Hanzlíčka, neboli pana Tota, jsme dostali po Kozlovi.  Toto bohužel nedisponoval schopnostmi, které ovládal jeho předchůdce, byl chaotický, zmatečný, a respekt si za další tři roky nevybudoval. Na matice s ním jsem si maloval,  a když mi začalo hořet u prdele, Tom za mně napsal pár písemek a byl jsem zase na čtyřce.

Měli jsme ho i na zeměpis, který zvládal o něco lépe. Díky němu třeba vím, že Artézský pramen je místo, kde je voda.

---

 

David Hanzlíček, matematika

 

Po třídě chodí sem a tam,

Ničím nedotčen, nikým nevnímán

V oku mu to zběsile tiká:

Pokročilé stadium chaotika

 

„Takže Abel jedna mínus

Potom je tu funkce sinus.“

Pro sebe si blábolí,

Když mu to třída dovolí

 

„Eee, jak měla vyjít tato úloha?

(Tak řekněte mi to, PROBOHA!)

Protože jestli to neřeknete vy,

Tak se to nikdy nikdo nedoví!!!”

 

Jelikož sám má matiky už dost,

Tak aby odpoutal pozornost,

Uspořádá turnaj v piškvorkách.

Ale zálibu má i v jiných hrách:

 

S Ruslanem si dá kámen nůžky papír,

Aleše při plnění kondomu lapí,

Do umyvadla jej opatrně přenese,

Pak s obřím kružítkem se nad něj povznese

 

S dychtivým výrazem do něj začne bodat,

Než tu nebohou gumu opustí všechna voda

Tu vítězný škleb nasadí,

Jak tříleté děcko dovádí

 

Aby završil celé to divadlo,

Tak udělá, co ho právě napadlo

Do vzduchu hodí klíče od kabinetu

Chce je poslepu zachytit v letu

 

Klíče však “nečekaně” na zemi končí

a celá třída se mu opět směje do očí

Protože už mají všichni představení dosti,

Vracejí se ke své původní činnosti:

 

Viktor si kreslí ty svoje graffiti,

Ruslan s Papinem zas hrají Magicy,

Martin opět paří sám se sebou piškvorky,

I to je větší zábava než poslouchat ty báchorky!

 

Prostě Hanzlíčka snad každý ignoruje

A on už tomu vůbec nevzdoruje

Sám k sobě mluvit už se naučil

Vždyť hodiny matiky nemají jiný cíl

 

A nikdy ho ani jiný mít nebudou

Dokud bude matika s tímhle tím pobudou

Kašpárkem v kostkované košili

Ze které každý snadno rychle zešílí