Druhou část básně udělal můj kamarád básník Pavel. Je o poznání optimističtější. Bylo zvláštní psát o osudu, přestože věřím spíše na náhodu.
Osud
Můžeme zkusit porazit osud
Srazit jej na kolena jediným úderem
Bude to potom lepší než dosud?
Karty byly rozdány, do dlaně je neberem
Můžeme roztavit vojáčka z cínu
Říci si pravdu nebo si lhát
Můžeme se ptát, kdo nese vinu
Za to, že Frankenstein dnes nechce spát
Můžeme změnit jen činy, ne myšlenky
Přesto chceme rozbořit v našich hlavách mříže
Přes všechny přátele, známé a milenky
Budeme jeden druhému blíže?
Překročit stín, vyvléct se z konvencí
Překráčet propast po mostu skleněném
Jaký text budeme jednou mít na věncích?
Bitva už končí, odkliďte raněné
Pavlovo pokračování:
Můžeme změnit cestu nám určenou,
přestože ponesem hlavu svou níže
mapu svých osudu do rukou svěřenou
budeme sami sobě pak blíže?
Můžeme vyprostit se z hloupé touhy,
mít jenom pro sebe a pro sebe žít
nemyslet na druhé je nástrojem zhouby,
společně můžeme mnohem víc mít.
Můžeme otevřít brány své ulity,
jít postavit chrám hodný bohů,
najít v něm artefakt, staletí ukrytý:
společnost hodnou lidského rodu