Druhá báseň, kterou jsem napsal Pavlovi k narozeninám, a Vladěnka mu ji zalaminovala a doplnila korespondujícími obrázky. Byl naměkko. Snažil jsem se tam vystihnout to nejlepší z našeho dočasného společného soužití. Páč s ním bylo všechno nejlepší, nebylo to vůbec jednoduchý.

---

Pavlovi k narozeninám

 

Miloval jsem s Tebou každičkou chvíli

Když jsme Witchera či Overwatch společně hráli

Má lenost pustě dusila Tvou odvážnou píli

Půl roku uteklo a zmizels mi v dáli

 

Jako jediný mohl jsi sáhnout na vodnici

Ach tolik mé důvěry Tvou osobnost zdobí

Odpustiv na parketách i uhlíky kouřící

Však Vader se na Tebe dál za koupelnu zlobí

 

Tvé snídaně byly vždy pokrmem bohů

Rychle přivykáš termínu „Papinův den“

Jägera bys dovalil míti i dřevěnou nohu

Jídlo, chlast, vodnice – k čemu bylo nám žen?

 

Přišel jsi, když láska Ti nůž do srdce vrazila

Zabíjíš vzpomínky, však ony znova se rodí

Za pár týdnů skončila i má jízda spanilá

Oba jsme se ocitli na podobné lodi

 

Byl jsi němým svědkem mých četných excesů

Když jsem Tě podroušen trápil svým mobilem

A ač sis možná řekl: „Kurva, to už nesnesu!“

Trpělivost vyhrála nad tím opilým debilem

 

Babička v Tobě nalezla obdivu

Jaký slušný jsi jinoch! Mladý a pohledný!

Kolikrát jsme hřadovali v Záležitosti na pívu

Nezbedný Matuška zdál býti se bezedným

 

Anthropoid jsme společně zázrakem zdolali

V plejádě nevkusu jsi mně nenechal ve štychu

Zoufale všemožná božstva jsme volali

Nadranou recenzi jsem pak dovedl k přepychu

 

Dál miluji s Tebou každičkou chvíli

Přítele jako Ty je vzácné míti

Ač má společnost někdy stojí Tě duševní síly

U mě nenajdeš výmluvu, když mám ven s Tebou jíti