Na proces vzniku této básně si velmi dobře pamatuji. Byly prázdniny a já jsem si pomocí dokonalé autosugesce představil lež od člověka, na kterém mi záleželo. Ještě navíc žena, a těch moc není. Na motivy vlastní iluze jsem napsal tuhle báseň.
Nikdy jsem ji nepoužil proti ní, ale párkrát dost úspěšně proti jiným,  jejichž lež byla evidentní.

---

 

Hraběnka Lež

 

To co mi říkáš, zní jak pokleslá anekdota

Pravdivost Tvých tvrzení nechť je jablkem sváru

Zbyl Ti chabý úsměv na bledé tváři bez života

Hluboko do hnoje zatáhla jsi káru

 

Chybí Ti štít a nemáš žádné zbraně

Všechna Tvá kouzla mají trvanlivost prošlou

Přisvojila sis výraz poraněné laně

Žoldnéři v Tvých službách brzy výpovědi pošlou

 

Konstantní nejistota zahřívá Ti pelech

Pyrrhos se může z Tvého triumfu učit

Kdo jsou Tví bozi, jenž, chtějí zlaté tele?

Nevinnou obětinu do chřtánu doručit

 

Na rukou máš krev, na očistu jen mýdlo

A není vody, jež by Ti omyla dlaně

Hraběnka Lež má v Tvém nitru letní sídlo

Jak dlouho ji budeš platit daně?