenažraní čuníci shořte v pekle.Inu, všechny aspekty Jedi Survivor jsem popsal, nyní přichází na řadu to nejdůležitější, nejzábavnější a nejkritičtější: Popis a hodnocení příběhu. Byl nový příběh dobrý? Snese srovnání se svým předchůdcem, kterého zatím poráží téměř ve všech disciplínách, protože si vzal to dobré, a ještě to vylepšil? Jenže příběh u podobné hry je pro mě kategorie „make it or break it.“

Pro ty z vás, kdo to plánují hrát v blízké budoucnosti, přečtěte si na konci článku finální hodnocení, pokud ho vůbec potřebujete, protože jestli jste si na novou hru názor doposud neudělali, tak jsem špatný recenzent, který by se měl věnovat činnosti jakékoliv, ale jiné. Kdo to hrát neplánuje, ale baví ho moje kecy a šťouravé vypichování nedostatků, tohle je sekce pro vás, tady se vyřádíte, protože já taky.Příběh je už od začátku ambiciózní. Úvodní mise na Coruscantu mě docela přibila do pohovky. Se svojí jednotkou, která připomíná filmový Tucet špinavců, se snažíte dostat z jakéhosi senátora imperiální plány. Pozitivně hodnotím fakt, že dobro není vždycky dobrý, a zlo není vždycky zlý, a ani oškliví kluci z Impéria spolu netáhnou za jeden provaz, ale korupce, řevnivost a boj o přízeň císaře Palpatina prorostly i vyšší patra imperiální politiky.

Celá operace se hrozivě pokazí, skoro všichni z týmu zakokrhají ve velkém stylu, na straně inkvizitorů zařve devátá sestra, což je taková mutantka, která Cala otravovala už v jedničce, takže žádná škoda. Z celé šestičlenné jednotky zůstane pouze Cal a Bode, což je takový dobrácký žoldák s blastery a jetpackem. Nemá sice žádné to jejich fancy brnění, ale váží zhruba stejně i bez toho.Nevím, z jaké je planety, ale je docela opálenej a vypadá jako Mexičan, protože když se nepodařilo do sequelu narvat další plnou šatní skříň proklínaných ponč, bude mít alespoň přímé zastoupení člověkem z lidu.

Po půtce s imperiálními stíhačkami to Calova loď Mantis docela koupila, a tak se přesouvá na planetu, kde žije její původní pilot a člen bývalé posádky Greez. Tento šestiruký nenaložený pesimista, věčný opozičník, naříkavý kverulant ale přesto přese všechno milionový… no, člověk to není, tak… milionová persóna se srdcem na správném místě byla jednou ze tří postav, která se v původní hře povedla. Zde opět nezklamal. Založil si putyku na planetě Koboh, vykašlal se na vesmírná dobrodružství, a je mu fajn.

To samé radí i Calovi, který je po příletu na Koboh skleslý z toho, jak svědomitě škodil imperiálním čuníkům, aby se z uniklých plánu senátora zjistilo, že pro impérium to představuje podobnou škodu, jako kdyby moucha nakopla kuře. Sice s rozběhem, ale pořád je to moucha versus kuře, žejo.Mimochodem pokud byste si někdy museli položit otázku, kdyby nějaká planeta byla velká jako řecký statní dluh, jak velká by vlastně byla? Tak správná odpověď je Koboh. Mám pocit, že Koboh je stejně velký jako všechny planety a lokace z původního Jedi Fallen Order dohromady. Koboh ovládá zločinecký syndikát, který se jmenuje Rayvisovi nájezdníci. Rayvis je dvoumetrový modrý oplechovaný hromotluk a ještě o něm bude řeč.Cal neví co se sebou, v jakýchsi místních ruinách najde velice starého robota a hologramy o planetě Tanalorr, která je ukrytá před zraky všech. Samozřejmě s výjimkou těch, kteří vědí, jak se na takové místo dostat. „To by bylo super místo jako úkryt před impériem!“ Pomyslí si Cal. Už bych se necítil jako štvaná zvěř, mohl bych si na Tanalorru voráchnout, možná založit novou Jedi akademii a trénovat tam nadané čuníky. Naskillíme se a pak budeme v galaxii řádit jako černá ruka, Palpimu z toho budou strachy cvakat půlky, už to vidím!

Jenže tenhle nápad mu dávno vyfoukla dvojice Jedi masterů Santari Khri a Dagan Gera, kteří se na tu planetu dostali a akademii skutečně založili v době tzv. High Republic, tedy před několika stoletími a na vrcholu moci řádu Jedi i republiky jako celku, jenže co jim to bylo platný, když je tam tajemná rasa Nihilů stejnak našla a dala jim nakládačku. Jedi koncil rozhodl o opuštění planety a zničení veškerých navigačních map, aby nyní skutečně vůbec nikdo nevěděl, jak se tam dostat, samozřejmě kromě Nihilů, protože ti podváděli a mají maphack.

Dagan Gera ale zuřivě odmítá tento všivý, defétistický postup a porafá se se Santari, která se zkroušeně podřídila, takže dojde na meče! Dagan dostane bídu a přijde dokonce o ruku, ale Santari jej uvede do umělého spánku v bacta tanku, aby se postupně zahojil, a takhle ho najde Cal – týpek vypadá jako velký osamělý utopenec ve sklenici bez cibule a pepře.

Samozřejmě ho probudí, ale že ho tam raději nenechal! Ogárek je hrozně ublíženej, že se na něj Řád Jedi vyprdl a Tanalorr opustil, vždyť by to byl luxusní dovolenkový resort! No, a když zjistí, že Cal je taky z Řádu, přestože o pár století jinde, jednou rukou změní barvu svého světelného meče ze žluté na červenou (cool tríček, bro!) a pustí se do něj hlava nehlava.Čekal jsem, že tohoto jednorukýho nadutýho bledýho chcípáka, co se pár století louhoval v léčivým roztoku, setřu jak zpocený vokno, ale i v roli kripla mi fest zatopil, navrch to vypadalo, že se ani moc nesnaží. Když ho to přestalo bavit, tak skočil na loď místního kápa Rayvise, který právě korzoval okolo a prostě zmizel.

Dvě třetiny hry jsou tedy o hledání dalších navigačních map, protože ač se řeklo všechny zničit, tak samozřejmě nějaké další existují, jelikož Santari si naivně myslela, že na Tanalorr se ještě někdy podívá, až Nihilové odtáhnou o dům dál a v radě Jedi o tom nebudou pořád mlet pantem a nevzpomínat tuto ostudu.Hele nemůžu říct, že by mě tahle část vyloženě nudila nebo otravovala, ale že bych z toho hýkal nadšením, to teda taky ne. Na rozdíl od Cala a Dagana Gery mi osud nějaké planety byl docela ukradený. Cal se při svém putování dostává na Jeddu, kde se nesympatická černoška z prvního dílu Cere Junda přidala k sektě nějakých Anchoritů, kteří pro ni dělají první poslední a společně se svým bývalým mistrem Eno Cordovou společně spravují to, co zbylo z archivu Jedi. Vše se samozřejmě odehrává v přísném utajení, protože impérium má špicly všude, a tohle by skončilo hůře než zasláním nesouhlasné protestní nóty.

V některých misích pomáhá Calovi jediný přeživší z nepovedené coruscantské operace: Mexičan Bode, kterému ostatní říkají Jetpack. Prý tohle všechno dělá pro svoji dceru Katu, který imperiálové zabili mamču.Svěží vítr je návrat Merrin, která je další postavou z jedničky a patřila k tomu nejlepšímu, co původní hra z plejády postav nabízela. Vysokou laťku si udržuje i nyní, různě si Cala dobírá, rýpe a popichuje, až jeden neví, jestli to není neohrabaný počátek flirtu. Merrin se odkope zhruba v polovině hry, kdy jim je v patách mamutí imperiální zbíječka, a oni najednou nemají kam prchnout.

Merrin se zeptá Cala: „Do you trust me?“ a po kladné odpovědi mu dá prvotřídního hudlana, což šokovaný Cal komentuje: „This was for luck?“  „No. This was for me.“ Merrin je prostě furt super a sledovat vznik a rozkvět romance s Calem bylo mnohem lepší a zábavnější, než sledovat nějaké navigační mapy na ztracenou planetu. Mimochodem tuto část opět komentoval Pijer: „Papine, už byl pich? A teď?“ Pich nebyl a nebude, jelikož Star Wars vlastní Disney, nikoliv Vixen.Ve většině her mě tyto romance mezi postavami buď nezajímají, nebo vyloženě vadí, tady to udělali dobře, navíc Cal už není takový trotl na dělo, že mu člověku nebylo trapně za něj, což je taky nový.

Po kočkování s Rayvisem a Daganem Gerou získává konečně nějakou tu navigační mapu, zmínění protivníci získávají vstup do klubu umrlců, všichni křepčí a plánují, jak založí akademii na Tanalorru, a bude to famfárový, když se rozezní alarmy v přísně utajovaný top secret základně a tuu tuu tuu tu tu duu tuu tu duu! Imperiálové přišli také na tuto párty, ačkoliv je nikdo nepozval!

Kynutý Mexičan Bode využije chaosu, chladnokrevně zastřelí Eno Cordovu, a štípne astromapu. To je mínus další Jedi Master, a to jsou ohrožený druh! Kal ho pronásleduje na speederu, ale Bode, který štípl astromapu, štípl i Lightsaber mrtvole Dagana Gery, takže hoch má trochu problém s kleptomanií. Ten Bode se ale pěkně vybarvil! Nejen, že je to prašivý zrádce, ale ještě navíc to umí se světelňákem, protože – jak sám na sebe práskne – je to další přeživší Order 66! No to se nám to ale pořádně rozjelo!Kal dostane naplácáno a válí se v prachu, zatímco Bode prchá i s mapou.  Hra se přepíná do postavy, za kterou jsem nikdy hrát nechtěl, ale co mi nyní sakra zbývá – CERE JUNDA. Zatímco můj Cal měl nasysleno v robůtkovi dvanáct medikitů, nanicovatá Cere má pouze čtyři, navíc to nejsou medikity ale nějaký proud léčivé síly, což zní jako ze špatné reklamy ulhané ezokněžky Heleny Houdové na instagramu, kde si za peníze kupujete zkušenost – jak to příště nedělat.

Hele z této pasáže jsem měl takové ambivalentní pocity. Hrajete za Cere, což je špatná zpráva. Cere je ale silná, což to trochu kompenzuje, a vlastně se za ní hraje docela dobře – to je tedy vyvažující pozitivum. Léčení je sice pomálu, na druhou stranu jej vlastně nepotřebujete, protože Cere si s dotírajícími Stormtroopery vytře svoji černou řiť.

Celá situace se dramaticky změní v okamžiku, kdy na scénu – podobně jako v závěru prvního dílu – nastoupí MY BOY Darth Vader. Najednou vám jako hráči dochází hned několik věcí v rychlém sledu:

Myšlenka první: Tohle jsou konečně ty starý dobrý Hvězdný války, na který jsem se celou hru těšil! Super!

Myšlenka druhá: Takže to znamená, že Cere umře při souboji s Vaderem, což měla popravdě udělat už v jedničce a není mi jí líto.

Myšlenka třetí: Udělám mu to teda jednoduchý, a nechám se sejmout, stejně to bude udělaný tak, že bude neporazitelnej.

Jenže takhle to právě nefunguje. Musíte bojovat proti Vaderovi, obrat ho i o ten poslední životní bod, aby se spustila animace, kde Cere udělá efektní výpad, a Vader ji šťastně propíchne světelňákem skrz naskrz.Takže jsem hrál za postavu, o které jsem věděl, že umře, ale pokud umřela dřív, než měla, tak to jakože „neplatilo“ a dal jsem si nucené opáčko. To bylo teda pěkně hloupé, to vám řeknu! Vader byl navíc velice tuhý protivník, a Cere měla pouze 4x avizovanou tinkturu Heleny Houdové.

Dostával jsem od něj hrozně naloženo, opakovaně. To byl první boss, který byl skutečně problémový. Tuto pasáž jsem hrál, když u mě nocoval občasný spolubydlící Kuba, a oba jsme byli němými svědky toho, jak Vader tluče plešatou černošku tak surově, že po tomhle určitě vznikne odnož hnutí Black Lives Matter i v jedné předaleké galaxii.

Po desátém výprasku v řadě vyprsknu několik klateb a potupně snižuji obtížnost z Jedi Knight na Jedi Apprentice. Tento podlý úskok nicméně nijak významně neohrozí Vaderovu dominanci, a sice už nejsem absolutní lejno a občas mu i něco uberu, ale stejně stále dostávám prvotřídní držkovou.

Po dalších několika porážkách, zcela demoralizován a unaven z jednostranně vypadající šarvátky vyměknu a měním obtížnost na Story mode. To je obtížnost pro lidi, kteří disponují pouze levou rukou a levou mozkovou hemisférou. Konečně tak Vadera „porážím“ na první pokus, a on tak může Cere zabít, což tak či tak dokola dělal předchozí půlhodinu, ale nyní to má konečně i s certifikátem.Hele kdyby to tady končilo, líbilo by se mi to více. Mám pocit, že tvůrci moc nevěděli, co s tím dál, a tak poslední dějství je Cal vs tlustej Mexičan s Jetpackem a světelňákem. Zjistíte, že Bode byl zrádce odjakživa, a když mu inkvizitoři zabili ženu, přidal se k ISB (Imperial Security Bureau – ano, tento bod má své čestné místo v závěrečném seznamu věcí, které nedávají smysl) a donášel na Cala a ostatní, nicméně se chtěl vyvázat z této smlouvy, prchnout na Tanalorr i s dcerou a žít šťastně až do smrti.

Byl by v pohodě s tím, že tam bude Cal, Merrin, Greez a pár dalších, ale ti hlupáci tam chtěli zavléct celou tu Ceřinu sektu a přemístit archív, a trénovat fungl nový randomáky na rytíře Jedi, a to se mu nelíbilo, bál se, že se to provaří a tak udělal, co udělal, čapl dcerku z imperiální základny, přežil další konfrontaci s Calem, a hurá na Tanalorr.Dovolím si jednu komparaci s předchozím dílem. Finále Jedi Fallen Order byl souboj se Second Sister Trillou Suduri, což byla skvělá a zajímavá postava. Byla tak zatraceně dobrá, že jsem po dohrání napsal dopis její představitelce Elizabeth Grullon na její vlastní webovky, kde jsem ji poděkoval za výborně odvedenou práci. Normálně se nelísám mocným do přízně, tohle bylo poprvé a zatím naposledy. Finále bylo vyšperkováno přítomností Darth Vadera, který zabil Trillu, zahodil Cere, a Cal před ním utíkal jako vyděšený pudlík před rotvajlerem.

Finále Jedi Survivor je pronásledování tělnatého Mexičana s jetpackem, kterej byl „takyjedirytíř“ po celý galaxii. Finální bitka je samozřejmě na Tanalorru, a Mexičan je pořád celej říčnej z představy, že by tam měl bejt s nima někdo další, a když mu Cal vmete do ksichtu: „You are a traitor, Bode!“  Tak ten to smete „ultimátním“ protiargumentem: „No, I am a father!“ Hele, zase to tak neprožívej, jo?

Takže Cal s Merrin sejmou Boda. Jeho dcerku, která už nemá žádného rodiče, naloží na loď a křižují s ní galaxii dodělávat vedlejšáky, protože tady příběh končí, a ano i tato skutečnost bude otištěna v nejlepší části každé kritiky – seznamu věcí, které postrádají smysl. Radujte se, jeho čas právě nadešel!Prvně si vezmeme na paškál postavu Rayvise. Obrovitý opancéřovaný Genďai slíbí věrnost až za hrob Daganu Gerovi, protože od něj kdysi před staletími dostal čočku, takhle to prostě Gen´Daiové dělají, takže když se mi podařilo porazit jej za Cala, doufal jsem, že právě získávám užitečného spojence. Jenže ne, Rayvis místo toho řekne: „Hele mě už to nebaví, dělat ficku každýmu, kdo mi dá do čenichu, takže na to kašlu a normálně mě típni, jo? Stejně už žiju moc dlouho.“  Nejdřív se bije v prsa, jak se řídí morálním kódem a pak jej takto bohapustě poruší. Hra rezignuje na podání vysvětlení, podobně jako Rayvis rezignoval na život.

U Rayvise ještě chvíli zůstaneme. Pokud měl sloužit Daganu Gerovi, proč jej neosvobodil z toho tanku už před desítkami let? Týpek přece nepotřeboval dvě století na rekonvalescenci a oba jsou na stejné planetě. Jasně, někdo namítne, že on nevěděl, kam ho šoupli, ale to taky není pravda, protože když se Dagan Gera rozhodne vzít kramle, Rayvis ZROVNA NÁHODOU letí okolo v oblasti, která je dost obtížně přístupná. Náhoda? Nemyslím si! Hra opět rezignuje na podání vysvětlení.Další body se budou týkat Boda, protože tahle nová postava, její motivace a rozhodnutí se tvůrcům tuze nepovedly, a je na čase to rozkrýt do detailů. Jak jsem psal, Boda hledají inkvizitoři – elitní imperiální skupina lovců Jedi, kteří umí používat sílu a světelňáky – nenajdou ho, a tak zabijou jeho ženu. Bode se následně přihlásí do Imperial Security Bureau, což je tajná služba, rozvědka se sítí agentů.

Představte si, že žijete za protektorátu, a jednotky SS zastřelí vaší ženu, když pátrají po vás. Vy si to ale druhý den rázujete do Pečkova paláce s přihláškou do Gestapa v jedné kapse a motivačním dopisem ve druhé, jen tak pro sichr. Co je tohle za hloupou píčovinu?

Mimochodem Bodova žena má na holo fotce hidžáb, takže pravda je taková, že to byla muslimská teroristka a chtěla vyhodit do luftu galaktický senát, žádná škoda.

Pojďme si tu situaci rozebrat i z opačného úhlu pohledu – Palpatine vydá Order 66, který zcela jasně ukládá ozbrojeným složkám režimu zlikvidovat všechny rytíře Jedi jako zrádce republiky. Bode je na seznamu, je aktivně hledán, nalezen není, jeho žena je zavražděna, přesto ho impérium časem přijme do svých služeb. Proč? Sice je to jiný útvar než ten, co mu jde po krku, ale co to tam mají za bordel? Císař řekl sejmout Jedi rytíře, nikde se nepsalo nic o tom „a když je dlouho nenajdete tak hru na schovávanou vyhráli, a v takovém případě je musíte za odměnu naverbovat do našich složek.“ Opět, co je tohle za hloupou píčovinu?

Bode chce na Tanalorr. Ostatní (Cal, Merrin, Cere a její crew, Cordova, Greez) chtějí na Tanalorr. Bode je tam nechce, protože se bojí, že pak po nich půjdou imperiálové. A jak by to udělali, bez té astromapy, jejíž poslední kopii našel Cal a jedinou další vyrval právě Bode z chladnoucích dlaní Eno Cordovy, kterého propálil blasterem? Impérium se nechytá, nemá se tam jak dostat, jediná hrozba je ta tajemná rasa Nihilů, která už to tam před staletími pěkně rozčurbesila i bez mapy, ale těch se Bode nebojí, zvláštní.

No a poslední bod jsem si nechal jako třešničku na tomto zvláštním dortu: čím více z něj ochutnávám, tím hůře se mi žvýká. A to je osud Bodovy cca sedmileté dcery, Katy. Já vím, že už je to fakt dlouhý a únavný, ale zkusíme takové mentální cvičení: Představte si, že jste sedmiletá holčička. Váš otec je sice poněkud obsesivní, ale alespoň už nemusíte tvrdnout na imperiální základně jako takové neoficiální rukojmí, ale jste na nové planetě s docela zachovalým chrámem Jedi. Jasně, sice je to trochu nůďo, takhle s fogym sami dva na dovče, ale tak aspoň nám nikdo nedejchá na záda, to je čupr gut, ne?Najednou odnikud příletí vesmírná loď, z ní vystoupí nějaký rytíř Jedi a jeho nová girlfriend, tatíka zabijou a spálí na hranici. Vy (pořád jste malá sedmiletá holčička) se navíc musíte pozorně dívat, jak plamínky hladově požírají ochablé tělo plnotučného Mexičana, který byl vaším otcem. Načež vás vrazi vašeho otce automaticky začlení do posádky a lítáte s nimi po galaxii, jako kdyby se nechumelilo, hotovo šmitec.

Jaká by byla vaše reakce? Předpokládám, že by se vám nelíbilo, kdybyste museli jako sedmileté dítě sledovat, jak zabíjejí vašeho zbývajícího rodiče, jak se musíte dívat na jeho pohřeb žehem, a následně cestovat s jeho vrahy, kteří jsou vám neznámí, bůhví kolik let po galaxii. Ta poslední část není tak mimo, když vezmete v potaz jedinou další variantu: Nechat malé dítě samo na cizí planetě. Stejně, to dítě to takhle nevnímá. Normální dítě by pravděpodobně freneticky vřískalo, vzpouzelo se, prosilo, hrozilo, utíkalo, trucovalo, mlčelo a nenávidělo.

Né tak Kata. Kata to celý bere hrozně sportovně a je stoicky klidná: „Jó od tý doby, co nám umřela mamka, se to tatíkovi přeházelo v krabici a už nebyl takovej milionovej, no. Ale hořel hezky, to zase jo! No a na kterou planetu poletíme teď, Cale, co jsi mi zabil otce, ale já to ani slůvkem nezmíním?“ Ze všech bodů je to právě tento, který nejvíce trpí deficitem rozumu.

(Cal podává sirotě pikslu s antidepresivy poté, co jí usmrtil otce. Planeta Tanalorr, kolorováno)

Tohle se nedá ani obsáhnout pod pojem Stockholmský syndrom, tohle je prostě… brutální kravina. Nikdo z lidí, kteří se podíleli na této hře, se nezamyslel nad tím, jak by malá holka prožívala smrt svého otce, a že by asi dobrovolně nevstoupila na loď jeho vrahů a nezcestovala s nimi lán světa.

Závěrečné hodnocení: Tohle bude obtížné a hodnocení musím tentokrát rozdělit do dvou kategorií. Herně je to posun ve všech směrech (kromě mapy) k lepšímu, je to skvělý. Dávám tomu 9/10. Nezaslouží si to absolutorium pouze díky přítomnosti meče s postranními čúráčky, což je prokletá odpornost od které se distancuji se vší rozhodností.

Jenže pak je tu ten příběh… Není to taková tragédie jako Shadow of War, ale hele není to dobrý. Pijer mi po sledování mého hraní napsal, že si to nebude kupovat, ač předtím chtěl. Otylého Mexičana s jetpackem jako finálního bosse ve Star Wars prostě nedal.A ono to není jen o něm. Hledání Tanalorru mě popravdě moc nevzrušovalo. Rayvis nebo Dagan Gera také jednají, jako kdyby se předtím praštili do hlavy. Příběh prvního dílu byl famózní, tohle je… průměr. A to pouze díky lovestory s Merrin a Greezovi a jeho hláškám, které to vytahují z toho podprůměru, do kterého by to jinak zabředlo. Cameo Darth Vadera či Bobby Fetta neznamená automatickou spásu. Dávám příběhu 6/10.Doporučil bych tuto hru fanouškům prvního dílu? Těžko říci. Pokud si chcete zablbnout se světelňákem jako v jedničce, akorát ještě líp, a moc neřešit příběh okolo, je to hra pro vás. Pokud naopak kladete důraz na příběh, který má spád, dává smysl, má zajímavé záporáky, a ty postavy se nechovají jako nesvéprávní chovanci ve svěrací kazajce…eh, pak budete mít nejspíše velké výhrady k tomu, co se bude odehrávat na obrazovce, ale pravděpodobně to ještě sežvejkáte, jako já.

Investovaných peněz ani stráveného času nicméně nelituji. Je to dobrá hra, bohužel si v závěru nešťastně podkopla nohy podobně, jako já ve druhé třídě na maškarním plese školy v přírodě, kdy jsem předváděl odvážné karatistické číslo (nikdy jsem na karate nechodil.)

Tenkrát jsme jeli na šití. Zašít by potřebovaly i díry v příběhu této hry. Inu, snad se dočkáme ve trojce. Sice si to nikdo povolaný nepřečte, ale když jste dokázali vrátit Darth Maula, jehož dva kusy plachtily šachtou, nebo Palpatina, který přežil pád do reaktoru a subsekventní výbuch bitevní stanice, tak…

Vraťte mi Trillu Suduri! I want my baby back!

 

 

 

 

 

 

 

 

4 thoughts on “Herní recenze: Star Wars Jedi Survivor

  1. Mám přečtenou vaší recenzi na fallen Order a opět musím dát 1 s * za super počteníčko.

    Osobně jsem se na pokračování klepal od doby, co jsem poprvé dohrál první díl. Survivor jsem si kupoval den před vydáním a klepal jsem se na to, jak budu celej víkend pařit 😀
    Když pominu počáteční kvalitu hry, tak to byl fakt super zážitek, jak herně, tak příběhově. Nejvíc jsem se těšil na to, jak to bude s Calem a Merrin.
    Ta pohledná nezbednice z Dathomiru, po něm pokukovala, už v jedničce. No a v Survivoru jela bomby co Cala uviděla. Co si budem, Cal dělal drsného rytíře Jedi, ale cvrkal si z Merrin do textilu, jen co na něj promluvila.
    Ti dva jsou hodně povedenej pár, tohle se Pánům od Respawnu fakt povedlo.

    1. jo, Cal s Merrin byli spolu super a taky jsem jim fandil, akorát z toho konce jsem byl poněkud rozpačitý… ale pořád dobrá hra no 🙂 Moc děkuji za přečtení a komentář!

      1. Uznávám, že ten konec, byl zbytečně natažený a krapet o ničem. Snad se v dalším pokračování dočkáme Velkolepého finále 🙂

        1. ano, ač jsem měl ke hře výhrady, určitě bych si třetí díl opět pořídil. je to zatím jedna z těch lepších herních sérií.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa