Tahle báseň byla nejoblíbenější básní sovětských frontových vojáků. Vystřihávali si ji z novin, nosili u sebe a učili se zpaměti. Dodávala jim totiž naději, že na ně doma někdo čeká, a že se jednou za ním vrátí. Ze Simonova se stala přes noc hvězda první kategorie. Přestože Simonov byl komunista každým coulem a zanícený obdivovatel Stalina (než pár let před svou smrtí vystřízlivěl) ta báseň je úžasná – pokusil jsem se ji ztvárnit co nejvěrohodněji.
Wait for me
Wait for me, and I’ll come back!
Wait with all you’ve got!
Wait, when dreary yellow rains
Tell you, you should not.
Wait when snow is falling fast,
Wait when summer’s hot,
Wait when yesterdays are past,
Others are forgot.
Wait, when from that far-off place,
Letters don’t arrive.
Wait, when those with whom you wait
Doubt if I’m alive.
Wait for me, and I’ll come back!
Wait in patience yet
When they tell you off by heart
That you should forget.
Even when my dearest ones
Say that I am lost,
Even when my friends give up,
Sit and count the cost,
Drink a glass of bitter wine
To the fallen friend –
Wait! And do not drink with them!
Wait until the end!
Wait for me and I’ll come back,
Dodging every fate!
“What a bit of luck!” they’ll say,
Those that would not wait.
They will never understand
How amidst the strife,
By your waiting for me, dear,
You had saved my life.
Only you and I will know
How you got me through.
Simply – you knew how to wait –
No one else but you.
Čekej na mne
Čekej, a já jednou vrátím se Ti zpět
Čekej nejdéle, jak jenom dokážeš
Čekej, i když Ti zlé deště budou pět
Že zahynul jsem – to je lež
Čekej, i když padnou husté sněhy
Čekej, i když Tě bude rdousit letní žár
Když včerejšky opustí lidské břehy
Čekej, i kdyby nikdo jiný nečekal
Čekej, i kdyby se navždy měly ztratit
Všechny dopisy, co jsem Ti odeslal
Čekej, i když druzí budou Tě zrazovati
Že není živ, ten, kdo Ti je psal
Čekej, a já vrátím se Ti zpátky
Čekej, a prosím trpělivá buď
I když myslíš si, že plamen naděje je krátký
Srdce tlukoucí stále ukrývá má hruď
I když moji nejbližší Ti řeknou
Že mé tělo dávno pokryla černá zem
Když přátelé drazí se mě zřeknou
Když zmizím ze vzpomínek všem
Když sklenkou vína na mne připijí
Nezavdej prosím to víno sobě!
Čekej! Vždyť já jistě přežiji!
A pak vrátím se zpět k Tobě!
Čekej a já vrátím se Ti zpátky
Léčky osudu mě pouze zocelí
Potom přečtu si překvapené řádky
Od těch, kteří již čekat nechtěli
To jsou ti, co nikdy nepochopí
Jak okovy z nohou jsi mi sňala
Jak život ve mně se znovu vzchopil
Díky tomu, že čekat jsi dokázala
Když mi smrtka nabídla své rámě
Já rychle utéci od ní jsem dovedl
Jen díky tomu, že Ty čekala jsi na mě
Tak, jako to nikdo jiný nesvedl