Když v sobě dusíte něco strašně, strašně dlouho. Týdny. Roky. A potom padne i ta poslední zábrana a Vy prostě řeknete pravdu. Přesto, že už na tom vůbec nezáleží.

Anebo možná právě proto.

---

 

Jen říci pravdu

 

Jen říci pravdu.

 

O to mi šlo celou dobu

A až potlačíš svou zlobu

Tak Ti to taky dojde

Že mi to projde?

 

Nečekám

Ale když člověk neví, kudy kam

Berle si půjčí

A svým slovem ručí

 

Že jednou je vrátí

 To až svůj strach ztratí.

Však zatím se hodí

Než břemeno shodí

 

 Tak uplyne doba

Potom Tvá zloba

Vyšlehne jak plamen

Až do výše ramen

 

Začne mě pálit.

Budeš mě chválit?

To asi stěží.

Ale o to tu běží!

 

Pravda za šest let

Nyní zatemníš můj svět

A u pekelné brány

Máš právo první rány.