Máloco z mojí tvorby vystihuje současnou pokroucenou dobu jako tento pokus o to ji bez všech příkras ilustrovat v básni. Taková škoda…
Současná
Proč si do těla lijeme jedy
S gustem požíráme odpadky
Stále si stěžujeme na vředy
A dětem už nečteme pohádky
Vztahy přes internet hledáme
Bankám se upíšeme krví
Na rady svých přátel nedáme
Zato chceme být všude prví
Žijeme svůj život ve spěchu
Od zrození až k funusu
Bolest nám supluje potěchu
A štěstí podobá se rébusu
Kariéru na piedestal stavíme
A nějak chybí prostor pro lásku
Co s penězi? To nevíme
Jsme uvázáni na provázku
Měníme názory, střídáme frakci
Jako hadi jsme hnusně slizcí
Kupujeme to, co je zrovna v akci
Rádi jsme slepí, když trpí naši blízcí
Často navštěvujeme lékaře
Přesto chybí lék pro naši duši
Jsme kreatury bez tváře
Hlavně že tituly nám sluší
Bulvár nás vztekle napadá
Z intelektuální marodky
Kdo však seriózní zprávy postrádá
Když „celebrity“ ukazují kalhotky
Ve vlastním zmaru se dál rochníme
Jak čuníci v malé ohrádce
Kde hledat moudrost, nevíme
Avšak rádi plivneme na rádce