Každá žena má svoje kouzlo. Pro někoho určitě. Najít takovou ženu pro mně vždycky bylo velice obtížné, ale správně popsat její kouzlo, nalézt ta slova, kterými bych to vyjádřil – tak to je téměř nemožné. Tohle je pouze pokus. Klopotný, ještě ke všemu.
Tvoje kouzlo
Zas krásná slova se mi na jazyku řadí
Na rameno klepe mi vzletné výrazivo
Pohybem svých očí mě nevědomky svádíš
Písmena jsou maltou, Tvůj úsměv moje zdivo
To co máš v sobě, tomu těžko odolati
Dát tomu jméno- pro mě nemožné
Krásný večer s každou další vteřinou se krátí
Kdybys řekla ano, nikdy neřekl bych ne
Na Tvých rtech smích s větami se žení
Sám už nevím, co chtěl jsem vlastně říct
Jakým zvláštním kouzlem dokážeš mě měnit?
Hlavu mám plnou veršů, předtím nebylo tam nic
Své půvabné nehty rubínu jsi půjčila
Deset rudých hrotů odpočívá na stole
Odkud máš svatozář? Vždyť i bez ní bys stačila
Přesvědčit mě, ať se k Tobě modlím v kostele
V každém Tvém pohybu je pohlazení tance
Třeba když kabátek na poutko věšíš
Jsem bídným lupičem v Tvé poetické bance
Zas ti kradu báseň, zase hrozně hřeším
Co myslíš, překonám se a řeknu Ti to do očí?
Přestože pak ticho podřeže konverzaci žíly
Než se slunko s lunou na obloze znovu otočí
Zapomeneš. Však mně stejnak šlo jen…
O tuto chvíli.